OSUL 22 C 98/2021-69

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Chládka a přísedících Mgr. Dany Březinové a Karin Ederové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o nezákonné ukončení pracovněprávního poměru a o zaplacení mzdy ve výši 116 400 Kč

I. Žaloba o určení neplatnosti ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované a o zaplacení mzdy ve výši 116 400 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 28 349,17 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 3. 2021, jak byla doplněna podáními ze dne 15. 3. 2021 a ze dne 26. 7. 2021, se žalobkyně domáhala určení neplatnosti rozvázání svého pracovního poměru u žalované s oznámením o ukončení předělení k 7. 1. 2021 a zaplacení částky 116 400 Kč, jako mzdových nároků za dobu od března 2021 do července 2021. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 11. 2020 uzavřela s žalovanou jako pracovní agenturou pracovní smlouvu na dobu určitou, a to na dobu dočasného přidělení žalobkyně k uživateli, když pokynem k dočasnému přidělení ze stejného dne byla přidělena k uživateli právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále též jen„ uživatel“), a to na období od 14. 11. 2020 do 31. 7. 2021. Prohlášením o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance bez uvedení důvodu ze dne 7. 1. 2021 ukončil uživatel žalobkyni její dočasné přidělení, když na to žalobkyni oznámila žalovaná, že ukončením dočasného přidělení končí i pracovněprávní vztah mezi nimi ke dni 7. 1. 2021. Žalovaná i uživatel při tom porušili zákaz výpovědi dané zaměstnavatelem, když žalobkyně byla práce neschopná z důvodu nemoci od 10. 12. 2020 do 28. 2. 2021, a proto má žalobkyně ukončení pracovního poměru za neplatné. Z důvodu neplatnosti ukončení pracovního poměru se žalobkyně domáhá též náhrady mzdy od 1. 3. 2021 do 31. 7. 2021, do kdy byl pracovní poměr (předělení) sjednán, přičemž zohledňuje ukončení své dočasné pracovní neschopnosti do 28. 2. 2021, tedy se domáhá mzdových nároků za dobu od března 2021 do července 2021. Jejich výši pak určila ze své hrubé mzdy včetně příplatků a odměn ve výši 33 800 Kč hrubého, resp. 23 280 Kč čistého, tedy se domáhala vyplacení čisté mzdy celkem 116 400 Kč (5x 23 280 Kč).

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že žalobu žalobkyně neuznává a navrhla ji v celém rozsahu zamítnout. Své stanovisko odůvodnila tím, že nerozporuje skutečnosti tvrzené žalobkyní ohledně uzavření pracovní smlouvy a skutečností jejího přidělení k uživateli na dané období, stejně jako ukončení pracovního poměru po prohlášení uživatele ze dne 7. 1. 2021 o ukončení přidělení žalobkyně, oznámeném žalobkyni žalovanou ze stejného dne, které však bylo žalobkyni pro její nepřítomnost na pracovišti doručeno až 20. 1. 2021. Dle žalované však bylo takové ukončení přidělení k uživateli v souladu s právem a sjednanou pracovní smlouvou, když se však jednalo právě o ukončení pracovního poměru uplynutím doby určité, pro kterou byl sjednán, když v takovém případě nepožívá zaměstnance ochrany jako v případě ukončení pracovního poměru např. výpovědí a pracovní poměr žalobkyně tak skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán, ukončením jejího přidělení k uživateli, bez ohledu na její dočasnou pracovní neschopnost. Dále žalovaná rozporovala výpočet žalobkyně týkající se jejích mzdových nároků, když tyto nebyly vypočteny v souladu se zákoníkem práce z průměrné mzdy za rozhodné období, přičemž jí na tyto nároky s ohledem na ukončení pracovního poměru nárok nevznikl.

3. Účastníci ve svých podáních shodně tvrdili, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 13. 11. 2020 pracovní smlouvu, na jejímž základě se žalovaná zavázala přidělit žalobkyni k dočasnému výkonu práce k jinému zaměstnavateli, když žalobkyně byla prostřednictvím pokynu žalované k dočasnému přidělení ze dne 13. 11. 2020 přidělena k dočasnému výkonu práce u společnosti právnická osoba (uživateli), přičemž byla stanovena doba trvání dočasného přidělení, a to od 14. 11. 2020 do 31. 7. 2021. Prohlášením o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance bez uvedení důvodu ze dne 7. 1. 2021 ukončil uživatel žalobkyni její dočasné přidělení, když na to žalobkyni oznámila žalovaná, že ukončením dočasného přidělení končí i pracovněprávní vztah mezi nimi ke dni 7. 1. 2021. K těmto mezi účastníky shodným tedy nesporným skutečnostem pak soud dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”, přistupoval jako ke svým skutkovým zjištěním ve věci. Sporným pak mezi účastníky zůstalo především právní hodnocení ukončení pracovního poměru a výše mzdových nároků uplatněných žalobkyní v tomto řízení, resp. vznik nároku žalobkyně na jejich vyplacení.

4. Pro rozhodnutí o sporných skutečnostech pak soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované ze dne 5. 3. 2021 (na č. l. 12-14 a 45), soud zjistil, že žalovaná je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je též zprostředkování zaměstnání za úhradu.

6. Z pracovní smlouvy ze dne 13. 11. 2020 (na č. l. 3-4, 23-24) soud zjistil nad rámec nesporných skutečností, že touto smlouvou byl sjednán mezi účastníky pracovní poměr na dobu určitou, s ohledem na trvání dočasného přidělení žalobkyně k uživateli (bod 1.5 smlouvy). Součástí smlouvy bylo též sjednání zkušební doby v délce tří měsíců (bod 1.6 smlouvy). Pracovní smlouva dále obsahovala všechny podstatné náležitosti vyžadované zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce – dále jen„ z. p.“, a podpisy žalobkyně jako zaměstnance a osoby oprávněné jednat za žalovanou.

7. Z pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance se mzdovým výměrem ze dne 13. 11. 2020 (na č. l. 5, 25) soud ověřil, že tímto pokynem byla žalobkyně žalovanou přidělena k výkonu práce k uživateli na období od 14. 11. 2020 do 31. 7. 2021, jak bylo mezi účastníky nesporné. Dále soud z této listiny, podepsané žalovanou jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem, zjistil, že ukončení přidělení bylo spojeno s uplynutím sjednaného období, nebo předčasně buď dohodou se zaměstnavatelem či ukončením pracovního poměru, případně jednostranným prohlášením zaměstnance či uživatele. Jednostranné prohlášení zaměstnance či uživatele pak bylo sjednáno pro případ jakéhokoliv důvodu i bez udání důvodu s tím, že musí být provedeno v písemné formě a musí být doručeno zaměstnavateli, přičemž přidělení končí právě doručením zaměstnavateli. Tomu pak byla stanovena povinnost informovat bez zbytečného odkladu o ukončení pracovního poměru zaměstnance.

8. Z prohlášení o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance ze dne 7. 1. 2021 (na č. l. 6) soud zjistil, že tímto prohlášením adresovaným žalované jako zaměstnavateli uživatel prohlašuje v souladu s pracovní smlouvou a dočasným přidělením žalobkyně ze dne 13. 11. 2020 předčasné jednostranné ukončení dočasného přidělení žalobkyně k uživateli, a to bez uvedení důvodu, které končí dnem doručení prohlášení žalované s tím, že žalobkyně bude o tomto informována žalovanou jako zaměstnavatelem. Prohlášení je datováno dnem 7. 1. 2021 a stejným dnem je vyznačeno též převzetí prohlášení žalovanou.

9. Z oznámení o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance ze strany uživatele ze dne 7. 1. 2021 (na č. l. 7) soud zjistil, že tímto oznámením žalovaná jako zaměstnavatel oznámila žalobkyni jako zaměstnanci, že v souladu s podmínkami pracovní smlouvy a pokynu k dočasnému přidělení ze dne 13. 11. 2020, že její dočasné přidělení bylo ukončeno jednostranným prohlášením uživatele, které žalovaná převzala dne 7. 1. 2021, a které je přílohou oznámení. Dále byla žalobkyně informována, že datem převzetí prohlášení zaměstnavatelem, dnem 7. 1. 2021, dočasné přidělení končí a tím dle sjednané pracovní smlouvy končí též pracovněprávní vztah mezi účastníky. Listina obsahuje vedle podpisu za žalovanou též podpis žalobkyně s poznámkou jejího převzetí žalobkyní datovanou dnem 7. 1. 2021.

10. Z výměnného listu o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně a poukazu ze dne 1. 3. 2021 (na č. l. 10) soud zjistil, že žalobkyně byla uznána dočasně práce neschopnou od 10. 12. 2020 do 28. 2. 2021 s diagnózou s kódem Z038 (pozorování pro podezření na jiné nemoci a patologické stavy), bez uvedení dalších podrobností či omezení.

11. Z dopisu ze dne 25. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 25. 1. 2021 (na č. l. 8-9) soud zjistil, že tímto dopisem odeslaným žalobkyní žalované dne 25. 1. 2021, žalobkyně informuje žalovanou v souvislosti s oznámením o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance ze strany uživatele, které převzala dne 20. 1. 2020 na pobočce žalované v obec, že toto oznámení je nezákonné, a to pro zákaz výpovědi dané zaměstnavatelem. Dále informuje žalovanou, že je stále v pracovní neschopnosti a až tuto neschopnost ukončí, bude žalovanou informovat. Očekává odpověď žalované do jednoho měsíce od doručení dopisu, pak si najme advokátní kancelář a podá na žalovanou žalobu pro neplatnost výpovědi ze zaměstnání.

12. Soud již dále po poradě senátu nepokračoval v dokazování výzvami žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na další doplnění povinností tvrdit a prokazovat právně významné skutečnosti k otázce uplatněných mzdových nároků žalobkyně, když měl za to, že i při prokázání skutečností tvrzených žalobkyní by tyto skutečnosti již neměly vliv na posouzení věci. Z provedeného dokazování totiž soud dovodil, že k ukončení pracovního poměru u žalované došlo jeho ukončením po ukončení přidělení žalobkyně k uživateli, a proto by další dokazování k těmto skutečnostem bylo ve věci nadbytečné, když mzdové nároky byly nárokovány výhradně za dobu po ukončení pracovního poměru žalobkyně (viz závěr rozsudku).

13. Soud zhodnotil zjištěné dílčí skutečnosti a provedené důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, spolu se skutečnostmi mezi účastníky nespornými, a dospěl k následujícímu skutkovému závěru ve věci samé:

14. Žalobkyně a žalovaná, jako zprostředkovatel práce (viz výpis z OR žalované), uzavřely dne 13. 11. 2020 pracovní smlouvu, na jejímž základě se žalovaná zavázala přidělit žalobkyni k dočasnému výkonu práce k jinému zaměstnavateli (uživateli), přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, s ohledem na trvání dočasného přidělení žalobkyně k uživateli (bod 1.5 smlouvy, viz pracovní smlouva). Žalobkyně byla prostřednictvím pokynu žalované k dočasnému přidělení ze dne 13. 11. 2020 přidělena k dočasnému výkonu práce u uživatele, když byla stanovena doba trvání dočasného přidělení, a to od 14. 11. 2020 do 31. 7. 2021. Ukončení přidělení bylo spojeno s uplynutím sjednaného období, nebo předčasně buď dohodou se zaměstnavatelem či ukončením pracovního poměru u zaměstnavatele, případně jednostranným prohlášením zaměstnance či uživatele. Jednostranné prohlášení zaměstnance či uživatele pak bylo sjednáno pro případ jakéhokoliv důvodu i bez udání důvodu s tím, že musí být provedeno v písemné formě a musí být doručeno zaměstnavateli, přičemž přidělení končí právě doručením prohlášení zaměstnavateli. Tomu pak byla stanovena povinnost informovat bez zbytečného odkladu o ukončení pracovního poměru zaměstnance (viz pokyn k dočasnému přidělení zaměstnance). Dne 7. 1. 2021 prohlásil uživatel jednostranně písmeně k žalované jako zaměstnavateli ukončení přidělení žalobkyně k výkonu práce u uživatele, a to bez udání důvodu, když toto prohlášení téhož dne doručil žalované (viz prohlášení o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance ze dne 7. 1. 2021). Oznámením z téhož dne informovala pak žalovaná žalobkyni o prohlášení uživatele a tím i o ukončení jejího přidělení k uživateli a o ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované (viz oznámení o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance ze strany uživatele ze dne 7. 1. 2021). Oznámení bylo žalobkyni doručeno dne 7. 1. 2021, jak bylo vyznačeno v oznámení, ze kterého vzal soud tuto skutečnost za prokázanou, když sice žalovaná tvrdila předání oznámení žalobkyni až dne 20. 1. 2021, jak toto datum uváděla žalobkyně ve svém dopise ze dne 25. 1. 2021, když však v této věci datum jeho doručení neuváděla (tedy nebylo nesporným), avšak dle názoru soudu je v tomto případě důkazně silnější datum uvedené v samotné listině než datum uvedené v navazujícím dopise. Žalobkyně pak byla od 10. 12. 2020 do 28. 2. 2021 v dočasné pracovní neschopnosti (viz výměnný list o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně a poukaz ze dne 1. 3. 2021), tedy k datu 7. 1. 2021 i k datu 20. 1. 2021, tedy není na místě ani spojovat doručení oznámení s ukončením pracovní neschopnosti žalobkyně. Žalobkyně dopisem ze dne 25. 1. 2021, odeslaným téhož dne žalované, této sdělila, že pokládá oznámení o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance ze strany uživatele, které převzala dne 20. 1. 2020 na pobočce žalované v obec, za nezákonné, a že očekává odpověď žalované do jednoho měsíce od doručení dopisu, pak si najme advokátní kancelář a podá na žalovanou žalobu pro neplatnost výpovědi ze zaměstnání (viz dopis a podací lístek ze dne 25. 1. 2021.

15. Soud následně zhodnotil věc po právní stránce:

16. Dle § 48 odst. 1 a 2 z. p., pracovní poměr může být rozvázán jen dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době. Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.

17. Dle § 53 odst. 1 písm. a) z. p., zakazuje se dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování.

18. Výpověď je při tom jen jedním ze způsobů rozvázání – ukončení pracovního poměru (viz § 48 z. p.), jak je upravena v § 50 z. p. a násl., a to vedle dalších způsobů jeho ukončení.

19. Dle § 65 z. p., pracovní poměr na dobu určitou může skončit také ostatními způsoby uvedenými v § 48 odst. 1, 3 a 4 z. p. Byla-li doba trvání tohoto pracovního poměru omezena na dobu konání určitých prací, je zaměstnavatel povinen upozornit zaměstnance na skončení těchto prací včas, zpravidla alespoň 3 dny předem.

20. Dle § 307a z. p., za závislou práci podle § 2 z. p. se považují také případy, kdy zaměstnavatel na základě povolení podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ agentura práce“) dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u uživatele a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat podle pokynů uživatele a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem.

21. Dle § 308 odst. 1 písm. g) a odst. 2 z. p., dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce musí obsahovat podmínky, za nichž může být dočasné přidělení zaměstnancem nebo uživatelem ukončeno před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno; není však možné sjednat podmínky pro ukončení doby dočasného přidělení před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno pouze ve prospěch uživatele. Dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce musí být uzavřena písemně.

22. Dle § 309 odst. 1, odst. 2 písm. e) a odst. 3 z. p., po dobu dočasného přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci uživatel. Uživatel však nesmí vůči zaměstnanci agentury práce právně jednat jménem agentury práce. Agentura práce přiděluje zaměstnance k dočasnému výkonu práce u uživatele na základě písemného pokynu, který obsahuje zejména podmínky jednostranného prohlášení o ukončení výkonu práce před uplynutím doby dočasného přidělení, byly-li sjednány v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce (§ 308 odst. 1 písm. g) z. p.). Dočasné přidělení končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno; před uplynutím této doby končí dohodou mezi agenturou práce a dočasně přiděleným zaměstnancem, popřípadě jednostranným prohlášením uživatele nebo dočasně přiděleného zaměstnance podle podmínek sjednaných v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce.

23. Na základě shora citovaných ustanovení zákona soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla jako zaměstnanec od 13. 11. 2020 v souladu se zákonem zaměstnána žalovanou jako pracovní agenturou, když byla současně na období od 14. 11. 2020 do 31. 7. 2021 pokynem dočasně přidělena k uživateli, a jak v případě pracovní smlouvy, tak v případě pokynu k dočasnému přidělení byla dodržena písemná forma i obligatorní náležitosti těchto právních jednání po obsahové stránce. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to na dobu přidělení zaměstnance k uživateli, když trvání doby určité nemusí být nutně vztaženo ke konkrétnímu datu či konkrétnímu časovému období, ale může být určeno i na základě jiných, konkrétním datem neohraničených objektivně zjistitelných skutečností, o jejichž skutečné délce účastníci při uzavírání pracovní smlouvy nemusí mít ani jistotu, které nepřipouštějí pochybnosti o tom, kdy pracovní poměr na dobu určitou uplynutím sjednané doby skončí. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1990/2000). Pracovní poměr na dobu určitou pak může být ukončen i jinými způsoby rozvázání pracovního poměru, než uplynutím doby, na kterou byl sjednán, včetně ukončení pracovního poměru jeho zrušením ve zkušební době, jinak ale končí uplynutím sjednané doby (§ 65 z. p., § 48 odst. 2 z. p.).

24. Je pravdou, že k ukončení pracovního poměru došlo v době, kdy byla v důsledku ochranné doby ve smyslu § 53 odst. 1 písm. a) z. p. vyloučena výpověď daná zaměstnanci. Nicméně dle názoru soudu se v projednávané věci nejednalo o výpověď danou zaměstnanci, ale o ukončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou, který skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán, aniž by zde ochranná doba hrála jakoukoliv roli.

25. Mezi žalobkyní a žalovanou tak byl platně sjednán pracovní poměr na dobu určitou, jehož trvání bylo omezeno kromě konkrétního data též datem doručení jednostranného prohlášení zaměstnavateli, když soud shledal tento způsob sjednání doby určité jako v souladu s právem (viz shora). Doručením jednostranného prohlášení uživatele zaměstnavateli tak nastala skutečnost, se kterou bylo spojeno ukončení přidělení žalobkyně k uživateli, na což bylo navázáno též uplynutí doby určité pracovního poměru žalobkyně u žalované, který tak dnem doručení prohlášení žalované dne 7. 1. 2021 skončil uplynutím času, na který byl sjednán. Dočasná pracovní neschopnost žalobkyně, resp. ochranná doba v tomto ohledu pak dle názoru soudu nehraje žádnou roli.

26. Soud se ve věci též zabýval otázkou, zda způsob navázání trvání pracovního poměru na dobu přidělení zaměstnance k uživateli a z toho plynoucí skutečnost, že zaměstnání je možné v zásadě kdykoliv okamžitě z vůle uživatele i zaměstnance ukončit bez uvedení důvodu, není v rozporu s dobrými mravy a není proto nutné pohlížet na takové ujednání jako na neplatné. Soud se nicméně přiklonil k závěrům právní teorie, že uvedená menší ochrana a stabilita pracovního poměru je z podstaty spojena právě s agenturním zaměstnáváním a není jednostranná, když shodně jako uživatel může ukončit jednostranně zaměstnání právě též zaměstnanec (viz § 308 z. p.), přičemž takovýto způsob zaměstnávání přináší všem stranám zároveň vysokou flexibilitu pro uživatele i pro zaměstnance, kterému je bez dalšího zprostředkovávána práce (srov. např. Mgr. Hana Šarochová: Pracovní poměr na dobu určitou aneb přípustná rizika agenturního zaměstnávání ze dne 14. 4. 2022, dostupné na https://www.pravniprostor.cz/clanky/pracovni-pravo/pracovni-pomer-na-dobu-urcitou-aneb-pripustna-rizika-agenturniho-zamestnavani).

27. S ohledem na závěry soudu o ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované ke dni 7. 1. 2021 jako v souladu s právem nezbylo soudu, než žalobu na určení neplatnosti tohoto ukončení pracovního poměru zamítnout. Vzhledem k ukončení pracovního poměru k 7. 1. 2021 pak nemohl soud než nepřiznat žalobkyni ani její mzdové nároky za období následující po ukončení pracovního poměru a rovněž v této části žalobu zamítnout.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 349,17 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 151 400 Kč (souhrn předmětu řízení, a to za neplatnost právního jednání ve smyslu § 9 odst. 1 písm. a/ a. t. ve výši 35 000 Kč a penězi ocenitelného plnění ve výši 116 400 Kč) sestávající z částky 7 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 5. 2022 a z částky 7 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 7. 2022 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 7. 2022 částka 989,07 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 205 ujetých km v částce 1 478,14 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,33 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 429,07 Kč ve výši 4 920,10 Kč. Soud naopak žalované nepřiznal vyúčtovanou náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, když ta je v dané věci již obsažena v náhradě nákladů za úkon za převzetí a přípravu zastoupení.

29. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třicetidenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na zjištěné majetkové poměry žalobkyně této delší lhůtou k plnění umožňuje splacení uložené povinnosti v určené pariční lhůtě, neboť zákonem předvídanou tří denní lhůtu pokládal s ohledem na výši uložené povinnosti ve vztahu k žalobkyni a jejím majetkovým poměrům za příliš krátkou.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.