OSUL 74 C 164/2022-81

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 33 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 900 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 489,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 900 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 392,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Litoměřicích dne 29. 6. 2021 domáhala zaplacení částky ve výši 33 900 Kč s příslušenstvím. Nárok ve výši 33 900 Kč vznikl z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 5. 10. 2018. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 64 958 Kč, tvořenou jistinou 35 000 Kč a souhrnným poplatkem 29 958 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 083 Kč. Souhrnný poplatek se skládá z úroku ve výši 6 260 Kč, z poplatku za zpracování ve výši 13 380 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 10 318 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil celkem 1 100 Kč, když výše nesplacené jistiny činí 33 900 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení shora specifikované pohledávky společnosti právnická osoba, na žalobkyni. Žalobkyně žalobou dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 489,67 Kč, který představuje úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do data postoupení pohledávky (20. 1. 2020) a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 33 900 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet zápůjčku, když vycházel z údajů, které získal od žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že jelikož požaduje pouze úhradu neuhrazené jistiny, je otázka zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce irelevantní. Žalovaný pohledávku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 7 C 151/2020-35 ze dne 3. 8. 2020 byla věc postoupena Okresnímu soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil.

4. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce číslo ze dne 5. 10. 2018 soud zjistil, že na základě smlouvy si žalovaný při jejím podpisu převzal od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti částku 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 64 958 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 083 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 1 061 Kč. Částka ve výši 64 958 Kč je tvořena jistinou ve výši 35 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 29 958 Kč, který se skládá z úroku ve výši 6 260 Kč (jedná se o kapitalizovaný úrok ve výši 29 % ročně z jistiny za období od 5. 10. 2018 do 29. 11. 2019), z poplatku za zpracování ve výši 13 380 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 10 318 Kč. Ze smluvních podmínek, soud zjistil bližší úpravu práv mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, když byl sjednán úrok ve výši 29 % ročně.

5. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 plyne, že na pohledávku vzniklou ze smlouvy číslo bylo celkem uhrazeno 1 100 Kč. Dále z ní plyne, kdy a jaká částka byla uhrazena.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že došlo k postoupení shora specifikované pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo společnosti právnická osoba za žalovaným na žalobkyni. Přílohu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 tvoří seznam postupovaných pohledávek, když je mezi nimi uvedena žalobou uplatňovaná pohledávka.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně informací o zpracování osobních údajů soud zjistil, že společnost právnická osoba žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo na žalobkyni. Dále z něj plyne, že oznámením byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 14. 2. 2020 (podací lístek).

8. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 12. 3. 2021. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 26. 2. 2021 (podací lístek).

9. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně plyne, že se jedná o společnost zapsanou ve veřejném rejstříku České republiky.

10. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně podepsali dne 5. 10. 2018 listinu označenou jako smlouva o zápůjčce číslo. Žalovaný si při podpisu smlouvy převzal v hotovosti částku 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 64 958 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 083 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 1 061 Kč. Částka ve výši 64 958 Kč je tvořena jistinou ve výši 35 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 29 958 Kč, který se skládá z úroku ve výši 6 260 Kč (jedná se o kapitalizovaný úrok ve výši 29 % ročně z jistiny za období od 5. 10. 2018 do 29. 11. 2019), z poplatku za zpracování ve výši 13 380 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 10 318 Kč. Žalovaný před podáním žaloby uhradil na tuto pohledávku pouze částku ve výši 1 100 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu jistiny, když nedoplatek na jistině tak činí 33 900 Kč. Shora uvedená pohledávka včetně příslušenství byla smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně dne 20. 1. 2020 oznámil žalovanému, že došlo k postoupení shora uvedené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni a zároveň ho vyzval k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 14. 2. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný upomenut zástupcem žalobkyně.

11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vůbec neuvedla, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet zápůjčku. Soud byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene tvrzení a důkazního ohledně prokázání skutečnosti, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr, avšak žalobkyně se k jednání nedostavila a připravila se tak o možnost být poučena. Soud dodává, že poučení dle § 118a o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního soud zásadně poskytuje při jednání. Jen za účelem poučení dle § 118a o. s. ř. není třeba jednání odročovat. Závěrem soud dodává, že k doplnění shora uvedených tvrzení byla žalobkyně vyzvána před samotným jednáním, když uvedla, že otázku zkoumání úvěru schopnosti považuje za irelevantní. Soud k tímto názorem nesouhlasí, neboť je třeba předně posoudit, zda byla platně uzavřena smlouva a jaké povinnosti smluvním stranám z této smlouvy vznikly, když platnost smlouvy má vliv například na otázku splatnosti pohledávky.

12. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Podle ustanovení § 2390, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ nový zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Jelikož žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem a jaké informace právní předchůdce žalobkyně zjistil o schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, soud vycházel z toho, že právní předchůdce žalobkyně výši příjmů a výdajů žalovaného vůbec zjišťoval, natož že by zjištěnou výši nějak ověřil. Dle názoru soudu tak v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit zápůjčku. Právní předchůdce žalobkyně zejména nezjistil, jaké jsou„ volné“ peněžní prostředky žalovaného a zda z nich bude žalovaný schopen zápůjčku uhradit. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit zápůjčku s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky Juliane Kokott ve věci C -679/2018„ Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019). Závěry podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C -679/2018 ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet zápůjčku nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím zápůjčky.

22. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky nepostupoval s odbornou péči a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutou zápůjčku (§ 2390 občanského zákoníku), a proto je smlouva o zápůjčce číslo neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného (§ 588 občanského zákoníku).

23. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce číslo je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na úhradu souhrnného poplatku (ve výši 29 958 Kč), neboť tento nárok byl sjednán v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se tak o tuto částku bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně, a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Žalovaný dosud uhradil částku ve výši 1 100 Kč, k úhradě tak zbývá 33 900 Kč. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. Jelikož je smlouva o zápůjčce neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost jednotlivých nároků na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužných částek oznámením ze dne 20. 1. 2020, které se do jeho dispozice dostalo dne 17. 2. 2020 (odesláno dne 14. 2. 2020 a do dispozice se dostalo dle § 573 občanského zákoníku dne 17. 2. 2020, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), když splatnost byla stanovena do 10 dnů ode dne doručení tj. do 27. 2. 2020. Jelikož žalovaný ničeho dalšího neuhradil, od 28. 2. 2020 se tak dostal do prodlení a je povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky 33 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 900 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, vyhověl (výrok I.).

25. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení až dne 28. 2. 2020, nevzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení žalobkyní požadovaného za období od 30. 11. 2019 do 27. 2. 2020, soudu tak nezbylo než žalobu, co do kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 489,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 900 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, zamítnout (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 392,64 Kč, přičemž tato částka představuje 96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu v řízení v rozsahu 98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 2 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 356 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 900 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč (výrok III.).

27. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně zastoupená stejným zástupcem podává typizované formulářové žaloby ve stejných věcech (např. sp. zn. 74 C 75/2022, 74 C 341/2021, 74 C 59/2022), které se liší pouze číslem smlouvy, datem prodlení žalovaného a výší dlužné částky. Proto je na místě přiznat žalobkyni náhradu nákladů dle ustanovení § 14b advokátního tarifu, když tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč.

28. Soud žalobkyni dále nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby ze dne 17. 6. 2022, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

29. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.