OSUL 30 C 281/2023-145

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Bílého a přísedících Ljuby Vrátné a Dany Berkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 628.896 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 628.896 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne datum domáhal toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 628.896 Kč s odůvodněním, že žalobce dne datum utrpěl pracovní úraz. Zdravotní stav žalobce není doposud ustálen, nadále podstupuje operační zákrok, pročež je stále v pracovní neschopnosti. Zdravotní stav žalobce byl ohodnocen 1.600 body z hlediska posouzení nároku na uplatnění ztížení společenského uplatnění. S ohledem na hodnotu bodu (393,06 Kč) se žalobce domáhal zaplacení částky 628.896 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne datum, resp. ze dne datum, uvedla, že žalobu neuznává co do důvodu a výše. Žalovaná zdůraznila, že odpovědnost za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nese zaměstnavatel, kterým byla v posuzovaném případě společnost právnická osoba Žalovaná, jakožto pojišťovna, v těchto vztazích vystupuje toliko jako provozovatel zákonného pojištění. Poškozený proto nemá vůči pojišťovně, tj. vůči žalované, přímý nárok na úhradu škody. Vzhledem k této skutečnosti žalovaná s poukazem na příslušná rozhodnutí Nejvyššího soudu vznesla námitku nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované, pročež navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z listiny označené jako Pracovní smlouva soud zjistil, že společnost právnická osoba, jakožto zaměstnavatel, a žalobce, jakožto zaměstnanec, dne datum připojili své podpisy na zmíněnou listinu. Z listiny soud dále zjistil, že pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem byl sjednán na dobu určitou, a to na dobu dočasného přidělení k výkonu práce k jinému zaměstnavateli. Žalobce byl dočasně přidělen k jinému zaměstnavateli, a to konkrétně ke společnosti právnická osoba od datum do datum.

6. Z listiny označené jako Dodatek číslo k pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance agentury práce k jinému zaměstnavateli ze dne datum, na níž byl připojen podpis zaměstnavatele žalobce, tj. společnosti právnická osoba, a žalobce, soud zjistil, že dočasné přidělení žalobce k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, tj. ke společnosti právnická osoba, bylo s platností od datum prodlouženo do datum.

7. Z listiny označené jako Záznam o úrazu soud zjistil, že dne datum ve údaj o čase hod. se žalobci přihodil pracovní úraz spočívající v tom, anonymizováno 15 slov role v řízení anonymizována čtyři slova. Žalobce posléze odpracoval ještě tři směny a následně v důsledku otoku anonymizováno vyhledal lékařskou pomoc. Z této listiny je taktéž patrné, že k této události, tj. k pracovnímu úrazu žalobce, došlo v prostorách společnosti právnická osoba, a to konkrétně v příjmení anonymizováno příjmení. Od datum je žalobce v dočasné pracovní neschopnosti. Na druhé straně této listiny je kromě jiných připojen podpis žalobce.

8. Z hlediska skutkového závěru má soud za prokázané, že na základě listiny označené jako Pracovní smlouva byl žalobce od datum v pracovním poměru u společnosti právnická osoba, jež jej od datum dočasně přidělila k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, tj. ke společnosti právnická osoba Z listiny ze dne datum označené jako Dodatek číslo k pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance agentury práce k jinému zaměstnavateli má soud za prokázané, že žalobce byl u společnosti právnická osoba dočasně přidělen k výkonu práce i v období od datum do datum. Z listiny označené jako Záznam o úrazu má soud za prokázané, že dne datum ve údaj o čase hod., když žalobce byl v této době dočasně přidělen k výkonu práce u společnosti právnická osoba, došlo u této společnosti k pracovnímu úrazu žalobce spočívající v tom, anonymizováno role v řízení anonymizováno 5 slov.

9. Soud zbývající předložené listinné důkazy s ohledem na skutečnost, že žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované, jak bude dále rozvedeno, neprovedl, tj. nezjišťoval z nich žádné relevantní skutečnosti, neboť tyto listinné důkazy se staly v důsledku zmíněného právního záběru nadbytečnými. Jejich provedení, tj. zjištění jejich obsahu, by na zjištěném skutkovém a v návaznosti na to učiněném právním závěru soudu nebylo schopné cokoliv změnit.

10. Soud věc po právní stránce posoudil následujícím způsobem:

11. Dle § 380 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30.9.2015 (dále jen„ zákoník práce“), platí, že pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

12. Dle § 365 odst. 1 zákoníku práce platí, že ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců se řídí odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání § 272 až 274 a ustanoveními této hlavy, § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb., a vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb. a vyhlášky č. 487/2001 Sb.

13. Dle § 366 odst. 1 zákoníku práce platí, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

14. Dle § 205d odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31.12.2006 (dále jen„ předchozí zákoník práce“), platí, že pokud při zániku zaměstnavatele nepřejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na jiného zaměstnavatele, má poškozený (pozůstalý) právo přímo vůči pojišťovně, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by mu ji byl povinen nahradit sám pojištěný zaměstnavatel.

15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2017, sp. zn. 21 Cdo 630/2016, platí, že z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání příslušná pojišťovna hradí škodu za zaměstnavatele; zaměstnanec nemá vůči pojišťovně přímý nárok.

16. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že výhradně zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních povinností. Jedná se o obecnou odpovědnost zaměstnavatele za škodu, která má objektivní povahu. Zaměstnavatel je pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ze zákona pojištěn. Z titulu zákonného pojištění za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání má pak zaměstnavatel právo, aby za něho příslušná pojišťovna, kterým je v současné době zpravidla pojišťovna, tj. žalovaná, nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu, a to v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá. Samotná skutečnost, že pojišťovna za zaměstnavatele zaměstnanci v návaznosti na pracovní úraz vyplatila škodu, tj. vyplatila poškozenému zaměstnanci peněžní prostředky korespondující výši utrpěné škody, však neznamená, že by v takovém případě měl zaměstnavatel vůči pojišťovně přímý nárok, jestliže kupříkladu nesouhlasí s výší škody, tj. s výší peněžních prostředků, které mu byly v důsledku pracovního úrazu pojišťovnou vyplaceny.

17. Předchozí zákoník práce, když příslušné ustanovení je nadále platné a účinné, stanovuje, že přímý nárok vůči pojišťovně náleží toliko poškozenému (pozůstalému), jestliže při zániku zaměstnavatele nepřejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na jiného zaměstnavatele. Jedná se o situace, která na posuzovanou věc nijak nedopadá.

18. Pakliže zaměstnanec nesouhlasí s postupem pojišťovny a v tomto právním jednání spatřuje nesprávný či dokonce nezákonný postup, je zapotřebí zdůraznit, že se jedná o právní jednání, byť je fakticky činěno pojišťovnou, jehož negativní následky jsou přičítány výhradně a jenom zaměstnavateli, a nikoliv samotné pojišťovně. Je tomu z důvodu, že zaměstnanec, a tedy i žalobce, nemá vůči pojišťovně přímý nárok. Pokud má zaměstnanec vůči postupu pojišťovny námitky, nesouhlasí s ním, může se přirozeně v rámci soudního řízení domáhat nápravy takového vadného stavu či postupu. Žaloba však v takovém případě musí být podána výlučně proti zaměstnavateli zaměstnance, nikoliv proti pojišťovně.

19. Na podkladě předložených listinných důkazů lze učinit právní závěr, že dne datum žalobce, jakožto zaměstnanec, platně v písemné formě uzavřel se společností právnická osoba, jakožto zaměstnavatelem, pracovní smlouvu, na jejímž základě byl žalobce dočasně přidělen k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, tj. ke společnosti právnická osoba Dočasné přidělení k výkonu práce k jinému zaměstnavateli bylo na podkladě číslovaných písemných dodatků pracovní smlouvy opakovaně prodlužováno. Dne datum byl žalobce stále zaměstnancem společnosti právnická osoba, přičemž na podkladě Dodatku číslo ze dne datum byl dočasně přidělen k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, tj. ke společnosti právnická osoba

20. Dne datum žalobce utrpěl ve smyslu § 380 odst. 1 zákoníku práce pracovní úraz, když při plnění pracovních úkolů došlo k poškození jeho zdraví. V případě pracovního úrazu zaměstnavatel zaměstnanci, tj. žalobci, dle § 366 odst. 1 zákoníku práce odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem. Mezi stranami jistě není sporu o tom, že žalobci vznikla škoda při plnění pracovních povinností, a to v důsledku pracovního úrazu. Subjektem práva, který žalobci odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, je výhradně zaměstnavatel žalobce, kterým je společnost právnická osoba

21. Jestliže žalobce nebyl spokojen s postupem pojišťovny, tj. společnosti pojišťovna, ohledně toho, jakým způsobem byl posouzen jeho nárok na náhradu trvalých následků, když pojišťovna tento nárok na podkladě vypracovaného znaleckého posudku vyhodnotila jako nedůvodný, mohl se žalobce nepochybně s tímto nárokem obrátit na soud. Žalovaným však v každém případě musel být pouze a jenom zaměstnavatel žalobce, tj. společnost právnická osoba, a nikoliv pojišťovna, tj. pojišťovna.

22. Na předestřeném závěru nemůže ničeho změnit skutečnost, že náhradu újmy za vytrpěné bolesti žalobci vyplatila pojišťovna, nikoliv zaměstnavatel žalobce, a že opětovně pojišťovna, nikoliv zaměstnavatel žalobce, výplatu dalších peněžních prostředků, jakožto náhradu trvalých následků, odmítla. Jak bylo rozvedeno shora – pojišťovna toliko na základě zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele nahradila žalobci škodu za utrpěný pracovní úraz. Za vzniklou škodu (pracovní úraz) však nadále odpovídá toliko zaměstnavatel žalobce – nikoliv žalovaná.

23. Pakliže se žalobce na pojišťovně, tj. na společnosti pojišťovna, která ovšem nebyla dne datum, kdy došlo k pracovnímu úrazu žalobce, zaměstnavatelem žalobce, jímž byla naopak společnost právnická osoba, domáhal zaplacení částky ve výši 628.896 Kč za ztížení společenského uplatnění v důsledku utrpěného pracovního úrazu, je nutno v návaznosti výše rozvedené skutečnosti konstatovat, že žalobce předmětný nárok uplatil vůči nesprávnému subjektu práva. příjmení žalobcem uplatněná žaloba mohla být po věcné stránce projednána, když však tato okolnost sama bez přistoupení dalších okolností nezaručuje, že by žalobě bylo zcela, popř. částečně, vyhověno, musel by žalobce podat žalobu proti svému zaměstnavateli, tj. proti společnosti právnická osoba, což ovšem žalobce neučinil.

24. V důsledku popsaného nastala situace, že je na straně žalované nedostatek pasivní věcné legitimace. Je tomu z důvodu, že žalovaná není dle hmotněprávních předpisů subjektem tvrzené povinnosti, pročež žaloba proti ní nemůže být úspěšná, což v konečném důsledku musí vést k jejímu zamítnutí.

25. S ohledem na uvedené skutečnosti soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, jenž byl v řízení zcela neúspěšný, žádné právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Žalované, jež byla v řízení naopak zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v důsledku této skutečnosti vzniklo. Soud však v této konkrétní věci uvážil, že s ohledem na rozsah vyjádření žalované ze dne datum a ze dne datum, když žaloba nebyla po věcné stránce projednávána z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované, pročež vyjádření žalované nešlo nijak nad rámec běžných pracovních povinností pověřené zaměstnankyně žalované, se mu jako spravedlivé a správné uspořádání vztahů mezi účastníky řízení jeví rozhodnutí, kterým žádnému z účastníků řízení nepřizná právo na náhradu nákladů řízení. Soud věří, že nepřiznaná paušální náhradu nákladů ve výši 300 Kč nebude pro žalovanou představovat jakoukoliv ekonomickou komplikaci.

Proti tomuto rozsudku lze do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.