OSUL 33 C 347/2018-53

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 30 774,16 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se do částky 5 469,21 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 27 438,22 Kč od datum do datum zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 27 438,22 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 27 438,22 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 438,22 Kč od datum do zaplacení se zamítá

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 774,14 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalované“) poskytla na základě smlouvy o Půjčce na kliknutí číslo ze dne datum částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Strany si sjednaly úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná dluží na jistině 27 438,22 Kč, na úroku 2 384,90 Kč, na smluvních poplatcích 714 Kč, na úroku z prodlení 237,04 Kč. Hodnocení úvěruschopnosti žalované bylo individuální. V tomto případě byl použit příjem ve výši 28 788 Kč, který byl doložen potvrzením o výše příjmů. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala příjem žalované a její výdaje na splátky, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 3 335,94 Kč na kapitalizovaných úrocích a poplatcích a co do částky 2 133,27 Kč představující úroky ve výši 18,9 % ročně z částky 27 438,22 Kč od datum do datum.

3. Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud řízení částečně zastavil podle § 96 o. s. ř. (bod I. výroku).

4. Ze smlouvy o Půjčce na kliknutí číslo ze dne datum, mimořádného výpisu z účtu číslo výpisu spotřebitelského úvěru č. bankovní účet a kopie OP žalované ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované dne datum úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s úroky ve výši 18,90 % ročně a poplatky v 60 měsíčních splátkách po 1 294,28 Kč. První splátka byla splatná do datum Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a sazebník poplatků žalobkyně.

5. Z všeobecných produktových podmínek účinných od datum a produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba účinných ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalované.

6. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne datum, kopie OP žalované ze dne datum, kopie ŘP žalované ze dne datum a ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 10. 2013 soud zjistil, že žalované byl zřízen běžný účet č. bankovní účet Součástí smlouvy o účtu jsou obchodní podmínky a sazebník poplatků žalobkyně.

7. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval dne datum žalovanou k okamžité úhradě částky 30 774,16 Kč.

8. Ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. rok, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

9. Předžalobní výzva byla zaslána žalované dne datum (ze seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne datum a předžalobní výzvy k úhradě ze dne datum).

10. Z výpisu CBL ze dne datum soud zjistil, že lustrace neodhalila žádné negativní záznamy.

11. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně při žádosti o úvěr nezkoumal pravidelné výdaje žalované a ohledně příjmů vycházel pouze z obratů na účtu žalované.

12. Z mimořádného výpisu z účtu číslo soud zjistil, že výdaje žalované za měsíce měsíc a měsíc rok byla o cca 3 300 Kč větší než příjmy žalované.

13. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

14. Žalobkyně poskytla žalované dne datum úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s úroky ve výši 18,90 % ročně a poplatky v 60 měsíčních splátkách po 1 294,28 Kč. První splátka byla splatná do datum Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a sazebník poplatků žalobkyně. Žalobkyně byla dle obchodních podmínek oprávněna úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalované. Žalované byl zřízen běžný účet č. bankovní účet Součástí smlouvy o účtu jsou obchodní podmínky a sazebník poplatků žalobkyně. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval dne datum žalovanou k okamžité úhradě částky 30 774,16 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzva byla zaslána žalované dne datum. Lustrace v registru CBL neodhalila žádné negativní záznamy. Právní předchůdce žalobkyně při žádosti o úvěr nezkoumal pravidelné výdaje žalované a ohledně příjmů vycházel pouze z obratů na účtu žalované. Výdaje žalované za měsíce měsíc a měsíc rok byla o cca 3 300 Kč větší než příjmy žalované.

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“).

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Žalobkyně nedoložila, že se před poskytnutím úvěru dotazovala žalované na její pravidelné výdaje. Z takto kusých údajů nelze při zkoumání úvěruschopnosti vycházet. V daném případě výdaje žalované dle předloženého výpisu z účtu za dva měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru převyšovaly příjmy žalované. Soud zdůrazňuje, že statistická data mohou sloužit pouze k validaci tvrzení žalované, nelze tvrzení žalované v žádosti o úvěr těmito daty nahrazovat. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA).

24. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

25. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

27. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

28. V daném případě žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

29. Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalobkyně však neprokázala výši bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu zamítl (bod II. výroku).

30. Soud nepoučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání výše bezdůvodného obohacení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se žalobkyně z jednání omluvila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, Jaroslav § 118a (Poučovací povinnost při jednání). In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 831-832).

31. Soud dále uvádí, že o nesplnění povinnost tvrzení žalobkyní svědčí i to, že z tvrzení žalobkyně vyplývá, že k jistině měly být připisovány (připočítávány) úroky a poplatky. Pokud by se žalobkyně dostavila na soudní jednání, dostalo by se jí poučení, aby doplnila, jak k výši žalované částky dospěla, tedy aby přesně specifikovala (bez nahrazování tvrzení odkazem na listiny), z čeho se žalovaná jistina skládá a matematicky popsala, jakým způsobem k žalované částce dospěla, tedy aby uvedla přesná a konkrétní data a výše částek čerpání úvěru a případné další matematické operace (jako jsou úhrady, přípisy úroků a jiných plateb), tak aby bylo zřejmé, jak žalobkyně k výsledné částce dospěla.

32. Soud v této souvislosti uzavírá, že v projednávané věci nemohla být povinnost žalobkyně tvrdit pro věc rozhodné skutečnosti splněna ani odkazem na listiny, když dle judikatury má být k možnosti nahrazování tvrzení odkazem na listinu přistupováno velmi restriktivně (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 581/2014). Zejména pak předložené listiny mají být přehledné a obsahovat veškeré údaje tak, že by žalobní tvrzení představovalo pouze nadbytečnou administrativní zátěž spojenou s přepisem údajů obsažených v listinách (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3398/2015). V daném případě žalobkyně předložila výpis z účtu v rozsahu 205 stran, ze kterého nevyplývá, z jakých částek je tvořena jistina též s ohledem na údajné sjednání přirůstání úroků a poplatků k jistině a jakým způsobem byly zohledněny dílčí úhrady žalované. Ani listina„ výpis spotřebitelského úvěru“ neobsahuje výpočet dlužné jistiny a ostatních dílčích nároků uplatněných žalobou. Za těchto okolností neunesla žalobkyně břemeno důkazní ohledně výše bezdůvodného obohacení.

33. O náhradě nákladů řízení (bod III. výroku) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě III. výroku tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).