OSUL 8 C 54/2023-18

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci: ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M., ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 12 537,33 Kč s příslušenstvím, rozsudkem pro uznání,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 537,33 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 12 537,33 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částku ve výši 6 790 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), kdy soud uvede pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.

2. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení částky shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný zavinil dne datum vozidlem anonymizováno, registrační značka (škodné vozidlo), jehož je vlastníkem a provozovatelem, dopravní nehodu v důsledku spáchání dopravního přestupku, kterou způsobil škodu na vozidle příjmení jméno, registrační značka, jehož vlastníkem je jméno příjmení, obec a číslo, PSČ obec (poškozený). Ke škodnému vozidlu nebylo uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobené provozem vozidla. Proto způsobenou škodu uhradila poškozenému příjmení anonymizována dvě slova, která pohledávku za žalovaným, následně postoupila žalobkyni. Předmětem řízení je proto právo z titulu zákonné regresní náhrady škody dle ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (jinak také jen ZPOPV), kterou žalobkyně plnila za žalované, kteří způsobili škodu z provozu vozidla, aniž by měl provozovatel uzavřeno pojištění odpovědnosti za provoz vozidla Dále se žalobkyně domáhala přiznat náhradu spojenou s vyřízením případu a úrok z prodlení.

3. Soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě ve smyslu § 114b odst. 1 o.s.ř. Doručení výzvy bylo žalované osobě vykázáno dne datum. Žalovaná osoba se na výzvu soudu ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně uplynula dne datum, nevyjádřila. Tím jsou splněny podmínky § 153a odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná osoba nárok uplatněný žalobou uznává, a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o.s.ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce (§ 153a odst. 1 o.s.ř.). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (§ 153a odst. 4 o.s.ř.). Podle ustanovení §153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005.

4. Po právní stránce soud věc posuzoval dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (jinak také jen ZPOPV). Regresní nárok žalobce na náhradu částek, které plnila ze škodné události namísto škodného vozidla, které nebylo pojištěno, je originálním nárokem majícím původ v příslušných ustanoveních zvláštního zákona (§ 24 odst. 9 ZPOPV). Lze jej uplatnit vůči tomu, kdo její povinnost plnit z garančního fondu vyvolal. Osoba, která povinnost plnit z garančního fondu vyvolala, je řidič vozidla nebo jeho provozovatel (k tomu srov. velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 4134/2011, ze dne 8. 10. 2014). Žalovaný je osobou, která zavinila škodu na poškozeném voze jako řidič ve smyslu § 2910 o.z., když porušil dle Policie ČR své povinnosti, a škodné vozidlo vyvolalo potřebu plnit na škodu z garančního fondu žalobkyně, když k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a současně také jako provozovatel škodného vozidla je osobou pasivně legitimovanou k regresní náhradě ve smyslu § 24 odst. 9 ZPOPV a § 10 odst. 1 písm. b) a odst. 3) ZPOPV. V základu proto soud považuje žalobní nárok za důvodný. Žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni náhradu za plnění z Garančního fondu poskytnutá za žalované, jakmile o to byl požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.), tedy nejpozději ve lhůtách mu k tomu určených, jelikož tak ale neučinil, dostal se s plněním této peněžité povinnosti do prodlení (§ 1968 o.z.). Žalobkyně je tak oprávněna požadovat vedle jistiny dluhu také úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pohledávka byla postoupena podle § 1879 a násl. o.z. Soud proto žalobě vyhověl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a.t.) Celkem soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 790 Kč. Přiznanou částku tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby představované odměnou ve výši 2 x 1 620 Kč vypočtenou z tarifní hodnoty započatých 13 tis. Kč (§ 6 odst. 1, 8 odst. 1 a § 7 bod 5. a.t.) za úkony převzetí a příprava věci a podání žaloby (dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t.), a 1 x 810 Kč za poloviční úkon jednoduché výzvy k plnění ze dne datum, která neobsahuje ani základní právní rozbor (§ 11 odst. 2 písm. h) a.t.), a dále náhradou hotových výdajů za každý úkon 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.), to vše navýšené o náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.)

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Podle § 205b o.s.ř. jsou však u odvolání proti rozsudku pro uznání (výrok I., s výjimkou rozhodnutí o lhůtě k plnění) odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. (že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a o.s.ř.). Právo odvolání nenáleží tomu, kdo se jej výslovně vzdal.

Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.