OSUL 14 C 236/2022-170

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne datum narození bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: ⟪LB:lb_007⟫ Jméno zainteresované osoby 1/0, narozená dne datum narození bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_008⟫ o vypořádání společného jmění manželů

I. Do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje pohledávka z účtu u právnická osoba, č. ú. č. účtu, vedeného na jméno žalované, k datu rozvodu ve výši částka.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1) účet žalované č. č. účtu a spořicí účet žalované u právnická osoba,

2) úložky na stavebním spoření žalované u právnická osoba., které tam byly spořeny od datum do datum,

3) pohledávka za společností právnická osoba z titulu nevyplacených cestovních náhrad žalobci za roky rok.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že spolu nežili od konce roku rok. Pokud jde o příjmy v letech rok, tak žalobce uvedl, že byl zaměstnán jako ředitel přístavu v adresa a poté jako strojvedoucí, jeho příjem mohl být částka čistého. Žalovaná uvedla, že její příjem představovala mateřská a příjem z brigád, jednalo se o lékařské poradenství z domova.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

6. Z rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, bylo zjištěno, že tímto rozsudkem bylo rozvedeno manželství účastníků. Rozsudek nabyl právní moci dne datum. Z rozsudku vyplývá, že manželství bylo uzavřeno dne datum. V rozsudku se dále uvádí, že z manželství se narodily dvě děti, od konce roku rok spolu účastníci nesdílejí společnou domácnost. Vinu na rozpadu manželství soud shledal na straně obou manželů, kteří se nebyli schopni vzájemně přizpůsobit. Další účastníky uváděné příčiny rozvratu nebyly prokázány a jejich podrobné zjišťování by bylo pro účely rozvodu nadbytečné.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne datum ohledně společnosti právnická osoba, IČO IČO, bylo zjištěno, že žalovaná se stala společníkem a jednatelem této společnosti k datum a od tohoto dne byla jejím jediným společníkem a jednatelem.

8. Z příjmového pokladního dokladu z datum bylo zjištěno, že dle tohoto dokladu žalobce zaplatil advokátu tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, částku celkem částka jako zálohu na poskytované služby, a to převod právnická osoba. (dle žalobce se jednalo o platbu advokátní kanceláři, která zajišťovala převod podílu ve společnosti).

9. Ze zprávy právnická osoba., IČO IČO, bylo zjištěno, že smlouva o stavebním spoření č. hodnota, účet stavebního spoření č. č. účtu, vedená na jméno žalované, byla ukončena ke dni datum. Z připojených výpisů z účtu stavebního spoření bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne datum. K datu datum činil zůstatek na účtu částka. Od tohoto data byly na účet provedeny tyto vklady: dne datum částka částka, dne datum částka částka, dne datum částka částka, dne datum částka částka (celkem tedy částka). Dne datum došlo k výplatě uspořené částky ve dvou platbách po částka a částka. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že v tomto sdělovala stavební spořitelna žalované, že platnost smlouvy končí ke dni datum, stav účtu ke dni vypořádání činil částka, tato částka bude poukázána na účet č. č. účtu.

10. Ze zpráv právnická osoba., organizační složky, IČO IČO, bylo zjištěno, že žalovaná měla u této banky běžný účet č. č. účtu a spořicí účty č. č. účtu, č. č. účtu, č. č. účtu. Na běžném účtu byl k datum zůstatek částka. Na spořicích účtech byl k datum zůstatek částka. V požadovaném období (tj. od datum do datum) nebyl na spořicích účtech žádný pohyb.

11. Z dokladů předložených žalovanou vyplývá, že žalovaná hradila následující částky: ⟪LB:lb_001⟫ - částka za dětský lustr a dekorační lampičku, včetně dopravy (faktura z datum od „právnická osoba“ pro žalovanou jako odběratele), ⟪LB:lb_002⟫ - částka za pokládku PVC (příjmový pokladní doklad z datum od „právnická osoba“), ⟪LB:lb_003⟫ - částka za 4 židle a stůl, včetně dopravy (faktura z datum od „právnická osoba“ pro žalovanou jako příjemce), ⟪LB:lb_004⟫ - částka za postel, rošt, matraci, úložný prostor (faktura z datum od „právnická osoba.“ pro žalovanou jako odběratele), ⟪LB:lb_005⟫ - částka za PVC včetně pokládky (zálohový doklad z datum od „právnická osoba“, dodací list z datum pro žalovanou jako odběratele), ⟪LB:lb_006⟫ - částka za zjevně dětský kočárek právnická osoba (faktura z datum od „právnická osoba“ pro žalovanou jak odběratele), ⟪LB:lb_007⟫ - částka za zjevně podlahovou krytinu, sokl a pokládku (dva pokladní doklady z datum od „právnická osoba“ a „právnická osoba“, dodací list z datum pro žalovanou jako odběratele), ⟪LB:lb_008⟫ - částka za komodu včetně dopravy (faktura z datum od „právnická osoba“ pro žalovanou jako odběratele), ⟪LB:lb_009⟫ - částka za regál, včetně přepravy (faktura z datum od právnická osoba. pro žalovanou), ⟪LB:lb_010⟫ - částka za stolní lampy, lustr, nástěnné svítidlo, orientační svítidlo, žárovky (faktura z datum od „právnická osoba“ pro žalovanou jako odběratele), ⟪LB:lb_011⟫ - částka za botník, včetně dopravy (faktura z datum od „právnická osoba“ pro žalovanou jako odběratele), ⟪LB:lb_012⟫ - částka za matraci (faktura z datum od právnická osoba pro žalovanou jako odběratele), ⟪LB:lb_013⟫ - částka za postel (faktura z datum od „právnická osoba“ pro žalovanou jako odběratele), ⟪LB:lb_014⟫ - částka za dodávku a montáž žaluzií (stvrzenka z datum od právnická osoba. pro žalovanou), ⟪LB:lb_015⟫ - částka za výrobu, dopravu a montáž skříně, knihovny, rohového regálu a dveří (faktura z datum od „právnická osoba“ pro žalovanou jako odběratele), ⟪LB:lb_016⟫ - částka za 2 ks povlečení (faktura z datum od právnická osoba pro žalovanou jako zákazníka), ⟪LB:lb_017⟫ - částka za zjevně podlahovou krytinu (pokladní doklad z datum od „právnická osoba“), ⟪LB:lb_018⟫ - částka za záclonu (pokladní doklad z datum od „právnická osoba“), ⟪LB:lb_019⟫ - částka dle pokladního dokladu z datum od „právnická osoba“, kdy důvod platby není uveden.

12. Uvedené úhrady dále potvrzují výpisy z účtu žalované u právnická osoba., č. účtu č. účtu, předložené žalovanou, podle kterých žalovaná hradila dne datum částku částka příjemci „právnická osoba“, dne datum částku částka příjemci „právnická osoba“, dne datum částku částka příjemci právnická osoba, dne datum částku částka příjemci „právnická osoba“, dne datum částku částka příjemci „právnická osoba“, dne datum částku částka příjemci „právnická osoba“, dne datum částku částka příjemci „právnická osoba“. Dle výpisů předložených žalovanou dále žalovaná vybrala z bankomatu dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka (přičemž žalovaná uvedla, že ne všechny uvedené nákupy byly hrazeny převodem z účtu, některé byly hrazeny v hotovosti, k tomu se vztahují dokládané výběry z bankomatu).

13. Z výpisu z účtu žalované u právnická osoba., č. účtu č. účtu, za období od datum do datum, bylo dále zjištěno, že zůstatek k datum činil částka, zůstatek k datum činil částka. Na výpisu jsou zaznamenány platby na účet stavebního spoření žalované č. č. účtu, které byly uvedeny výše. Žalované původně chodily měsíčně platby od právnická osoba. ve výši částka až částka, od května rok žalované začala chodit peněžitá pomoc v mateřství, následně od Úřadu práce rodičovský příspěvek. Na výpisu je dále zaznamenáno velké množství plateb na spořící účet č. č. účtu, ale také platby z tohoto účtu, a to v řádech tisíců až desetitisíců Kč, a to po celé období. Dne datum došla na účet částka částka z účtu č. č. účtu (tj. účet stavebního spoření žalované), k tomuto datu byl zůstatek na účtu částka. V následujícím období žalované chodila na účet peněžitá pomoc v mateřství ve výši kolem částka měsíčně, to však jen do září, poté žalované chodil rodičovský příspěvek ve výši částka měsíčně. Dále žalované chodila platba částka měsíčně od „právnická osoba.“, výživné na děti ve výši částka měsíčně od žalovaného. Žalované také chodily platby od právnická osoba v různé výši, v září a říjnu rok ve výši asi částka měsíčně, poté ve výši kolem částka měsíčně. Výraznějšími platbami v tomto období je platba ve výši částka dne datum příjemci „elektrokoncept“ (dle žalované se jednalo o platbu za kuchyňskou linku a elektrozařízení do domácnosti) a platba ve výši částka dne datum Úřadu práce (dle žalované se jednalo o vratku rodičovského příspěvku, který jí byl po určitou dobu nesprávně vyplácen, ačkoliv již pobírala mateřskou). Mimo výše uvedené jsou zde zaznamenány i platby dne datum příjemci „právnická osoba“ ve výši částka, dne datum příjemci „právnická osoba“ ve výši částka. V tomto období podstatně převažují platby ze spořícího účtu č. č. účtu, kdy z tohoto účtu přišlo částka, odesláno na tento účet bylo částka (z toho částka bylo odesláno dne datum). Jsou také časté výběry hotovosti, obvykle ve výši částka nebo částka. V říjnu právnická osoba bylo takto vybráno částka. Jinak z tohoto účtu nevyplývají žádné mimořádné platby, převážně se zjevně jedná o běžné nákupy jídla, drogerie, léků, oblečení, hraček právnická osoba. Z výpisu nevyplývá, že by na tento účet chodily jakékoliv platby od společnosti právnická osoba

14. Ze zprávy právnická osoba. ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná je majitelkou spořicího účtu č. č. účtu, přičemž účet byl otevřen datum. Z připojených výpisů z účtu bylo zjištěno, že k datum byl na tomto účtu zůstatek částka, k datum byl na tomto účtu konečný zůstatek částka.

15. Z potvrzení jméno FO, externí účetní, ze dne datum, bylo zjištěno, že v tomto se uvádí, že žalovaná coby společník si v období od datum do datum nevyplatila podíly na zisku společnosti právnická osoba“, přičemž součástí potvrzení měla být inventarizace účtů Nerozdělený zisk z minulých let a Neuhrazená ztráta z minulých let (tyto k důkazu předloženy nebyly).

16. O pravosti a správnosti provedených důkazů nebyl důvod pochybovat, ani účastníci proti nim nic nenamítali, z uvedených zjištění proto soud vychází.

17. Soud pro nadbytečnost neprovedl další důkazy navrhované žalobcem (účetní závěrky společnosti právnická osoba za roky rok, přílohy k ročním účetním závěrkám, výpisy z účtů společnosti za roky rok, daňová přiznání společnosti za roky rok, facebooková komunikace z let rok a další důkazy ohledně příslibu převodu podílu ve společnosti, znalecký posudek na vyčíslení nevyplaceného závazku společnosti vůči žalobci příp. žalované, znalecký posudek na posouzení zhodnocení společnosti za období od vzniku do zániku manželství), když shledal, že tyto důkazy nemohou mít vliv na rozhodnutí ve věci. Skutečnosti, které by jimi měly být prokázány, se totiž netýkají nároků, které mohou být předmětem vypořádání SJM, neboť se nejednalo o součásti SJM nebo nebyly uplatněny k vypořádání včas, jak bude uvedeno dále.

18. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

19. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum a bylo rozvedeno rozsudkem ze dne datum, který nabyl právní moci dne datum. Z manželství se narodily dvě děti (rozsudek o rozvodu).

20. Ještě před uzavřením manželství, k datum, se žalovaná stala jediným společníkem společnosti právnická osoba, IČO IČO, současně byla jediným jednatelem, a to až do rozvodu manželství (výpis z obchodního rejstříku společnosti, shodná tvrzení účastníků).

21. Žalovaná měla běžný účet u právnická osoba., organizační složky, IČO IČO, č. účtu č. účtu. K datu rozvodu manželství, tj. k datum, byl na tomto účtu zůstatek částka (zpráva banky, výpis z účtu). Pokud jde o pohyby na tomto účtu, lze plně odkázat na výše uvedená zjištění z výpisu z účtu. Žalovaná měla u právnická osoba. také tři spořicí účty, na těchto však k datu rozvodu nebyl žádný zůstatek a nebyl na nich ani žádný pohyb za trvání manželství (zprávy banky).

22. K datu uzavření manželství měla žalovaná stavební spoření u právnická osoba., IČO IČO, na účtu stavebního spoření č. č. účtu. K datu uzavření manželství činil zůstatek na účtu částka. Za dobu trvání manželství byly na tento účet provedeny vklady ve výši celkem částka. Stavební spoření bylo ukončeno k datum, k tomuto datu došlo k výplatě uspořené částky celkem částka na běžný účet žalované u právnická osoba. uvedený výše (zpráva stavební spořitelny, výpisy z účtu stavebního spoření, dopis stavební spořitelny o ukončení smlouvy, výpis z běžného účtu u právnická osoba.).

23. Žalovaná také měla u právnická osoba. spořicí účet č. č. účtu. K datu uzavření manželství byl na tomto účtu zůstatek částka, k datu rozvodu, tj. k datum, byl na tomto účtu zůstatek částka (zpráva banky a výpisy z účtu).

24. Účastníci spolu nežili od konce roku rok (shodná tvrzení účastníků, rozsudek o rozvodu). Soud má za prokázané, že žalovaná od července rok do února 2019 vynaložila na zařizování nové domácnosti a výbavu právnická osoba nejméně částku částka (částka dle předložených dokladů, platba částka příjemci „elektrokoncept“ dle výpisu z účtu). Tyto náklady prokazují předložené doklady a výpisy z účtu. I když ne u všech těchto dokladů bylo doloženo jejich zaplacení, když byly předloženy jen faktury, nikoliv doklad o platbě (zejména platba částka za matraci dle faktury z datum, částka za postel dle faktury z datum, částka za výrobu, dopravu a montáž skříně, knihovny, rohového regálu a dveří dle faktury z datum), soud nevidí důvodu pochybovat o tom, že byly uhrazeny. Nebyl by v podstatě důvod, aby žalovaná měla takové doklady v držení, kdyby tyto věci nehradila. Tyto faktury mohly být hrazeny v hotovosti (což ostatně žalovaná tvrdila), výběry hotovosti z účtu žalované v předcházejícím období (viz zejména výběry v říjnu rok dle výpisu z účtu) žalované tyto úhrady umožňovaly. Vynakládání veškerých těchto nákladů samozřejmě odpovídá tomu, že se žalovaná na konci roku rok odstěhovala ze společné domácnosti, a proto zařizovala novou domácnost pro sebe právnická osoba. Z výpisu z účtu žalované také vyplývá, že od července rok měla měsíční příjmy kolem částka (peněžitá pomoc v mateřství, platby ze zaměstnání od právnická osoba, a od právnická osoba.), od listopadu rok měla měsíční příjmy kolem částka (rodičovský příspěvek, platby ze zaměstnání). Žalobce uvedl, že v těchto letech mohl být jeho příjem kolem částka měsíčně.

25. Pokud žalobce namítal, že žalovaná v opatrovnickém řízení uvedla, že náklady na rekonstrukci bytu činily částka, ale dle výpisu z účtu náklady takto vysoké nebyly, k tomu soud pro úplnost uvádí, že není jeho úkolem přezkoumávat pravdivost tvrzení žalované v jiné věci. Soud se v této věci zaměřil na období od července rok, když žalovaná tvrdila, že prostředky ze stavebního spoření (vyplacené právě v červenci rok) použila na vybavení domácnosti, a právě jen tyto skutečnosti mohou mít význam pro rozhodnutí v této věci. Lze však konstatovat, že výše uvedená zjištění nevylučují, že náklady žalované na rekonstrukci nového bytu byly ještě podstatně vyšší (zejména mohly být vynaloženy již před červencem rok a také nemusely být náklady hrazeny přímo z běžného účtu žalované). Každopádně to není předmětem tohoto řízení.

26. K právnímu hodnocení:

27. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

28. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

29. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

30. Podle § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že

a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá,

b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné,

c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

31. Podle § 742 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:

a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,

b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,

c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,

d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,

e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,

f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

32. Manželství účastníků zaniklo dne datum, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství. Tímto dnem tedy také zaniklo SJM účastníků. Účastníci se tak mohou domáhat, aby soud provedl vypořádání SJM (§ 740 o. z.).

33. Soud se nejprve zabýval tím, jaký je rozsah vypořádávaného jmění.

34. Předmětem vypořádání může být pouze ten majetek či závazky, který byl v okamžiku zániku SJM jeho součástí a který existuje jako společný v době vypořádání, neboť pokud přestane být součástí SJM, již samozřejmě nemůže být vypořádán (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3110/2010 – jelikož je současná právní úprava obdobná, jsou tam uvedené právní závěry plně použitelné i nyní; to platí i o dalších rozhodnutích, na která bude odkazováno). To přímo vyplývá z § 740 věty druhé o. z.

35. Řízení o vypořádání SJM je řízením, ve kterém způsob vypořádání právního vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu (§ 742 o. z.), proto soud ohledně způsobu vypořádání není vázán návrhem (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Soud je však vázán rozsahem majetku, který je mu předložen k vypořádání, tj. který manželé k vypořádání navrhnou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006). Řízení o vypořádání SJM je svou povahou tzv. iudicium duplex, ve kterém mohou navrhovat věci k vypořádání oba účastníci. Podmínkou však je, že konkrétní majetek navrhnou k vypořádání nejpozději do 3 let po zániku SJM, tj. před uplynutím lhůty podle § 741 o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008). Tímto okamžikem totiž dojde k vypořádání ohledně toho, co nebylo navrženo k vypořádání, podle zákonné domněnky. Po uplynutí této lhůty se nelze domáhat ani vypořádání tzv. vnosů, tj. investic vynaložených ze společného majetku na oddělený majetek manžela nebo z výlučného majetku manžela na společný majetek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012).

36. V této věci tak mohl být majetek včetně příp. vnosů navržen k vypořádání nejpozději do datum (3 roky od rozvodu manželství a tedy zániku SJM). V konečném důsledku tak lze vypořádat pouze majetek, který byl navržen k vypořádání v žalobě, neboť žaloba byla podána poslední den uvedené lhůty. Žalobce v žalobě výslovně označil jako předmět vypořádání 1) účet žalované č. č. účtu a spořicí účet u právnická osoba, 2) úložky na stavebním spoření žalované u právnická osoba., které tam byly spořeny během manželství, a 3) pohledávku za společností právnická osoba, přičemž tato měla být určena znaleckým posudkem a žalobce uváděl, že se má jednat o vnosy ze společných prostředků do společnosti. Zatímco položky 1) a 2) soud považuje za dostatečně určité označení majetku k vypořádání, položku 3) za určitou nepovažuje. V tomto případě totiž byl v žalobě rozpor, když žalobce tvrdil, že společnost mu neproplácela cestovní náhrady, stravné či mzdu, resp. tyto mu vyplatila pouze zčásti, a že zde existuje pohledávka ze společného jmění za danou společností, když nevyplacené závazky společnosti vůči žalobci zkrátily společné jmění. Takto tedy žalobce odůvodňoval existenci pohledávky za společností, avšak při vymezení předmětu vypořádání uvedl, že by tato pohledávka měla představovat vnosy ze společných prostředků do společnosti, ačkoliv dříve nic konkrétního v tomto směru netvrdil. V této části tak žaloba byla neurčitá, když nebylo jasné, co má představovat uvedená pohledávka za společností, resp. co žalobce v tomto směru uplatňuje k vypořádání (tedy čeho se v této části domáhá, což je podstatnou náležitostí žaloby dle § 79 odst. 1 o.s.ř.).

37. To však neznamená, že by uvedená (neurčitá) pohledávka za společností právnická osoba nebyla včas uplatněna a nemohla být předmětem vypořádání. Řízení je totiž zahájeno okamžikem podání žaloby (§ 82 odst. 1 o.s.ř.), a to i žaloby vadné, a žalobce má možnost dodatečně vady žaloby odstranit. Z hlediska řádného uplatnění práva pak má účinky i žaloba, která neobsahuje všechny náležitosti nebo je neurčitá, pokud budou vady dodatečně odstraněny. Pouze v případě, že by žalobce na výzvu soudu žalobu neopravil, a žaloba proto byla odmítnuta, došlo by k ukončení řízení. Pokud však žalobce neúplnost či neurčitost žaloby odstraní, platí (nastává fikce), že žaloba byla bez vad již od počátku, tj. ode dne, kdy byla podána u soudu. Jinými slovy zhojí-li žalobce vady žaloby, připínají se účinky, jež zákon spojuje s podáním žaloby, již ke dni, kdy soudu došla původní (vadná) žaloba (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 182/01, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2369/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1748/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4217/2018). To tedy znamená, že žalobce měl možnost žalobu v této části opravit a účinky žaloby (včasnost navržení majetku k vypořádání) by tím byly zachovány. Na druhou stranu tyto účinky mohou nastat jen v rozsahu, v jakém byla žaloba neurčitá. Rozhodně to neznamená, že by z důvodu částečné neurčitosti žaloby mohl žalobce dodatečně navrhovat jakýkoliv další majetek k vypořádání, i když by to zjevně bylo nad rámec toho, co uplatňoval v žalobě.

38. Žalobce uvedenou neurčitost žaloby odstranil na přípravném jednání dne datum (na dřívější písemnou výzvu k odstranění vad nereagoval), kdy uvedl, že pohledávka za společností právnická osoba představuje pohledávku z titulu nevyplacených cestovních náhrad žalobci za roky rok, dále je touto pohledávkou pohledávka z titulu nevyplaceného zisku. To však lze považovat za odstranění vady žaloby pouze v části nevyplacených cestovních náhrad – jak bylo uvedeno výše, tvrzení v žalobě skutečně odůvodňovala pohledávku za společností tím, že žalobci mj. nebyly propláceny cestovní náhrady (tj. žalobní tvrzení nasvědčovala tomu, že toto má být předmětem vypořádání). V této části se tedy jedná o opravu žaloby s tím důsledkem, že pohledávka za společností právnická osoba představovaná nevyplacenými cestovními náhradami žalobci byla uplatněna k vypořádání včas, jak bylo uvedeno výše.

39. Oproti tomu nelze mít za to, že by se jednalo o opravu žaloby v části, kdy žalobce uváděl, že se má jednat o pohledávku za společností z titulu nevyplaceného zisku. Z žaloby totiž ani náznakem nevyplývalo, že by se žalobce domáhal vypořádání nevyplaceného zisku společnosti. Jak bylo uvedeno výše, v případě oné pohledávky za společností právnická osoba nebylo jasné, zda se má jednat o nevyplacené pracovněprávní nároky žalobce nebo o vnosy ze společných prostředků do společnosti. Žalobce neuvedl nevyplacený zisk společnosti jako předmět vypořádání, o tomto není v žalobě ani žádná zmínka. Z toho vyplývá, že tento nárok byl poprvé uplatněn až na přípravném jednání, nebyl uplatněn v žalobě, a tedy nebyl uplatněn v zákonné tříleté lhůtě dle § 741 o. z. Už jen proto nemůže být předmětem vypořádání SJM v této věci (i kdyby se jednalo o součást SJM).

40. Vzhledem k tomu, že nebyly uplatněny k vypořádání včas, nelze vypořádat ani další majetek či pohledávky, které žalobce zmiňoval až dodatečně, v rámci proběhlých jednání (že by se mělo přihlížet k tomu, co bylo vloženo do společnosti, aby byl vypořádán spořicí účet žalované u právnická osoba., vyplacený zisk ze společnosti, aby bylo posouzeno zhodnocení společnosti za dobu manželství, aby byla posouzena jeho práce pro společnost jako příspěvek či vklad do manželství). Nic z toho nebylo uplatněno do 3 let od zániku manželství, už jen proto to nemůže být předmětem vypořádání. Ohledně takového majetku či pohledávek (pokud byly součástí SJM) již nastala fikce vypořádání dle § 741 o. z. Jak bylo uvedeno, v této lhůtě bylo třeba uplatnit i případné vnosy.

41. Pokud žalobce uváděl, že žalobu podal až na poslední chvíli, protože měl jiné starosti (mj. trestní oznámení ze strany žalované) a doufal, že žalovaná splní svůj slib a společnost mu převede, že mu v březnu 2019 žalovaná odebrala účetnictví společnosti, a proto nemohl uplatňovat pohledávky za společností, když k tomu neměl doklady, nebo že nemohl dříve označit k vypořádání další spořicí účet žalované u právnická osoba, neboť se o něm dozvěděl až v průběhu řízení, tak nic z toho nemůže mít vliv na závěr, že majetek nebyl uplatněn včas, a proto již nemůže být předmětem vypořádání. Vypořádání majetku nastává dle § 741 o. z. ze zákona samotným uplynutím doby a zákon neumožňuje tuto dobu jakkoliv prodloužit či prominout její zmeškání. Je tak na účastnících, aby včas uplatnili majetek, který požadují vypořádat. Přitom tomu nebrání ani skutečnost, že manželovi nejsou známy podrobné informace o majetku druhého manžela (např. u které banky má vedeny bankovní účty a jaký je stav prostředků na účtech), neboť v takovém případě postačí označit položky k vypořádání alespoň obecněji a upřesnit je až v průběhu dalšího řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4376/2016). Žalobce jistě mohl uplatnit výše uvedené položky včas alespoň obecně (např. mohl uplatnit k vypořádání zisk ze společnosti, ačkoliv nevěděl, zda byl vyplacen a jaká byla jeho výše, označit obecně spořicí účty žalované, vklady do společnosti či zhodnocení společnosti). Pro úplnost se uvádí, že soud není oprávněn poskytovat účastníkům poučení o hmotném právu, tedy nemohl žalobce poučovat o tom, jaké nároky a jakým způsobem má uplatňovat (§ 5 o.s.ř., viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). Ostatně s ohledem na datum podání žaloby (v poslední den lhůty pro uplatnění majetku k vypořádání) by k takovému poučení ani nebyl časový prostor.

42. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i kdyby uvedené položky byly uplatněny k vypořádání včas, v mnoha případech by nemohly být předmětem vypořádání. Pokud jde o pohledávku z titulu nevyplaceného zisku za společností právnická osoba, tak podle § 711 odst. 2 o. z. se částky zisku stávají součástí SJM v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat. Dokud tedy nedošlo k vyplacení zisku, nestává se součástí SJM. Přitom je věcí společnosti, zda rozhodne o vyplacení zisku, příp. zda jej použije jinak (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 220/2021). Pokud žalobce požadoval, aby byly zohledněny vklady do společnosti (přičemž výlučnou majitelkou obchodního podílu byla žalovaná, která jej nabyla před uzavřením manželství – dle § 709 odst. 1, 3 o. z. tak obchodní podíl není součástí SJM), tak majetkové přesuny ze společného majetku do majetku společnosti nelze považovat za vnos do výlučného majetku jednoho z manželů, když se jedná o majetek právnické osoby (obchodní společnosti), který je oddělen od majetku společníků (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5148/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2828/2023). Pokud žalobce požadoval zohlednit zhodnocení společnosti za dobu trvání manželství, tak případné zhodnocení majetku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů není součástí SJM ani předmětem vypořádání (§ 709, § 742 o. z.). Pokud žalobce požadoval, aby byla zohledněna jeho práce pro společnost (patřící žalované), tak práci nelze považovat za vklad z majetku, a už vůbec ne z majetku společného (§ 742 písm. b) o. z.), nelze tak požadovat náhradu za tuto práci (nehledě na to, co bylo výše uvedeno o oddělení majetku právnické osoby od majetku jejích společníků, a že žalobce tuto práci vykonával na základě pracovní smlouvy). Každopádně soud opakuje, že žádná z těchto položek nebyla navržena k vypořádání včas, a už jen proto nemohou být předmětem vypořádání v tomto řízení.

43. Soud tak uzavírá, že byly včas uplatněny k vypořádání jen následující položky:

44. K jednotlivým položkám:

45. 1) Pokud jde o účet žalované č. č. účtu u právnická osoba, dokazováním bylo zjištěno, že k datu zániku SJM byl na tomto účtu zůstatek částka. Žalovaná potvrdila, že částka na běžném účtu byla v SJM.

46. Zde soud pro úplnost uvádí, že peněžní prostředky na účtu nejsou v majetku majitele účtu, nýbrž v majetku banky, zatímco majitel účtu má za bankou pohledávku. Předmětem vypořádání tak nemohou být konkrétní finanční prostředky na účtu, ale toliko pohledávka z účtu u peněžního ústavu vedeného na jméno konkrétního manžela, která má základ v tom, že na účet byly uloženy finanční prostředky tvořící SJM. Tuto pohledávku je tak namístě vypořádat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3824/2020).

47. Předmětem vypořádání je tedy pohledávka z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalované u právnická osoba, k datu rozvodu ve výši částka.

48. Pokud jde o spořicí účty žalované u stejné banky, tak bylo zjištěno, že žalovaná sice měla tři spořicí účty, na těchto však nebyl k datu zániku SJM žádný zůstatek (a nebyl na nich ani žádný pohyb za trvání manželství). Není zde tedy žádný majetek náležející do SJM, který by mohl být předmětem vypořádání.

49. Pokud žalobce (až na přípravném jednání) uváděl, že považuje za nutné zkoumat i historii účtů, zda bylo s prostředky nakládáno ve prospěch SJM, soud v prvé řadě uvádí, že takové nároky nebyly uplatněny k vypořádání včas (a to ani obecným způsobem), když žalobce v žalobě požadoval vypořádat pouze zůstatky na účtech. Dále lze uvést, že prostředky tvořící SJM může každý z manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou spotřebu. Proto při vypořádání SJM nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z účtu a spotřebovány za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s § 714 odst. 1, 2 o. z. Jde tedy o posouzení toho, zda nakládání s majetkem tvořilo v konkrétním případě obvyklou správu majetku v SJM. Na to, zda právní jednání manžela je obvyklou správou majetku v SJM či ji přesahuje, je třeba usuzovat z konkrétních majetkových poměrů manželů, je však třeba přihlížet i k obecným zvyklostem. Samotný výběr prostředků z účtu nemůže být neplatným úkonem, přesahuje-li však následné nakládání s vybranými prostředky rámec obvyklé správy, pak k němu nelze přihlížet a tyto prostředky je třeba zařadit do SJM a vypořádat. Je však třeba, aby se druhý z manželů dovolal vypořádání těchto prostředků a příp. vyjádřil nesouhlas při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo (opět viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3824/2020). Ačkoliv byl vyžádán výpis z účtu žalované za dobu trvání manželství a byl jím proveden důkaz, žalobce nic takového neoznačil (resp. nevyslovil nesouhlas s konkrétním nakládáním s finančními prostředky).

50. 2) Pokud jde o úložky na stavebním spoření žalované u právnická osoba., které tam byly spořeny za dobu trvání manželství, tak bylo zjištěno, že toto stavební spoření žalovaná měla již před uzavřením manželství, za dobu trvání manželství byly na tento účet provedeny vklady ve výši celkem částka. Žalovaná nezpochybňovala, že tyto vklady byly provedeny z prostředků v SJM. Stavební spoření bylo ukončeno k datum, kdy došlo k výplatě uspořené částky celkem částka na běžný účet žalované.

51. V prvé řadě je třeba uvést, že tyto vklady nelze považovat za vnosy ze společného majetku na výhradní majetek žalované (§ 742 písm. b) o. z.). Judikatura je konstantní v tom, že uložením finančních prostředků na účet nedochází ke změně právního režimu těchto finančních prostředků. Jak již bylo uvedeno, peněžní prostředky na účtu nejsou v majetku majitele účtu, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Majitel účtu má pohledávku z účtu u peněžního ústavu. Důsledkem toho však není skutečnost, že se výlučné finanční prostředky stanou po jejich vložení na účet a jejich následném výběru prostředky tvořícími součást SJM. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že na účtu manžela se v době vkladu nacházely i prostředky tvořící SJM. Samotným uložením výlučných finančních prostředků na účet u peněžního ústavu a jejich následným výběrem nedochází ke změně právního režimu v tom smyslu, že by se uvedené finanční prostředky staly součástí SJM (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021).

52. To tedy současně znamená, že ani vložením prostředků ze SJM na účet, kde se nacházejí výlučné prostředky manžela, nedochází ke změně právního režimu těchto prostředků. V této věci byly prostředky ze SJM vloženy na účet stavebního spoření žalované, odkud byly následně veškeré prostředky vybrány. Z toho vyplývá, že vložené finanční prostředky ze SJM ve výši částka zůstaly i po výběru prostředků (výplatě stavebního spoření) v SJM.

53. Jelikož se tedy nejednalo o vnos ze společného do výhradního majetku, není žalovaná povinna tuto částku nahradit do SJM (§ 742 písm. b) o. z.). Tyto prostředky by bylo možné vypořádat, pokud byly k datu zániku SJM stále jeho součástí (nebyly spotřebovány), příp. pokud s nimi žalovaná naložila v rozporu s obvyklou správou majetku (viz výše).

54. Vzhledem k tomu, že došlo ke smísení těchto prostředků s dalšími finančními prostředky, je zde dále otázka, zda lze rozlišovat mezi prostředky výlučnými a prostředky v SJM (když tyto byly součástí vyplacené částky celkem částka, přičemž na běžném účtu žalované byly a následně tam přicházely další finanční prostředky). To je podstatné pro posouzení, zda tyto prostředky byly součástí SJM k datu jeho zániku a zda je možné je vypořádat.

55. Obecně není důvodu, aby nebylo možné rozlišovat mezi výlučnými prostředky a prostředky náležejícími do SJM, byť jsou uloženy na jednom bankovním účtu. Není vyloučeno, aby v poměrech konkrétní věci bylo možné tyto finanční prostředky odlišit. Bude záležet na okolnostech dané věci, na výši uložených prostředků, jejich původu a na výši platby (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021).

56. Soud však musí konstatovat, že v poměrech této věci takové rozlišení možné není. Nebylo ani tvrzeno a z ničeho nevyplývá, že by žalovaná mezi těmito prostředky ze SJM ve výši částka, svými výlučnými prostředky (zbytek částky vyplacené ze stavebního spoření) nebo dalšími prostředky na účtu (které byly zjevně součástí SJM, když pocházely z příjmů za dobu manželství) jakkoliv rozlišovala nebo měla vůli s nimi odděleně nakládat. Došlo zde tedy ke smísení prostředků výlučných a prostředků ze SJM a tyto nelze žádným způsobem rozlišit.

57. Současně nelze ani uzavřít, že by částka částka náležející do SJM z vyplaceného stavebního spoření byla spotřebována. Z předloženého výpisu z účtu to nevyplývá, soud především poukazuje na to, že po vyplacení stavebního spoření k datum žalovaná zaslala na svůj spořicí účet u právnická osoba. částku celkem částka (z toho částka dne datum). Přitom k datu zániku SJM měla žalovaná na spořicím účtu u právnická osoba. zůstatek částka, částka částka tak v tom mohla být obsažena. Soud ovšem opakuje, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaná mezi těmito prostředky jakkoliv rozlišovala. Každopádně nelze s jistotou uzavřít, zda tato částka byla k datu rozvodu součástí SJM, nebo součástí SJM nebyla, protože byla spotřebována.

58. Při úvahách, zda a jak tuto částku vypořádat, vyšel soud zejména z toho, že z řízení o vypořádání SJM nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávala jednotlivá nakládání s finančními prostředky a jejich použití, zpravidla bez objektivní možnosti jejich zcela přesného dohledání či zjištění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1860/2022). Smyslem vypořádání SJM je především rozdělit majetek, který se nachází v SJM k datu jeho zániku (§ 740 věta druhá o. z.), nikoliv zpětně dohledávat, kdo a jak s majetkem zacházel. Byť se výjimečně připouští i posuzování toho, zda právní jednání manžela je obvyklou správou majetku nebo ji přesahuje. Na to je třeba usuzovat z konkrétních majetkových poměrů manželů a je třeba přihlížet i k obecným zvyklostem (viz výše).

59. Z toho vyplývá obecný závěr, že manžel nemusí dokládat, jak naložil v průběhu manželství s majetkem. Pouze pokud by takové nakládání nebylo možné považovat za obvyklou správu majetku (vzhledem k obecným zvyklostem a majetkovým poměrům manželů) a druhý z manželů by vyjádřil s takovým nakládáním nesouhlas, bylo by nutné tyto peněžní prostředky zařadit do SJM a vypořádat.

60. V této věci byla žalované vyplacena částka ze stavebního spoření ve výši celkem částka dne datum, přičemž po této výplatě byla na běžném účtu žalované částka celkem částka. V té době měla žalovaná měsíční příjmy kolem částka měsíčně (tyto se snížily od listopadu rok, kdy přestala pobírat peněžitou pomoc v mateřství, na částku kolem částka měsíčně), příjmy ve výši kolem částka měsíčně měl v této době i žalobce dle jeho tvrzení. Bylo také prokázáno, že žalovaná následně v období do února rok vynaložila nejméně částku částka na zařizování nové domácnosti.

61. Lze tak konstatovat, že částka částka, která byla součástí SJM z vyplaceného stavebního spoření, podstatně nepřesahuje měsíční příjmy každého z manželů v té době. Žalovaná následně vynaložila na zařizování nové domácnosti podstatně vyšší částku, přičemž tyto výdaje rozhodně nelze považovat za nakládání s majetkem v rozporu s § 714 odst. 1, 2 o. z. Ostatně ani žalobce s žádným z uvedených výdajů nevyslovil nesouhlas. Pro úplnost je namístě zopakovat, že v této věci není možné nijak rozlišit, zda tyto výdaje byly hrazeny z výlučných prostředků žalované nebo z prostředků v SJM (ať už jde o částku částka ze stavebního spoření, tak příjmy žalované spadající do SJM). Jako spravedlivé řešení by se soudu spíše jevilo, kdyby tyto platby – převážně za věci, které se staly součástí SJM (dle § 709 odst. 1 o. z.) – šly k tíži prostředků náležejících do SJM. Jak však bylo uvedeno výše, nelze s jistotou konstatovat, že uvedená částka byla spotřebována.

62. Vzhledem k těmto skutečnostem soud dospěl k závěru, že uvedenou částku částka nelze v tomto řízení vypořádat. Tato částka podstatně nepřesahovala měsíční příjmy každého z manželů, proto stejně, jako manželé nemusí prokazovat, jak naložili s jednotlivými měsíčními příjmy, bylo by nepřiměřené požadovat po žalované, aby prokázala, jak naložila s touto částkou. To navíc za situace, kdy žalovaná doložila, že následně vynaložila podstatně vyšší částku na zařizování nové domácnosti, a kdy není možné jakkoliv mezi smíšenými peněžními prostředky rozlišovat. Jak bylo uvedeno, z řízení o vypořádání SJM nelze činit vyúčtovací spor. A žalobce ani nenamítal, že by následné (po výplatě peněžních prostředků ze stavebního spoření) nakládání žalované s peněžními prostředky bylo v rozporu s obvyklou správou SJM. Vypořádat tak je možné pouze peněžní prostředky, které byly součástí SJM k datu jeho zániku (samozřejmě pokud byly včas uplatněny k vypořádání). Proto soud tuto částku do vypořádání nezařadil.

63. 3) Pokud jde o pohledávku za společností právnická osoba z titulu nevyplacených cestovních náhrad žalobci za roky rok, tak podle § 711 odst. 2 o. z. se částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní činnosti stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat. Cestovní náhrady jsou nepochybně jinou hodnotou z pracovní činnosti a obdobně jako mzda se stávají součástí SJM teprve v okamžiku, kdy manžel nabyl možnost s nimi nakládat, tj. zásadně okamžikem, kdy byly vyplaceny. Pokud cestovní náhrady žalobci vyplaceny nebyly, nestaly se součástí SJM a nemohou tedy být předmětem vypořádání, resp. součástí SJM není ani případná pohledávka z tohoto titulu. Pokud takový nárok skutečně existuje, jedná se o výlučnou pohledávku žalobce. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobce by měl mít tuto pohledávku za společností, jejímž jediným společníkem je žalovaná. To nemá žádný vliv na to, že tato (tvrzená) pohledávka v každém případě není součástí SJM, takže nemůže být předmětem vypořádání.

64. Pro úplnost soud uvádí, že pokud by tato pohledávka byla součástí SJM, jednalo by se o pohledávku za společností, tedy vůči třetí osobě, nikoliv vůči druhému z manželů, když je irelevantní, zda je obchodní podíl ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Přitom žalovaná namítla, že tato pohledávka (pokud by existovala), by byla promlčena. Je pravdou, že tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) již uplynula. Promlčením právo nezaniká, ale nemůže být přiznáno, pokud dlužník namítne promlčení (§ 610 odst. 1 o. z.). Jednalo by se tak o pohledávku nejistou. Jsou-li vypořádávány práva a povinnost, u nichž jeden z účastníků tvrdí možné promlčení, je namístě je přikázat oběma manželům společně. V případě, že půjde o skutečně promlčený závazek, budou promlčením dotčeni oba manželé stejnou měrou. Otázku, zda je závazek skutečně promlčen a zda námitka promlčení bude též vznesena, nelze totiž v řízení o vypořádání SJM postavit najisto, a tak je správné pohledávku ponechat jako společnou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2068/2019). I kdyby tedy tato pohledávka byla součástí SJM, bylo by namístě ji vypořádat tak, že tato nejistá pohledávka za společností bude přikázána oběma manželům stejným dílem.

65. Rekapitulace:

66. Soud tedy shledal, že z majetku navrženého k vypořádání je předmětem vypořádání pouze pohledávka z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalované u právnická osoba., organizační složky, k datu rozvodu ve výši částka.

67. Z důvodů uvedených výše nemohou být samostatným předmětem vypořádání úložky na stavební spoření žalované u právnická osoba., za dobu trávní manželství ve výši celkem částka. Pohledávka za společností právnická osoba z titulu nevyplacených cestovních náhrad žalobci za roky čas, pokud by existovala, není součástí SJM, a tedy také nemůže být předmětem vypořádání. Ostatní majetek či pohledávky nebyly navrženy k vypořádání včas. O těchto položkách proto soud v rámci vypořádání nerozhodoval (v takovém případě se žaloba ohledně těchto položek nezamítá, ale vůbec se o nich ve výrokové části rozsudku nerozhoduje – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 327/2018).

68. K vypořádání:

69. Podle § 742 odst. 1 písm. a) o. z. se při vypořádání zásadně vychází z toho, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Soud v tomto případě neshledal důvod se od rovnosti podílů odchýlit, ani účastníci v podstatě žádný důvod pro takový postup neuváděli.

70. Pokud žalobce uváděl, že soud by měl zohlednit jeho vklad do manželství v podobě mnohamilionových zisků a tržeb společnosti, že se vzdal původního zaměstnání ve prospěch manželství, přičemž ale všechny výhody z této činnosti si z manželství odnesla žalovaná, k tomu soud uvádí, že činnost pro společnost, jejímž jediným společníkem byla žalovaná (přičemž obchodní podíl nebyl součástí SJM), nelze považovat za zásluhu o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do SJM (§ 742 odst. 1 písm. f) o. z.). Jelikož tato společnost stála mimo SJM, není zde v podstatě rozdíl oproti situaci, když by účastníci manželé nebyli. Není proto důvod tyto skutečnosti zohledňovat v rámci vypořádání SJM. Přitom i žalovaná byla zaměstnaná, tedy zasluhovala se o nabytí hodnot náležejících do SJM, a následně pečovala o děti (§ 742 odst. 1 písm. e) o. z.), což je obecně třeba klást na rovinu výdělečné činnosti druhého manžela.

71. Pokud žalobce uváděl, že byl po dobu 3 let vystaven nedůvodnému prověřování a následně trestnímu stíhání ze strany žalované, že žalovaná nedodržuje pravomocný opatrovnický rozsudek a že přes půl roku neviděl děti (v souvislosti s tím však žalobce nenavrhoval disparitu podílů), tak k tomu soud pro úplnost uvádí, že se nejedná o skutečnosti, které by mohly mít význam pro stanovení podílů na vypořádaném majetku dle § 742 odst. 1 o. z.

72. Vzhledem k tomu soud vychází z rovnosti podílů účastníků.

73. Soud proto rozhodl o vypořádání tak, že pohledávku z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalované u právnická osoba, k datu rozvodu ve výši částka, přikázal do výlučného vlastnictví žalované, když ta je majitelkou účtu a může s peněžními prostředky na účtu nakládat (a také jistě od zániku SJM nakládala).

74. Žalobce by měl z vypořádání obdržet polovinu vypořádávaného jmění v SJM, tj. polovinu z částky částka. Proto soud žalované uložil zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku částka (zaokrouhleno na celé haléře coby nejnižší peněžní jednotku).

75. adresa k zaplacení vypořádacího podílu soud stanovil třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení jiné lhůty nebyl důvod.

76. Náhrada nákladů řízení:

77. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

78. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

79. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

80. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vyšel především ze závěrů vyslovených ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl.ÚS-st. 59/23. V něm Ústavní soud uvedl, že v řízeních s povahou iudicii duplicis (tj. řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a řízení o vypořádání SJM) lze úspěch či neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh. Pokud soud rozhoduje o způsobu vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zpravidla nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neodůvodňují-li konkrétní okolnosti věci výjimečně postup podle § 142 odst. 3 o.s.ř.; ve fázi rozhodování o způsobu vypořádání je plný úspěch ve věci kteréhokoli z účastníků (a tedy i aplikace § 142 odst. 1 o.s.ř.) pojmově vyloučen. To vychází z toho, že každý ze spoluvlastníků (nebo každý z manželů) může podat žalobu a úspěch nelze dovozovat jen z toho, že soud žalobě vyhoví (což bude ostatně pravidlem). Ostatní účastníky nelze sankcionovat za to, že nepodali (jako první) příslušný návrh. V řízení tohoto druhu není původce, který by svým protiprávním jednáním zapříčinil zahájení řízení. V tomto druhu řízení mají všichni účastníci obdobné procesní postavení, soud ale není vázán jejich návrhy na způsob vypořádání. Vzhledem k tomu ani nelze stanovit úspěch ve věci. Rozhodne-li soud o vypořádání, odcházejí procesní strany z řízení zásadně s tou majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstoupily, jejich úspěch ve věci je proto z majetkového hlediska srovnatelný. V řízení tak není vítěz ani poražený. V odůvodněných a spíše výjimečných případech pak lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o.s.ř. (neboť způsob vypořádání závisí na úvaze soudu), těmito zvláštními okolnostmi může být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva.

81. Z toho tedy vyplývá, že není vůbec podstatné, že žalobě bylo vyhověno. Pokud soud rozhoduje jen o způsobu vypořádání, nelze uvažovat o úspěchu ve věci. Není však vyloučeno zohlednit, pokud byl spor již o tom, zda vůbec některý majetek či pohledávky lze vypořádat (zejména zda tyto spadají do SJM). V tomto směru tedy lze uvažovat o úspěchu ve věci.

82. Žalobkyně navrhovala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť procesní úspěch žalobce byl zanedbatelný. S tím se však soud neztotožňuje. Z položek navržených k vypořádání byl žalobce úspěšný s vypořádáním běžného účtu žalované u právnická osoba. Skutečnost, že na účtu byla k datu rozvodu poměrně nízká částka, nehraje roli. Pokud jde o spořicí účty u stejné banky, na těch žádné prostředky nebyly, žalobci však nelze dávat k tíži, že o účtech žalované neměl podrobné informace (když zjevně neměl, jak je získat). Nehledě na to, že uplatnění těchto spořicích účtů k vypořádání nemělo prakticky žádný vliv na průběh řízení a dokazování. Pokud jde o úložky na stavební spořením žalované za dobu trvání manželství, tak tyto sice vypořádány nebyly z výše uvedených důvodů, skutečně k nim však došlo, tento majetek existoval, proto žalobci nelze dávat k tíži, že jej uplatnil k vypořádání, když opět zjevně nemohl vědět, jak s tímto majetkem žalovaná naložila. Z položek navržených v žalobě tak zjevně nebyl důvodný jen návrh na vypořádání pohledávky za společností právnická osoba z titulu nevyplacených cestovních náhrad žalobci. Ani uplatnění této položky však nemělo podstatný vliv na průběh řízení, když zjevně nebyla důvodná a v tomto směru tak ani neproběhlo žádné dokazování.

83. Pokud jde o další položky, které žalobce uplatňoval až v průběhu řízení, tedy opožděně, tak vzhledem k jejich pozdnímu uplatnění ani tyto neměly podstatný vliv na průběh řízení.

84. Proto nelze konstatovat, že by žalobce byl v řízení převážně neúspěšný (pokud jde o to, zda majetek navržený k vypořádání byl skutečně vypořádán). Žalobce částečně úspěšný byl, ohledně jedné položky nikoliv, ale z důvodů, které mu nelze dávat k tíži, a sice nebyl úspěšný ohledně dalších položek (zejména opožděně uplatněných), ale jejich uplatnění nemělo podstatný vliv na průběh řízení (jeho délku, počet proběhlých jednání). Soud tak shledal, že zde nejsou natolik mimořádné okolnosti, které by odůvodnily přiznání náhrady nákladů řízení žalované, proto soud v souladu s výše uvedenými závěry rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

85. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobce požadoval, aby bylo zohledněno, že z důvodu nedůvodných trestních oznámení ze strany žalované vynaložil na právní zastupování částku celkem asi částka, tak tato skutečnost nemůže mít na rozhodnutí o nákladech řízení v této věci žádný vliv. Podstatný je zejména úspěch v dané věci (tj. kdo důvodně hájil svá práva v soudním řízení) a nelze zohledňovat případné náklady vynaložené v jiných řízeních.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.