OSUL 75 C 200/2024-37

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 16 844 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 16 844 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 895,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 940,32 Kč, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 9 174,29 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 174,29 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 16 844 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 895,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 940,32 Kč, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 9 174,29 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 174,29 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně - společnost právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „PF“) a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota (dále jen „smlouva o půjčce“), na jejímž základě poskytla PF žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen „půjčka“), které žalovaný v hotovosti v den uzavření smlouvy o půjčce převzal. PF splnila zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, když byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. PF pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Žalovaný se zavázal vrátit PF půjčku ve výši 10 000 Kč a poplatek ve výši 8 360 Kč, jenž byl tvořen kapitalizovanými úroky (s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně) za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 900 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, přičemž půjčka měla být splácena v hotovosti v 60 pravidelných týdenních splátkách po 306 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne datum. Žalovaný uhradil PF 1 516 Kč, pročež k úhradě stále zbývá dlužná půjčka ve výši 9 174,29 Kč a dlužný poplatek ve výši 7 669,71 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum PF postoupila pohledávku ze smlouvy o půjčce se všemi právy s ní spojenými žalobkyni, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení sporné pohledávky činila její výše částku 16 844 Kč sestávající z dlužné půjčky ve výši 9 174,29 Kč a dlužného poplatku ve výši 7 669,71 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 895,47 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 19 940,32 Kč, úroků ve výši 21 % ročně z celkové dlužné částky ve výši 9 174,29 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši ročně z celkové dlužné částky ve výši 9 174,29 Kč od datum do zaplacení. Po postoupení sporné pohledávky pak žalovaný neuhradil ničeho. Konečně žalobkyně uvedla, že žalovaný byl v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzván k úhradě celkové dlužné částky, avšak ani přesto nebyla sporná pohledávka uhrazena, a žalobkyně je tak nucena domáhat se jejího splnění u soudu.

3. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že smlouvu o půjčce s PF uzavřel, jak je uvedeno v podané žalobě. Poskytnuté peněžní prostředky pak splácel, přičemž ne vše odpovídá tomu, co bylo uvedeno v žalobě, ale to je jen tvrzení proti tvrzení. Na dlužnou částku určitě uhradil více než to, co je uvedeno v podané žalobě. Jednalo se sice o týdenní splátky, ale žalovaný neměl finanční prostředky, aby hradil týdně, takže uhradil třeba 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný však s ohledem na dlouhou dobu, která uplynula do podání žaloby, vznesl námitku promlčení.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně, jež se z nařízeného jednání omluvila.

5. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že PF poskytla žalovanému dne datum půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit PF v 60 týdenních splátkách po 306 Kč. Žalovaný se pak v souvislosti s půjčkou zavázal zaplatit PF poplatek ve výši 8 360 Kč tvořený úroky ve výši 1 277 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 900 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, pročež celková částka, již byl povinen na základě smlouvy o půjčce PF zaplatit činila 18 360 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy o půjčce. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že půjčku v hotovosti převzal.

6. Ze smluvních podmínek, které nejsou smluvními stranami podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi PF a žalovaným, přičemž z článku 2 smluvních podmínek se podává RPSN při 60 splátkách dlužné částky ve výši 63,91 %. Z článku 11 smluvních podmínek soud zjistil, že PF je oprávněna požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části půjčky, pokud žalovaný nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky.

7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že v ní jsou uvedeny identifikační údaje žalovaného, jenž bydlel jako nájemník, byl zaměstnán jako traťový dělník, jeho příjem byl ve výši 14 000 Kč, další příjmy byly ve výši 7 000 Kč, za nájem platil 5 500 Kč, za telefon 200 Kč a výdaje domácnosti byly ve výši 3 000 Kč. Žalovaný neměl kreditní kartu, neměl půjčku u jiné společnosti a neměl bankovní účet. Údaje byly ověřeny podle občanského průkazu, nájemní smlouvy, předpisu SIPO a poštovní poukázky s podporou. Zákaznickou kartu žalovaný podepsal.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z její přílohy č. hodnota soud zjistil, že došlo k postoupení sporné pohledávky PF za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo PF oznámeno postoupení sporné pohledávky na žalobkyni, když mu bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, což se podává z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího lístku ze dne datum.

9. Výzvou před podáním žaloby ze dne datum zástupce žalobkyně urgoval žalovaného k úhradě sporné pohledávky, přičemž výzva byla žalovanému odeslána dne datum, což plyne z přiloženého podacího lístku z téhož dne.

10. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi PF a žalovaným. Žalovaný si při uzavření smlouvy o půjčce převzal od PF v hotovosti částku 10 000 Kč, za což se zavázal vrátit PF částku 18 360 Kč tvořenou jistinou ve výši 10 000 Kč a poplatkem ve výši 8 360 Kč tvořeným úroky ve výši 1 277 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 900 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Částku ve výši 18 360 Kč se pak zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 306 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

11. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

12. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Protože PF smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila spornou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

15. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

16. Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Protože smlouva o půjčce byla uzavřena dne datum, a tedy před účinností o.z. (datum), posuzoval soud projednávanou věc podle právních předpisů platných do datum.

18. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

19. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

20. Podle § 517 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění (odst. 1). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (odst. 2).

21. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi PF, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., neboť PF byla povinna přenechat žalovanému věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 10 000 Kč), a žalovaný se zavázal po uplynutí dohodnuté doby vrátit PF věci stejného druhu (peníze), a to včetně poplatků. Žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil.

22. Žalovaný však v řízení vznesl námitku promlčení sporné pohledávky.

23. Podle § 100 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (odst. 1). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka (odst. 2).

24. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

25. Podle § 103 obč. zák. bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.

26. Soud má tedy za prokázané, že mezi PF a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce, v níž se žalovaný zavázal splácet PF dlužnou částku ve výši 18 360 Kč v týdenních splátkách ve výši 306 Kč. Nedošlo-li k úhradě jednotlivých splátek v datech jejich splatnosti, počala následující den běžet tříletá promlčecí doba (§ 101 obč. zák.), neboť daného dne mohlo být právo vykonáno poprvé. Žalobkyně však netvrdila, s kterými splátkami se žalovaný ocitl v prodlení, ani to, že případně v důsledku řádného nehrazení sjednaných splátek došlo k zesplatnění celého dluhu. Soud však konstatuje, že s ohledem na to, že poslední splátka měla být uhrazena dne datum, započala následující den běžet tříletá promlčecí doba, jež uplynula dne datum, následující den se tak promlčelo právo z poslední splátky.

27. Poněvadž dnem datum uplynula promlčecí doba v případně poslední splátky, přičemž v případě předchozích splátek uplynula již dříve, je nepochybné, že promlčecí doba v případě celé dlužné částky uplynula nejpozději dne datum. Žalobkyně pak projednávanou žalobu podala k soudu až dne datum, pročež je tak zcela zřejmé, že námitka promlčení vznesená žalovaným je důvodná, neboť k promlčení sporné pohledávky došlo před zahájením projednávaného řízení, a to nejpozději dne datum.

28. Žalobkyně uváděla, že žalovaný uhradil poslední splátku dne datum. Soud však musí konstatovat, že žalobkyně toto své tvrzení nijak nedoložila a svoji omluvenou neúčastí na jednání se připravila o možnost být poučena podle § 118a o.s.ř., pročež nebylo lze shledat, že by snad žalovaný úhradami dlužné částky svůj dluh uznal, což by mohlo mít vliv na běh promlčecí doby.

29. Konečně soud přistoupil ke zkoumání toho, zda žalovaným učiněné vznesení námitky promlčení nebylo v rozporu s dobrými mravy.

30. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 2062/14, dovodil, že zásada výkonu práv s dobrými mravy v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor k uplatnění spravedlnosti a také slušnosti. Pojem „dobré mravy“ totiž nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňujících obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená nastoupení a prosazení cesty nalézání skutečné spravedlnosti. Dobré mravy tak mohou a mají napomáhat obecným soudům při hledání ústavně konformního řešení konkrétní projednávané věci. Vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy její uplatnění je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.

31. Soud tedy konstatuje, že vznesení námitky promlčení je výkonem práva, jež zásadně není v rozporu s dobrými mravy. K nemravnosti vznesení námitky promlčení však může dojít ve zcela výjimečných případech, v nichž je námitka promlčení prostředkem, jímž účastník, jenž k promlčení pohledávky přispěl, zamýšlí značně poškodit druhého účastníka právního vztahu. Okolnosti, z nichž by bylo lze uvažovat o nemravnosti námitky promlčení, pak musí být naplněny ve výjimečné intenzitě, neboť odepření vznesení námitky promlčení představuje výrazný zásah do právní jistoty. V projednávané věci nevyšly žádné takové okolnosti najevo, pročež soud žalovaným vznesenou námitku promlčení jako nemravnou neshledal.

32. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobu zamítl, neboť sporná pohledávka byla před zahájením soudního řízení promlčena a žalovaný důvodně vznesl námitku jejího promlčení.

33. Soud konstatuje, že promlčením pohledávky nedochází k jejímu zániku a sporná pohledávka nadále existuje ve formě naturální obligace, a tedy pokud žalovaný dobrovolně splní svoji povinnost, nevzniká žalobkyni bezdůvodné obohacení. Uplatnění námitky promlčení toliko způsobilo, že zanikl nárok, tedy že právo z promlčené pohledávky se stalo nevynutitelným, pročež je soud nemůže přiznat.

34. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.