OSUL 74 C 355/2024-112

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného naposledy Anonymizováno, Anonymizováno zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 18 764 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 172 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 172 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 13 592 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 267,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 644,56 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 7 668,24 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 989,14 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 817,14 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet České republiky Okresního soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů na zastupování žalovaného v řízení v rozsahu 50 %, ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 5. 10. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 18 764 Kč s příslušenstvím vzniklé z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč, když si žalovaný tuto částku převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 18 592 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč, úrokem v pevné výši 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a poplatkem za možnost hradit splátky úvěru v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč, a to v 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas, když poslední splátka ve výši 1 000 Kč byla uhrazena dne 26. 11. 2022. Žalobou uplatňovaná částka ve výši 18 764 Kč, se skládá z nesplacené jistiny ve výši 7 668,24 Kč, z neuhrazeného úroku ve výši 320,90 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč, z poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 989,15 Kč, z poplatku za inkaso splátek hotovosti v místě bydliště ve výši 1 285,71 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 267,83 Kč představuje úrok z prodlení v zákonné výši za období od prodlení do 22. 4. 2024. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 644,56 Kč představuje úrok ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od 30. 8. 2023 do 22. 4. 2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 došlo s účinností od 29. 5. 2024 k postoupení shora specifikované pohledávky společnosti právnická osoba., na žalobkyni. Žalobkyně žalobou dále požaduje úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 989,14 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 668,24 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný pohledávku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. spisová značka ze dne 26. 9. 2025 byl žalovanému ustanoven opatrovník.

3. Opatrovník žalovaného nárok uplatňovaný žalobou neuznal. Uvedl, že žalobkyně dosud nesplnila svoji povinnost tvrzení a důkazní ohledně prokázání toho, jakým způsobem a jaké informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Opatrovník rovněž uvedl, že výše plnění, která měla být žalovaným vrácena, je v porovnání s poskytnutou částku v hrubém nepoměru. Při uzavření smlouvy došlo dle opatrovníka ke zneužití postavení žalovaného, který byl ve finanční tísni. Smlouva tak byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Opatrovník rovněž uvedl, že ve smlouvě uvedená výše RPSN neodpovídá výši RPSN uvedené ve smlouvě. Opatrovník dále uvedl, že sankce za prodlení s úhradou úvěru jsou ve svém součtu nepřiměřené. Závěrem opatrovník navrhl zamítnutí žaloby.

4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že na základě ní předal právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba., IČO IČO) žalovanému dne 29. 6. 2022 částku ve výši 10 000 Kč, kterou se, a to včetně nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 8 592 Kč (celkem 18 592 Kč), žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Celková částka ve výši 18 592 Kč je tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč, úrokem ve výši 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a poplatkem za možnost hradit splátky úvěru v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Z listiny vyplývá, že smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky, povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek, ze kterého plyne výše, splatnost splátek a na co budou splátky započteny.

5. Z výpisu z interní databáze – typ transakce plyne, že na pohledávku ze smlouvy č. hodnota bylo celkem uhrazeno 4 828 Kč. Dále z ní plyne, kdy a jaká částka byla uhrazena.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 včetně potvrzení o úhradě kupní ceny soud zjistil, že byla dne 20. 5. 2024 podepsána právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, když na základě ní došlo k postoupení pohledávek společnosti právnická osoba. specifikovaných v příloze na žalobkyni. Součást smlouvy tvoří seznam postoupených pohledávek, ve kterém je uvedena i žalobou uplatněná pohledávka (výňatek ze seznamu postoupených pohledávek).

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 soud zjistil, že společnost právnická osoba. žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. hodnota na žalobkyni. Dále z něj plyne, že oznámením byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky. Doklad o odeslání, resp. doručení oznámení o postoupení žalovanému nebyl soudu předložen.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky ve výši 21 386,03 Kč, a to do 25. 9. 2024. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 9. 2024 (podací lístek).

9. Z výpisu z obchodní rejstříku žalobkyně plyne, že se jedná o akciovou společnost zapsanou v obchodním rejstříku České republiky.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně podepsali dne datum listinu označenou jako smlouva o úvěru č. hodnota. Žalovaný si při podpisu smlouvy od právního předchůdce žalobkyně převzal v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 18 592 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Celková částka ve výši je tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč, úrokem ve výši 507 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a poplatkem za možnost hradit splátky úvěru v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný před podáním žaloby uhradil částku ve výši 4 828 Kč. Pohledávka včetně příslušenství byla smlouvou ze dne 20. 5. 2024 právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně vyhotovil pro žalovaného dne 14. 6. 2024 oznámení o postoupení pohledávky, kterým společnost právnická osoba. měla žalovanému oznámit, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. hodnota na žalobkyni. Doklad o odeslání, resp. doručení oznámení o postoupení žalovanému nebyl soudu předložen. Předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky ve výši 21 386,03 Kč, a to do 25. 9. 2024. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 9. 2024. Žalovaný však ničeho dalšího neuhradil.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Z provedených důkazů plyne, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně vůbec neuvedla, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud proto žalobkyni při jednání vyzval dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr a zároveň ji poučil o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně svá tvrzení k výzvě soudu nedoplnila, když na výzvu soudu uvedla, že jí nejsou známy žádné další skutečnosti. Žalobkyně rovněž nenavrhla žádné důkazy.

19. Jelikož žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr, neunesla žalobkyně v tomto rozsahu břemeno tvrzení (potažmo břemeno důkazní), soud proto vycházel z toho, že v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit úvěr. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy, když k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Evropského soudního dvora C-679/2018 ze dne 5. 3. 2020). Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím úvěru.

20. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná.

21. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru č. hodnota je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na úhradu poplatků (za poskytnutí úvěru, za administrativní činnost, za umožnění hradit splátky v hotovosti), na úhradu úroků (za trvání smlouvy 320,90 Kč, běžících ve výši 8 % ročně, kapitalizovaného 644,56 Kč), na úhradu smluvní pokuty (5 000 Kč), neboť tyto byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se tak o tuto částku bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně, a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Žalovaný dosud uhradil částku ve výši 4 828 Kč, k úhradě tak zbývá 5 172 Kč. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost jednotlivých nároků na vrácení peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 10. 9. 2024, která mu byla odeslána dne 11. 9. 2024, když splatnost byla stanovena do 25. 9. 2024. Jelikož žalovaný ničeho dalšího neuhradil, od 26. 9. 2024 se tak dostal do prodlení a je povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Soud závěrem dodává, že se již nezabýval dalšími námitkami opatrovníka, neboť všechny námitky vznesené opatrovníkem by vedly k neplatnosti smlouvy o úvěru. Soud již neplatnost smlouvy o úvěru vyslovil a přiznal nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

23. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky 5 172 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 172 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, vyhověl (výrok I.).

24. Jelikož žalobkyni nevzniklo právo na úhradu poplatků, na úroků a smluvní pokuty, soudu tak nezbylo než žalobu, co do částky 13 592 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 267,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 644,56 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 7 668,24 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 989,14 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 817,14 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, zamítnout (výrok II.).

25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

26. Podle § 140 odst. 2 věta první o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem.

27. Dle § 149 odst. 2 o. s. ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

28. V rozsudku ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněném pod číslem 109/2010 Sb. rozh. obč. (R 109/2010), Nejvyšší soud vysvětlil, že osobou oprávněnou k přisouzení náhrady nákladů řízení je podle hledisek uvedených v ustanovení § 142 o. s. ř. účastník řízení i tehdy, byl-li v řízení zastupován advokátem, kterého mu ustanovil soud ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř. Požadavek ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. o tom, že ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch státu. K závěrům tohoto rozsudku se Nejvyšší soud přihlásil např. též v rozsudku ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4150/2018, uveřejněném pod číslem 32/2020 Sb. rozh. obč. a aplikoval jej (pro rozhodování o nákladech dovolacího řízení) např. též v usnesení ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1527/2021.

29. V literatuře není pochyb o tom, že stejný postup se uplatní nejen tehdy, půjde-li o zastoupení advokátem podle § 30 o. s. ř., nýbrž i tehdy, zastupoval-li ve sporném řízení účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení opatrovník pro řízení ustanovený soudem z řad advokátů (v obou případech jde o zastoupení na základě rozhodnutí soudu); srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009 (dále jen „Komentář“), str. 1003. Z ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. tedy plyne, že právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil (platí) advokátu, jehož soud ustanovil zástupcem účastníka podle § 30 o. s. ř., nebo opatrovníkem účastníka podle § 29 odst. 4 o. s. ř., má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku), i to jen za předpokladu že takové protistraně byla uložena náhrada nákladů řízení zastoupenému účastníku (srov. opět Komentář, str. 1003). V takovém případě soud rozhodující o nákladech řízení nevydává samostatné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, nýbrž (v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř. a závěry R 109/2010) v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi spornými stranami zaváže protistranu zaplatit tu část náhrady nákladů řízení zastoupeného účastníka, kterou tvoří náhrada hotových výdajů a odměny za zastupování ustanoveného advokáta, státu (České republice) srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1527/2021.

30. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 149 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný (žalovaný byl po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu úspěšný do 75 %, žalobkyně byla úspěšná do 25 %), proto mu náleží náhrada nákladů v rozsahu 50 %, přičemž náhrada nákladů je splatná na účet podepsaného soudu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.