OSUL 29 C 109/2026-122

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Šemíkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,50 % ročně a dále částky částka zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a částku částka a dále náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek webové stránky uzavřela dne datum Smlouvu o revolvingovém spotřebním úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně půjčila a poskytla žalované částku ve výši částka s možností postupného čerpání, když konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Žalobkyně poskytnutý úvěr převedla na bankovní účet žalované dne datum ve výši částka, ve výši částka, ve výši částka, ve výši částka a ve výši částka. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradila. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne datum, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne datum. Žalobkyně tak po žalované požadovala částka (jistina: částka, poplatek za vyplacení tranší úvěru: částka, smluvní úrok: částka) a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,5 % a částku částka (tj. poplatek za službu „název“ ve výši částka a poplatek za službu „název“ ve výši částka) a náhradu nákladů řízení.

2. Ve věci byl dne datum vydán elektronický platební rozkaz, j. č. spisová značka, proti němuž žalovaná podala řádně a včas odpor s následným vyjádřením, že dlužnou částku neuznává. Uvedla, že požadovaná částka žalobkyní je nesprávně vysoká a výrazně převyšuje původní půjčku, což lze považovat za lichvu. Dále uvedla, že žádá soud o projednání ve věci samé a k přihlédnutí nepřiměřenému navýšení dluhu a její tíživé finanční situaci, když její příjmy tvoří pouze alimenty na děti a příspěvek na bydlení.

3. Věc byla následně převedena k vyřízení do sporného řízení.

4. Žalobkyně byla vyzvána usnesením adresa ze dne datum, j. č. spisová značka k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů, tedy upřesnila posouzení úvěruschopnosti žalované splácet úvěr, když takový nárok může být posouzen jako bezdůvodné obohacení a dále upřesnila a odůvodnila výši úroků a přiměřenost jeho výše, resp. zda na tomto nároku trvá či ho bere zpět, když takovýto nárok může být případně posouzen jako rozporný s dobrými mravy.

5. Žalobkyně po následných urgencí svým podáním ze dne datum doplnila svou žalobu a vyjádřila se k odporu žalované, kdy zejména uvedla, že u žalované prověřovala základní údaje (počet členů domácnosti, čisté příjmy atd.), jako důkazy však doložila pouze výpis z účtu žalované) a ověřila základní registry (evidenci exekucí, insolvenční rejstřík atd.). Dále uvedla, že žalovaná se dle č.l. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,88 % denně z nesplacené části jistiny, smluvní úrok byl tedy vyčíslen částkou ve výši částka. Žalobkyně tedy na žalobě i nadále trvá. Dále uvedla, že žalovaná uhradila před podáním žaloby dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka.

6. Soud ve věci nařídil na den datum jednání. Žalobkyně se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila a žalovaná se, ač řádně obeslána, k jednání také nedostavila, neomluvila se a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jejich nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu).

7. Soud ve věci vycházel z do spisu založených listinných důkazů (listiny: všeobecné obchodní podmínky na č.l. 14-18, identifikované příjmy na č.l. 21-26, obecné principy posuzování na č.l. 27-29, autorizace ověření na č.l. 31, souhlas se zpracováním osobních údajů na č.l. 50-52, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č.l. 30, informace pro spotřebitele na č.l. 39-40, předžalobní upomínka na č.l. 33, zesplatnění úvěru na č.l. 20, smlouva na č.l. 36-38, údaje o poskytovateli úvěru na č.l. 34-35, předpis splátek na č.l. 41-48, přehled bankovních transakcí na č.l. 19, výpis z účtu na č.l. 62-115), ze kterých plynou dále uvedená zjištění.

8. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru (k její platnosti viz dále), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši částka a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku včetně poplatků do dne datum. Žalobkyně žalované poskytnutý úvěr v celkové výši částka převedla na bankovní účet žalované. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradila (uhradila pouze částka), čímž se ocitla v prodlení. Žalované vznikl vůči žalobkyni dluh, který dosud ani přes výzvu neuhradila.

9. Podle § 1970 obč. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2991 odst. 1 obč.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nárok žalobkyně je co do částky ve výši částka s příslušenstvím důvodný a podložený příslušnými důkazy (výrok I. tohoto rozsudku), a to jako částka bezdůvodného obohacení.

11. Soud dále rozhodl, že žaloba co do částky částka s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,50 % ročně a dále částky částka zamítá (výrok II. tohoto rozsudku).

12. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

13. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze dne 29. 1. 2015).

14. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

15. Dále, dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR III.ÚS 4129/18 pak dále plyne, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soudu uvedl, že podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková… Naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

16. Výkladem ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, lze dovodit, že dostatečnými nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), resp. toto žalobkyně neprokázala, tedy nepostupovala (resp. její právní předchůdce) s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšel-li z ničím neověřených informací žalované poskytnuté při uzavírání smlouvy, resp. pouze obecně v obchodních podmínkách v čl. 5 sjednal ověření klienta, aniž jakkoliv posoudil schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. toto soudu nedoložila. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).

18. Navíc soud doplňuje, že z výpisu bankovního účtu žalované navíc plyne, že na účtu je prováděno opakovaně několik transakcí měsíčně, které podporují závěr, že nebyla dostatečně posouzena úvěru schopnost žalované (pohyby žalované na účtu. Žalobkyně se však bez omluvy k jednání nedostavila a ani tak v tomto směru nemohla být soudem příslušným způsobem dále procesně poučena a sama se tak tohoto práva zbavila. V tomto směru tak žalobkyně neunesla své důkazní břemeno.

19. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru (resp. její právní předchůdce) nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, resp. ho splácet ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná, a to i v části týkající se úroku a pokutě či ujednání o poplatcích; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, a žalobkyně soudu netvrdila ani neprokázala obvyklou výši úroku z úvěru, když k jednání soudu se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti být příslušným způsobem soudem procesně poučena. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno, co do výše (obvyklého) úroku, soudu nezbylo než žalobu co do zbývající části (tj. částka s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,50 % ročně a dále částky částka) zamítnout (výrok II.).

20. Soud dále doplňuje, že za dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované nelze považovat ani pouhé doložení výpisu z účtu žalovaného, který nedokládá všechny okolnosti nutné pro posouzení úvěru schopnosti žalované, resp. naopak (např. ve výpisu jsou příjmy a výdaje rovnocenné a není tak zřejmé, že by nějaká částka žalovanému zůstala k dispozici). žalobkyně také nedoložila žádné jiné důkazy ani výpisy z údajně prověřovaných registrů. Posouzení úvěruschopnosti je tak nedostatečné. Smlouva je tak neplatná a žalobkyně nemá nárok na požadované úroky a další nároky, resp. příslušenství z nich. Dále soud doplňuje, že výše sjednaného úroku 0,88 % denně je v rozporu s dobrými mravy a úvěrová smlouva by i z tohoto důvodu byla minimálně v části úroků neplatná, resp. by dle judikatury Soudního dvora EU (SDEU) byla neplatná smlouva celá (tedy i z tohoto dalšího důvodu), když změna neplatného ujednání o úroku pro jeho zneužívající povahu není judikatury SDEU přípustná, smlouva je tak i z tohoto důvodu neplatná jako celek a nelze oddělit pouhou neplatnost ujednání o úroku od zbytku smlouvy (viz rozsudek SDEU z 14.6.2012 č. C-618/10 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 29.6.2023, sp. z n. 47 Co 87/2023 a Městského soudu v Praze z 12.11.2020, č. j. 17 Co 271/2020-112).

21. Žalobkyně má tak s ohledem na vše výše uvedené nárok pouze na bezdůvodné obohacení ve výši vyplaceného plnění po odečtu úhrad žalované, včetně úroku z prodlení s ohledem na výzvu žalované (výzvu dle žaloby), tj. od datum. Tuto částku, tj. částka s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, soud žalobkyni přiznal, ostatní nároky s ohledem na vše výše uvedené pro neplatnost smlouvy dle výše uvedeného zamítl.

22. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Zákonný úrok z prodlení tak byl žalobkyni přiznán dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

23. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Pokud měl účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

24. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná byla ve věci poměrně více úspěšná, měla by v tomto případě nárok na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované však žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Odvolání podléhá soudnímu poplatku v rozsahu dle zákona č. 549/1991 Sb. Neúspěšné odvolání může vést k navýšení nákladů řízení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.