OSUO 5 C 226/2020

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr Danou Anderovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 20.008,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.851 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 11.12.2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Řízení se ohledně částky 762,04 Kč zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 20.008,01 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba, dne datum. Na základě smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 12.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit s úrokem ve výši 1.155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4.800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 857 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3.000 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalobce požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 7.131,85 Kč, úroku ve výši 408,20 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2.751,09 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 497,43 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1.719,44 Kč, smluvní pokuty za období od 11. 2. 2017 do 15. 2. 2019 ve výši 7.500 Kč, úroků a úroků z prodlení.

2. Žalovaná uvedla, že dluh pravidelně platila, pak půjčku převzala agentura a nikdo už se neozval. Dále požádala o umožnění plnění dluhu ve splátkách.

3. Žalobce vzal žalobu v části kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení zpět, soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. zčásti zastavil.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne datum mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, jejím předmětem byl úvěr ve výši 12.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 1.155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4.800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 857 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3.000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky denně a smluvní pokutu až do výše 1.000 Kč za porušení povinnosti informovat o prodlení. Z neoznačené tabulky soud zjistil, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem 9.304 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Předžalobní výzvou ze dne 19. 11. 2019 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (viz ust. § 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Žalobce požadoval po žalované zaplacení úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a smluvní pokuty. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 12.000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 9.812 Kč, po odečtení úroku (tedy smluvní úplaty za poskytnutí úvěru) činila další úplata 8.657 Kč. To vše, aniž by to bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu) Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila více jak 80 % jistiny, úplata bez započtení smluvního úroku činila více jak 70 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Stejně tak smluvní pokuta ve sjednané výši 0,5 % z dlužné jistiny denně a až do výše 1.000 Kč za porušení informační povinnosti zcela zjevně neodpovídá významu zajištěné povinnosti a lze v ní spatřovat zneužití silnějšího postavení. Právní předchůdce žalobce nejednal v právním vztahu s žalovanou poctivě, jednal v rozporu s dobrými mravy a zneužil své silnější postavení, když vnutil žalované ujednání o smluvní pokutě ve zcela nepoměrné výši 0,5 % z dlužné částky denně, navíc zdvojené, když by žalovaná měla zároveň hradit smluvní pokutu za případné porušení informační povinnosti spojené se stejným prodlením. Takovému jednání věřitele pak nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalované jako spotřebiteli, a pro absolutní neplatnost ujednání je třeba žalobu co do úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a smluvní pokuty zcela zamítnout. Vzhledem k tomu, že se jedná o absolutně neplatné ujednání, je nerozhodné, jestliže žalobce požadoval smluvní pokutu v nižší výši nebo omezeném rozsahu, neboť na základě takového ujednání nelze smluvní pokutu přiznat ani zčásti.

7. Žalobce dále požadoval smluvní úrok ve výši 15 % ročně. Takové ujednání úroku však ze smlouvy nevyplývá. Smluvní strany sjednaly toliko kapitalizovaný úrok, smluvní úrok pro případ trvání smlouvy nad sjednanou dobu splácení nebyl ujednán. Konstatování, že v závislosti na délce splatnosti 14 měsíců je úrok 15 % p.a., je pouhým plněním informační povinnosti vůči spotřebiteli a nelze na základě něj požadovat smluvní úrok i nad rámec úroku kapitalizovaného sjednanými splátkami. Soud proto žalobu co do smluvního úroku, vyjma části konkrétně sjednané, kapitalizované dobou trvání smlouvy, zamítl.

8. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 1.155 Kč. Žalovaná na dluh uhradila celkem 9.304 Kč. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 3.851 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou této částky v prodlení.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná požádala o umožnění plnění dluhu ve splátkách s tím, že pobírá český starobní důchod ve výši 4.776 Kč a čeká na starobní důchod ze Slovenska, který by měl přijít v nejbližší době, a chce pracovat i nadále jako brigádnice. Soud umožní plnění dluhu ve splátkách pouze v odůvodněných případech, nebude-li to žalobci na újmu a bude-li alespoň osvědčeno, že žalovaný dluh v přiměřené době splní. Žalovaná uvedla, že čeká na důchod ze Slovenska, neuvedla však v jaké výši, ani v jaké době tento příjem očekává. Stejně tak si chce přivydělat jako brigádnice, ale až budou brigádníky v pekárně přijímat. Soud má za to, že s ohledem na to, že vyšší příjmy žalované jsou pouze potenciální, výhledové, žalovaná ani neosvědčila, že bude schopna dluh v pravidelných měsíčních splátkách uhradit, proto bylo žalované uloženo zaplatit dlužnou částku ve standardní třídenní lhůtě k plnění.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 20 %, žalovaná z 80 %, žalované proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 60 % nákladů řízení žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.