OSUO 310 C 12/2022-110

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem: Jméno advokáta, Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátkou: Jméno advokátky ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 150 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 71 632 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobce se po žalovaném domáhal žalobou podanou dne 7.12.2022 zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 26.6.2017 byla mezi společností právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, coby zapůjčitelem, a žalovaným, coby vydlužitelem, uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka peněžních prostředků ve výši 1 250 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit zapůjčiteli nejpozději do 30.6.2022. V druhém odstavci čl. II. smlouvy o zápůjčce bylo ujednáno, že vydlužitel uhradí zapůjčiteli smluvní úroky v sazbě 1 % p.m. (měsíčně), tj. 12 500 Kč, přičemž smluvní úrok je splatný vždy do konce kalendářního měsíce za příslušný měsíc, počínaje červencem 2017 (převodem na bankovní účet zapůjčitele). Ze strany žalovaného nebylo na výše uvedený smluvní úrok ničeho hrazeno. Dne 10.2.2021 byla mezi výše uvedenou společností právnická osoba. coby postupitelem a žalobkyní coby postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě níž byla na žalobkyni postoupena část pohledávky vzniklé z titulu výše uvedené smlouvy o zápůjčce, přičemž předmětem postoupení byla část pohledávky představující nezaplacené smluvní úroky za období leden 2020 až prosinec 2020 ve výši 12 500 Kč za každý měsíc, tedy celkem 150 000 Kč (12 x 12 500 Kč). Dne 21.11.2022 odeslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění v souladu s ust. § 142a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kterou mu jednak prokázal postoupení pohledávky a dále jej vyzval k zaplacení částky ve výši 150 000 Kč, coby nezaplacených smluvních úroků za období leden roku 2020 – prosinec roku 2020.

Žalovaný se žalobou nesouhlasil, ve vyjádření uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani z části. Jednání žalobce vnímá vysloveně jako účelové. Žalovaný a pan jméno FO, který jednal za rozličné společnosti ze svého portfolia (právnická osoba, Jméno žalobce., právnická osoba.) spolu v minulosti uzavírali smlouvy o zápůjčce, těchto smluv bylo vícero. Všechny tyto společnosti reálně pan jméno FO ovládá, byť v některých z nich jako statutární orgán figurovala a stále figuruje jeho manželka jméno FO (dříve jméno FO). Všechny tyto smlouvy o zápůjčce znějí na shodnou částku zápůjčky, přičemž se týkaly toho, že žalovaný potřeboval půjčit a pan jméno FO mu finanční výpomoc, jako jeho tehdejší nejlepší přítel, přislíbil. Žalovaného by nenapadlo, že mu pan jméno FO nejen nepůjčí, ale peníze z neexistujících zápůjček bude ještě takovýmto způsobem uplatňovat. Zápůjčka je však reálným kontraktem a nevzniká pouhým uzavřením smlouvy, ale faktickým předáním peněz. K předání peněz nikdy nedošlo, čehož si je pan jméno FO, resp. společnost právnická osoba. i společnost Jméno žalobce., které jsou s jeho osobou úzce propojeny, vědom. Pro vysvětlení celého kontextu žalovaný nejprve odkázal na průběh řízení, které bylo vedeno u nadepsaného soudu pod sp. zn. 10 C 44/2020 (především na rozsudek ve věci a protokol z jednání) a dále na navazující řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pob. v Pardubicích pod sp. zn. 23 Co 3/2021 (žalovaný opět odkazuje především na rozsudek odvolacího soudu). Již v tomto řízení žalovaný avizoval, že se společnostmi, které ovládal jméno FO, uzavřel větší množství smluv o zápůjčce, nicméně slíbené prostředky neobdržel ani jednou. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že podaná žaloba nebyla po právu, neboť společnost právnická osoba prostřednictvím pana jméno FO žalovanému žádné finanční prostředky neposkytla. S neexistující zápůjčkou, jež byla předmětem předchozích řízení, byla spojena zástava. Protože nevznikla zápůjčka, nemohla platně vzniknout ani zástava. Namísto toho, aby pan jméno FO respektoval soudní rozhodnutí, odmítal svolit k výmazu zástavy z katastru nemovitostí, a žalovaný se tak obracel na nadepsaný soud, který o neexistenci zástavy rozhodl rozsudkem. Proti rozsudku brojil pan jméno FO odvoláním, mimo jiné z důvodu toho, že v mezidobí pohledávku postoupila jeho společnost právnická osoba na společnost Jméno žalobce. (nynějšího žalobce). Následně se snažil mařit odvolací řízení tím, že mělo dojít k postoupení zase zpět, což však odvolací soud neuznal jako důvod pro odročení jednání a snahu o další obstrukce v rozsudku odvolacího soudu podrobně rozvedl. V mezidobí ještě společnost právnická osoba postoupila neexistující pohledávku žalovanou ve shora uvedeném řízení (10 C 44/2020) na společnost Jméno žalobce., a to zřejmě s úmyslem obcházet překážku věci rozsouzené. Společnost Jméno žalobce. následně pohledávku uplatnila novou žalobou u nadepsaného soudu. Soud prvého stupně řízení pro překážku věci pravomocně rozsouzené zastavil, tento postup potvrdil i soud odvolací (řízení bylo vedeno pod sp. zn. 5 C 480/2021 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí a následně u Krajského soudu v Hradci Králové – pob. Pardubice pod sp. zn. 22 Co 172/2022). Žalovanému vzniklo v důsledku úspěchu ve sporech uvedených v tomto vyjádření vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce však na svou povinnost nahradit náklady řízení rezignoval a všechny částky jsou vymáhány v exekučních řízeních. Podle názoru žalovaného je jediným důvodem, pro který žalobce podal nyní projednávanou žalobu, tvrzený zánik pohledávky vymáhané v exekuci jednostranným zápočtem, jímž argumentuje právě v exekučním řízení. Žalovaný si samozřejmě vyčítá, že panu jméno FO věřil, a ve smlouvě o zápůjčce potvrdil převzetí finančních prostředků, ačkoliv je reálně nepřevzal a v té době předpokládal, že mu budou panem jméno FO teprve poskytnuty. To však neznamená, že by společnosti panem jméno FO ovládané mohly dokola uplatňovat neexistující nároky. Žalovaný považuje za nutné zmínit, že žádná z výše uvedených společností neplní své zákonné povinnosti, a do Sbírky listin vedené rejstříkovým soudem nezakládá povinně zveřejňované dokumenty (konkrétně společnost právnická osoba. coby tvrzený původní věřitel nezaložila do Sbírky listin účetní závěrku za posledních 10 let; společnost Jméno žalobce. coby žalobce za posledních 7 let). Společnosti reálně dle názoru žalovaného nevykazují žádnou činnost a v době poskytnutí údajných zápůjček ani nedisponoval původní věřitel takovými aktivy, aby mohl zápůjčku v tvrzené výši poskytnout.

Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že smlouvu o zápůjčce ze dne 26.6.2017 podepsal. S panem jméno FO se zná asi 15 let, ne-li 20, nikdy spolu nevlastnili žádnou společnost. Částka 1 250 000 Kč mu nebyla nikdy předána. Smluv bylo několik. jméno FO mu vždycky řekl, že doklad o zápůjčce roztrhal, tak podepsal další smlouvu a pan jméno FO mu slíbil, že mu to dá. jméno FO důvěřoval, nepamatuje se, proč to dělali tímto způsobem. Neobdržel od původního zapůjčitele právnická osoba. oznámení o tom, že pohledávka byla postoupena. Byl ve špatné finanční situaci, když jsem tyto smlouvy uzavíral, bylo to v roce 2017.

Ze svědecké výpovědi právnická osoba soud zjistil, že s žalovaným se zná od svých 15 či 17 let. Pokud je mu předložena k nahlédnutí smlouva na čl. 5, tak tuto uzavírala se žalovaným jeho manželka a on mu ty peníze předával. Jednalo se o jedinou smlouvu o zápůjčce, kterou společnost právnická osoba. se žalovaným uzavřela. Peníze žalovanému předával v první polovině roku 2017. Nedokáže přesně říct, kdy, je to již dlouho. Peníze pocházely z firmy právnická osoba. Většinou to bylo z pokladny firmy, není si jistý, jestli něco vybíral z účtu. Zápůjčka byla vedena v účetnictví, rovněž firmy právnická osoba. Pokud předložil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10.2.2021 založenou na čl. 6, tak tuto předložil soudu omylem, správná je smlouva, která je založená na čl. 65, kterou posléze soudu předložil, kde jsou uvedeny úroky leden – prosinec roku 2020. V současné době nepůsobí v žádné firmě, tyto firmy již nepotřebuje. Nikdo nebyl u toho, když peníze žalovanému předával. Celá záležitost se zápůjčkou proběhla již před 6 lety, na zápůjčku poskytl žalovanému více plateb, nevybaví si přesně, kolik těch plateb bylo, ale mohlo jich být tak 5 – 10. Peníze předával žalovanému na různých místech, bylo to u něho doma v adresa nebo třeba i v adresa. V té době se žalovaným kamarádili, viděli se několikrát do týdne. Nikdy se nestalo, že by žalovaný si stěžoval, že peníze neobdržel. Má za to, že v účetnictví je založena jen smlouva jako účetní doklad. Neví, zda si mezi sebou psali nějaké potvrzení. jméno FO právnická osoba. se zabývala v době zápůjčky nákupem a prodejem firem. Zisky v té době neví, ale jen základní kapitál byl 2 000 000 Kč. Myslí, že tato záležitost bude v daňovém přiznání, nepamatuje se. Proč nezakládali účetní závěrku do obchodního rejstříku, tak to bylo z důvodu ochrany soukromí.

Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26.6.2017 soud zjistil, že dne 26.6.2017 byla mezi společností právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, coby zapůjčitelem, a žalovaným, coby vydlužitelem, uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka peněžních prostředků ve výši 1 250 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit zapůjčiteli nejpozději do 30.6.2022. V druhém odstavci čl. II. smlouvy o zápůjčce bylo ujednáno, že vydlužitel uhradí zapůjčiteli smluvním úroky v sazbě 1 % p.m. (měsíčně), tj. 12 500 Kč, přičemž smluvní úrok je splatný vždy do konce kalendářního měsíce za příslušný měsíc, počínaje červencem 2017 (převodem na bankovní účet zapůjčitele). Na smlouvě o zápůjčce ze dne 26.6.2017 je úředně ověřený podpis vydlužitele, tedy žalovaného, ověřovací doložka je datována dnem 8.7.2017.

Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10.2.2021 (založené na č.l. 6 spisu) soud zjistil, že dne 10.2.2021 byla mezi společností právnická osoba. coby postupitelem a žalobcem coby postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě níž byla na žalobce postoupena část pohledávky vzniklé z titulu výše uvedené smlouvy o zápůjčce, přičemž předmětem postoupení byla část pohledávky představující nezaplacené smluvní úroky za období leden 2019 až prosinec 2020 ve výši 12 500 Kč za každý měsíc, tedy celkem 150 000 Kč (12 x 12 500 Kč). Z ověřovací doložky pro legalizaci soud zjistil, že podpis u postupníka a postupitele uznal za vlastní jméno FO dne 5.12.2022.

Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10.2.2021 (založené na č.l. 65 spisu) soud zjistil, že dne 10.2.2021 byla mezi společností právnická osoba. coby postupitelem a žalobcem coby postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě níž byla na žalobce postoupena část pohledávky vzniklé z titulu výše uvedené smlouvy o zápůjčce, přičemž předmětem postoupení byla část pohledávky představující nezaplacené smluvní úroky za období leden 2020 až prosinec 2020 ve výši 12 500 Kč za každý měsíc, tedy celkem 150 000 Kč (12 x 12 500 Kč). Smlouva neobsahuje ověřovací doložky pro legalizaci či úředně ověřené podpisy.

Z Výzvy k plnění ze dne 14.11.2022 soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem vyzván k zaplacení dlužné částky ve smyslu ust. § 142a odst. 1 os.ř.

Z Vyrozumění o zahájení exekuce č.j. spisová značka ze dne 22.9.2022 soud zjistil, že proti žalobci jako povinnému bylo zahájeno exekuční řízení k vymožení nároku oprávněného žalovaného, kdy exekučním titulem je náhrada soudního nalézacího řízení ve výši 42 725,50 Kč.

Z Vyrozumění o zahájení exekuce č.j. spisová značka ze dne 21.2.2023 soud zjistil, že proti žalobci jako povinnému bylo zahájeno exekuční řízení k vymožení nároku oprávněného žalovaného, kdy exekučním titulem je náhrada soudního nalézacího řízení ve výši 30 570 Kč.

Z Návrhu na zastavení exekuce č.j. spisová značka ze dne 20.10.2022 soud zjistil, že jméno FO navrhoval zastavení shora uvedené exekuce s tím, že pohledávka byla uhrazena zápočtem dne 20.10.2022.

Z Vyjádření oprávněného žalovaného ze dne 18.11.2022 ve věci sp. zn. spisová značka soud zjistil, že tento se zastavením exekuce nesouhlasil.

Ze sdělení společnosti právnická osoba. ze dne 11.6.2023 soud zjistil, že doklady požadované soudem - účetní doklady, v nichž je účtováno o výběru hotovosti z pokladny společnosti tak, aby tato hotovost mohla být poskytnuta žalovanému (smlouva o zápůjčce ze dne 26.6.2017 uzavřená mezi právnická osoba. a Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného o vkladu či převodu předmětných finančních prostředků do společnosti, aby bylo zřejmé, že společnost právnická osoba. vůbec disponovala kapitálem pro poskytnutí citované půjčky – nelze poskytnout, neboť byla skartovány.

Dle § 565 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se zato, že pravost a správnost listiny byla uznána.

Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění, dle odst. 2 postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

V dané věci soud vycházel z výpovědi žalovaného, výpovědi svědka jméno FO a listinných důkazů shora citovaných a dospěl k následujícímu závěru. Právní nástupce žalobce, jako postupník, se domáhal po žalovaném zaplacení částky 150 000 Kč, kdy na žalobce byla postoupena část pohledávky vzniklé z titulu výše uvedené smlouvy o zápůjčce, přičemž předmětem postoupení byla část pohledávky představující nezaplacené smluvní úroky za období leden 2020 až prosinec 2020 ve výši 12 500 Kč za každý měsíc, tedy celkem 150 000 Kč (12 x 12 500 Kč). Na podporu svého tvrzení předložil žalobce písemně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, která obsahovala úředně ověřený podpis žalovaného, včetně jeho prohlášení o tom, že peníze před podpisem smlouvy převzal. Žalovaný pravdivost tohoto prohlášení sporoval a bylo na něm, aby tuto skutečnost po poučení soudem dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. vyvrátil. Žalobci lze přisvědčit v tom, že předložil důkaz k prokázání toho, že došlo k předání finančních prostředků, a to prohlášení žalovaného ze dne 26.6.2017 o této skutečnosti (obsažené ve smlouvě o zápůjčce). Jedná se o písemné potvrzení žalovaného, které má povahu soukromé listiny dle § 565 o.z.. Pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Obecně platí, že listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá a není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli obsahu v listině zachycené, tj. učinil prohlášení v listině obsažené, ostatně sám žalovaný pravost svého podpisu na listině nezpochybňoval, ale popíral pravdivost této listiny, tj. své prohlášení o tom, že došlo k předání finančních prostředků. Nelze přehlédnout rozporná tvrzení žalobce, který spolu se žalobou předložil soudu jako důkaz smlouvu o zápůjčce ze dne 26.6.2017, z níž vyplývá, že jeho právní předchůdce žalovanému poskytl finanční částku 1 250 000 Kč před podpisem smlouvy, ale posléze svědek jméno FO uvedl, že tuto finanční částku poskytl žalovanému více plateb, nevybaví si přesně, kolik těch plateb bylo, ale mohlo jich být tak 5 – 10. Pokud soud vyzval žalobce, aby doložil, že finanční prostředky žalovanému jeho právní předchůdce předal, tak tento svá tvrzení o předání peněz nepodložil žádnými důkazy. Soud tedy vyzval právního předchůdce žalobce společnost právnická osoba., aby předložil účetní doklady, v nichž je účtováno o výběru hotovosti z pokladny společnosti tak, aby tato hotovost mohla být poskytnuta žalovanému (smlouva o zápůjčce ze dne 26.6.2017 uzavřená mezi žalovaným a společností právnická osoba.), neboť svědek právnická osoba uvedl, že peníze pocházely většinou z pokladny firmy. jméno FO, členkou představenstva této společnosti, však bylo sděleno, že tyto nelze poskytnout, neboť byly skartovány, což vyvolává určité rozpaky, když zejména ust. § 1880 odst. 2 o.z. ukládá postupiteli, aby vydal potřebné doklady o pohledávce postupníkovi a sdělil mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Smlouva o zápůjčce ze dne 26.6.2017 je však dosud založena v účetnictví společnosti právního předchůdce žalobce (byla soudu na jeho žádost dne 19.5.2023 právním předchůdcem žalobce poskytnuta). Je s podivem, proč si právní předchůdce žalobce neponechal účetní doklady související s uvedenou smlouvou z důvodu možného vymáhání pohledávky z ní vyplývající po žalovaném, nebo proč je jako postupitel nepředal postupníkovi čili žalobci. Nelze odhlédnout i od toho, že společnost právnická osoba., společnost právnická osoba a společnost Jméno žalobce., byly v době uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 26.6.2017 a smlouvy o postoupení pohledávky ze 10.2.2021 spojeny s osobou svědka jméno FO, který v těchto společnostech působil jako jednatel, člen představenstva a dále tam působí v různých funkcích jeho manželka jméno FO (dříve jméno FO). Manželka svědka jméno FO jméno FO (dříve jméno FO), v současnosti zástupkyně jednatele žalobce, svoji účastnickou výpověď odmítla. Lze tedy konstatovat, že pokud mezi společností právnická osoba. coby postupitelem a žalobcem společností Jméno žalobce. jako postupníkem, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, tak si vlastně svědek jméno FO postoupil v rámci svého podnikání pohledávku „sám sobě“. Nicméně i pokud se týká této smlouvy o postoupení pohledávky, tak tato byla soudu předložena ve dvojím vyhotovení, jak shora uvedeno, každá s jiným časovým údajem pro uplatněné úroky. Svědek jméno FO uvedl, že první smlouvu předložil soudu v rámci žaloby omylem, což rovněž zakládá pochybnost o věrohodnosti tohoto důkazu, proč by existovaly dvě smlouvy na takřka shodné období na uplatnění úroků (první na období 1.1.2019-31.12.2020 a druhá na období 1.1.2020-31.12.2020). Soud má s ohledem na shora uvedené, že se žalovanému podařilo vyvrátit tvrzení žalobce o předání peněz, nebylo prokázáno předání finančních prostředků žalovanému. Vzhledem k tomu, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 26.6.2017 nevznikl žalovanému závazek vrátit finanční prostředky právnímu předchůdci žalobce, a tudíž nebylo ani možné, aby vůbec vznikl nárok spočívající ve smluvních úrocích, které měly být úplatou za poskytnuté finanční prostředky, a aby tento nárok mohl být postoupen na žalobce. Soud proto podanou žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá z částky 56 800 Kč za 8 úkonů právní služby po 7 100 Kč dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 2 400 Kč jako 8 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb., to vše navýšeno o 21 % DPH v částce 12 432 Kč. Celková náhrada nákladů činí 71 632 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalobce povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.