OSUO 17 C 232/2025-14

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Netkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o 46 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč a nahradit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náklady řízení ve výši 1 198 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč vždy do 20. dni v měsíci, počínaje lednem 2026 do úplného zaplacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek s tím, že nejprve bude hrazeno na jistinu a poté na náklady řízení.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 46 950 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytl žalované úvěr dne 4. 9. 2024, dne 9. 9. 2024, dne 10. 9. 2024, dne 15. 9. 2024, dne 19. 9. 2024, dne 24. 9. 2024 a dne 25. 9. 2024. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 4 950 Kč.

Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor s tím, že nárok uznává a žádá o splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně.

Protože oba účastníci souhlasili, soud věc projednal bez nařízení jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná sice nárok žalobce uznala, avšak protože rozsudek pro uznání nelze vydat, byl-li by v rozporu s právními předpisy (ust. § 153a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 99 odst. 2 o.s.ř.), soud rozsudek pro uznání nevydal (k rozporu části uplatněného nároku s právními předpisy viz odůvodnění níže).

Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do částky 1 000 Kč s možností opakovaného čerpání za úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo vyčísleno na 5822,4 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota). Žalobce ověřoval totožnost žalované (fotografie občanského a řidičského průkazu žalované). Žalobce poskytl žalované dne 4. 9. 2024 částku 1 000 Kč, dne 9. 9. 2024 částku 2 000 Kč, dne 10. 9. 2024, částku 1 000 Kč, dne 15. 9. 2024 částku 1 000 Kč, dne 19. 9. 2024 částku 1 000 Kč, dne 24. 9. 2024 dvakrát částku 1 000 Kč a dne 25. 9. 2024 částku 22 000 Kč (potvrzení o provedených platbách). Žalobce prověřoval poměry žalované (výpisy z účtu). Žalobce úvěr ke dni 20. 2. 2025 zesplatnil pro opakované porušování smluvních podmínek (zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 20. 2. 2025). Žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2025, potvrzení o podaji doporučenej zásielky).

Ze smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy č. 8 ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke Smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne 14.12.2023 nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro skutkové či právní posouzení této věci.

Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Žalobce tvrdil, že po ověření příjmu a lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. S tím však nelze souhlasit. Výpisy z účtu, ze kterých měl žalobce ověřovat příjem žalované, jsou za období od 1. 8. 2022 do 31. 10. 2022, tedy za období o dva roky předcházející uzavření smlouvy. Žalobce z nich proto nemohl zjistit aktuální příjem žalované. Nad to je z těchto výpisů zřejmé, že už v té době žalovaná nevycházela se svým příjmem a nebyla schopna hradit své dluhy, když za tyto tři měsíce čerpala a splácela množství jiných dluhů (například u poskytovatelů právnické osoby a další) a její příjmy byly spíše podprůměrné (okolo 20 000 Kč). Z těchto zjištění jednoznačně vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované splácet své dluhy. Za takového stavu pak má soud za to, že žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes zřejmou neschopnost žalované plnit své dluhy, uzavřel s žalovanou tuto úvěrovou smlouvu, která je proto dle ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou. Protože byla smlouva shledána absolutně neplatnou, je žalovaná povinna vrátit žalobci toliko poskytnutou jistinu a ve zbývající části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty a smluvního úroku, byla žaloba zamítnuta.

Nad shora uvedené soud dodává, že i kdyby žalobce prověřil úvěruschopnost řádně, bylo by třeba smlouvu hodnotit jako absolutně neplatnou i s ohledem na naprosto nepřiměřenou úplatu za poskytnutí peněžních prostředků, která byla ve smlouvě vyčíslena objektivním kritériem, roční procentní sazbou nákladů, na 5822,4 %, když jako nepřiměřená byla posouzena roční procentní sazba nákladů již ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či ve výši 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12).

Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci toliko poskytnutou jistinu ve výši 30 000 Kč, a to v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná požádala o umožnění plnění dluhu v měsíčních splátkách po 1 000 Kč s tím, že pobírá důchod 14 700 Kč a má i další pohledávky. Soud má za to, že žalovaná v takto vysokých splátkách svůj dluh splní a žalobci tyto splátky nebudou na újmu, bude-li jeho dluh uhrazen do tří let (nad to nelze opomenout, že tento stav zapříčinil právě žalobce, který nejednal poctivě a přesto, že byly dány pochybnosti o schopnosti žalované hradit své dluhy, úvěr žalované poskytl a dokonce jej několikrát navýšil). Splátky byly žalované uloženy k úhradě pod ztrátou jejich výhody, což znamená, že neuhradí-li žalovaná i jen jedinou splátku v době její splatnosti, stane se splatným celý zbývající dluh. Protože je tato splatnost dluhu (a tedy nikoliv lhůta k plnění dluhu) určena v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru až tímto rozhodnutím, žalovaná se dosud nemohla dostat do prodlení (ust. § 1970 o.z.), a proto soud zamítl žalobu i v části žalobcem požadovaného zákonného úroku z prodlení.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 64 %, žalovaná z 36 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 28 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 878 Kč, z částky 2 100 Kč za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Celková náhrada nákladů činí 4 278 Kč, část náležející žalobci ve výši 28 % proto činí 1 198 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla určena totožně jako u jistiny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v pravidelných měsíčních splátkách, a to po splnění hlavního dluhu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.