OSVS 16 C 50/2022-92

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 204.143 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se co do zaplacení částky 58.289 Kč zastavuje.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 42.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42.225 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení, částku ve výši 80.809 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 80.509 Kč za dobu od 30. 3. 2021 do zaplacení a částku ve výši 22.520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22.320 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 9. 2022 původně domáhal proti žalovanému zaplacení částky 204.143 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení z částky 42.225 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení, z částky 80.509 Kč za dobu od 30. 3. 2021 do zaplacení a z částky 80.509 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení z titulu nezaplaceného příspěvku nepojištěných vozidel podle zákona č. 168/1999 Sb. Následně svým podáním učiněným u jednání soudu dne 28. 3. 2023 vzal žalobu zpět co do zaplacení částky 58.289 Kč, kdy se jedná období nezaplaceného příspěvku žalobci od 4. 3. 2021 do 12. 4. 2021, neboť v průběhu řízení bylo zjištěno, že vozidlo v tuto dobu nemohlo být provozováno, tudíž nebylo možné po žalovaném spravedlivě požadovat úhradu příspěvku nepojištěných vozidel. Svého nároku se žalobce domáhá s ohledem na to, že v období od 17. 4. 2020 do 30. 6. 2020, dále od 1. 7. 2020 do 20. 11. 2020 a v neposlední řadě po úkonu zpětvzetí části žaloby v období od 21. 11. 2020 do 3. 3. 2021 nebylo k vozidlu žalovaného registrační značka, kdy jde o tahač přívěsů, hrazeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., a proto přísluší žalovanému povinnost zaplatit žalobci příspěvek, který hradí vlastník, popřípadě provozovatel motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to podle zákona č. 168/1999 Sb. Pokud žalovaný uváděl, že došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému motorovému vozidlu, a to na základě kupní smlouvy, která byla uzavřena v ústní podobě dne 31. 10. 2019 mezi žalovaným jako prodávající a obchodní společností právnická osoba, pak žalobce uváděl, že v řízení nebylo prokázáno, že by došlo k platnému převodu vlastnického práva k předmětnému motorovému vozidlu, když poukazoval na skutečnost, že není jednoznačně prokázáno, že vozidlo, které je zachyceno na fotografiích a videozáznamu, které byly provedeny v řízení k důkazu, je oním žalovaným nepojištěným vozidlem, přičemž je rozporováno žalovaným a svědkem jméno, původním jednatelem a společníkem společnosti právnická osoba, zda předmětem převodu bylo motorové vozidlo či náhradní díly, když poukazoval také na skutečnost, že papíry (technický průkaz) k vozidlu nebyly kupujícímu předány, i když jde o nedílnou součást předmětného vozidla. To podle něj vedlo k nemožnosti převodu vlastnictví k předmětnému vozidlu, kdy poukazoval na to, že svědek uváděl, že takové papíry k vozidlu nepřevzal.

2. Žalovaný uváděl, že dne 31. 10. 2019 došlo mezi ním jako prodávajícím a společností právnická osoba jako kupujícím k převodu vlastnického práva k předmětnému motorovému vozidlo. Došlo k tomu ústní smlouvou, kdy kupní cena byla dohodnuta. Za takových okolností tedy nebyl v žalovaném období vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla, přestože toto na něj bylo ještě vedeno v registru vozidel, a tedy jej nestíhá zákonná povinnost hradit ani pojištění ani příspěvek, a proto navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Náklady řízení neúčtoval.

3. K důkazu byla v řízení provedena faktura číslo 2019 (č. l. 10 verte spisu), založena do spisu žalovaným, přičemž ze strany právního zástupce žalobce byla předložena a provedena k důkazu totožná faktura (č. l. 73 spisu), kdy na obou je uvedeno fakturování za prodej tahače anonymizováno číslo, s částkou 6.050 Kč včetně DPH a úhrada hotově s datem vystavení dokladu 31. 10. 2019 s razítkem a podpisem žalovaného. Jako prodávající i dodavatel je uveden žalovaný, jako kupující a odběratel společnost právnická osoba U faktury předložené žalovaným je uváděno sdělení, že tato faktura slouží jako daňový doklad a zároveň kupní smlouva.

4. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 16. 9. 2020 a předžalobní upomínky ze dne 17. 3. 2021 bylo zjištěno, že za období 17. 4. 2020 až 30. 6. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení příspěvku ve výši 42.225 Kč a nákladů na uplatnění 300 Kč, a to i předžalobní výzvou ze zmiňovaného data. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 13. 1. 2020 a předžalobní upomínky ze dne 5. 8. 2022 soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k zaplacení příspěvku výši 80.509 Kč a nákladů na uplatnění 300 Kč, a to předžalobní výzvou ze zmiňovaného data. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 29. 4. 2021 a předžalobní upomínky ze dne 5. 8. 2022 soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k zaplacení příspěvku ve výši 80.509 Kč a nákladů na uplatnění 300 Kč, a to předžalobní výzvou ze zmiňovaného data. Ve všech případech je v soudním spisu založeno zjištění údajů o vozidle a o povinných osobách, kdy za žalovaná období je jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla registrován v registru vozidel žalovaný, což soud zjistil také ze sdělení o vlastníku a provozovateli vozidla ze strany Městské úřadu Valašské Meziříčí ze dne 15. 3. 2023 (č. l. 32 spisu). Z rozhodnutí Městského úřadu Valašské Meziříčí ze dne 3. 2. 2021 (č. l. 35 - 36 spisu) soud zjistil, že předmětné vozidlo bylo vyřazeno z provozu, když dne 16. 4. 2020 zaniklo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť ve lhůtě 14 dnů od zániku pojištění odpovědnosti nebyla uzavřena nová pojistná smlouva.

5. Z přiznání k dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2019, jakož i uskutečněných zdanitelných plnění - evidence pro účely daně z přidané hodnoty soud zjistil, že na této dani (č. l. 44 spisu) byla evidována zmíněná faktura ze dne 31. 10. 2019, kdy podání učinil za žalovaného příjmení jméno příjmení, přičemž tato faktura je také evidována v kontrolním hlášení za 4. čtvrtletí období roku 2019 (č. l. 51 spisu).

6. Z výpovědí svědka příjmení, dříve zaměstnance žalovaného, nyní jeho kamaráda a jednatele společnosti žalovaného, soud zjistil, že na předmětném vozidle se značkou anonymizováno byla v minulosti u Nymburka porucha. Šlo o tahač Renault Magnum. Bylo to na podzim. Jel s ním žalovaný. Rozsypala se převodovka. Žalovaný mu volal, že vozidlo veze do servisu Renault v Hradci Králové. On jel pro žalovaného, aby jej odvezl domů, protože vozidlo se z ekonomického hlediska nespravovalo. Po týdnu tam spolu jeli, protože se ozval kupec na inzerát, který žalovaný na prodej vozidla dal. Na místě byl kupec, vezl vozidlo kdesi ku Praze, ale říkal, že jej udá někde až do Afriky. Když bylo vozidlo naloženo, předal žalovaný kupci nějakou složku s papíry. Svědek z nakládky pořídil dva videozáznamy.

7. Z výpovědi svědka jméno, v minulosti jednatel a společníka společnosti právnická osoba soud zjistil, že nyní již jednatelem a společníkem této společnosti není. Společnost se živila nákupem a prodejem náhradních dílů, resp. vozidel a jedno koupila i od žalovaného v obec. Bylo nepojízdné. Koupili jej na náhradní díly. Nebyl si již schopen vybavit cenu, byla dle něj obvykle mezi 30.000 Kč až 40.000 Kč. Nebyla ale 5.000 Kč. Určitě se někdy stalo, že výkup učinil i mimo oficiální účetnictví. Z nakládky vozidla má fotografie, které založil do soudního spisu. Vesměs uzavírali ústní kupní smlouvy, kdy se vystavila faktura a platilo se hotově. Kupovali jej bez dokladů na náhradní díly. U odtahu byl osobně přítomen. Šlo o vozidlo bílé barvy. Při nakládce bylo vozidlo bez registrační značky. V jiné části výpovědi svědek uváděl, že předmětem prodeje byly náhradní díly, nějaká ujednání o depozitu nebyly součástí smlouvy. Jinak svědek opakovaně uváděl, že jej kupovali na náhradní díly. Ve svém písemném vyjádření ze dne 4. 5. 2023 (č. l. 79 spisu) svědek jméno uváděl, že vozidlo kupovali jako soubor náhradních dílů, kdy nakládka proběhla dne 4. 11. 2019 v Hradci Králové v servisu Renault/Volvo. Vozidlo kupovali bez registrační značky (po dopl otázce svědek uvedl, že si ji žalovaný po nakládce vzal) a bez technického průkazu.

8. Z videozáznamu založeného ve spise s koncovým označením souboru 173107, provedeného k důkazu z USB disku (č. l. 77 spisu), soud zjistil, že se jedná o vozidlo bílé barvy, kdy při jeho nakládce je na něm osazena registrační značka. Jde o stejné vozidlo jako je to na fotografii založené do spisu (č. l. 83 spisu) svědkem jméno, tedy o vozidlo žalovaného (označeno jeho údaji jako podnikající fyzické osoby na dveřích vozidla). Na videozáznamu je zachyceno nakládání tohoto vozidla na jiné vozidlo, přičemž je na něm osazena registrační značka. Lze rozeznat její počátek anonymizováno a tovární značku Renault.

9. Přítomnost při situaci zachycené na tomto videozáznamu potvrdil svědek příjmení a jméno, jakož i žalovaný.

10. Z fotografií založených do spisu (č. l. 82 a 83 spisu) svědkem jméno soud zjistil, že na fotografii na č. l. 83 je vozidlo žalovaného (označeno jeho údaji jako podnikající fyzické osoby na dveřích vozidla) s registrační značkou.

11. K existenci dvou faktur se vyjádřil žalovaný tak, že jim žalobce neuznal fakturu jako kupní smlouvu a proto tam doplnil větu, že faktura je zároveň i smlouvou. K prodeji vozidla za 5.000 Kč se žalovaný vyjádřil tak, že cena by byla vyšší, ale se svědkem jméno se dohodli na této ceně, protože si svědek vozidlo musel odvézt na svůj náklad a tyto si od kupní ceny odečetl dle jejich vzájemné dohody.

12. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), účinného do 31. 12. 2020, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

13. Podle § 2 písm. b) tuzemským vozidlem vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel vedené podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), nebo vozidlo, které nepodléhá registraci vozidel a je ve vlastnictví fyzické osoby s bydlištěm nebo místem podnikání na území České republiky nebo právnické osoby se sídlem na území České republiky, anebo vozidlo, které bylo odesláno do České republiky z jiného členského státu (písmeno l)), je-li Česká republika státem cílového určení, a to po dobu 30 dnů počínaje dnem, kdy kupující osoba vozidlo převzala, i když vozidlo nebylo v České republice registrováno.

14. Podle § 3 odst. 2 věty prvé Uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.

15. Podle § 4 odst. 1 vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

16. Podle § 4 odst. 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

17. Podle § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. kancelář má proti vlastníku tuzemského vozidla právo na úhradu příspěvku, zjistí-li porušení povinnosti podle § 1 odst. 2. Za úhradu příspěvku odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. V případě vozidla podléhajícího registraci vozidel vzniká povinnost k úhradě příspěvku tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy byla porušena povinnost podle § 1 odst. 2; to neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d).

18. I když byl žalovaný evidován v období od 17. 4. 2020 do 3. 3. 2021 jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, má soud na základě provedeného dokazování za vyvrácenou právní domněnku stanovenou § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Z provedených důkazů totiž vyplynulo, že předmětné vozidlo bylo žalovaným prodáno společnosti právnická osoba dne 31. 10. 2019. Námitky žalobce, že k převodu vlastnického práva na tuto společnost nedošlo, neboť nebyl s vozidlem této společnosti předán i technický průkaz jsou právně bezvýznamné. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 2477/2005 automobil je movitou věcí, u níž se nabývání a pozbývání vlastnictví řídí občanským zákoníkem, a to bez ohledu na to, zda k němu byl či nebyl vydán technický průkaz. Ten nemá vlastní užitnou hodnotu a bez spojení s vozidlem nemá žádný právní význam. Považuje se proto za součást vozidla. Jeho nepředání tak nemá za následek neexistenci převodu vlastnického práva, ale může pouze znamenat vadné plnění. To, že jde toliko o součást vozidla, dovodil Nejvyšší soud i ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 21 Cdo 694/2006. Pokud žalobce poukazoval na to, že dle svědka jméno společnost právnická osoba kupovala náhradní díly, nikoliv vozidlo jako takové, je nutno vyhodnotit, že svědek zde vypovídal jednou tak, že kupoval předmětné vozidlo na náhradní díly, podruhé tak, že jej kupoval jako soubor náhradních dílů. Ať tak či tak, došlo k převodu vlastnického práv k předmětnému vozidlu. Navíc výpověď svědka nutno vyhodnotit v této části jako účelovou, s ohledem na následky, které pro něj vydání tohoto rozsudku, jako tehdejšího jednatele společnosti právnická osoba může ve vztahu k žalobci mít. Svědek uváděl, že vozidlo nebylo osazeno registrační značkou, přitom z videozáznamu nakládky je patrné, že bylo.

19. Zpochybňoval-li žalobce, že se jednalo o předmětné vozidlo na k důkazu provedeném videozáznamu, pak oba svědci i žalovaný potvrdilo, že o předmětné vozidlo skutečně šlo. O uskutečněném převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu přitom svědčí i část účetnictví žalovaného, která byla k důkazu předložena v podobě účetnictví zpracovaného jeho účetním. Jde o přiznání k dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2019 a jeho přílohu, jakož i o kontrolní hlášení za stejné období, v němž je předmětná faktura uvedena. To, zda do této žalovaný ex post dopsal údaje uváděné žalobcem, na této skutečnosti nemůže zjevně nic změnit, když žalovaný tento dopis údajů racionálně zdůvodnil. Ani rozpor v tvrzení žalovaného a svědka jméno stran výše kupní ceny není ve věci podstatný, neboť oba se shodli, že kupní smlouva na předmětné vozidlo byla mezi nimi v daný den uzavřena. Žalovaný vysvětlil nižší cenu, než je dle svědka jméno obvyklá náklady na odtah předmětného vozidla společností právnická osoba, přičemž výpovědi svědka jméno, že kupní cena musela být vyšší než 5.000 Kč, soud neuvěřil, když sám svědek uváděl, že se někdy stávalo, že koupě takových vozidel byla ze strany právnická osoba transport prováděna i mimo účetnictví. Ať tak či tak, kupní smlouva byla platně uzavřena, neboť oba její účastníci byli v době uzavírání smlouvy zjevně se skutečnou kupní cenou srozuměni, jinak by k předání vozidla nikdy nedošlo.

20. S ohledem na shora uvedené soud žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl, když v části zpětvzetí žaloby žalobcem bylo rozhodnuto podle § 96 o.s.ř. o zastavení řízení.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl ve věci z procesního hlediska zcela úspěšný, nicméně sám náklady řízení nepožadoval. Pokud žalovaný vzal zčásti žalobu zpět, bylo by jistě možné zvažovat aplikaci § 146 odst. 2 o.s.ř., nicméně šlo o část násobně menší, než v níž byla žaloba zamítnuta, kdy v tomto rozsahu byl ve věci procesně úspěšný žalovaný.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.