OSVSVM 118 C 21/2023-87

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 363 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci 363 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 363 000 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 60 984 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení 363 000 Kč s příslušenstvím z titulu odměny za služby, které pro žalovanou vykonal. Podle žalobce došlo mezi účastníky k uzavření příkazní nebo zprostředkovatelské smlouvy bez výslovného ujednání o odměně, na jejímž základě žalobce zprostředkoval pro žalovanou kandidáta na pozici vedoucí nákupu, přičemž podle žalobce činí obvyklá odměna v oblasti personalistiky a headhuntingu za takové služby trojnásobek měsíční mzdy úspěšného kandidáta.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala, přičemž uvedla, že s žalobcem nikdy žádnou smlouvu neuzavřela ani si od žalobce žádné služby neobjednala. Žalobce žalovanou pouze kontaktoval s nabídkou možné spolupráce a zaslal jí ukázkové materiály. Byla to sama žalovaná, která následně zvala zájemce o danou pozici k pohovorům.

3. Na základě dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z doložené e-mailové komunikace soud zjistil, že:

 14. 9. 2022 v 14.46 hod. žalobce kontaktoval paní jméno FO s tím, že jí zasílá přislíbenou prezentaci a obecné podmínky rámcové smlouvy, nabízí možnost spolupráce, zasílá ukázkové materiály klientů a žádá o zpětnou vazbu. Předmětná prezentace obsahuje propagační a informační materiál a návrh smlouvy o vzájemné spolupráci a zprostředkování obsahuje obecné podmínky obchodní spolupráce, přičemž jde o rámcovou smlouvu, v níž není uveden ani konkrétní návrh odměny za zprostředkování. Součástí tohoto e-mailu byly informace o řadě osob (kandidátů);

 14. 9. 2022 v 15.04 hod. žalobce kontaktoval pana jméno FO s tím, že mu zasílá nabídku jeho významného klienta, a to žalované. V následujících dnech pan jméno FO reagoval tak, že se s žalovanou rád potká a žalobce reagoval tak, že informaci předá žalované;

 6. 10. 2022 žalobce kontaktoval paní jméno FO s tím, že na základě domluvy zasílá aktuální životopis možných kandidátů a že žalovaná je může kontaktovat napřímo. jméno FO následně 11. 10. zaslala žalobci krátkou informaci ohledně termínů výběrového řízení;

 30. 11. 2022 zaslal pan jméno FO paní jméno FO a žalobci své reference;

 19. 12. 2022 žalobce kontaktoval paní jméno FO s dotazem ohledně garance na vybraného kandidáta, přičemž pro obě varianty zaslal v příloze obecné formuláře objednávek. Z těchto formulářů objednávek plyne, že jsou v nich uvedeny obecné podmínky spolupráce včetně více variant honorářů, přičemž v nich není uveden zájemce ani nejsou zájemcem podepsány;

 15. 2. 2023 žalobce kontaktoval paní jméno FO a žádal o podepsání objednávky a zaslání fakturačních údajů.

5. Ze životopisů pana jméno FO a pan jméno FO soud zjistil, že tyto obsahují přehled jejich pracovních zkušeností a další kvalifikace.

6. Z SMS komunikace soud zjistil, že paní jméno FO 27. 9. 2022 zaslala žalobci zprávu, že životopisy předala panu řediteli.

7. Z rozhodnutí Úřadu práce soud zjistil, že žalobci bylo uděleno povolení ke zprostředkování zaměstnání.

8. Z předžalobní výzvy a potvrzení o odeslání soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky.

9. Z výpovědi svědkyně jméno FO soud zjistil, že pracuje u žalované jako HR manažer. Žalobce osobně potkala až dneska, sama ho nekontaktovala. Žalovaná si manažerské pozice obsazuje sama a personální agenturu pro tento účel nevyužívá. Žalobce ji kontaktoval telefonicky a poté jí poslal ukázkové materiály. S žalobcem nic nedojednali ani nepodepsali. Ten první telefonát s žalobcem proběhl před dvěma lety, přesné detaily si nepamatuje, ale žalobce působil naléhavě, nicméně budoucí spolupráci neprojednávali, říkala mu, že takto standardně nepostupují. Na ten navazující e-mail se podívala, dívala se na životopis pana jméno FO i na jeho veřejné dostupné informace. V jeho životopisu byl telefon a následně se s ním domluvili na pohovoru. Nevybavuje si, že by následně řešili nějaké podmínky obchodní spolupráce. Žalobce byl naléhavý a neustále volal, a proto mu potvrdila, že si kandidáty zvou, protože on chtěl stanovisko k těm ukázkovým materiálům. Protože jí žalobce opakovaně psal, tak mu poslala tu SMS. Je možné, že žalobce poslal nějaké objednávky, ale nevybavuje si, že by na ně reagovala. Životopisy dala řediteli a pak si kandidáty zvali sami. Celou tuto záležitost nakonec postoupila řediteli, který si to dál řešil sám. V tom prvním telefonátu řešili řadu věcí, detaily toho telefonátu včetně toho, zda se případně bavili o nějaké odměně, si už nepamatuje. Šlo pro ni o první kontakt s žalobcem. Spolupráce s personálními agenturami se u žalované týká nekvalifikovaných pozic. V ukázkovém materiálu byl telefon, a proto volala přímo panu jméno FO. Takto to dělá standardně, že si kandidáty vyhledává i na internetu. Nepamatuje si, zda žalobce žádala, aby zaslal nějaké objednávky. Co se týče SMS, řediteli přeposílala už vytipované životopisy. Z jejího pohledu žalovaná nikdy nebyla klientem žalobce. Žalobce u nich nikdy osobně nebyl. Obecně výběr pro takovou spolupráci probíhá tak, že s dodavatelem služby probíhají osobní schůzky, je potřeba, aby tu společnost znal a aby rozuměl požadavkům pro výběr kandidátů. Danou pozici inzerovali veřejně a z těchto veřejných informací mohl žalobce čerpat. Když telefonovala panu jméno FO, neřekl jí, že by byl zastoupen žalobcem. Reference si následně prověřovala osobně, nevzpomíná si, že by nějaké reference dokládal i přímo žalobce.

10. Z výpovědi svědka jméno FO soud zjistil, že u žalované pracuje od března 2023 jako vedoucí nákupu. Žalobce jej oslovil přes internet, že má zajímavý profil a že on má klienta, kterému by ho chtěl představit. Poslal mu životopis, který žalobce přeposlal žalované a následně jej kontaktovala paní jméno FO. S žalobcem neměli uzavřenou žádnou smlouvu ani neměli dohodnuté nějaké podmínky kompenzace, žádné peníze mu neplatil. V kontaktu spolu byli poté přes internet a telefon. V průběhu výběrového řízení jej žalobce po jednotlivých kolech telefonicky kontaktoval a ptal se, jak to probíhá. První kontakt s žalobcem proběhl dříve v březnu 2022, email z 14. 9. je první zmínka ohledně možné pozice u žalované. Po nástupu asi byli v telefonickém kontaktu s žalobcem. Žalobci poslal návrh pracovní smlouvy, žalobce jej o to žádal a řekl, že je takto domluvený s panem jméno FO. Žalobce se jej ptal, jestli pracoval v oblasti nákupu, detaily už neví. Ptal se i na další věci jako finanční ohodnocení, časové možnosti a flexibilita z hlediska místa. Ohledně informací o žalované mu poslal kopii inzerátu, o centrále v Německu se nebavili. jméno FO byl rozezlen, že tu smlouvu žalobci poslal, byla to ze strany žalobce čista fabulace. Žalobce jej na začátku informoval, že žalovaná je jeho významný klient, že jsou přátelé s paní jméno FO a že se zná s panem jméno FO. Budil dojem, že žalovanou velmi dobře zná a že mu nabízí dobrou pozici. Osobně se viděli poprvé u výslechu u soudu, v té době s ním žalobce neměl žádný pohovor ani neověřoval kvalifikační předpoklady pro danou funkci. Plnou moc žalobci neuděloval. Pohovory s ním řešili vždy přímo zástupci žalované.

11. Z výpovědi předsedy představenstva žalované pana jméno FO soud zjistil, že když sháněli člověka na pozici šéfa nákupu, zveřejnili inzerát. jméno FO mu po čase řekla, že dostala od žalobce nějaké dokumenty, tehdy byli na začátku a spolupráci nezvažovali. Následně probíhala emailová korespondence, žalobce vytvářel dojem, že žalovaná je jeho dlouhodobý klient. On se s žalobcem ale poprvé potkal až následně u advokáta, paní jméno FO se s ním také předtím nepotkala. Tento přístup jej velmi překvapil. právnická osoba poté pokračovalo, všechny podklady od žalobce byly z veřejných zdrojů. Jednoho kandidáta poté vybrali. Celé výběrové řízení si dělali sami, přičemž žalobce následně od pana jméno FO vylákal pracovní smlouvu, s čímž nesouhlasili. Celému sporu se snažili poté předejít a dali žalobci nabídku na mimosoudní vyrovnání. Probíhalo to celé tak, že personální oddělení udělá předvýběr dvou až tří kandidátů, které mu předají. Tehdy nezvažovali nějakou konkrétní spolupráci s žalobcem na této zakázce, paní jméno FO až následně dostala nějaké nevyžádané nabídky, u toho už nebyl. Žalovaná ale nic konkrétního s žalobcem neuzavřela. Žalobce sice nějaké konkrétní představy měl, ale to neakceptovali. Tehdy nevylučovali možnou budoucí spolupráci, teď už to ale možné není. Žalobce se snažil navázat kontakt a spolupráci s žalovanou, ale brali to tak, že si tu možnou spolupráci teprve vyzkouší, nebrali to jako hotovou spolupráci u této konkrétní zakázky. S žalobcem předtím ani potom nespolupracovali. Nezpochybňuje, že podklady od žalobce dostali, byly to podklady z veřejných zdrojů. Na začátku výběrového řízení nechtěli nikoho vyřadit. Brali pana jméno FO jako všechny ostatní, jeho osobu by na LinkedIn taky našli. On osobně nic k doplnění ani žádné reference od žalobce nechtěl, neví, zda něco žádala paní jméno FO. Šlo jim i o to si obecně spolupráciAnonymizovános žalobcem vyzkoušet. Potom zjistil, že to, co žalobce nabízí, není pro žalovanou přínosné. Žalobce o spolupráci nikdy nežádali. jméno FO mu řekl, že si žalobce vyžádal u něj zaslání pracovní smlouvy s tím, že žalovaná o tom ví, ale že mu to má poslat přímo pan jméno FO. S panem jméno FO jednali napřímo, žalobce se během toho procesu snažil udělat prostředníka.

12. Zjištěný skutkový stav lze ve stručnosti shrnout tak, že žalovaná veřejně inzerovala nabídku na pozici vedoucí nákupu. Na to reagoval žalobce tak, že kontaktoval telefonicky a následně emailem HR manažerku žalované s tím, že žalované nabízí možnou spolupráci a zasílá jí ukázkové materiály týkající se jeho činnosti v oblasti executive search. Součástí ukázkových materiálů byl návrh obecné rámcové smlouvy o spolupráci a dále mj. podklady pana jméno FO, kterého žalovaná následně sama kontaktovala, pozvala na výběrové řízení a poté vybrala na danou pozici. jméno FO žalované nesdělil, že by byl zastoupen žalobcem. V průběhu procesu výběrového řízení určitá komunikace mezi žalobcem a žalovanou probíhala, a to zejména ohledně průběhu výběrového řízení. Mezi účastníky však k dohodě ohledně konkrétních podmínek obchodní spolupráce, zejména ohledně konkrétní výše odměny za činnost žalobce, nedošlo.

13. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

14. Podle § 1732 odst. 1 o. z. právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

15. Podle § 1792 odst. 1 o. z. plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty určit, určí ji soud s přihlédnutím k obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem.

16. Podle § 2445 odst. 2 o. z. je-li již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2992 o. z. byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

19. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

20. Podle § 3009 odst. 1 o. z. ujme-li se někdo záležitosti ve prospěch jiné osoby bez jejího svolení, nahradí mu tato osoba účelně vynaložené náklady, zařídil-li záležitost k jejímu převážnému užitku. Zda byla záležitost provedena k užitku jiného, se neposoudí podle obecných hledisek, ale se zřetelem k jeho pochopitelným zájmům a záměrům.

21. Soud dále vyšel z těchto východisek judikatury a odborné literatury:

22. Právní jednání je nabídkou pouze tehdy, pokud kumulativně splňuje náležitosti předepsané v § 1731 a 1732. Z nich jsou určující zejména tyto: (i) dostatečně konkrétní a definitivní obsah – musí vymezovat podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a (ii) závaznost – projev směřuje k uzavření smlouvy a plyne z něho vůle být při jeho přijetí právně vázán. (srov. § 1732 [Kdy jde o nabídku]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.).

23. Projev vůle, který nevyhovuje požadavkům § 1732 o. z., není nabídkou a nemůže být proto přijat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 101/2020) (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 14 Cmo 245/2023).

24. Pokud smlouva podstatné složky neobsahuje a nedojde k jejich dodatečnému určení, jde o právní jednání jen zdánlivé - po právu neexistující. V projednávané věci přitom odvolací soud po skutkové stránce vyšel z toho, že ani z tzv. „nabídky pokrývačské firmy“ ani z „rozpočtu“ zaslaného žalobkyní žalovanému nebylo lze zjistit rozsah díla (počet střech) a jaká měla být jeho cena. Lze tak sice přisvědčit jeho závěru, že účastníci spolu o uzavření smlouvy, jejímž předmětem měla být rekonstrukce střech objektu synagogy, jednali, ale za situace, kdy se nedohodli (ani dodatečně) na celém obsahu smlouvy, k uzavření smlouvy nedošlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 101/2020).

25. Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálená v tom, že výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle nahrazovat, měnit či doplňovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2397/2023).

26. K tomu, aby mohla smlouva vzniknout, je tedy třeba, aby se setkaly shodné projevy vůle kontrahujících stran (oferta a akceptace), což platí i pro smlouvy, které byly uzavřeny konkludentním způsobem. Akceptací přitom není každé konkludentní jednání, nýbrž jen takové, z něhož bezpochyby vyplývá vůle návrh (ofertu) přijmout. Způsob uzavření smlouvy popsaný v § 275 odst. 4 obch. zák. předpokládá, že úkony kontrahentů vyjadřující jejich vůli uzavřít smlouvu budou dostatečně určité a srozumitelné, aby z nich bylo seznatelné, jaký návrh na uzavření smlouvy se nabízí a zda je zde vůle tento návrh akceptovat. Podstatná pro posouzení vzniku smlouvy tímto způsobem je rovněž časová návaznost konkludentního úkonu vůči návrhu na uzavření smlouvy z hlediska včasnosti akceptace. Východiskem pro závěr, zda smlouva byla uzavřena, musí být zjištění, čeho chtěli účastníci v daném případě dosáhnout. Shora uvedené judikatorní závěry k ustanovení § 275 odst. 4 obch. zák. se tak prosadí rovněž v poměrech současné úpravy obsažené v § 1744 o. z., která z této dřívější úpravy vychází. V nyní posuzované věci se odvolací soud od výše uvedených závěrů při hodnocení skutkových zjištění odchýlil, dospěl-li k závěru, že žalobkyně ve smyslu § 1744 o. z. přijala návrh žalované na opětovné uzavření rezervační smlouvy. Z žádného ze skutkových zjištění soudů nelze dospět k právnímu závěru, že by žalovaná po zániku závazku založeného písemnou rezervační smlouvou v důsledku nastoupení rozvazovací podmínky učinila vůči žalobkyni takové jednání, jež by mohlo být kvalifikováno jako nabídka na opětovné uzavření rezervační smlouvy, kterou by žalobkyně svým faktickým jednáním mohla přijmout. Ani jednání žalobkyně tudíž nebylo možné kvalifikovat jako přijetí nabídky. Nejvyšší soud se však dále zabýval tím, zda rezervační smlouva mezi žalovanou a žalobkyní nebyla uzavřena jiným způsobem. Současná právní úprava kontraktačního procesu nevylučuje, aby jak návrh na uzavření smlouvy, tak jeho následné přijetí, byly učiněny jinak než slovy (nevýslovně čili konkludentně), pakliže obě tato jednání budou shodného obsahu a bude z nich bezpochyby seznatelná vůle stran smlouvu určitého obsahu uzavřít (srov. § 1731 a násl. o. z ve spojení s § 546 o. z.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1076/2022).

27. S ohledem na skutková zjištění a uvedená právní východiska dospěl soud k tomu, že žaloba není důvodná.

28. Podstatné je především to, že žalobce neprokázal, že by s žalovanou uzavřel smlouvu o zprostředkování (či jinou obsahově podobnou smlouvou), v níž by si strany ujednaly smluvní odměnu žalobce za poskytnuté služby ve výši trojnásobku nástupní mzdy úspěšného kandidáta bez DPH, případně v jiné konkrétní výši. I sám žalobce v žalobě uvádí, že k ujednání o odměně nedošlo a že se jeho odměna má určit podle obvyklé výše odměny v daném odvětví. S ohledem na důkazní situaci (srov. níže) pak již není podstatné, zda žalobce pro žalovanou nějaké služby vykonal, jakou povahu měly, zda případně žalovaná nějak konkludentně měla akceptovat návrh žalobce na úplatnou spolupráci (bez ujednání o konkrétní výši odměny) a zda by žalobci za takové služby měla náležet odměna ve výši obvyklé hodnoty takového plnění nebo alespoň náhrada za jeho účelně vynaložené náklady.

29. Žalobce byl totiž soudem dvakrát vyzván podle § 118a o. s. ř. k tomu, aby ve vztahu k rozhodným okolnostem (mj. jaká byla výše sjednané odměny, případně jaká je výše obvyklé odměny za činnost, kterou žalobce vykonal, a jaké byly účelně vynaložené náklady v souvislosti s vykonanou činností) doplnil skutková tvrzení a označil důkazy. Zároveň byl žalobce opakovaně upozorněn na to, že jeho tíží břemeno tvrzení a důkazní. Ze strany žalobce však ve vztahu k výši obvyklé odměny a účelně vynaloženým nákladům relevantní tvrzení, a především ani žádné důkazní návrhy, učiněny nebyly.

30. Za situace, kdy nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kterou by se žalovaná zavázala zaplatit žalobci trojnásobek nástupní mzdy úspěšného kandidáta bez DPH, případnou jinou sjednanou odměnu v konkrétní výši, nemohl být žalobce pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene úspěšný.

31. I kdyby soud dospěl k tomu, že mezi účastníky byla smlouva uzavřena, že z její povahy plyne úplatnost a že nebyla sjednána konkrétní odměna, a proto by se měl použít § 1792 odst. 1 o. z., žalobce neprokázal, jaká by byla úplata ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy; v tomto ohledu žalobce neoznačil žádný důkaz.

32. To samé platí, měl-li by se nárok žalobce (jako případného faktického zprostředkovatele) posuzovat podle pravidel o bezdůvodném obohacení, protože i zde by bylo nutné vyjít z obvyklé výše odměny (§ 2 999 o. z.); v dané souvislosti by však dále bylo nezbytné se zabývat i tím, zda by žalobci nárok na bezdůvodné obohacení vůbec náležel s ohledem na jeho jednotlivé kroky, u nichž nelze vyloučit jejich kvalifikaci jako jednání ve svém osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, protože je zřejmé, že celkový postup žalobce sledoval především budoucí trvalejší spolupráci s žalovanou (§ 2 992 o. z.); žalobce sám uvedl, že si byl vědom rizika, že by jeho práce mohla přijít vniveč.

33. I kdyby soud dospěl k tomu, že se na věc mají použít (pouze) pravidla o nepřikázaném jednatelství (§ 3009 o. z.), protože žalobce se fakticky do jisté míry ujal záležitosti ve prospěch žalované bez jejího svolení, avšak k jejímu užitku, žalobce opět neprokázal, jaké byly v dané souvislosti jeho účelně vynaložené náklady; v tomto ohledu žalobce neoznačil žádný důkaz.

34. Již z těchto důvodů proto byla žaloba zamítnuta, protože nebyl dán podklad, na jehož základě by mohl být tvrzený nárok žalobci přiznán.

35. Pro úplnost soud dodává, že nijak nezpochybňuje, že žalobce určité plnění žalované reálně poskytnul, a je zároveň zřejmé, že žalovaná minimálně v první fázi s žalobcem do jisté míry fakticky spolupracovala (což plyne např. z doložené komunikace, kdy paní jméno FO zasílá žalobci informaci o termínech výběrového řízení nebo o předání životopisů řediteli, nebo kdy žalobce zasílá paní jméno FO aktuální životopisy).

36. Na druhou stranu z postupu a doložené komunikace neplyne, že by žalobce učinil vůči žalované takovou konkrétní nabídku na uzavření smlouvy, která by splňovala náležitosti podle § 1732 o. z., a to především co do konkrétní výše odměny. Následný faktický postup žalované proto nemohl vést k její (byť třeba jen konkludentní) akceptaci. V návrhu obecné smlouvy o spolupráci sice určité podmínky uvedeny jsou, nicméně není zde uveden konkrétní předmět plnění (zakázka) ani konkrétní odměna; šlo navíc pouze o návrh rámcové smlouvy, která obecně nemá jiný význam (jinou funkci), než že stanoví smluvní podmínky následně uzavíraných konkrétních realizačních smluv. Z návrhu smlouvy by šlo dovodit toliko to, že má jít o budoucí úplatnou spolupráci, což je však s ohledem na podnikatelskou povahu obou účastníků zřejmé. Ani z provedených výslechů neplyne učinění konkrétní nabídky ze strany žalobce a její následně přijetí žalovanou v době, kdy žalobce zasílal ukázkové materiály nebo následně před pohovory s uchazeči v říjnu 2022. Relativně konkrétní nabídka, byť ve dvou variantách, byla žalované zaslána až 19. 12. (objednávkové formuláře), nicméně u nich nebylo prokázáno, že by je žalovaná akceptovala.

37. I kdyby soud případně vyšel z toho, že žalobce po určitou dobu poskytoval žalované faktické plnění a ta jej přijímala, mohlo by to sice svědčit o možném smluvním ujednání o poskytování předmětných služeb (byť případně projeveném pouze konkludentně), avšak buď v podobě právního jednání zdánlivého pro neurčitost jeho obsahu (§ 553 o. z.), případně (při výkladu výrazně ve prospěch žalobce) právního jednání platného a úplatného, avšak bez ujednání o konkrétní výši odměny. To by opět vedlo k nutnosti posuzovat nárok žalobce podle odměny obvyklé (§ 2445 odst. 2 a § 1792 odst. 1 o. z., nebo § 2999 o. z.), kterou žalobce neprokázal. Postup podle § 1792 odst. 1 věta druhá nebyl možný, protože nešlo o situaci, že by výši úplaty objektivně vůbec určit nešlo; úkolem soudu totiž není nahrazovat procesní pasivitu žalobce.

38. Závěrem soud uvádí, že žalobci (navíc jako podnikateli) nic nebránilo v tom, aby zaslání ukázkových materiálů podmínil uzavřením konkrétní dohody o jeho následné odměně a ostatních podmínkách spolupráce, budeli některý z kandidátů vybrán. K tomu však ze strany žalobce nedošlo.

39. Jestliže žalobce neprokázal uzavření zprostředkovatelské (či podobné) smlouvy, jejímž obsahem by bylo ujednání o konkrétní odměně, a dále žalobce neprokázal, jaká byla výše odměny obvyklé za danou činnost ani jaká byla výše jeho účelně vynaložených nákladů, nezbylo soudu než žalobu zamítnout, a to nikoli proto, že by žalobci žádný nárok náležet nemohl, ale proto, že žalobce v dané souvislosti neunesl svá procesní břemena tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto rovněž prokázat.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 984 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 363 000 Kč sestávající z částky 9 780 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, vyjádření k žalobě a 3x účast u jednání) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 400 Kč ve výši 10 584 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.