OSVSVM 18 C 123/2023-95

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta 1 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno žalované B, Jméno žalované C., narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované C ⟪LB:lb_005⟫ 3. Jméno žalované D, narozený Datum narození žalované D bytem Adresa žalované D ⟪LB:lb_006⟫ o zrušení a vypořádání spoluvlastnického práva k nemovité věci

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně, žalovaného 1), žalované 2) a žalovaného 3) k pozemku Test 2 st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba: adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům, a k pozemku Test 2 hodnota, které jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro obec adresa a katastrální území adresa, se ruší.

II. Nařizuje se prodej pozemku Test 2 st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba: adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům, a pozemku Test 2 hodnota, které jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro obec adresa a katastrální území adresa, ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi účastníky řízení těmito podíly: žalobkyně jednou čtvrtinou, žalovaný 1) jednou čtvrtinou, žalovaná 2) jednou čtvrtinou a žalovaný 3) jednou čtvrtinou.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací část složené zálohy na znalecký posudek ve výši 8 200 Kč.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví k pozemku Test 2 st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba: adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům, a k pozemku Test 2 hodnota, oba v k. ú. adresa (dále jen „nemovité věci“) a aby nemovité věci byly přikázány do vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně spoluvlastnický podíl k těmto nemovitým věcem nabyla v exekučních dražbách. V průběhu řízení žalobkyně toto stanovisko změnila s tím, že o přikázání nemovitých věcí zájem nemá a navrhuje jejich přikázání ostatním spoluvlastníkům, případně prodej formou veřejné dražby.

2. Žalovaní se vyjádřili tak, že s žalobou nesouhlasí a namítli, že jde o situaci, kdy nejde žádat o zrušení spoluvlastnictví, a to pro nevhodnou dobu a že takový postup je k újmě ostatních spoluvlastníků, zejména žalovaného 3), který v rodinném domě bydlí, a že jde o zjevné zneužití práva.

3. Účastníci řízení jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to každý s podílem o velikosti 1/4 (výpisy z katastru nemovitostí). Žalobkyně tento svůj spoluvlastnický podíl nabyla v exekučních dražbách vedených proti povinnému jméno FO a povinné Anonymizováno Anonymizováno, rozené jméno FO (usnesení o příklepech). V říjnu 2022 nabídla žalobkyně žalovanému 1) a žalované 2) odkup jejich podílů (nabídky k prodeji a doručenky). Žalovaný 3) je v úpadku, který je řešen oddlužením formou splátkového kalendáře (usnesení o úpadku, usnesení o schválení oddlužení, soupis majetkové podstaty). Pro účely exekuce byl podíl o velikosti 1/8 na nemovitých věcech oceněn ve výši 126 000 Kč (znalecký posudek právnická osoba). Soudem ustanovená znalkyně provedla ohodnocení nemovitých věcí, přičemž podle znaleckého posudku činí tržní hodnota 1 925 000 Kč (znalecký posudek tituly před jménem jméno FO).

4. Podle § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

5. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

6. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

7. Podle judikatury platí, že:

 možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, stejně jako pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity, jsou pro soud závazné (viz Rc 4/2015). Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle občanského zákoníku tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144 a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015),

 k vypořádání spoluvlastnictví prodejem věci ve veřejné dražbě podle § 1147 věty druhé o. z. je třeba přistoupit také tehdy, má-li podílový spoluvlastník sice zájem získat věc do svého výlučného vlastnictví, ale nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (srovnej opět Rc 4/2015; obdobně také judikatura k § 142 odst. 1 obč. zák., např. rozsudek ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1563/99, publikovaný v časopise Soudní rozhledy 9/2000). Jinak řečeno, má-li některý ze spoluvlastníků o věc zájem, avšak není schopen zaplatit přiměřenou náhradu, pak mu není možné věc přikázat,

 za situace, kdy nemovité věci nejsou reálně dělitelné (§ 1144 o. z.) a žádný ze spoluvlastníků o ně nemá zájem, nezbývá než nařídit prodej věcí ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.),

(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1/2018).

8. Žádná ze stran netvrdila, že by nemovité věci byly reálně dělitelné (naopak žalobkyně, žalovaná 2) i žalovaný 3), který v domě bydlí, uvedli, že faktické rozdělení domu možné není, což plyne i z popisu domu uvedeného ve znaleckém posudku).

9. Žalobkyně podle svého aktuálního stanoviska nemá o přikázání nemovitých věcí zájem. Žalovaný 1) a žalovaná 2) k výslovnému dotazu soudu, zda mají o přikázání nemovitých věcí zájem, neuvedli ničeho a jednání se neúčastnili. Žalovaný 3) při jednání ke stejnému dotazu soudu uvedl, že nemá žádné finanční prostředky; i kdyby tedy soud postoj žalovaného 3) hodnotil tak, že by případně o přikázání zájem měl, je z jeho vyjádření zřejmé, že finanční prostředky k vyplacení vypořádacího podílu (byť třeba jen podílu žalobkyně, pokud by se tak žalovaní dohodli) nemá. V takové situaci proto přicházel do úvahy jediný možný způsob vypořádání, a to prodej ve veřejné dražbě podle § 1147 o. z.

10. Námitky žalovaných proti zrušení spoluvlastnictví nejsou důvodné. V dané souvislosti lze obecně odkázat na následující závěry judikatury:

 věk žalovaného, skutečnost, že v předmětných nemovitostech dlouhodobě bydlel a v současnosti i se svou rodinou bydlí, jeho nízký příjem zakládající neschopnost zaplatit přiměřenou náhradu žalobci, jakož i založení spoluvlastnického vztahu mezi ním a žalobcem z důvodu nepříznivé finanční situace na straně jeho bratra (kterou ovšem nelze přičítat žalobci), jsou sice skutečnostmi, které jsou pro žalovaného nepochybně tísnivé, ovšem – a to ani ve vzájemném souhrnu – jimi nelze hodnotit jednání žalobce jako šikanózní či zneužívající právo, jestliže podal žalobu na zrušení spoluvlastnictví a využil tak svého práva, jež je mu zákonem zaručeno, neboť nic nevypovídá o tom, že by měl žalobce nepatrný, nebo dokonce žádný skutečný, zájem na výkonu jeho práva, resp. že by smyslem jednání žalobce bylo záměrné poškození žalovaného. Nadto se jedná o skutečnosti, které se ve spoluvlastnických poměrech (ať již ve svém souhrnu nebo jednotlivě) objevují poměrně často a jejich samotná objektivní existence není průkazem toho, že požadavek na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v situaci, kdy spoluvlastníci nedospěli k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, představuje zjevné zneužití práva,

 jakkoliv je v dané věci zřetelný citlivý sociální aspekt spočívající v řešení otázky spojené s uspokojováním potřeby bydlení žalovaného a jeho rodiny, dovolací soud připomíná, že posuzování těchto otázek je imanentní záležitostí vždy při zrušení a vypořádání spoluvlastnického vztahu, přičemž prvorepubliková judikatura, kterou dovolací soud akceptuje, vycházela výslovně z toho, že prodeji společné nemovitosti není na závadu ani to, že spoluvlastník „pozbude bytu a že za bytové tísně nebude s to, by si opatřil nový byt“ (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 17. 2. 1931, sp. zn. Rv II 31/30, publikované pod č. 10 550/1931 ve Vážného sbírce),

 koupě podílu na nemovitostech představuje realizaci práva nabývat majetek s tím, že právě zrušení spoluvlastnictví soudem představuje institut, který chrání práva všech spoluvlastníků a zajišťuje spravedlivé vypořádání vztahů ke společné věci. Samotné nabytí podílu v exekuční dražbě za nižší cenu nelze klást k tíži nabyvatele, neboť skutečnost, že se v dražbě nenašel zájemce, který by nabídl vyšší cenu než nabyvatel, nezakládá okolnost negativně přičitatelnou nabyvateli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2135/2016),

 Nejvyšší soud poukázal z hlediska dobrých mravů, resp. tvrzeného zneužití práva v souvislosti s podáním žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na skutečnost, že koupě podílu na nemovitostech představuje realizaci práva nabývat majetek s tím, že právě zrušení spoluvlastnictví soudem je institutem, který chrání práva všech spoluvlastníků a zajišťuje spravedlivé vypořádání vztahů ke společné věci. Samotné nabytí podílu v exekuční dražbě (případně i za nižší cenu) nelze klást k tíži nabyvatele, neboť skutečnost, že se v dražbě nenašel zájemce, který by nabídl vyšší cenu než nabyvatel, nezakládá okolnost negativně přičitatelnou nabyvateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 824/2022),

 pro posouzení, zda by některému spoluvlastníku (spoluvlastníkům) vznikla zrušením spoluvlastnictví újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy. Uvedl, že námitky některého ze spoluvlastníků proti oddělení ze spoluvlastnictví či proti jeho zrušení pro vznik újmy „se musejí vztahovat ke skutečnostem, pro něž se momentálně (dočasně) jeví ‚pro tentokrát‘ namístě nevyhovět oddělení ze spoluvlastnictví či zrušení spoluvlastnictví. Dojde-li však ke změně okolností, pro které by došlo k zamítnutí žaloby (například překážka zcela odpadne), nebude původní zamítavé rozhodnutí bránit novému projednání věci. Musí tak jít o skutečnosti, u kterých je dán objektivní předpoklad jejich možné změny, v důsledku které by nastalá změna poměrů umožnila opětovné projednání požadavku na zrušení spoluvlastnictví.“ Dovodil, že okolnosti jako vyšší věk, s tím související zdravotní stav či úzké citové vazby na dům nejsou obecně okolnostmi dočasného charakteru, nýbrž charakteru trvalého, u nichž z objektivních důvodů nelze očekávat žádné změny. Tudíž se nejedná o okolnosti, za kterých by bylo možné zamítnout žalobu z důvodu § 1140 odst. 2 o. z. Podle § 1140 odst. 2 o. z. lze zamítnout žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodů existence okolností vztahujících se k právu na bydlení za podmínky, že se jedná o skutečnosti dočasného charakteru, u nichž lze z objektivních důvodů očekávat změnu a pro jejichž existenci je spravedlivé „pro tentokrát“ žalobu zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 851/2017).

11. Shora uvedené závěry jsou plně použitelné i na projednávanou věc. Aniž by soud jakkoli zlehčoval sociální a rodinné dopady zrušení spoluvlastnictví, které nemusí být zanedbatelné, nejde o situaci, kdy by jednání žalobkyně bylo možné hodnotit jako zjevné zneužití práva. Projednávané spoluvlastnictví trvalo delší dobu a všem spoluvlastníkům proto muselo být zřejmé, že k této situaci může kdykoli dojít. To, že žalobkyně podíly nabyla v exekuční dražbě, pak zneužití práva nepředstavuje, protože jde o právem předvídaný způsob nabytí vlastnického práva. Okolnosti, které k exekučním dražbám vedly, nelze nyní přičítat k tíži žalobkyně. Stejně tak nelze žalobkyni přičítat k tíži, zda takto postupuje i v jiných případech. Jen z toho, že žalobkyně takto zaměřuje svou činnost, nelze dovozovat zneužití práva; to by se muselo podávat z konkrétních okolností tohoto případu (specifického postupu žalobkyně vůči žalovaným), přičemž nic takového tvrzeno nebylo. V dané souvislosti soud dodává, že ostatním spoluvlastníkům nic nebránilo v tom se exekučních dražeb rovněž zúčastnit, případně docílit zachování stávajícího stavu tím, že žalobkyni „vyplatí“ v tomto řízení, což ostatně nakonec navrhla i sama žalobkyně. Úkolem soudu v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není dohánět či suplovat dřívější ani aktuální neaktivitu ostatních spoluvlastníků.

12. Obecný poukaz na nevhodnou dobu k vypořádání spoluvlastnictví rovněž není důvodný. Argumentace ohledně situace na trhu s nemovitostmi nebyla podložena konkrétními důkazy. Sama žalovaná 2) poukazuje na jí tvrzený špatný stav na trhu s nemovitostmi do roku 2023 a dále přitom argumentuje, že v následujícím (tedy v letošním roce 2024) dojde k vysokému tempu růstu cen nemovitostí a že by se investice žalobkyně mohla v roce 2024 zhodnotit o více než 10 %. Vývoj cen nemovitostí nelze s jistotou předem odhadovat, nicméně lze konstatovat, že v současné době nedochází k takovým mimořádným situacím jako v posledních letech (COVID-19, energetická krize, zahájení válečného konfliktu na Ukrajině); i z tohoto pohledu se soud s argumentací o nevhodné době neztotožnil, a to tím spíše, že k prodeji nemovitých věcí dojde zřejmě nejdříve až v roce 2025. Samotný argument, že v budoucnu budou ceny nemovitostí velmi pravděpodobně vyšší, rovněž nemůže obstát, protože jde o obecný trend, a jeho připuštění by vedlo ve svém důsledku k zablokování možnosti zrušení spoluvlastnictví soudem. V dané souvislosti pak nelze souhlasit s tím, že by žalobkyně podání žaloby účelově načasovala právě do tvrzené „nevhodné doby“, protože příklep v druhé dražbě jí byl udělen v únoru 2023 a žaloba byla následně podána již v květnu 2023; na takové časové souslednosti soud nic účelového neshledává.

13. Nedůvodný je pak argument tvrzené újmy dotčených spoluvlastníků, a to proto, že tento byl směrován k důvodům na straně žalovaného 3), u kterých nelze v budoucnu očekávat zásadní pozitivní změnu. Nejde proto o důvody přechodného charakteru, které by zamítnutí žaloby mohly (pro tentokrát) odůvodnit. Soud v dané souvislosti přihlédl i k tomu, že žalovaný 3) obdrží vypořádací podíl, který bude představovat přiměřený finanční základ k tomu, aby si zajistil do budoucna jiné slušné bydlení, když ostatně lze uspokojovat bytovou potřebu i na základě nájemního vztahu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 324/2016). Potřeba řešení otázek spojených s uspokojováním potřeby bydlení je imanentní vždy při zrušení a vypořádání spoluvlastnického vztahu a jen tato skutečnost sama o sobě nemůže být překážkou pro zrušení spoluvlastnictví. Jedinou relevantní skutečností přechodného charakteru by mohlo být oddlužení žalovaného 3), nicméně to končí již v říjnu 2024, a proto ani tato skutečnost není překážkou pro zrušení spoluvlastnictví.

14. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání formou veřejné dražby.

15. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. Stanovisko Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23). Za situace, kdy podíly účastníků zrušeného spoluvlastnictví jsou stejné a výtěžek z dražby bude mezi ně rozdělen rovným dílem, nelze na některého z nich pohlížet jako na výlučně či převážně procesně úspěšného. Žádné zvláštní důvody, pro které by se soud měl od tohoto pravidla odchýlit, pak v řízení zjištěny nebyly. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

16. S návrhem, aby náklady na znalecký posudek byly rozděleny poměrně mezi všechny účastníky, se soud neztotožnil. Náklad důkazu zaplacený zálohou účastníkem totiž tvoří náklad tohoto účastníka, který má být vypořádán při rozhodování o náhradě nákladů mezi účastníky podle § 142 o. s. ř. s ohledem na posouzení úspěchu (neúspěchu) tohoto účastníka ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017). Proto i pro vypořádání složené zálohy na provedený důkaz znaleckým posudkem platí obecné závěry uvedené v předchozím odstavci, tj. že ani v tomto rozsahu nemá žalobkyně právo na náhradu takových nákladů řízení. Navíc nutnost zpracovat znalecký posudek byla vyvolána původním stanoviskem žalobkyně, která (jako jediná) měla zájem o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví.

17. Žalobkyní složená záloha na znalecký posudek nebyla vyčerpána v plné výši, a proto bylo rozhodnuto, že se nevyčerpaná část vrací žalobkyni.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.