OSVSVM 18 C 59/2023-133

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sAnonymizováno.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_006⟫ o určení vlastnického práva

I. Žaloba, aby bylo určeno, že bezpodílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizováno, ostatní plocha, o výměře 89 m² (ostatní komunikace) v k. ú. adresa, obec adresa, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa, tak jak je vyznačen v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku č. hodnota-Anonymizováno/Anonymizováno vyhotoveném a ověřeném úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem tituly před jménem jméno FO dne datum, č. úředního oprávnění Anonymizováno, byli ke dni datum manželé jméno FO, narozený datum, a jméno FO, narozená datum, oba posledně bytem adresa, M. adresa, se zamítá.

II. Žalobkyně a) a žalobce b) jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 14 424 Kč, a to každý z nich rovným dílem, k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se po změně žaloby domáhali určení, že spoluvlastníky pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizováno v k. ú. adresa byli ke dni datum manželé jméno FO, a to z titulu vydržení vlastnického práva.

2. Žalovaná s žalobou v celém rozsahu nesouhlasila a na svou obranu uvedla celou řadu skutkových i právních námitek, a to včetně toho, že není zřejmé, kdy vůbec měla započít oprávněná držba manželů jméno FO, přičemž poukázala i na to, že podle tehdejší právní úpravy nemohlo k vydržení vůbec dojít.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze vzájemné komunikace právních zástupců soud zjistil, že žalobci byli v listopadu 2022 vyzváni k odstranění plotu, který zasahuje do pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizováno, na což žalobci reagovali tím, že předmětnou část pozemku vydrželi a tato je v jejich vlastnictví.

5. Z výpisů z katastru nemovitostí, darovací smlouvy z roku 2012, kupní smlouvy z roku 2023 a rozhodnutí státního notářství z roku 1984 soud zjistil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky mj. pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, a to žalobkyně a) na základě rozhodnutí o dědictví z roku 1984 a žalobce b) z titulu darovací smlouvy z roku 2012. Pozemek parc. č. AnonymizovánoAnonymizováno nabyla žalovaná v roce 2023 na základě kupní smlouvy od jejího právního předchůdce v tomto řízení.

6. Z výměru z roku 1954 soud zjistil, že pan jméno FO obdržel povolení ke stavbě rodinného domku na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v katastrálním území adresa, přičemž jednou z podmínek bylo i oplocení pozemku.

7. Z žádosti z roku 1978 a související výzvy soud zjistil, že pan jméno FO žádal o povolení k postavení plotu s podezdívkou u rodinného domku č. hodnota, přičemž na tuto žádost reagoval odbor výstavby výzvou k doplnění žádosti.

8. Z historického listu vlastnictví soud zjistil, že vlastníky pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno byli původně manželé jméno FO, přičemž následně se vlastníky staly žalobkyně a) v roce 1984 a paní jméno FO v roce 1987.

9. Z geometrického plánu z roku 1954 soud zjistil, že došlo k vyměření pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno s výměrou 794 m², přičemž je zde uveden majitel jméno FO.

10. Z vyvlastňovacího výměru soud zjistil, že datum byl vydán vyvlastňovací výměr ve prospěch jméno FO, kterým došlo k vyvlastnění pozemku ve vlastnictví manželů Anonymizováno nově označeného jako parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, přičemž vlastnické právo k tomuto pozemku získal jméno FO, na kterého dnem doručení výměru přešla držba vyvlastněné části pozemku.

11. Z rozhodnutí odboru výstavby z roku 1962 soud zjistil, že bylo rozhodnuto o uvedení do trvalého užívání domu č. hodnota, a to ve prospěch manželů jméno FO s tím, že mělo dojít k provedení oplocení. Ze související fotky, která není datována, soud zjistil, že je zde vyfocen dům bez omítnutí, u něhož je postaven plot.

12. Z doložených geometrických plánů z roku 1957 a 1961 soud zjistil, že u prvního z nich je uvedena nová výměra pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno ve výši 775 m², přičemž u druhého z nich je stále evidován stav výměry ve výši 794 m².

13. Z prohlášení pana jméno FO z roku 1981 soud zjistil, že prohlašuje, že uvedené parcely jsou jeho vlastnictvím, přičemž ze související evidence vyplývá, že součet výměr u obou pozemků činí 775 m².

14. Z listiny označené jako znalecký posudek z roku 1987 soud zjistil, že jde o ocenění domu č. hodnota včetně příslušenství a pozemků, přičemž je zde uvedeno mimo jiné to, že na pozemku je plot od ulice s betonovou podezdívkou z roku 1980 a dále plot z ocelových sloupků a drátěného pletiva z roku 1956.

15. Ze sdělení katastrálního úřadu a souvisejících výkresů katastrálních map z roku 1931 a 1972 soud zjistil, že od nového mapování ve třicátých letech minulého století nebyla hranice mezi pozemky parc. č. Anonymizováno) a parc. č. Anonymizováno měněna.

16. Ze záznamu podrobného měření změn z roku 2001 soud zjistil, že v roce 2001 došlo k vytyčení části hranice pozemku p. č. Anonymizováno, proti kterému neměla paní jméno FO připomínek.

17. Zjištěný skutkový stav lze ve stručnosti pro účely níže uvedeného právního posouzení shrnout takto. jméno FO nabyl vlastnické právo k pozemku parc. č. Anonymizováno na základě vyvlastňovacího výměru z datum a souvisejícího geometrického plánu, přičemž předchozími vlastníky byli manželé Anonymizováno. Okamžik ani způsob nabytí vlastnického práva paní jméno FO doloženy nebyly, je však zřejmé, že k nabytí vlastnického práva nemohlo dojít dříve, a to s ohledem na doložené předchozí vlastnictví manželů Anonymizováno, jejichž pozemek byl vyvlastněn. Následně došlo na pozemku ke stavbě rodinného domu, přičemž podle tvrzení žalobkyně a) došlo k oplocení jižní části pozemku, která sousedí s pozemkem parc. č. Anonymizováno, až koncem 70. let, což odpovídá žádosti o povolení z roku 1978. Přesný okamžik, kdy mělo dojít k započetí tvrzené oprávněné držby dotčené části pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizováno nebyl zjištěn, nicméně je zřejmé, že k tomu nemohlo dojít dříve, než se stal pan jméno FO vlastníkem pozemku parc. č. 716/3, tj. nejdříve v květnu 1954; podle žalobních tvrzení k tomu navíc mělo dojít až v roce 1956. jméno FO zemřela v roce 1984 a pan jméno FO následně v roce 1986, přičemž jejich právními nástupci byly žalobkyně a) a paní jméno FO, která v roce 2012 darovala svůj podíl žalobci b). Další zjištěné skutečnosti nejsou pro účely posouzení důvodnosti žaloby s ohledem na požadované určení relevantní.

18. Klíčovou otázkou bylo to, zda mohli manželé jméno FO nabýt vlastnické právo k dotčené části pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizováno (označené jako AnonymizovánoAnonymizováno) na základě vydržení v období do roku 1984, a to s odkazem na počátek oprávněné držby v roce 1956 (což odpovídá žalobnímu tvrzení), případně dokonce již v květnu 1954, kdy byl vydán vyvlastňovací výměr. Přestože počátek oprávněné držby ze strany manželů jméno FO prokázán nebyl, i tak dospěl soud k tomu, že věc již lze rozhodnout a další dokazování ve vztahu k počátku oprávněné držby či dalším sporným otázkám by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

19. Podle ustálené praxe dovolacího soudu totiž s ohledem na absenci právní úpravy vydržení v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb. (tj. do 31. 3. 1983), nebylo možné vlastnické právo k nemovitostem vydržet. Po 1. 4. 1983 bylo sice vydržení v právní úpravě obsaženo (srovnej § 135a obč. zák. ve znění účinném před novelou č. 509/1991 Sb.), ale pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl až do 1. 1. 1992, kdy nabyla účinnosti novela zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. To je patrné jednak z toho, že pozemky nebyly podle tehdejší legislativy i teorie předmětem tzv. osobního vlastnictví (§ 127 obč. zák. ve znění účinném před novelou č. 509/1991 Sb.), jakož i z toho, že jestliže oprávněný držitel pozemku splnil v této době podmínky vydržení, vlastníkem pozemku se stal stát a držitel měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1204/2007). K vydržení vlastnického práva k pozemku fyzickými osobami mohlo dojít až od 1. 1. 1992 (srovnej § 134 obč. zák.). Z textu zákona přitom vyplývá, že vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po 1. 1. 1992 splní podmínky stanovené § 134 obč. zák., přičemž do vydržecí doby se započítává i doba, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v nepřetržité držbě před 1. 1. 1992 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3773/2020).

20. Manželé jméno FO nemohli předmětnou část pozemku parc. č. AnonymizovánoAnonymizováno vydržet, neboť až do 1. 1. 1992 nebyly pozemky způsobilým předmětem vydržení. Manželé jméno FO by proto mohli nabýt vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě vydržení (při splnění dalších podmínek) nejdříve k 1. 1. 1992, k čemuž však nedošlo, neboť oba zemřeli před tímto dnem, a to v roce 1984 resp. 1986, přičemž od své smrti již nemohli být subjektem práv a povinností (nemohli tedy ani vykonávat držbu a sami vydržet vlastnické právo).

21. Pro úplnost soud dodává, že vydržení žalobci odvozují od tvrzené oprávněné držby manželů jméno FO, která měla podle žalobních tvrzení započít v roce 1956. Jelikož by se takové vydržení mohlo podle právní úpravy účinné v roce 1956 (srov. § 116 zákona č. 141/1950 Sb.) dokončit nejdříve v roce 1966, bylo by třeba podmínky pro vydržení posoudit podle právní úpravy účinné v roce 1966 (srov. § 498 zákona č. 40/1964 Sb. v tehdy účinném znění nebo v principu obdobné závěry vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 k současné právní úpravě a § 3028 odst. 2 o. z.), která však vydržení nepřipouštěla, jak je uvedeno výše. Obdobný závěr by platil, i kdyby se počátek běhu vydržecí doby počítal již od května 1954, neboť občanský zákoník z roku 1964 nabyl účinnosti ke dni 1. 4. 1964, tedy před případným uplynutím desetileté vydržecí doby podle občanského zákoníku z roku 1950.

22. Splnění podmínek pro vydržení proto nelze posuzovat podle zákona č. 141/1950 Sb., protože do konce jeho účinnosti nemohla ještě uplynout desetiletá vydržecí doba (§ 116), stejně tak je nelze posuzovat ani podle až později (po úmrtí manželů jméno FO, tedy od 1. 1. 1992) účinných právních předpisů, neboť zde by již šlo o nepřípustnou zpětnou retroaktivitu.

23. Již na základě tohoto posouzení dospěl soud k závěru o nedůvodnosti žaloby, a to aniž by se zabýval dalšími okolnostmi tvrzenými žalobci i žalovanou, neboť tyto nemohou na nedůvodnosti žaloby (požadovaném žalobním určení) nic změnit.

24. Jen pro úplnost soud dodává, že způsob uplatnění žalobního nároku je v dispozici jen a pouze žalobců. Podle judikatury platí, že ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3039/2021). Soudu tedy nepřísluší, aby žalobce následně poučoval o tom, jak a koho případně žalovat. Žaloba dále nebyla zamítnuta na základě neunesení důkazního břemene či břemene tvrzení, resp. nedostatečného vylíčení rozhodných skutečností (čemuž by muselo předcházet poučení podle § 118a o. s. ř.), ale na základě zjištěného skutkového stavu. K tomu soud dodává, že poučovací povinnost soudu upravená v § 118a a násl. o. s. ř., se týká jen žalobci vymezeného předmětu řízení a poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností a navržení důkazů je prokazující významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4072/2011).

25. To, zda byla sporná část pozemku případně vydržena někým jiným, případně kdo je vlastníkem dané části pozemku v současně době, nebylo pro toto řízení s ohledem na vymezení jeho předmětu relevantní. I kdyby žalobci obecně mohli mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem (podklad pro dodatečné projednání dědictví, byť byl žalobní požadavek vázán pouze k datu úmrtí jméno FO a nikoli také k datu úmrtí jméno FO), na nedůvodnosti žaloby to nic nemění.

26. Z těchto důvodů soud s ohledem na princip hospodárnosti řízení a zjevnou nadbytečnost rovněž většinu důkazních návrhů zamítl, neboť tyto směřovaly k prokázání jiných skutečností, než bylo posouzení otázky, zda manželé jméno FO k datum vydrželi spornou část pozemku. Pro závěr, že k vydržení ve prospěch manželů jméno FO dojít nemohlo, však byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

27. Ze shora uvedených důvodů proto byla žaloba zamítnuta.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z toho, že ideální podíl na spoluvlastnictví nemovitosti má charakter samostatné věci, takže právní osud jednotlivých podílů se posuzuje samostatně. I s ohledem na původní žalobní návrh dospěl soud k tomu, že podíl obou žalobců na řízení je stejný, což odpovídá i tvrzeným spoluvlastnickým podílům o velikosti 1/2. Na každého z žalobců proto dopadá povinnost k úhradě jedné poloviny nákladů řízení žalované.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 424 Kč (po zaokrouhlení na koruny). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, písemné vyjádření a účast při jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada 1 721 Kč za cestovné v částce 521 Kč (jízdné vlakem) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 x 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 921 Kč ve výši 2 503,41 Kč.

30. Soud nedospěl k závěru o možnosti aplikace § 12 odst. 1 a. t. Lze sice souhlasit s žalovanou, že pro posouzení věci bylo nezbytné analyzovat historické dokumenty i tehdy platnou právní úpravu, přesto se svou náročností ani rozsahem nejednalo o natolik komplikovaný případ, který by odůvodňoval navýšení odměny o 100 % (ve věci bylo rozhodnuto při prvním jednání, nebylo třeba použít cizího práva ani cizího jazyka a ani nešlo o nestandardně časově náročnou právní službu). Soud dále nepřiznal odměnu za dva požadované úkony. Podnět ohledně změny žalovaného soud nehodnotí jako úkon právní služby podle § 11 a. t., neboť šlo pouze o stručné sdělení aktuálního stavu, nikoli o vyjádření ve věci samé. Co se týče obou vyjádření, tyto jsou v zásadě shodná, liší se v doložení fotografií a doplněném posledním odstavci, z jehož obsahu však neplyne, že by šlo o natolik zásadní doplnění, které by odůvodňovalo přiznání odměny za další úkon právní služby, protože dané skutečnosti se nedotýkaly podstaty sporu, tedy podmínek pro vydržení vlastnického práva, ale okolností aktuálně plánované realizace stavebního záměru žalované. Pro úplnost soud dodává, že u cestovného vyšel z částek bez 12% DPH, přičemž namísto jízdenky z 21. 2., která byla na trase až do adresa, započetl soud dvakrát jízdné na trase adresa Anonymizováno Anonymizováno podle jízdenky z 26. 2. 2024.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.

Nesplní-li povinní dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.