OSVS 11 C 7/2025-27

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 35 574 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 27 500 Kč za dobu od 18. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky 8 074 Kč, úroku ve výši 28,17 % p.a. z částky 30 000 Kč za dobu od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024, úroku ve výši 12,75 % p.a. z částky 30 000 Kč za dobu od 27. 11. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 30 000 Kč za dobu od 28. 8. 2024 do 17. 5. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 2 500 Kč za dobu od 18. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % p.a. z částky 27 500 Kč za dobu od 18. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce poměrnou část 30 % nákladů řízení, tedy částku 990 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 21. 10. 2024 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky celkem 35 574 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 14. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr 30 000 Kč (z nějž 27 500 Kč dne 17. 5. 2024 převedla na účet žalovaného a částku 2 500 Kč jako provizi zprostředkovateli) a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s dopředu zkapitalizovaným úrokem vrátit žalobkyni v 25-ti pravidelných měsíčních splátkách á 1 600 Kč, když splatnost první splátky byla dne 20. 6. 2024. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, ač mu žalobkyně zaslala dvě upomínky, a to dne 26. 6. 2024 a 27. 7. 2024. Oznámením ze dne 27. 8. 2024, které má rovněž charakter upomínky, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. V současné době je žalovaný dluží:

a) částku 4 799 Kč představující dlužné splátky, z nichž 2 752 Kč připadá na dlužnou jistinu a 2 047 Kč na dlužný úrok vynesený v jednotlivých splátkách;

b) částku 27 248 Kč představující neuhrazenou zesplatněnou jistinu;

c) částku 300 Kč představující účelně vynaložené náklady na zaslání tří upomínek dne 26. 6. 2024, 27. 7. 2024 a 27. 8. 2024, která je současně oznámením o zesplatnění úvěru, vyúčtované dle čl. IV. bod 4 písm. b) a d) Smlouvy;

d) částku 1 497 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se třemi splátkami, které se staly splatnými do zesplatnění vyúčtovanou dle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy ve výši 3 x 499 Kč.

e) částku 1 730 Kč jako smluvní pokutu vyúčtovanou dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy ve výši 0,1 % p.d. za dobu od 28. 8. 2024 do 20. 10. 2024.

Vedle toho žalobkyně po žalovaném požaduje i úrok ve výši 28,17 % p.a. z dlužné jistiny 30 000 Kč za dobu od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024, úrok ve výši 12,75 % p.a. z dlužné jistiny 30 000 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z dlužné jistiny 30 000 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, ač jej k tomu žalobkyně vyzývala naposledy předžalobní upomínkou z 27. 8. 2024. Podáním ze dne 30. 6. 2025 (čl. 17 a násl.) pak žalobkyně doplnila, že v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného si od něj vyžádala výplatní pásky za měsíce 2/2024 a 3/2024, z nějž zjistila, že mzda žalovaného u jeho zaměstnavatele právnická osoba za měsíc 2/2024 činila 32 650 Kč a za měsíc 3/2024 23 202 Kč, dále si vyžádala částečný výpis z jeho účtu a prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Rovněž zjistila, že žalovaný ke dni uzavření Smlouvy měl vyživovací povinnost (o níž však nic bližšího neuvedla) a pokud se týká nákladů na bydlení, vyšla z normativních nákladů, které dle § 26 odst. 1 písm. a) a b) zákona o státní sociální podpoře činily v roce 2024 13 737 Kč v případě nájemního bydlení jedné osoby a přihlédla rovněž k částce životního a existenčního minima. Takto dospěla k závěru, že úvěr ve výši 30 000 Kč spatný v pravidelných měsíčních splátkách 1 600 Kč žalovanému může poskytnout. K jednání dne 3. 7. 2025 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaný se k žalobě do dnešního dne nevyjádřil, ač fikce jejího doručení na adrese evidované v CEO jako adresa jeho trvalého pobytu nastala již dne 17. 5. 2025 (doručenka čl. 15v). K jednání dne 3. 7. 2025 se nedostavil, ač fikce doručení předvolání k tomuto jednání nastala společně s fikcí doručení žaloby.

3. Soud proto věc projednal a rozhodl bez účasti žalobkyně a žalovaného.

4. Při rozhodování věci soud vycházel z následujících důkazů předložených žalobkyní, z nichž zjistil: ⟪LB:lb_001⟫ - z výpisu žalobkyně z OR (CEPR) soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně; ⟪LB:lb_002⟫ - z předžalobní výzvy ze dne 27. 8. 2024 ve spojení s poštovním podacím lístkem z 27. 8. 2024 (CEPR), že žalobkyně zastoupená svým právním zástupcem žalovaného vyzvala k úhradě částky 32 047 Kč. Nebylo však prokázáno, že tato výzva byla žalovanému skutečně doručena. ⟪LB:lb_003⟫ - z potvrzení o provedení transakce (CEPR), že dne 17. 5. 2024 byla z účtu žalobkyně převedena na účet žalovaného č. č. účtu částka 27 500 Kč.

5. Oproti tomu z dalších žalobkyní předložených důkazů soud další skutečnosti významné pro posouzení věci nezjistil. Pokud se týká ⟪LB:lb_001⟫ - formuláře pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru, tento formulář nebyl žalovaným nijak podepsán a z jeho obsahu nebylo možné postavit na jisto, zda žalovaný s jeho obsahem byl seznámen; ⟪LB:lb_002⟫ - listiny označené jako „Email odeslaný jako seznam dokument_po schválení“, z tohoto textu nebylo zřejmé, komu je určen a zda a kdy byl vůbec někomu odeslán; ⟪LB:lb_003⟫ - Smlouvy, tato neobsahovala podpis žalovaného, pouze údaj „Zákazník podepsal tuto Smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1,- Kč dle čl. XII bod 1 Smlouvy o úvěru“ s tím, že Smlouva byla uzavřena 14. 5. 2024, avšak nebylo současně prokázáno, že by žalovaný verifikační platbu ve výši 1 Kč žalobkyni (logicky) před uzavřením Smlouvy, tedy nejdéle dne 14. 5. 2024, zaslal. Jinými slovy soud neměl za prokázané, že by právě předloženou Smlouvu spolu účastníci uzavřeli, a proto z ní další skutkové zjištění učinit nemohl; ⟪LB:lb_004⟫ - potvrzení o provedení transakce, dle nějž byla dne 17. 5. 2024 na účet č. účtu převedena z účtu č. č. účtu označeného názvem protistrany „Paršo, Tomáš“ částka 1 Kč, k tomuto převodu došlo až dne 17. 5. 2024, zatímco k uzavření Smlouvy mělo dle skutkových tvrzení žalobkyně dojít již dne 14. 5. 2024. Z tohoto důkazu tak v podstatě bylo možno učinit pouze to skutkové zjištění, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný; ⟪LB:lb_005⟫ - výpisu žalobkyně z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, tento prokazoval pouze skutečnost, že žalobkyně je v tomto registru vedena, nikoli skutečnost, že s žalovaným uzavřela Smlouvu s tvrzeným obsahem; ⟪LB:lb_006⟫ - upomínek ze dne 26. 6. 2024 a 27. 7. 2024 ve spojení s prohlášením pana jméno FO, zaměstnance žalobkyně (CEPR), listiny označené jako tabulka umoření (CEPR), potvrzení o provedení transakce, dle nějž žalobkyně dne 17. 5. 2024 na účet třetí osoby (jméno FO) převedla částku 2 500 Kč (CEPR), posouzení úvěruschopnosti zákazníka s přiloženými listinami – (nečitelnými) výplatními páskami, částečným výpisem z účtu a lustrací v insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku (CEPR), tabulkou „statistika rodinných účtů“ (čl. 20), tabulkou „výdaje na konečnou spotřebu domácností …“ (čl. 21), listinou označenou jako „výše normativních nákladů na bydlení od 1.1.2024“ (čl. 22), listinou označenou jako „životní minimum 2024“ a „existenční minimum 2024“ (čl. 28), tyto listiny byly bez toho, aby byla prokázána existující smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, bez významu.

6. Závěr, který soud provedeným dokazováním o skutkovém stavu učinil, je následující: Dne 17. 5. 2023 byla na účet žalovaného číslo č. účtu převedena částka 27 500 Kč z účtu žalobkyně. Předžalobní výzva ze dne 27. 8. 2024 byla žalovanému zaslána téhož dne, nicméně doručení této výzvy prokázáno nebylo, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako o. z.), ve znění pozdějších právních předpisů (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že „Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“).

7. Naopak skutková tvrzení žalobkyně ohledně toho, že s žalovaným dne 14. 5. 2024 uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku Smlouvu s jí vylíčeným obsahem, prokázáno nebylo, když z obsahu předložené Smlouvy vyplývalo, že měla být za žalovaného podepsána zasláním verifikační platby 1 Kč. Nebylo však prokázáno, že by žalovaný dne 14. 5. 2024 nebo dříve verifikační platbu žalobkyni zaslala. K platbě 1 Kč zaslané dne 17. 5. 2024 pak soud přihlížet nemohl, protože byla zaslána až po tvrzeném uzavření Smlouvy.

8. Protože se žalobkyně k soudnímu jednání nedostavila, nemohla být soudem vyzvána podle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu ke změně svých skutkových tvrzení, případně k označení důkazů k prokázání stávajících skutkových tvrzení o uzavření Smlouvy dne 14. 5. 2024, případně nemohla nastat fikce nespornosti jejích skutkových tvrzení dle ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. Nemohla být ani soudem upozorněna na možnost jiného právního posouzení dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř.

9. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

10. Podle ust. § 2991 o. z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl splatný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na skutkový stav popsaný výše, kdy nebylo prokázáno tvrzené uzavření Smlouvy, soud aplikoval zejména výše uvedené právní normy a dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky je třeba posoudit po právní stránce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně žalovanému ve smyslu cit. ust. § 2991 odst. 2 o. z. plnila bez právního důvodu částku 27 500 Kč, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by jí žalovaný z této částky něčeho vrátil, tudíž částku 27 500 Kč jí nadále dluží a dle cit. § 2993 věta prvá o.z. je povinen jí tuto částku vydat. Pohledávka se ve smyslu cit. ust. § 1958 odst. 2 o.z. stala splatnou až dne 17. 5. 2025, kdy nastala fikce doručení žaloby žalovanému, když k vyúčtování dlužné částky předžalobní výzvou soud nemohl přihlížet, protože nebylo doloženo, že by byla žalovanému skutečně doručena. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni dlužnou částku 27 500 Kč spolu s úrokem z prodlení, jehož výše však dle cit. ust. § 1970 o.z. a prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí pouze 12 % p.a., a to za dobu od 18. 5. 2025 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

12. Orbiter dictum soud podotýká, že i pokud by dovodil platnost právního jednání – uzavření Smlouvy, nemohl by přehlédnout, že žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal v rámci své (případné) podnikatelské činnosti, zatímco skutečnost, že žalobkyně při jejím uzavírání splňovala podmínky uvedené v ust. § 420 o.z., je evidentní. Soud by proto v souladu s ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako ZSÚ) musel provést posouzení předmětného právního jednání i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ. Skutkové závěry, které by bylo možno z žalobkyní předložených důkazů a jejích skutkových tvrzení ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dovodit, však závěru o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla před tvrzeným uzavřením Smlouvy zkoumána řádně v souladu s ust. § 86 ZSÚ, vskutku nenasvědčují. Pokud se týká příjmové stránky, žalobkyně vyšla pouze ze dvou výplatních pásek (z nichž by soud pro jejich nečitelnost žádné skutkové zjištění učinit nemohl), aniž by zjistila cokoli bližšího o pracovním poměru žalovaného (například zda má smlouvu na dobu neurčitou nebo určitou a do kdy). Pokud se týká jeho výdajů, vycházela z existenčního a životního minima a normativních nákladů o bydlení, přičemž zcela přehlédla žalovaným uváděnou vyživovací povinnost (tudíž ani nezjistila nic bližšího o její výši, vůči komu ji žalovaný má apod.). Bez těchto údajů však relevantní závěry o úvěruschopnosti žalovaného učinit prakticky nelze. Nadto z přiloženého výpisu z účtu (který nadto žalobkyně předložila nekompletní, s vyznačením pouze některých obratů) vyplývá, že celková výše výdajů žalovaného za měsíc 4/2024 činila 76 005,85 Kč a celková výše příjmů 61 881,81 Kč, což obojí hrubě přesahuje jeho žalobkyní tvrzený příjem za měsíc 3/2024 ve výši 23 202 Kč, tudíž je zřejmé, že žalovaný musel v tomto měsíci obdržet i jiné prostředky, aby udržel svůj účet v kladném zůstatku. Lze tedy uzavřít, že proces zkoumání úvěruschopnosti byl případě žalovaného spíše formální. Důsledkem je pak neplatnost smlouvy o úvěru dle cit. ust. § 87 dost. 1 ZSÚ, přičemž se jedná o neplatnost absolutní ve smyslu cit. ust. § 588 o.z. Za této situace by pak soudu stejně nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2991 a násl. o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení a výsledek tohoto řízení by byl prakticky stejný.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, když v souladu se závěry uvedenými v nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 586/05 ze dne 15.11.2007 při posuzování kritéria úspěchu ve věci vycházel nikoli pouze z výše jistiny, ale rovněž z úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně požadovala na jistině částku 30 000 Kč, na dalších poplatcích a smluvních pokutách částku 5 574 Kč, na úroku 28,17 % p.a. z této jistiny za dobu od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024 částku 2 101,20 Kč, na úroku 12,75 % p.a. z této jistiny za dobu od 27. 11. 2024 do vynesení rozsudku dne 8. 7. 2025 částku 2 335,94 Kč a na úroku z prodlení 12,75 % p.a. z této jistiny další částku 3 286,97 Kč, celkem tedy 43 298,11 Kč. Úspěšná byla pouze co do jistiny 27 500 Kč a co do úroku z prodlení 12 % p.a. z této jistiny za dobu od 18. 5. 2025 do vynesení rozsudku dne 8. 7. 2025 ve výši 461,10 Kč, celkem tedy co do částky 27 961,10 Kč. Žalobkyně tedy byla celkově úspěšná z 65 % a naopak z 35 % byla neúspěšná. Ve smyslu cit. ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. má tedy nárok na náhradu 30 % svých nákladů, které vynaložila k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

14. Tyto náklady se v tomto případě skládají ze

a) zaplaceného soudního poplatku 1 424 Kč;

b) odměny advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb (dále jako vyhláška), sepsání prosté výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) téže vyhlášky, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky) ve výši 2,5 x 500 Kč = 1 250 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky, přičemž splnění podmínek uvedených v ust. § 14b odst. 1 vyhlášky má soud v tomto případě ze evidentní, když s obdobně formulovanou žalobou se stejná žalobkyně zastoupená stejným právním zástupcem obrátila na zdejší soud i ve věci vedené pod sp.zn. 18 C 227/2024, či 17 C 31/2025);

c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky;

d) náhrady za DPH ve výši 21%, což činí částku 325,50 Kč; a celkem činí částku 3 299,50 Kč. Z toho poměrná část 30 % představuje 990 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

15. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., termín plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat exekučně.