OSVSVM 18 C 220/2024-34

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO: IČO žalobkyně A ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně A ⟪LB:lb_003⟫ insolvenční správce dlužníka ⟪LB:lb_004⟫ Jméno žalobkyně B, narozená Datum narození žalobkyně B, IČO IČO žalobkyně C ⟪LB:lb_005⟫ bytem Adresa žalobkyně C ⟪LB:lb_006⟫ proti ⟪LB:lb_007⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_009⟫ obě zastoupeny ustanoveným opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka ⟪LB:lb_010⟫ o vydání povinného dílu dědictví

I. Žaloba, aby byly žalované 1) a 2) povinny uhradit žalobkyni, resp. do majetkové podstaty dlužnice jméno FO, částku 219 201 Kč odpovídající povinnému dílu z dědictví po zůstaviteli tituly před jménem jméno FO, se zamítá.

II. Opatrovníkovi žalovaných 1) a 2) Jméno opatrovníka, advokátovi se vůči České republice – Okresnímu soudu ve Vsetíně přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 31 050 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) náhradu nákladů řízení ve výši 31 050 Kč k rukám České republiky – Okresního soudu ve Vsetíně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se jako insolvenční správce dlužnice jméno FO domáhala vydání povinného dílu do majetkové podstaty. Podle žalobkyně bylo vydědění učiněné vůči jméno FO Anonymizováno neplatné, a proto jí vznikl nárok na vydání povinného dílu vůči dědicům.

2. Žalované navrhly zamítnutí žaloby, neboť měly za to, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby a že důvody pro vydědění dány byly.

3. Na základě dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Jméno žalobkyně B je v úpadku a tento je řešen oddlužením, přičemž insolvenčnímu správci bylo insolvenčním soudem uloženo, aby ověřil kroky dlužnice vedoucí k jejímu vydědění (usnesení insolvenčního soudu). Žalobkyně následně vyzvala všechny čtyři dědice k vydání povinného dílu (výzva ze dne 17. 4. 2024).

5. Z dědického spisu soud zjistil, že zůstavitel zemřel datum (úmrtní list), přičemž před svou smrtí pořídil závěť, kterou vydědil svou dceru Anonymizováno a namísto ní povolal jako dědice obě žalované, a to vedle dalších dědiců (notářský zápis). Při jednání u notářky Jméno žalobkyně B uznala důvody svého vydědění a souhlasila s nimi (protokol o jednání), přičemž notářka následně rozhodla o ukončení její účasti v dědickém řízení (usnesení notářky). O dědictví bylo následně rozhodnuto tak, že toto bylo rozděleno mezi čtyři dědice, tj. mezi obě žalované a dále pozůstalou manželku a pozůstalého syna (usnesení notářky).

6. Podle § 1653 o. z. platí, že byl-li nepominutelný dědic zkrácen nebo opominut, přispějí dědici i odkazovníci k vyrovnání jeho práva poměrně.

7. Co do právního posouzení vyšel soud z následujících závěrů odborné literatury a judikatury: ⟪LB:lb_001⟫ - je-li dědiců víc, jsou k žalobě o plnění povinného dílu pasivně legitimováni všichni, neboť na vyrovnání práva na povinný díl mají přispět dědicové i odkazovníci poměrně (srov. § 1650. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 1475-1720. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 1000, marg. č. 36.), ⟪LB:lb_002⟫ - jak uvádějí Rouček a v současnosti J. Svoboda a Šešina, odkazovníci a dědici jsou zavázáni společně, v případě sporného řízení jde tedy o nerozlučné společenství ve smyslu § 91 odst. 2 OSŘ a musí být žalováni všichni, neboť jde o společnou povinnost a rozsudek se bude vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně (srov. PLAŠIL, Filip. § 1653. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník § 1475-1720. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 1019, marg. č. 8.), ⟪LB:lb_003⟫ - dědicové a odkazovníci jsou zavázáni společně (jde o nerozlučné společenství) a musí být žalováni také společně. Nejde však o solidární závazek, neboť dědicové a odkazovníci jsou zavázáni poměrně, a to dědicové podle poměru čistých hodnot svých dědických podílů (po odečtení případných odkazů nebo příkazů) a odkazovníci podle poměru čistých hodnot odkazů, nejsou-li zatížení podle § 1599 dalším odkazem (srov. SVOBODA, Jiří. § 1653 [Poměrný příspěvek k vyrovnání]. In: FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 416, marg. č. 3.), ⟪LB:lb_004⟫ - pokud se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci, kteří jimi dle hmotného práva být musejí, pak je dán nedostatek aktivní (žalobci) či pasivní (žalovaní) věcné legitimace. V takovém případě soud musí žalobu zamítnout (srov. PŘIDAL, Ondřej. § 91 [Společenství]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 12.), ⟪LB:lb_005⟫ - poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na jeho straně, není poučením ve smyslu § 5 o. s. ř., ani ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4581/2009).

8. Žalobkyně se v řízení domáhá práva na povinný díl, přičemž takový nárok musí být uplatněn vůči všem dědicům (a případně i odkazovníkům). V předmětné věci nejsou dědičkami pouze obě žalované, ale dále také manželka zůstavitele a syn zůstavitele. Z hlediska pasivní věcné legitimace je proto nezbytné, aby se tohoto řízení účastnili i oba další dědicové, a to proto, aby o uplatněném nároku na povinný díl bylo rozhodnuto současně vůči všem dědicům a aby všichni dědicové byli rozsudkem v této věci vázáni. Není-li tomu tak, není možné o uplatněném nároku věcně rozhodnout, a to právě pro tento nedostatek z hlediska pasivní věcné legitimace. O tom, koho všeho měla žalobkyně žalovat, pak soud není povinen a ani oprávněn poskytovat poučení.

9. Soud proto žalobu již z tohoto důvodu zamítnul, aniž by se zabýval dalšími okolnostmi rozhodnými pro posouzení věci, zejména tím, zda byly s ohledem na insolvenční řízení Anonymizováno Anonymizováno dány podmínky pro její vydědění nebo jaký by v případě důvodnosti základu žaloby byl (pouze) poměrný podíl žalovaných na povinnosti k náhradě na povinný díl.

10. Žalované jako nezletilé v řízení zastupoval opatrovník, jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty platí stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.).

11. Žalobkyně požadovala po obou žalovaných zaplacení částky ve výši 219 201 Kč, tj. aby každá z žalovaných byla zavázána k úhradě této částky rovným dílem, tedy co do částky 109 600,50 Kč (§ 261a odst. 3 o. s. ř.). Tato částka proto tvoří ve vztahu ke každé z žalovaných tarifní hodnotu sporu.

12. Výše odměny opatrovníka činí 31 050 Kč a tato sestává z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 109 600,50 Kč sestávající z částky 3 x 5 500 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání) a z částky 3 x 4 400 Kč (zde byla odměna snížena podle § 12 odst. 4 a. t., jelikož šlo o společný úkon při zastupování dvou osob) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč.

13. Procesně neúspěšné žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení shora uvedenou částku, a to k rukám státu (§ 149 odst. 2 o. s. ř.).

14. O přenosu poplatkové povinnosti na žalované soud nerozhodoval s ohledem na úspěch žalovaných v řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.

V případě nezaplacení pohledávky České republiky (výrok III.) ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti bude tuto pohledávku vymáhat místně příslušný celní úřad. Tuto pohledávku je třeba zaplatit podepsanému soudu na účet č. Anonymizováno variabilní symbol Anonymizováno.