OSVSVM 16 C 10/2026-19

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl soudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 27 701 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 288 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 288 Kč za dobu od 16. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 14 413 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 26 975 Kč za dobu od 10. 6. 2025 do 15. 2. 2026 ve výši 12 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 13 687 Kč za dobu od 16. 2. 2026 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 2. 2025 mezi právním předchůdcem žalobce Anonymizováno a žalovaným. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, kdy tento byl dále navyšován až na jistinu 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částky spolu s dalšími částkami dohodnutými ve smlouvě o úvěru č. hodnota a jich čtyřech dodatcích ze dne 21. 2. 2025 zaplatit žalobci do 9. 6. 2025. To však neučinil, když zaplatil na úvěru celkem pouze 8 712 Kč. Proto se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky ve výši 27 701 Kč, představující neuhrazenou částku smluvených nároků žalobce vyplývajících ze smlouvy o úvěru, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 975 Kč za dobu od 10. 6. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř.

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota a jejich čtyř dodatků ze dne 21. 2. 2025 soud zjistil, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným, přičemž úvěr činil celkem 22 000 Kč. K čerpání úvěru ve výši 22 000 Kč došlo dne 21. 2. 2025, jak bylo zjištěno z výpisů platební instituce, přes niž byl úvěr žalovanému na jeho účet zaslán. Žalovaný se zavázal tyto částky spolu s dalšími částkami dohodnutými ve smlouvě o úvěru zaplatit žalobci původně do 23. 3. 2025, ale následně dodatky č. hodnota smlouvy byl termín prodloužen do 6. 5. 2025. V řízení nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by na tuto částku žalobci bylo žalovaným hrazeno více než 8 712 Kč. Smlouva dále obsahuje i další ujednání. Soud je s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována nahlédnutím do příslušných databází a lustrací jeho dokladu totožnosti. Při podání žádosti o úvěr je také požadováno žadatelem uvedení příjmů a výdajů. Žadatel je povinen tyto vyplnit pravdivě. Žalobce nedisponuje těmito listinami. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobce přípisem ze dne 16. 10. 2025. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 20. 10. 2025.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘.

9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byť se vztahoval k právní úpravě dané zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je plně aplikovatelný i za úprav dané zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele

11. V případě posuzované smlouvy byla dle žalobce úvěruschopnost žalovaného posuzována nahlédnutím do příslušných databází. Při podání žádosti o úvěr je také požadováno žadatelem uvedení příjmů a výdajů. Žadatel je povinen tyto vyplnit pravdivě. Z tvrzení žalobce soud nezjistil, zda byly dokládány listiny, prokazující tvrzení žalovaného stran jeho příjmů a výdajů. Nedoložení takových listin a chybějící tvrzení však má za následek, že v případě této smlouvy nebyla splněna zákonná povinnost vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. Nelze se spokojit toliko s tvrzením žalovaného, jako spotřebitele, ale bylo povinností právního předchůdce žalobce ověřit skutečné příjmy a výdaje žalovaného, jak vyplývá z výše uvedených právních předpisů a judikatury.

12. Proto soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalované zápůjčku splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal ve vztahu k této smlouvě z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 13 288 Kč, která představuje žalovaným nezaplacenou část jistiny úvěru v původní celkové výši 22 000 Kč, který mu byl právním předchůdcem žalobce poskytnut. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení za dobu od 16. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 % ročně z žalobou přiznané částky bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení.

13. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z této smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva jako celek, jsou neplatná i její další ujednání. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 14 413 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 26 975 Kč za dobu od 10. 6. 2025 do 15. 2. 2026 ve výši 12 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 13 687 Kč za dobu od 16. 2. 2026 do zaplacení ve výši 12 % ročně.

14. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá přibližně necelé jedné polovině. Žalobci proto na náhradě nákladů řízení nepřísluší ničeho, když žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu tyto vznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.