OSVSVM 18 C 71/2026-23

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 190 615,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni: ⟪LB:lb_001⟫ - 10 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 10 000 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení, a ⟪LB:lb_002⟫ - 180 615,03 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 180 615,03 Kč od 17. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky: ⟪LB:lb_001⟫ - 10 000 Kč od 2. 11. 2025 do 15. 11. 2025, ⟪LB:lb_002⟫ - 180 615,03 Kč od 3. 11. 2025 do 16. 11. 2025, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 49 222,69 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalobkyně se domáhala zaplacení nájmu za pronájem dvou vozidel a souvisejících nároků.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil spornými.

Žalobkyně pronajala žalovanému vozidlo Anonymizováno od 1. 4. 2025 do 8. 10. 2025 za 195 796,98 Kč a vozidlo Anonymizováno od 16. 7. 2025 do 30. 11. 2025 za 117 885,25 Kč (smlouvy o nájmu). Žalobkyně následně žalovanému poskytnutý pronájem vyúčtovala (faktury). Žalovaný poté uznal co do důvodu i výše, že žalobkyni v dané souvislosti dluží 170 311,23 Kč a dále 20 303,80 Kč jako náhradu nákladů na právní služby a strany v dané souvislosti sjednaly splátkový kalendář se ztrátou výhody splátek a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně (dohoda o uznání dluhu, výzva). Žalovaný byl poté k plnění vyzván výzvou zástupce žalobkyně (předžalobní výzva a doručenka).

Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

Uznání dluhu je samostatným utvzovacím institutem; utvzovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018).

Ze strany žalovaného došlo k uznání dluhu v konkrétní výši, toto právní jednání bylo provedeno v písemné formě, je v něm určitě uveden důvod dluhu včetně specifikace jednání, na základě kterého vznikl, a jeho výše. Uznání dluhu nebylo v řízení ze strany žalovaného nijak zpochybněno. Právní jednání žalovaného tak naplnilo zákonné náležitosti a byla jím založena vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného dluhu v době uznání. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít tuto skutečnost za prokázanou.

Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, porušil žalovaný sjednaný režim splátek již co do první splátky, což vedlo k automatickému zesplatnění. S ohledem na nadpis a obsah čl. II. dohody o uznání dluhu, sjednanou časovou posloupnost úhrad jednotlivých splátek a poté i nákladů na právní služby (které soud také považuje za součást splátkového kalendáře ve smyslu čl. II. dohody o uznání dluhu) se soud ztotožnil s žalobkyní v tom, že sjednaná ztráta výhody splátek má pokrývat i částku podle čl. II. bod 2. dohody o uznání dluhu. Žalovaný se k jednání nedostavil, a proto se soud nemohl žalovaného k této otázce (úmyslu žalovaného při sjednávání dohody) dotázat, resp. jej případně vyslechnout.

Protože žalovaný byl v řízení zcela pasivní, v řízení k vyvrácení domněnky o trvání dluhu nedošlo, žalovaný dosud pohledávku nezaplatil a v řízení nevyšlo najevo, že dluh zanikl jinak, bylo žalobě vyhověno, a to včetně sjednaného smluvního úroku z prodlení, který je uplatněn v souladu se smlouvu i dohodou o uznání dluhu. To vše pouze s tou korekcí, že první splátka byla splatná 15. 11. 2025, proto se žalovaný dostal do prodlení s její úhradou 16. 11. 2025 a do prodlení s úhradou zbytku dluhu se žalovaný dostal den po zesplatnění, tj. 17. 11. 2025. Tomu odpovídá období, za které byl přiznán sjednaný úrok z prodlení.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. (neúspěch žalobkyně byl jen nepatrný) tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 222,69 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 625 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 190 615,03 Kč sestávající z částky 3 x 8 740 Kč (převzetí věci, žaloba a účast u jednání) a z částky 4 370 Kč (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 7. 2026 náhrada 1 988,26 Kč za 160 ujetých km v částce 1 238,26 Kč (34,70 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 5,3 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 x 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 378,26 Kč ve výši 7 219,43 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.