OSVS 9 C 138/2025-65

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 81 143,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 866 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 91 285,96 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 11 419,96 Kč, částky 1 000 Kč a 1 277,86 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 9 556 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 27. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 81 143,86 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč a úrokového příslušenství. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 24. 4. 2025 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Úroky z úvěru měly být hrazeny v minimálních měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný se však dostal do prodlení, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 6. 2025. Žalobkyně žalovaného upomínala, ale marně. Úvěr byl tedy zesplatněn dopisem ze dne 21. 9. 2025. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny 79 866 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 11 419,96 Kč, nákladů na upomínkování 1 000 Kč, smluvní pokuty 1 277,86 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 91 285,96 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení.

2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.

3. V podání ze dne 17. 12. 2025 žalobkyně tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, učinila všechny nezbytné kroky, které lze v těchto případech očekávat. Posoudila zejména schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Žalobkyně rovněž zjišťovala, zda již žalovaný čerpá úvěr úročený pevnou či pohyblivou sazbou, zda u něj probíhá záporná amortizace či zda se jedná o úvěr s tzv. balonovou splátkou. Od žalovaného si vyžádala doklady totožnosti a výpisy z účtu za poslední tři kalendářní měsíce. Žalobkyně využívá služeb dvou externích společností (Anonymizováno právnická osoba. a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno) specializujících se na analýzu úvěruschopnosti a finanční data. Za pomoci nástrojů označených společností získává žalobkyně analýzu úvěruschopnosti a surová finanční data, což fakticky nahrazuje výpis z bankovního účtu v běžném formátu PDF. Klient v rámci fáze vyřizování úvěru sám ve svém online bankovnictví autorizuje sdílení finančních dat mezi bankou klienta a mezi společností právnická osoba. Žalovaný tedy nezasílá žalobkyni skeny vygenerovaných výpisů z bankovního účtu, ale rovnou předává strojově čitelná surová data na úrovni banka - poskytovatel služby prostřednictvím API rozhraní. Podoba těchto strojově čitelných dat je ve formátu JSON, ze kterých po procesu vyhodnocení a kategorizace vychází žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti klienta. Žalobkyně dále posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle následujících podkladů: výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z databáze odcizených dokladů, výpisem z Centrální evidence exekucí a výpisem z registru SOLUS, případně jiného obdobného registru. Na základě posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný může splácet nové závazky až do výše 22 274 Kč, aniž by tím byla dotčena jeho životní úroveň. Z bankovního účtu žalovaného žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činí 51 171 Kč, náklady domácnosti pak 2 131 Kč a finanční závazky dosahují částky 6 073 Kč. Extra zůstatek na cokoliv činí 500 Kč, za sázení a hazardní hry žalovaný uhradí částku 583 Kč. Žalovaný je ženatý, nemá vyživovací povinnost k dítěti. Žalobkyně ověřila platnost občanského dokladu žalovaného prostřednictvím lustrace neplatných dokladů, dále prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku (negativní), v CEE (negativní), v rejstříku SOLUS (výborná platební morálka, jeho měsíční závazky činí 20 814 Kč) a v interní databázi (pozitivní nebo žádné zkušenosti). Minimální částka za bydlení byla stanovena na 4 000 Kč, za potraviny a běžné zboží pak 3 000 Kč. V návaznosti na metodiku zjišťování finančních závazků byly u žalovaného zjištěny finanční závazky nalezené na bankovním účtu (6 073 Kč), sdělené organizací SOLUS (20 814 Kč) a žalovaným (1 000 Kč). Pro zjištění, jakou si klient může vzhledem k své finanční situaci dovolit splátku úvěru tak, aby se jeho životní úroveň a standardy, na které je zvyklý, nesnížily, žalobkyně využívá vzorec: od nejnižšího zjištěného příjmu jsou odečteny nejvyšší zjištěné náklady na bydlení (pronájem, energie a veškeré ostatní), poté jsou odečteny nejvyšší zjištěné náklady na potraviny a běžné nákupy domácnosti. Následuje odečtení nejvyšších současných finančních závazků žalovaného. Dále jsou odečteny náklady na sázení a hazardní hry. Od zbylé hodnoty je odečtena hodnota Extra. Pokud je zůstatková hodnota dostatečná na to, aby z ní bylo možné měsíčně hradit splátku úvěru, která je tvořena částečně úrokem a částečně jistinou, pak může být klientu předložena nabídka úvěru. Tak bylo dospěno k částce 22 274 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil první splátku ve výši 4 000 Kč.

4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, ani se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud rovněž vyzval žalovaného, aby uvedl všechna rozhodná tvrzení a doložil všechny důkazy ve vztahu k jeho možnostem a schopnostem vrátit případnou jistinu úvěru. Žalovaný se nevyjádřil ani k této výzvě soudu. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

Žalobkyně uzavřela dne 24. 4. 2025 s žalovaným Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 80 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Zápůjční úroková sazba činila 57,99 % ročně, RPSN pak 76,18 %. Žalovaný měl úvěr vrátit nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru, a to prostřednictvím minimálních splátek ve výši 4 000 Kč. Příloha č. hodnota smlouvy (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) upravovala proces posuzování klienta, zda je schopen hradit úvěr, lustrace žalovaného, informace o žalovaném ohledně příjmů, výdajů, jeho nákladů a finančních závazků. Obsah této přílohy byl totožný s Přílohou č. hodnota z podání žalobkyně ze dne 17. 12. 2025. Žalovanému byly rovněž poskytnuty Předsmluvní informace ohledně RPSN, tabulky umoření a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Podpis obou dokumentů žalobkyně doložila pomocí služby DigiSign.org. Z účtu žalovaného č. č. účtu byla zaslána žalobkyni 1 Kč jako verifikační platba. Poskytnutí částky 80 000 Kč žalobkyně doložila výpisem z internetového bankovnictví. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné splátky prostřednictvím e-mailů i dopisů. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2025 byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky, bylo mu oznámeno zesplatnění úvěru. Zaslání předžalobní upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského a řidičského průkazu. Z Datového výstupu z Credit Info CEE bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku (s negativním záznamem), v negativním registru SOLUS (bez negativního záznamu), v pozitivním registru SOLUS (výsledek 20 814 Kč) a v CEE (bez aktivní exekuce). Tabulka umoření pak představovala složení jednotlivých splátek. Ze souboru JSON nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro řízení, když tento soubor je zcela nesrozumitelný.

6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.

16. Žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti uvedla, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a učinila všechny nezbytné kroky. Posoudila zejména schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Žalobkyně rovněž zjišťovala, zda již žalovaný čerpá úvěr úročený pevnou či pohyblivou sazbou, zda u něj probíhá záporná amortizace či zda se jedná o úvěr s balonovou splátkou. Od žalovaného si vyžádala doklady totožnosti a výpisy z účtu za poslední tři kalendářní měsíce. Žalobkyně provedla lustrace žalovaného v různých databázích a registrech. Minimální částka za bydlení byla stanovena na 4 000 Kč, za potraviny (domácnost) pak 3 000 Kč. V návaznosti na metodiku zjišťování finančních závazků byly u žalovaného zjištěny finanční závazky nalezené na bankovním účtu (449 Kč) a sdělené organizací SOLUS (20 814 Kč). Za sázení a hazardní hry byla evidována částka 583 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný může splácet nové závazky až do výše 22 274 Kč.

17. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, doložila pouze fotokopie dokladů totožnosti a odkazovala na Přílohu č. hodnota, v níž jsou uvedeny tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, které však nejsou žádným způsobem prokázány. Soud má dále za to, že ze strany poskytovatele úvěru nebyly nijak zkoumány výdaje žalovaného, např. konkrétní náklady na bydlení, a ačkoli měl být posuzován stav účtu žalovaného za tři měsíce, nebyl doložen ani jeden výpis z účtu, ze kterého by byly zjistitelné i běžné měsíční výdaje či příjmy. Ze souboru JSON nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro řízení, když tento soubor je zcela nesrozumitelný a žalobkyně ani přes výzvu soudu nebyla schopna doložit tento soubor ve srozumitelné formě. Žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně.

18. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

19. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

20. Nad rámec důvodu neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 ve spojení s § 1796 o. z. Žalobkyní byl dle smlouvy poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč se smluvním úrokem 57,99 % ročně. Taková výše smluvního úroku se zjevně příčí dobrým mravům. Žalobkyně vystupovala při uzavření smlouvy jako profesionální poskytovatel úvěrů, zatímco žalovaný byl spotřebitelem. Na takový vztah je nutno klást zvýšené požadavky na poctivost, transparentnost a respekt k ochraně slabší smluvní strany. Sjednaný úrok představuje mimořádně vysoké úplatné zatížení spotřebitele. Jde o sazbu zcela excesivní a zjevně neodpovídající obvyklé ceně peněz na trhu ani zvýšené rizikovosti nebankovního úvěrování. Takto sjednaný úrok již v relativně krátké době vede k nárůstu dluhu v rozsahu, který je ekonomicky neobhajitelný a pro spotřebitele fakticky neúnosný. Takové ujednání nezakládá spravedlivou rovnováhu práv a povinností stran, ale vytváří hrubě nerovné postavení ve prospěch žalobkyně jako profesionála na úkor žalovaného jako spotřebitele.

21. Soud přihlédl i k tomu, že judikatura dlouhodobě považuje za rozporné s dobrými mravy takové úroky, které podstatně a zjevně přesahují sazby obvyklé v době a místě sjednání, zejména jsou-li uplatněny vůči spotřebiteli a spojeny s jeho slabším postavením (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Závěr o neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy vychází z konkrétních okolností dané věci spočívající v nepřiměřené výši sjednaného úroku, v postavení žalobkyně jako profesionálního nebankovního věřitele naproti postavení žalovaného jako spotřebitele. Za této situace soud uzavírá, že ujednání o odměně za poskytnutí úvěru překročilo meze smluvní volnosti a poctivého obchodního styku natolik, že je nelze právně chránit. Úvěrová smlouva je proto neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. K této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu.

22. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 80 000 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 4 000 Kč, kterou žalovaný na předmětnou pohledávku dosud uhradil. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 76 000 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně též právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (tedy úroků z prodlení od tvrzené splatnosti, poplatků, úroků z úvěru, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

23. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaný v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdil a neprokazoval, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalovaného, který v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránil a netvrdil, že není v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopen dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 556 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše 19 112 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 108 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 11 050 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, prostá výzva a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a DPH 21 % ve výši 2 604 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 9 556 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.