OSVSVM 13 C 112/2020-33

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 16.215 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 16.215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 16.215 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svým návrhem doručeným soudu dne 25. 5. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 16.215 Kč s příslušenstvím. Z návrhu se podává, že žalovaný uzavřel dne

7. Podle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

2. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalobce je právnickou osobou se sídlem na území země. V dané věci je dána příslušnost soudu k rozhodování věci, a to podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to článku 18 odst. 2.

3. Procesní stanovisko žalovaného se soudu nepodařilo zjistit.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 7. 12. 2007 byla sepsána Smlouva o půjčce mezi právnická osoba IČO se sídlem adresa, kdy tato Smlouva o půjčce byla uzavřena ve smyslu ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Ve formuláři je uvedeno, že nedílnou součástí této smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně tohoto formuláře. anonymizováno touto smlouvou poskytl půjčku v částce 25.000 Kč s tím, že zákazník se zavázal zaplatit anonymizováno souhrnný poplatek v částce 17.400 Kč. Celková částka, kterou je zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit anonymizováno, činí 42.400 Kč. Zákazník splatí anonymizováno celkovou částku v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 800 Kč, a to vždy do rukou osoby uvedené v článku 13. Smluvních podmínek s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření této smlouvy. Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od anonymizováno v hotovosti převzal celou výši uvedené částky půjčky. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2015 a 17. 9. 2018. Dopisem ze dne 5. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu právním zástupcem žalobce.

5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva i povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Jak vyplynulo ze shora uvedeného, byla uzavřena Smlouva o půjčce, na základě které bylo poskytnuto celkově 25.000 Kč. Zákazník se Smlouvou o půjčce zavázal i k úhradě dalších plateb (nejen jistiny), a to v celkové výši 17.400 Kč. Tato částka je nazvána jako„ souhrnný poplatek“, přičemž dle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Pokud tyto úroky jsou však požadovány ve výši, která při přepočtu na roční plnění 69,6 % úroků z půjčené částky, tak lze dospět k závěru, že se jedná o úrok, který není běžný ve spotřebitelských vztazích, i s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy, a lze rovněž dospět k závěru, že takto stanovený úrok je v rozporu s dobrými mravy. Přestože výše úroků není zákonem ani jiným předpisem omezena, nelze vycházet z toho, že by výše úroku závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení.

I v tomto případě je třeba vycházet z ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Úroky (bez ohledu na to, jak jsou označeny) dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují odměnu za užívání půjčené jistiny. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce by bylo takové jednání věřitele, které by vedlo ke sjednání úroků s přiměřenou výší (nikoliv ve výši 66,4 % ročně), a to i v případě, že by dlužník uzavřel smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nepřiměřenou je pak taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud vycházel z obecně známé skutečnosti, že výše úroků u krátkodobých spotřebitelských půjček se v době sjednání předmětné Smlouvy o půjčce pohybovala okolo 10 až 13 % ročně, proto dohodnutá výše úroků ve výši 73,6 % ročně podstatně přesahuje horní hranici této obvyklé úrokové míry, což vede soud k závěru, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, jako neplatné. Otázka přiměřeného úroku je pak uvedena v ustálené judikatuře, když soud zmiňuje např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR č. j. 21 Cdo 3528/2007, ze kterého se podává, že v rozporu s dobrými mravy nemůže být sjednaný úrok, který podstatně nepřesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005, který uvádí, že nepřiměřené a tedy odporující dobrým mravům, je (zpravidla) pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. V neposlední řadě soud odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, který uvádí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček.

9. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům soud má za to, že Smlouva o půjčce je z důvodu nepřiměřené výše úrokové sazby v rozporu s ustanovením § 3 občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, tedy v rozporu s dobrými mravy, a ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, se tak jedná o neplatný právní úkon. Za tohoto stavu věci tak soud posuzoval předmětný vztah mezi právnická osoba a žalovaným jakožto bezdůvodné obohacení dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013.

10. V řízení nebylo zpochybněno, že žalovaný obdržel částku 25.000 Kč, celkové úhrady činily 26.185 Kč. Hodnota postoupené pohledávky činí 16.215 Kč. Pokud částka, která byla nepochybně žalovaným uhrazena, činí 26.185 Kč, je jisté, že na straně žalovaného nedošlo (vzhledem k závěru soudu o bezdůvodném obohacení) k dalšímu odůvodněnému majetkovému prospěchu. Naopak žalovaný tím, že zaplatil žalobci více, než činila půjčka, tak právnímu předchůdci žalobce poskytl vyšší plnění, než k jakému by byl zavázán na základě titulu vyplývajícího z bezdůvodného obohacení. Vzhledem k závěru soudu o tom, že smlouva mezi účastníky je neplatná, přičemž žalovaný svoji povinnost z titulu bezdůvodného obohacení zaplacením celkové částky splnil, postupoval soud a contrario se shora uvedenými ustanoveními zákona a žalobu v celém rozsahu zamítl.

11. Přestože žalobce v rámci příslušenství, tj. zákonných úroků z prodlení, požaduje placení zákonných úroků z prodlení v závislosti na pololetí a vývoji repo sazby stanovené Českou národní bankou, postupoval soud ve shodě s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a Nařízením vlády č. 180/2013 Sb. a stanovil jednotnou výši úroku z prodlení, neboť pokud splatnost pohledávky nastala po 1. 7. 2010, je úrok z prodlení neměnný po celou dobu prodlení. V tomto směru tak soud upravil požadované zákonné úroky z prodlení ve shodě s tímto nařízením.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Vzhledem k tomu, že žalovanému prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve obec - pobočky ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.