OSVSVM 16 C 60/2020-43

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 5 033 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se co do částky 2.733 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.733 Kč za dobu od 8. 1. 2016 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.300 Kč za dobu od 8. 1. 2016 do 9. 3. 2016, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.000 Kč za dobu od 10. 3. 2016 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1.300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 300 Kč za dobu od 10. 3. 2016 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Žalobce se svojí žalobou proti žalovanému domáhal zaplacení částky 5.033 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 8. 1. 2016 do zaplacení, když uváděl, že žalovaný mu tuto dluží na telekomunikačních službách a smluvních pokutách spojených s jeho prodlením co do úhrad za telekomunikační služby. Posléze v průběhu řízení žalobce vzal žalobu zpět co do částky 2.733 Kč spolu s příslušenstvím, neboť se jednalo o cenu za poskytnutí telekomunikačních služeb, a dále vzal zpět žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky 2.300 Kč za dobu od 8. 1. 2016 do 9. 3. 2016, přičemž nadále požadoval uhradit po žalovaném částku 2 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 10. 3. 2016 do zaplacení, kdy se jedná o částku dvakrát 1.150 Kč představující smluvní pokutu za neuhrazené faktury, a to za období listopadu a prosince 2015.

S ohledem na zpětvzetí žaloby co do částky 2.733 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za v žalobě uvedené období a zpětvzetí žaloby co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 2.300 Kč za dobu od 8. 1. 2016 do 9. 3. 2016, byla žaloba v této části zastavena podle § 96 o.s.ř.

Žalovaný se k věci nevyjádřil.

Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř.

Z listinných důkazů bylo po skutkové stránce zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalovanému se splatností ke dni 19. 12. 2015 částku za telekomunikační služby ve výši 242 Kč. Stejně tak vyúčtoval žalovanému na základě faktury ze dne 20. 1. 2016 částku 242 Kč za telekomunikační služby spolu se smluvní pokutou 1.150 Kč, kdy ani tato částka nebyla dosud uhrazena. Mezi stranami přitom na základě návrhu účastnické smlouvy ze dne 5. 4. 2007 byla uzavřena smlouva o elektronických komunikacích, kterou žalovaný uzavřel jako fyzická osoba podnikatel pod svým identifikačním číslem, přičemž nedílnou součástí smlouvy jsou také všeobecné obchodní podmínky žalobce, z jejichž článku 8.1. vyplývá, že v případě, že bude zákazník 1 den v prodlení s úhradou, je mu žalobce oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 150 Kč, v případě, že bude v prodlení s úhradou 21 dnů pak 1.000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by výše uvedené částky byly žalovaným žalobci ke dni rozhodnutí soudu zaplaceny.

Po právní stránce soud posoudil věc jako smluvní vztah mezi podnikateli na základě § 261 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky, kdy žalovaný byl fyzickou osobou podnikatelem, a proto se na účastníky vztahoval režim obchodního zákoníku. Podle § 301 obchodního zákoníku přitom platí, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Náhrady škody vzniklé později poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a následujících.

Přiměřenost, resp. nepřiměřenost výše smluvní pokuty je nezbytné posuzovat z hlediska významu a hodnoty jí zajišťované povinnosti. Zejména bude nutné zjistit, zda konkrétní výše smluvní pokuty je vzhledem k okolnostem daného případu přiměřeným či nepřiměřeným prevenčním, sankčním a odškodňovacím prostředkem a zda bude odpovídajícím způsobem vést k plnění zajištěné povinnosti. Z hlediska významu zajišťované povinnosti je nutné vzít v úvahu, jaká smluvní povinnost je takto zajišťována, tj. zda je zajišťována hlavní povinnost vyplývající ze smlouvy (např. dodat zboží v dohodnutém čase plnění, zaplacení ceny ve lhůtě splatnosti) nebo zda jsou smluvní pokutou zajišťovány vedlejší povinnosti ze smlouvy (např. dodatečné určení obalu zboží, sdělení dopravních dispozic apod.). Dále je třeba přihlížet k hodnotě zajišťované povinnosti, např. k výši ceny, je-li smluvní pokutou zajišťováno zaplacení ceny ve lhůtě splatnosti či k hodnotě plnění, je-li zajišťována povinnost dodat ve lhůtě plnění apod. V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3853/2007 dospěl tento k závěru, že„ povinností soudu, a to i soudu odvolacího, je posoudit, zda jsou podmínky moderace smluvní pokuty ve smyslu § 301, existují-li důvody nepřiměřenosti smluvní pokuty, bez ohledu na to, zda některý z účastníků použití moderačního práva soudu navrhne“.

V posuzované věci se jedná o smluvní pokuty, které byly v žalobě uplatněny za faktury, jež dosahovaly na nezaplacených telekomunikačních poplatcích přibližně částky 250 Kč. Uložit v takovém případě smluvní pokutu žalovanému za každé prodlení 1.150 Kč se jeví soudu jako nepřiměřené. Podle soudu je přiměřená výše smluvní pokuty odpovídající přibližně dvojnásobku částky, u které je žalovaný v prodlení, mimo platbu smluvní pokuty. Za takové situace tedy soud přiznal za každé prodlení s úhradou faktury částku nikoliv dvakrát 1.150 Kč, ale dvakrát 500 Kč, celkem tedy 1.000 Kč. V rozsahu úspěchu žaloby žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení, který byl posouzen podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení požadovaná žalobcem je zcela v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Soud tedy žalobci přiznal i jím kapitalizované zákonné úroky z prodlení, jak jsou specifikovány ve výroku tohoto rozsudku.

Ve výše uvedeném rozsahu bylo tedy žalobě vyhověno a ve zbytku, tedy co do částky 1.300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za v žalobě požadované období, byla žaloba zamítnuta.

O nákladech řízení bylo, vzhledem k tomu, že žalovaný náklady řízení nepožadoval a žalobce byl ve větší části z procesního hlediska neúspěšnější než žalovaný, rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.) s výjimkou výroku I., proti němuž lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve obec - pobočky ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.