OSVY 3 C 148/2020-80

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 28 185 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 175 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 1 175 Kč od datum do zaplacení, dále částku 8 780 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 8 780 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro částku 4 536 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 3 435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 512,26 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 3 435,88 Kč od 31. 1. 2018 do 29. 11. 2019) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 536,24 Kč (tj. 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 3 435,88 Kč od 7. 2. 2018 do 29. 11. 2019), částku 6 892 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 6 121,85 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 404,04 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 6 121,85 Kč od 13. 4. 2018 do datum) a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 4 946,85 Kč od 20. 4. 2018 do zaplacení, částku 6 802 Kč s 20,98% úrokem ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 365,54 Kč (tj. 20,98% úrok ročně z částky 11 000 Kč od 23. 6. 2018 do 29. 11. 2019) a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 220 Kč od 30. 6. 2018 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 150 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky

4 536 Kč s příslušenstvím, které sestává z 23,72% úroku ročně z částky 3 435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, z 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 3 435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 1 512,26 Kč (jedná se o 23,72% úrok ročně z částky 3 435,88 Kč od 31. 1. 2018 do 29. 11. 2019) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 536,24 Kč (jedná se o 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 3 435,88 Kč od 7. 2. 2018 do 29. 11. 2019), jakožto dluhu žalované ze smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Žalovaná uhradila pouze 9 616 Kč.

8 067 Kč s příslušenstvím, které sestává z 23,72% úroku ročně z částky 6 121,85 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, z 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 6 121,85 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 2 404,04 Kč (jedná se o 23,72% úrok ročně z částky 6 121,85 Kč od 13. 4. 2018 do 29. 11. 2019) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 851,36 Kč (jedná se o 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 6 121,85 Kč od 20. 4. 2018 do 29. 11. 2019), jakožto dluhu žalované ze smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Žalovaná uhradila pouze 7 825 Kč.

15 582 Kč s příslušenstvím, které sestává z 20,98% úroku ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, z 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 3 365,54 Kč (jedná se o 20,98% úrok ročně z částky 11 000 Kč od 23. 6. 2018 do 29. 11. 2019) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 345,36 Kč (jedná se o 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 11 000 Kč od 30. 6. 2018 do 29. 11. 2019), jakožto dluhu žalované ze smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Žalovaná uhradila pouze 2 220 Kč.

Dne datum byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaná s žalovanou částkou nesouhlasí, namítá, že nebyla řádně ověřena její schopnost splácet sjednané závazky a dále, že jistinu již uhradila.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy pojmenované název, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO (dle obchodního rejstříku bylo od datum předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), dne datum. Dle této smlouvy společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalované 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 1 120 Kč, administrativním poplatkem 1 600 Kč, poplatkem za doplňkovou službu hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč a pojištěním název název 232 Kč, celkem 14 152 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 244 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami, na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalované, druhou a třetí stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy, která mají povahu smluvních podmínek (psáno hustě a menším písmem). V čl. 1 je uvedeno, že pro případ 58 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Dle čl. 1 je výše odměny za hotovostní inkaso splátek vždy 40 % z celkové výše úvěru. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na úrok, administrativní poplatek, náklady na zvolené doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životní pojištění, teprve poté na jistinu. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedla, že je bývalým/ stávajícím zákazníkem (marketingový zdroj), rozvedená a žije ve spoluvlastnickém domě, má učňovské vzdělání, má tři nezaopatřené děti, je na mateřské dovolené s rodičovským příspěvkem 9 100 Kč, další příjem 2 000 Kč. Měsíční výdaje 500 Kč (nájem, inkaso, energie), 5 000 Kč (osobní výdaje), 722 Kč splátka jiného úvěru u právnická osoba, který je ve výši 8 616 (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami), celkem 6 222 Kč. Použitelný příjem činí 4 878 Kč. Žalovaná měla doložit bankovní výpis, doklad o úhradě SIPO, doklad o přiznání rodičovského příspěvku a rozhodnutí o přiznání výživného.

5. Ze smlouvy pojmenované název, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, dne datum (tedy 2,5 měsíce po uzavření smlouvy dle předchozího odstavce). Dle této smlouvy tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalované 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 1 260 Kč, administrativním poplatkem 1 800 Kč, poplatkem za doplňkovou službu hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč a pojištěním název název 232 Kč, celkem 15 892 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 274 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, neboť je totožná co do vytištěného textu se smlouvou předchozí, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalované, druhou a třetí stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy, která mají povahu smluvních podmínek (psáno hustě a menším písmem). V čl. 1 je uvedeno, že pro případ 58 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Dle čl. 1 je výše odměny za hotovostní inkaso splátek vždy 40 % z celkové výše úvěru. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na úrok, administrativní poplatek, náklady na zvolené doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životní pojištění, teprve poté na jistinu. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná při této žádosti (která je vyplněna od předchozí po 2,5 měsících) o poskytnutí uvedené částky uvedla, že je bývalým/ stávajícím zákazníkem (marketingový zdroj), rozvedená a žije jako spolubydlící s rodiči (avšak na totožné adrese jako dle karty zákazníka ze dne datum), má učňovské vzdělání, má dvě (nikoli tři) nezaopatřené děti, je na mateřské dovolené s rodičovským příspěvkem 7 600 Kč, další příjem 3 500 Kč a vedlejší příjmy 3 000 Kč (jedná se o zcela odlišné údaje, než v zákaznické kartě vyplněné 2,5 měsíce nazpět). Měsíční výdaje 500 Kč (nájem, inkaso, energie), 6 000 Kč (osobní výdaje), 2 200 Kč splátka jiného úvěru u právnická osoba, který je ve výši 18 483 (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami), celkem 8 700 Kč. Použitelný příjem činí 5 400 Kč. Žalovaná měla doložit pracovní smlouvu, doklad o přiznání rodičovského příspěvku a rozhodnutí soudu o přiznání výživného.

6. Ze smlouvy pojmenované název, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, dne datum (tedy 5,5 měsíce po uzavření smlouvy dle předchozího odstavce). Dle této smlouvy tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalované 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnutou částku vrátí společně s úrokem 1 001 Kč, administrativním poplatkem 2 200 Kč, poplatkem za doplňkovou službu hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč a pojištěním název název 301 Kč, celkem 17 802 Kč, a to ve 43 týdenních splátkách ve výši 414 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami (jedná se zjevně o formulářovou smlouvu, kterou úvěrující používal, neboť je totožná co do vytištěného textu se smlouvou předchozí, doplňovány jsou pouze konkrétní parametry úvěru), na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalovaného, druhou a třetí stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy, která mají povahu smluvních podmínek (psáno hustě a menším písmem). V čl. 1 je uvedeno, že pro případ 43 splátek se jedná o úrok s pevnou úrokovou sazbou 20,98 % ročně. Dle čl. 1 je výše odměny za hotovostní inkaso splátek pro 43 týdnů vždy 30 % z celkové výše úvěru. Dle čl. 2 jsou splátky započítány nejdříve na úrok, administrativní poplatek, náklady na zvolené doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životní pojištění, teprve poté na jistinu. Dle čl. 9, který je samostatně žalovanou podepsán, žalovaná požádala úvěrujícího, aby spotřebitelský úvěr touto smlouvou čerpaný byl použit na splacení dosud nesplacených částí spotřebitelských úvěrů, které u právnická osoba, čerpala žalovaná v minulosti (tzv. refinancování). Úvěrující toto akceptuje. Obsahem je ujednání, že z poskytovaného úvěru bude částka 1 973 Kč použita na smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Žalované bude vyplacen toliko rozdíl a to je částka 9 027 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná při této žádosti (která je vyplněna od předchozí po 5,5 měsících) o poskytnutí uvedené částky uvedla, že je bývalým/ stávajícím zákazníkem (marketingový zdroj), rozvedená a žije ve spoluvlastnickém domě, má učňovské vzdělání, má tři (nikoli dvě) nezaopatřené děti, je na mateřské dovolené s rodičovským příspěvkem 5 410 Kč, státní podpora 880 Kč a další příjmy 3 000 Kč (jedná se o odlišné údaje, než v zákaznické kartě vyplněné 5,5 měsíce nazpět). Měsíční výdaje 1 000 Kč (nájem, inkaso, energie), 3 800 Kč (osobní výdaje), 2 000 Kč splátka jiného úvěru u právnická osoba, který je ve výši 14 928 (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami), celkem 6 800 Kč. Použitelný příjem činí 2 490 Kč. Žalovaná měla doložit složenky - příjmy, doklad o přiznání rodičovského příspěvku a rozhodnutí soudu o přiznání výživného.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela společnost právnická osoba, IČO, a žalobkyně, byly postoupeny pohledávky za žalovanou na žalobkyni (v příloze smlouvy jsou tyto uvedeny), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

8. Závazkový vztah, vzniklý dne datum, datum a datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Ve vztahu ke všem žalovaným pohledávkám, tedy jak ze smlouvy o úvěru číslo tak ze smlouvy o úvěru číslo číslo dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu. Soud má za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, o poskytnutí úvěru opakovaně a to v rozmezí pouhých cca osmi měsíců. Závazek, k jehož úhradě se zavázala v prvních dvou případech v 58. týdenních splátkách a v případě smlouvy uzavřené v srpnu 2017 v 43. splátkách (tedy po určitou dobu se splátky překrývaly), činil v případě smlouvy ze dne datum částku 14 152 Kč, v případě smlouvy ze dne datum částku 15 892 Kč a v případě smlouvy ze dne datum částku 17 802 Kč. Tedy během osmi měsíců se žalovaná dostala do takové finanční situace, že potřebovala sehnat peníze v částce 28 000 Kč, když přistoupila k tomu, že bude povinna úvěrujícímu zaplatit 47 846 Kč (to je o 18 846 Kč více). Výdělkové, resp. příjmové a majetkové poměry žalované se přitom pohybovaly hluboce v podprůměrné výši, když se jednalo o osobu na rodičovské dovolené, pozn. soud zjistil, že žalovaná má tři nezletilé děti, narození v roce 2006, 2014 a 2016), navíc nebydlela ve vlastním bydlení, ale jako spolubydlící (či u svých rodičů, v tomto se údaj uvedený žalovanou v zákaznických kartách liší a je proměnlivě vyplněn v prosinci 2016, březnu a srpnu 2017). V této věci se nepochybně ve všech třech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovanou uvedeného měsíčního příjmu a způsobu bydlení v zákaznické kartě. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Žalobkyně sama nedotvrdila, jakým způsobem uvažovala (resp. její právní předchůdce), pokud vyhodnotila žalovanou jako osobu dostatečně solventní. Soud proto posoudil údaje uvedené v zákaznických kartách, které sdělila a svým podpisem stvrdila žalovaná, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytl všechny tři spotřebitelské úvěry, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaná je dlouhodobě osobou, která není schopná splácet sjednané peněžní závazky. Zjevnost této skutečnosti je dána zároveň tím, že v případě třetí smlouvy měla být část použita na úhradu dluhu žalované z jiné smlouvy o úvěru, kterou již dříve žalovaná s právnická osoba, uzavřela (jedná se o další smlouvu, nikoli ty, na základě kterých se žalobkyně domáhá peněžitého plnění v tomto řízení). Žalovaná se zjevně dostala do situace, kdy pro splacení jednoho finančního produktu si brala další úvěr a tzv. vytloukala klín klínem. Ve skutečnosti se tak jednalo nejen o trojí opakované poskytnutí peněžních prostředků ze strany právnická osoba, žalované, ale minimálně čtyřnásobné. Z hlediska způsobu plnění dosavadních dluhů tak bylo v okamžiku podpisu uvedených smluv zjevné, že žalovaná je ve finanční tísni. V kontextu žalovanou tvrzených údajů v zákaznických kartách je zarážející, proč byly údaje v rozmezí pouhých osmi měsíců vyplněny vždy odlišně, proč se náhle změnily její osobní výdaje z částky 5 000 Kč na 6 000 Kč a dále na 3 800 Kč, když se navíc jednalo o rozvedenou matku na rodičovské dovolené (případně mateřské dovolené, poslední dítě je narozeno v roce 2016) se třemi nezletilými dětmi. S ohledem na toto soud pochybuje o tom, že bylo cílem úvěrujícího zjistit skutečnou úvěruschopnost žalované. Naopak, údaje byly vyplňovány tak, aby se dospělo k „ nějakému použitelnému příjmu“ a úvěr mohl být sjednán. Pochybnosti z hlediska ověření solventnosti vzbuzuje dále to, že právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření tvrzených měsíčních výdajů např. doklad o nákladech bydlení, ani to, co je zdrojem jiných příjmů v zákaznické kartě ze dne datum. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru číslo číslo číslo z důvodu, že právnická osoba, poskytl žalované všechny tři úvěry i přes vědomí negativních zjištění, vztahujících se k úvěruschopnosti žalované. Tedy přes zjištění, že žalovaná není dostatečně solventní. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě 8,5 % ročně. V případě smlouvy o úvěru číslo byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 9 616 Kč, teda žalobkyni dokonce přeplatila, proto je žaloba pro částky z této smlouvy nedůvodná a soud ji zamítl pro 4 536 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 3 435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 512,26 Kč (tj. 23,72% úrok ročně z částky 3 435,88 Kč od 31. 1. 2018 do 29. 11. 2019) a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 536,24 Kč (tj. 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 3 435,88 Kč od 7. 2. 2018 do 29. 11. 2019). V případě smlouvy o úvěru číslo byla žalované poskytnuta částka 9 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 7 825 Kč (do 29. 11. 2019), tuto částku soud započet oproti 9 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 1 175 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 1 175 Kč od 20. 4. 2018 do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této druhé smlouvy v rozsahu 6 892 Kč s 23,72% úrokem ročně z částky 6 121,85 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 404,04 Kč (jedná se o 23,72% úrok ročně z částky 6 121,85 Kč od 13. 4. 2018 do 29. 11. 2019) a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 4 946,85 Kč od 20. 4. 2018 do zaplacení (tato formulace v sobě zahrnuje žalobkyní požadované kapitalizované úroky, a je plně vyčerpán rozsah žalované částky). V případě smlouvy o úvěru číslo byla žalované poskytnuta částka 11 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 2 220 Kč (do 29. 11. 2019), tuto částku soud započet oproti 11 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 8 780 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 8 780 Kč od 30. 6. 2018 do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této třetí smlouvy v rozsahu 6 802 Kč s 20,98% úrokem ročně z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 365,54 Kč (jedná se o 20,98% úrok ročně z částky 11 000 Kč od 23. 6. 2018 do 29. 11. 2019) a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 220 Kč od 30. 6. 2018 do zaplacení (tato formulace v sobě zahrnuje žalobkyní požadované kapitalizované úroky, a je plně vyčerpán rozsah žalované částky).

18. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 25 %, v rozsahu 75 % úspěšná nebyla. Úspěch žalované pak spočívá v 50 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalované účelně vynaložené v tomto řízení spočívají v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhláškou č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč, a to za vyjádření ze dne datum. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 150 Kč (50 % z 300 Kč).

19. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.