OSVY 10 C 5/2020-86

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., a JUDr. Petry Flídrové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ zastoupené advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zrušení sloučení pozemků a obnovení přístupu ⟪LB:lb_009⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30.7.2020, čj. 10 C 5/2020-53,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. potvrzuje.

II. Ve výrocích I. a III. se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

1. Prvním výrokem shora v záhlaví citovaného rozsudku bylo rozhodnuto tak, že žaloba, pokud se jí žalobce domáhá sloučení pozemků parc. číslo zapsaných u stát. instituce, stát. instituce, pro kat. území a územní celek, se zamítá.

2. Druhým výrokem byla zamítnuta žaloba i v té části, pokud se jí žalobce domáhal zachování přístupu k pozemku parc. číslo zapsanému na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce pro kat. území a územní celek, z účelové komunikace ve způsobu, druhu a rozsahu, v jakém se nacházel před sloučením pozemků parc. číslo v kat. území obec, a aby se žalovaný zdržel do budoucna jakýchkoliv činností, které by směřovaly k narušení pokojného stavu v souvislosti s omezením přístupu a užívání veřejného prostranství.

3. Třetím výrokem bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce nahradit žalovanému na nákladech řízení 15.730 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

4. Soud I. stupně odkazem na ustanovení § 80 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a odkazem na ustanovení §§ 3 odstavec 2 písm. e/, 6 odstavec 2, 12 a 1012 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) odůvodnil výrok pod bodem II. tak, že neshledal v tomto uplatněném žalobním nároku naléhavý právní zájem. Sloučením shora uvedených pozemků totiž nedošlo k faktické změně předmětných pozemků, došlo pouze ke změně jejich evidence. Změnou výměry či druhu pozemku nedošlo k žádné změně žalobcova práva a pokud žalobci svědčilo právo přístupu některého z pozemků před jejich sloučením, pak by mu ve stejném rozsahu svědčilo právo i v současné době po jejich sloučení. Naléhavý právní zájem není ani v části týkající se zdržení jakýchkoliv činností do budoucna, navíc v tomto rozsahu ani není navrhovaný petit vykonatelný a dostatečně určitý. Došlo-li by v budoucnu k porušení práv žalobce ze strany žalovaného, může se pak žalobce domáhat konkrétní ochrany svého dotčeného práva.

5. Proti celé výrokové části rozsudku podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolatel předně namítl, že se nedomáhal sloučení pozemků číslo a číslo v k.ú. a obci obec, jak je nesprávně uvedeno ve výroku I., nýbrž zrušení sloučení těchto uvedených pozemků. Nesouhlasí se zamítnutím svých žalobních nároků, neboť je přesvědčen, že soud nesprávně vyhodnotil neexistenci naléhavého právního zájmu na zachování jeho neomezeného přístupu a na vyvarování se budoucího opakovaného a úmyslného bránění v užívání a údržbě jeho pozemku ze strany žalovaného. Podle žalobce dospěl soud k nesprávnému právnímu posouzení věci.

6. Žalovaný se k podanému odvolání písemně nevyjádřil.

7. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, vzal v úvahu, že v průběhu odvolacího řízení nebyly uplatněny žádné nové důkazy ani nové skutečnosti, (ve smyslu ustanovení § 212a odstavec 3 o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že opravný prostředek je důvodný ohledně výroku I. a III. a nedůvodný ohledně výroku pod bodem II.

8. Odvolací soud předně konstatuje, že ve stejný den rozhodoval o obdobném sporu mezi stejnými účastníky na takřka shodném skutkovém základě a to ve věci, která je vedena u Krajského soudu v Brně pod spisovou značkou 16 Co 60/2020 (u Okresního soudu ve Vyškově pod sp.zn. 12 C 25/2019). K předmětné věci je třeba nejprve uvést, že se odvolací soud shoduje s důvodnou a právně relevantní námitkou žalobce a sice, že tento se, kromě jiného, svojí žalobou nedomáhal sloučení výše uvedených pozemků parc. číslo nýbrž právě rozhodnutí o zrušení sloučení těchto pozemků. Okresní soud tedy svým rozhodnutím ve výroku I. rozhodl úplně o něčem jiném, než čeho se žalobce domáhá. Nejedná se přitom o nějakou zřejmou nesprávnost či chybu v psaní, počtech a podobně, neboť výrok I. ve shora uvedeném znění se nenachází pouze v písemném vyhotovení rozsudku. Tento výrok byl takto vyhlášen soudem I. stupně, jak je zjevné z protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne 30.7.2020 na č.l. 52 spisu. Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán (§ 156 odstavec 3 o. s. ř.).

9. S ohledem na uvedené proto v daném případě nebyly a nejsou naplněny zákonné podmínky ve smyslu ustanovení § 164 o. s. ř. pro vydání opravného rozhodnutí. Tím, že soud výrokem I. zamítl něco čeho se žalobce nedomáhal, dopustil se tak vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Odvolacímu soudu proto v této souvislosti nezbylo jiného než ve smyslu ustanovení § 219a odstavec 1 písm. a/ o. s. ř. za použití ustanovení § 221 odstavec 1 písm. a/ o. s. ř. rozsudek ve výroku I. i v souvisejícím výroku III. o nákladech řízení zrušit a v tomto rozsahu věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení.

10. Ohledně výroku II. se naopak odvolací soud shoduje se správným právním posouzením ze strany soudu I. stupně v tom, že nebyl shledán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Odvolací soud v podrobnostech a pro stručnost v tomto odkazuje na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje. Vycházeje z uvedeného byl proto rozsudek ve výroku II. dle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný potvrzen.

Proti výroku I. je právo podat dovolání a to do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Proti výroku II. rozsudku není dovolání přípustné.