OSVY 4 C 248/2021-78

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 36.000 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 36 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % z částky 36 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku tak, jak bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku k rukám zástupkyně Mgr. jméno příjmení, advokátky.

1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne 13. 10. 2021, domáhal se žalobce zaplacení částky 36.000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že s žalovanou byli manželé a poté, kdy bylo rozhodnuto o změně výchovného prostředí, byl nezletilý jméno příjmení svěřen do výchovy otci, když tímto rozhodnutím byl změněn rozsudek Okresního soudu ve obec číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, stanovující mimo jiné povinnost otce hradit k rukám matky celkové výživné ve výši 11.000 Kč, z čehož příslušelo jméno 5.000 Kč měsíčně a jméno 6.000 Kč měsíčně. Důvodem žaloby je, že od ledna 2021 se situace změnila tak, že nezletilý jméno se nastěhoval ke svému otci. Žalobci však jako otci obou nezletilých dětí z rozsudku Okresního soudu ve obec z datum vyplývá povinnost hradit k rukám matky výživné na oba syny a tuto si plnil bez ohledu na faktickou skutečnost, když jméno se již od ledna 2021 nacházel u něj a u matky, žalované, nebydlel. Žalovaná pak jako platební místo výživného pro nezletilého jméno měla tak výživné ve prospěch jméno ve výši 6.000 Kč vracet žalobci a ponechat si poměrnou část z celkové částky 11.000 Kč, tedy 5.000 Kč, jako výživné ve prospěch mladšího jméno. To se však nestalo, žalovaná si ponechávala částku ve výši 11.000 Kč celou, přičemž poměrnou část bezpochyby investovala do syna jméno, avšak částku 6.000 Kč, která měla náležet synu jméno, si ponechala, i přesto, že syn jméno se již fyzicky nacházel u otce, žalobce. Tím se obohatila bez právního důvodu, neboť v květnu 2021 bylo rozhodnuto o změně péče k nezletilému jméno a vyživovací povinnost tak vznikla matce. V tomto řízení se také žalovaná vyjádřila a výslovně potvrdila, že jméno se od ledna 2021 fyzicky nacházel u žalobce, otce, čímž konkludentně potvrdila, že žalobcem hrazené výživné na jméno v poměrné částce 6.000 Kč měsíčně neměla komu saturovat. Za období leden – červen 2021 se takto žalovaná obohatila celkem o 6 x 6.000 Kč, což je předmětem žaloby.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém vyjádření, došlém soudu 3. 1. 2021 prohlásila, že nárok neuznává ani z části. Uvedla, že je pravdou, že nezletilý jméno byl do června 2021 svěřen do její péče, přičemž otci, žalobci, byla stanovena povinnost hradit výživné ve výši 6.000 Kč měsíčně. Následně byl svěřen do péče otce, pravomocným rozsudkem, a ona s takový uspořádáním vztahu nakonec souhlasila poté, kdy si syn pobyt u otce a jeho přítelkyně vyzkoušel na základě jejich dohody s otcem a rozhodl se následně, že chce u otce zůstat. Uvedeným rozsudkem bylo také rozhodnuto o tom, že zanikla povinnost otce hradit výživné na syna jméno a jí byla naopak stanovena povinnost platiti výživné pro jméno k rukám otce. Potvrzuje, že na oba syny přišlo výživné tak, jak uvádí žalobce. Je pravdou, že jí v září 2021 poslal předžalobní výzvu, na tu mu sdělila, že ji považuje za bezpředmětnou s tím, že si snahu otce neumí vysvětlit jinak, než že spoléhá na její neznalost problematiky, neboť záležitost konzultovala a byla utvrzena, že k žádnému bezdůvodnému obohacení v tomto případě z principu nemohlo dojít. Tvrdí, že v době, kdy syn jméno zkoušel pobyt u otce, u něj sice pobýval vícero dnů než dříve, ale rozhodně nepřestala hradit náklady s výživou a výchovou syna spojené, takto tedy po dobu onoho zkušebního režimu hradil otec navíc jen to, že dal synovi najíst, jinak bylo výživné pro něj plně spotřebováno. Tvrdí, že jako samoživitelka prakticky všechny peníze používá za účelem péče, výživy a výchovy obou synů, přebytky v domácnosti nevznikají. Proto s odkazem na zákonnou úpravu a judikaturu, na kterou poukázala, prohlásila, že nemá důkazních návrhů, neboť skutkový stav mezi stranami sporný není a jedná se toliko o právní posouzení.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Okresní soud ve obec vydal dne datum rozhodnutí rozsudek číslo jednací, podle něhož byly nezletilé děti jméno, datum narození a jméno, datum narození příjmení, svěřeny do péče matky a otec byl zavázán počínaje dnem 1. 5. 2018 přispívat na výživu nezletilého jméno částkou 5.000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého jméno částkou 4.000 Kč měsíčně splatnými k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Rozsudkem Okresního soudu ve obec číslo jednací ze dne 12. 5. 2021 byl nezletilý jméno příjmení svěřen do péče otce celé jméno žalobce a matka celé jméno žalované byla zavázána počínaje dnem právní moci výroku o změně výchovného prostředí nezletilého přispívat na jeho výživu částkou 2.700 Kč měsíčně splatnou k rukám otce vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Tento rozsudek nabyl právní moci datum. Mezi účastníky je nesporné, že v období od ledna 2021 do června 2021 poskytoval žalobce k rukám žalované z titulu výživného celkovou částku 11.000 Kč měsíčně, což žalovaná nesporuje. Dopisem, dle dodejky doručeným žalované 9. 9. 2021, ze dne 30. 8. 2021 byla prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzvána žalovaná k úhradě částky 36.000 Kč do 15 dnů od obdržení výzvy. Nad to žalobce doložil výpisy z název banky, poukazování částky výživného.

5. Z důkaznímu návrhu žalované byla vyslechnuta jako účastnice řízení a u jednání dne 4. 5. 2022 uvedla, že za jméno hradila školní potřeby a výlohy i když byl lockdown. Na podzim se kupoval PC k distanční výuce, platila kroužky, společenské tance, sportovní tance, tam se měsíčně platilo mezi 300- 400 Kč, pokud byl lockdown tak se to neplatilo. Každý měsíc mu platila telefon, nákladem asi 130- 150 Kč. Také žalobce dosud nepřepsal jméno trvalé bydliště, takže je stále veden u ní, platí na obecním úřadě svoz domovního odpadu i za jméno, což je ročně kolem 500 Kč. Také od doby, kdy byly děti svěřeny do její péče, tak jejich otec platil toliko soudem stanovené výživné, ale jakkoliv nad rámec tohoto výživného dětem nepřispíval, přičemž zmíní-li jen tu nejzásadnější položku, tak pro jméno pořizovali rovnátka, celkovým nákladem 36.000 Kč, dále to byly všechny mimoškolní akce, škola v přírodě, na tom se také žalobce žádným způsobem nepodílel. K dotazu, kde a jak, děti pobývaly uvedla, že od března do května žil jméno u otce přes týden a víkendy si střídali s oběma dětmi. Doplnila, že od jednoho roku jméno, tedy asi anonymizováno let, hradí stavební spoření 500 Kč měsíčně. Také pokud se jméno věnuje název zájmového kroužku nezletilého anonymizována tři slova, pravidelné platby za kroužek platí otec, ale po lockdownu jezdí skoro každý týden na soutěže a to i na víkendy, kdy mají být u otce, s jméno i jméno jezdí ona na soutěže, vozí je, tam jsou s tím náklady na pohonné hmoty, vstupné, startovné, jídlo na celý den a to samozřejmě hradí sama. Pak popsala, co vše nakoupila pro děti.

6. V souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 923 odst. 1 věta 1. o. z., dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací.

8. Pokud soud shrne zjištěný skutkový stav, pak vzal za prokázáno jako nesporné tvrzení účastníků, že i v mezidobí od ledna do června včetně, tedy po 6 měsíců, platil žalobce výživné ve výši 11.000 Kč pro dvě děti tak, jak bylo stanoveno rozsudkem z roku 2019. Toto výživné přestal platit až po právní moci rozsudku, kterým byl nezletilý jméno svěřen do jeho péče, a byla stanovena vyživovací povinnost žalované. Soud však s ohledem na výpověď žalované nepřisvědčil tvrzení žalobce, že by se v mezidobí leden - červen 2021 matka na uspokojování potřeb nezletilého jméno nikterak nepodílela. Nebylo vyvráceno její tvrzení, že syn jméno nepobýval výhradně u otce, ale nejméně o víkendech se děti u rodičů střídaly. Podobně nebylo vyvráceno tvrzení žalované, že přispívala nezletilému synovi na mimoškolní aktivity, nebo nejméně za něj v místě, kde má trvalý pobyt, hradila městu svoz odpadu.

9. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že nelze jednoznačně konstatovat, že by žalované vzniklo bezdůvodné obohacení z titulu toho, že by výživné nebylo spotřebováno pro potřeby nezletilého dítěte, kterému bylo určeno. V tomto kontextu však je třeba poukázat na ustanovení § 923 odst. 2 věta 1. o. z., podle něhož v případě výživného pro nezletilé děti se již spotřebované výživné nevrací. Tohoto výkladu se drží i konstantní judikatura, kdy v této souvislosti lze poukázat zejména na usnesení Nejvyšší soudu ze dne ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2336/2004 (Rc 38/07), podle něhož "V případě, kdy výživné pro dítě nebo matku dle § 922 o. z., soud pro zásadní změnu poměrů zpětně snižuje, popř. deklaruje zánik vyživovacího vztahu k určitému datu v minulosti, není povinností spotřebované výživné za tuto dobu vrátit (§ 923 o. z.). Skutečnost, zda došlo k jeho spotřebování, je otázkou dokazování. Je otázkou, zda musí být výživné skutečně„ utraceno“ či zda se spotřebováním rozumí i jeho investování, např. do stavebního spoření, cenných papírů atd. Lze se domnívat, že pojem„ spotřebované výživné“ je třeba interpretovat extenzivně, a to vzhledem k povaze výživného, kdy má pokrývat nejen aktuální„ spotřebu“ oprávněného (náklady na jídlo, bydlení, dopravu atd.), ale může být určeno i ke tvorbě úspor, za spotřebování lze považovat i určité investice, z nichž pak může mít oprávněný určitý zisk a jež slouží k jeho zabezpečení do budoucna. V kontextu tohoto rozhodnutí lze, zejména s ohledem na tvrzení žalované, vzít výživné za spotřebované a vyvrátit tvrzení žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení na straně matky, která měla být, dle jeho právního názoru, toliko platebním místem k poukazování výživného. Nad rámec těchto úvah pak jsou veškeré polemiky účastníků o tom, zda a co je faktické a evidenční bydliště dítěte, zda je či není povinností platit městu poplatek za domovní odpad, případně zda žalobce nepostupoval dostatečně bděle, pokud v souvislosti s faktickým převzetím péče o nezletilého jméno nepodal návrh k soudu na předběžnou úpravu poměrů, včetně výživného.

10. Další důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalované v souvislosti s přijímáním plateb výživného bezdůvodně obohacení nevzniklo.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého má žalovaná, která měla plný úspěch, nárok na úhradu nákladů řízení proti žalobci, neboť tento úspěch ve věci neměl. Náklady řízení představují účelně vynaložené náklady právního zastoupení dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a zastoupení u jednání dne 4. 5. 2022) po 2.540 Kč z merita věci 36.000 Kč a dvakrát režijní paušál á 300 Kč, což je celkem 5.680 Kč Tyto náklady byly v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznány k rukám právní zástupkyně žalované a lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.