OSVY 3 C 187/2020-196

Okresní soud ve Vyškově rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený obecnou zmocněnkyní příjmení jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ datum narození ⟪LB:lb_010⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_011⟫ o zaplacení částky 102.110 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.422 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.422 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 81.688 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 81.688 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na nákladech řízení státu částku 17.309,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na nákladech řízení státu částku 4.327,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23.10.2020 domáhá se žalobce po žalovaném zaplacení částky 102.110 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že při dopravní nehodě dne datum ve obec na pozemní komunikaci na ulici ulice poblíž restaurace anonymizována dvě slova došlo ke střetu a poškození dvou motorových vozidel, a to vozidla značka automobilu, model anonymizováno, registrační značka, provozovaného žalobcem, a vozidla značka automobilu, model anonymizováno, registrační značka, provozovaného žalovaným. Odbor dopravy stát. instituce zahájil vůči oběma řidičům uvedených vozidel jméno příjmení, zaměstnanci žalobce, a jméno příjmení, zaměstnanci žalovaného, přestupkové řízení z důvodu jejich možné odpovědnosti za přestupek související se zaviněním uvedené dopravní nehody, které bylo následně vůči oběma řidičům postupně zastaveno. V rámci přestupkového řízení byl soudním znalcem celé jméno znalce vypracován znalecký posudek ze dne datum číslo z něhož vyplynulo, že řidič příjmení, který vyjížděl od krajnice před pekárnou příjmení a následně se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci anonymizována dvě slova, v okamžiku, kdy se se svým vozidlem již pohyboval po oblouku, avšak teprve před nájezdem do protisměrného jízdního pruhu, z postavení za ním jedoucího vozidla anonymizováno mohl rozpoznat, že toto vozidlo provádí jeho předjíždění. Z ustálené rozhodovací praxe přitom plyne, že zásadní význam má zjištění, kdy řidič zahájil odbočování, tento okamžik přitom nelze vztahovat k započetí znamení o změně směru jízdy, protože rozhodující je až okamžik skutečné změny směru jízdy (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2013, sp.zn. 7 Tdo 918/2013), dále i když tedy odbočující řidič začne dávat včas znamení o změně směru jízdy ještě před zahájením odbočování, tím se jeho povinnosti nevyčerpávají, protože má další povinnosti spočívající v tom, že při samotném odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a současně musí dbát zvýšené opatrnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2016, sp.zn. 4 Tdo 264/2016), a zvýšená opatrnost pak znamená, že situaci za svým vozidlem musí kontrolovat nejen v momentě, kdy dává světelné znamení o změně směru jízdy, ale i v době samotného odbočovacího manévru, kdy se vozidlo začne vychylovat do jízdního pruhu, v němž může očekávat pohyb vozidel, zvýšenou opatrnost je možné logicky na řidiči odbočujícím vlevo požadovat i z toho důvodu, že v momentě odbočování snižuje rychlost, která mu umožňuje zareagovat na případně předjíždějící vozidlo ve vysoké rychlosti zastavením a posečkáním s dokončením odbočení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2020, sp.zn. 6 Tdo 139/2020). Z uvedených závěrů je patrné, že řidič vozidla příjmení příjmení v okamžiku bezprostředně před najetím do protisměrného jízdního pruhu nesprávně vůbec nezareagoval na předjíždění svého vozidla vozidlem anonymizováno, pohyb svého vozidla, tj. odbočovací manévr vlevo, nepřerušil a namísto toho zamýšlený odbočovací manévr provedl, čímž porušil ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, které mu ukládalo dát znamení o změně směru jízdy, neohrozit řidiče jedoucí za ním a dbát zvýšené opatrnosti, tedy ještě před zahájením přejíždění svým vozidlem do protisměrného jízdního pruhu se přesvědčit, zda tímto svým odbočovacím manévrem neohrozí za ním jedoucí a v té době jej již předjíždějící vozidlo anonymizováno. Žalobci vznikla poškozením vozidla anonymizováno při dopravní nehodě škoda ve výši 102.110 Kč odpovídající částce, kterou musel žalobce vynaložit na jeho opravu opravcem jméno příjmení, se sídlem obec a číslo. Příčinná souvislost mezi porušením uvedené právní povinnosti zaměstnancem žalovaného – řidičem příjmení a škodou vzniklou žalobci spočívá v tom, že protiprávní jednání řidiče příjmení bylo bezprostřední příčinou dopravní nehody – střetu vozidel, při níž došlo k poškození vozidla anonymizováno. Žalovaný odpovídá za škodu vzniklou žalobci, neboť při své činnosti použil svého zaměstnance jméno příjmení, který popsaným jednáním způsobil škodu žalobci. Žalobce vyzval žalovaného k náhradě způsobené škody do tří dnů od doručení výzvy k plnění, přičemž tato výzva byla žalovanému doručena dne datum. Žalovaný se čtvrtým dnem následujícím po doručení výzvy k plnění, tj. datum, ocitl v prodlení se zaplacením požadované částky.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Ve vyjádření zejména uvedl, že tvrzení žalobce o protiprávním jednání řidiče vozidla příjmení příjmení (zaměstnance žalovaného) je v rozporu nejen s výsledky šetření v rámci správního řízení před stát. instituce, ale též zejména se závěry znaleckého posudku, které tvrzení žalobce nepotvrzují, ale vyvrací. stát. instituce, Odbor dopravy, vydal dne datum rozhodnutí, jímž uznal zaměstnance žalobce jméno příjmení vinným, že dne datum ve obec na ulici ulice – na místní komunikaci, u restaurace anonymizována dvě slova, předjížděl vozidlem anonymizováno vozidlo příjmení, které řídil zaměstnanec žalovaného jméno příjmení, v momentě, kdy tento se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci anonymizována dvě slova. Tímto manévrem došlo ke střetu obou vozidel. Svým jednáním porušil ustanovení § 17 odst. 5 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb. a zavinil dopravní nehodu. Tímto rozhodnutím bylo dále řízení proti jméno příjmení zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že by jméno příjmení porušil § 21 zákona o silničním provozu. Rozhodnutí vůči jméno příjmení nabylo právní moci dne datum. Tímto rozhodnutím tedy bylo pravomocně rozhodnuto, že jméno příjmení při odbočování vlevo dodržel zákonné povinnosti, tedy že dával znamení o změně směru jízdy a jeho jednáním nedošlo při odbočování k ohrožení řidiče jedoucího za ním a splnil povinnost dbát zvýšené opatrnosti. jméno příjmení podal proti rozhodnutí správního orgánu odvolání, jelikož se však stát. instituce v zákonem stanovené jednoroční lhůtě nepodařilo konat, bylo řízení zastaveno. Odůvodnění rozhodnutí stát. instituce bylo do značné míry založeno na závěrech znaleckého posudku znalce celé jméno znalce ze dne datum číslo. Znalec podrobil celou dějovou linii dopravní nehody detailnímu zkoumání a z anonymizováno zjištění byly vyvozeny tyto skutečnosti: řidič vozidla anonymizováno mohl znamení o změně směru jízdy vozidla příjmení chybně interpretovat, skutečná reakce řidiče vozidla anonymizováno byla mírně pozdní, řidič vozidla příjmení nemohl z charakteru pohybu vozidla anonymizováno rozpoznat, že toto vozidlo již provádí předjíždění, v okamžiku, kdy bylo možno z postavení vozidla anonymizováno rozpoznat, že provádí předjíždění, se již vozidlo příjmení pohybovalo po oblouku, pokud by řidič vozidla anonymizováno zahájil svou reakci včas, tak by své vozidlo zastavil vždy ještě před místem křížení trajektorií, pokud by se vozidlo anonymizováno pohybovalo nejvýše povolenou rychlostí 50 km/hod. a pokud by jeho řidič zahájil svou reakci ve stejném místě a čase, jak ve skutečnosti zahájil, střetu by dokázal brzděním zabránit, řidič vozidla příjmení neměl důvod odvracet střet, neboť se mohl domnívat, že jej řidič vozidla anonymizováno vidí a je srozuměn s jeho úmyslem odbočit vlevo a řidič vozidla příjmení mohl tak nabýt dojmu, že může bezpečně odbočit, řidič vozidla příjmení po celou dobu odbočování dával znamení o změně směru jízdy, před vlastním odbočením se přesvědčil o situaci za ním, neměl možnost rozpoznat, že bude předjížděn vozidlem anonymizováno, zahájil odbočování, v daném okamžiku se ještě přesvědčil o situaci za ním, následně prováděl kontrolu situace před ním – míst, kam odbočoval a protisměru a v daném okamžiku došlo k nárazu. Tvrzení uvedená v žalobě jsou založená na žalobcem uváděných tezích, které jsou zcela vytrženy z kontextu celého případu. Ze znaleckého posudku navíc vyplývá, že informace sdělené řidičem žalobce nebyly v průběhu řízení pravdivé, když uváděl, že se pohyboval rychlostí 45 km/hod, kdy znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že vozidlo anonymizováno dosáhlo při zrychlování rychlosti 56,6 až 59,9 km/hod. Dále řidič vozidla anonymizováno uváděl, že v okamžiku, kdy byla přední část jeho vozidla na úrovni zadní části vozidla příjmení, až v ten okamžik zahájilo vozidlo příjmení odbočování vlevo, což bylo znalcem hodnoceno jako technicky nepřijatelné. Rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná žalobcem nelze na projednávaný případ aplikovat. Povinnosti odbočujícího řidiče uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 7 Tdo 918/2013, na které žalobce poukazuje, zaměstnanec žalovaného splnil. Ve všech žalobcem uváděných rozhodnutích došlo k porušení ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu řidičem odbočujícího vozidla tím, že řidič vůbec nekontroloval situaci za sebou při odbočování, což však v tomto případě splněno nebylo. Žalovaný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 10/2008, podle něhož nelze po řidiči vozidla požadovat, aby se při odbočování nepřetržitě či průběžně díval za sebe a nevěnoval se náležitě odbočovacímu manévru, jakož i nesledoval, co se děje ve směru jeho jízdy, vozidla jedoucí za odbočujícím vozidlem, které má řádně zapnutý směrový ukazatel ohlašující změnu směru jízdy, si mají počínat tak, aby na tuto změnu stihly za normálních okolností zareagovat včas. Dále žalovaný upozornil na nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 3159/15, dle kterého pokud řidič s dostatečným předstihem řádně dává ostatním účastníkům silničního provozu najevo svoji vůli odbočit vlevo a ověřil si již, že neexistuje překážka, která by mu v tom bránila, může v odbočovacím manévru pokračovat. Dále žalovaný uvedl, že vozidlo příjmení bylo výraznými polepy označeno jako vozidlo název název. Areál restaurace restaurace, na jehož vjezd řidič vozidla příjmení odbočoval, byl označen také logy právnická osoba, která je jeho vlastníkem, brána do areálu přitom byla otevřená. Na řidiči vozidla anonymizováno tedy bylo, aby dbal zvýšené opatrnosti a pokud vozidlo příjmení mělo zapnuté levé světlo signalizující odbočení a po levé straně se nacházel areál název a auto jedoucí před ním mělo označení logy název, mohl předpokládat a interpretovat tuto signalizaci o to více jako signalizaci znamenající odbočení doleva. Řidičem žalovaného jméno příjmení nedošlo k porušení právní povinnosti a není možné tak shledávat příčinnou souvislost mezi jednáním jméno příjmení a škodou vzniklou žalobci. Žalovaný namítl, že pokud bylo pravomocně rozhodnuto, že řidič příjmení neporušil ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu, nelze se nyní podanou žalobou domáhat způsobené škody po žalovaném, neboť tento není v tomto řízení pasivně legitimován.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného uvedl, že rozhodnutí správního orgánu o zastavení přestupkového řízení vůči řidiči příjmení i následně vůči řidiči příjmení nemají pro rozhodnutí civilního soudu žádný význam. Žalovaný účelově tvrdí, že řidič příjmení před zahájením odbočovacího manévru signalizoval změnu směru jízdy – podle řidiče příjmení však řidič příjmení žádnou takovou signalizaci neučinil. Toto nepřímo dokládá i skutečnost, že podle závěrů znaleckého posudku byla reakce řidiče příjmení na řidičem příjmení vytvořenou dopravní situaci mírně pozdní, tzn. že řidič příjmení zareagoval až v okamžiku, kdy řidič příjmení začal při svém manévru přejíždět do protisměrného jízdního pruhu. příjmení příjmení měl při svém odbočovacím manévru nejen povinnost dát včas znamení o změně směru jízdy svého vozidla, ale rovněž povinnost neohrozit řidiče jedoucí za ním a zejména dbát zvýšené opatrnosti. Jakkoli řidič příjmení po zahájení odbočování musel primárně sledovat prostor před svým vozidlem, v okamžiku zahájení přejíždění do protisměrného jízdního pruhu se měl zabývat i situací za svým vozidlem – tato jeho povinnost byla o to významnější, neboť jeho vozidlo bylo vybaveno pevnou přepážkou, která rozhledové poměry řidiče příjmení směrem dozadu za vozidlo zhoršovala, což ale nemůže být důvodem pro kladení zvýšených požadavků na chování řidiče příjmení. Žalovaným uváděná nepřiměřená rychlost vozidla anonymizováno byla podle znaleckého posudku nanejvýš o 13,2 až 19,8 % vyšší než rychlost 50 km/hod, tedy zjevně nešlo o takovou rychlost, v jejímž důsledku by bylo řidiči příjmení znemožněno na jeho předjíždění vozidlem anonymizováno adekvátně zareagovat a odbočovací manévr přerušit.

4. Žalovaný v reakci na vyjádření žalobce uvedl, že nové tvrzení žalobce o tom, že podle řidiče příjmení řidič příjmení žádnou signalizaci změnu směru jízdy neučinil, je nepravdivé, neboť v rámci správního řízení řidič příjmení od počátku tvrdil, že dával znamení o změně směru jízdy, což potvrdil i svědek příjmení.

5. V rámci jednání konaného dne datum soud seznámil účastníky řízení se svým názorem na žalovaným tvrzenou vázanost soudu v tomto řízení rozhodnutím stát. instituce, Odbor dopravy, ze dne datum, sp.zn. název číslo rok, číslo jednací, v části, v níž bylo řízení proti řidiči žalovaného jméno příjmení pravomocně zastaveno ke dni datum, neboť dle správního orgánu nebyla naplněna subjektivní stránka přestupku, tedy zavinění jméno příjmení na předmětné dopravní nehodě. Citovaným rozhodnutím správního orgánu není soud v tomto řízení ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že soud je vázán pouze rozhodnutím správního orgánu, že se stal přestupek a kdo přestupek spáchal. Usnesení o zastavení řízení pod tento typ rozhodnutí nespadá. V komentářové literatuře k ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. se hovoří o tom, zda a do jaké míry má soud vycházet z rozhodnutí, které bylo vydáno v trestním řízení, v němž byl obžalovaný zproštěn obžaloby. I pokud existuje takové rozhodnutí, tak ani tímto rozhodnutím není soud v civilním řízení vázán. Na druhou stranu však soud nemůže úplně takové rozhodnutí ponechat bez povšimnutí. To znamená, dospěje-li k odlišnému závěru v civilním řízení, měl by se vypořádat s tím, proč k odlišnému skutkovému a právnímu závěru dospěl. Druhým důvodem je to, že účastníky přestupkového řízení byly dvě fyzické osoby, a to řidič jméno příjmení a řidič jméno příjmení. Pouze tyto osoby se vyjadřovaly ke skutkové stránce věci, k jejímu právnímu hodnocení a pouze tyto osoby byly slyšeny. Účastníky tohoto soudního řízení jsou však subjekty odlišné, které se v přestupkovém řízení k ničemu nevyjadřovaly. Bylo by tak porušením práva na spravedlivý proces vycházet bez dalšího z daného usnesení, neboť účastníci řízení neměli možnost skutkově a právně v přestupkovém řízení argumentovat a nebyli slyšeni. V tomto ohledu soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp.z. I ÚS 1424/09, podle něhož„ Vázanost soudu v civilním řízení trestním rozsudkem ve smyslu § 135 o.s.ř. se může prosadit jenom ve vztahu k osobám, které vystupovaly v trestním řízení, v němž měly možnost skutkově a právně argumentovat, jakož i činit důkazní návrhy. S ohledem na právo na právní slyšení, jež je součástí práva na spravedlivý proces, se však tato vázanost nemůže uplatnit vůči třetím osobám, které v trestním řízení takovou možnost neměly; v takovém případě lze v civilním řízení provádět dokazování k těm okolnostem, které byly zjišťovány v trestním řízení a které jsou zároveň významné i pro soukromoprávní posouzení věci.“ Dle soudu není jediného důvodu, aby citované závěry Ústavního soudu vztahující se k trestnímu řízení nebyly aplikovány ve vztahu k řízení správnímu.

6. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že v době dopravní nehody byl řidič vozidla příjmení jméno příjmení zaměstnancem žalobce a řidič vozidla příjmení jméno příjmení byl zaměstnancem žalovaného.

7. Soud ve věci provedl dokazování svědeckými výpověďmi, znaleckým posudkem a jeho doplňkem, výslechem znalce a listinami, přičemž z nich zjistil následující skutečnosti:

8. Z osvědčení o registraci vozidla bylo zjištěno, že vlastníkem vozidla anonymizováno byl ke dni datum žalobce.

9. Z faktury ze dne datum, posudku/kalkulace ze dne datum číslo příjmového dokladu ze dne datum bylo zjištěno, že opravu vozidla anonymizováno po dopravní nehodě provedl jméno příjmení, autoservis, IČO, obec a číslo, náklady na opravu dle posudku/kalkulace ze systému anonymizováno činily včetně DPH 132.743,27 Kč, přičemž náklady byly tvořeny cenou náhradních dílů, mzdou za práci, vedlejšími náklady a lakováním. Fakturou ze dne datum č. rok byla žalobci vyúčtována celková cena za opravu vozidla po započtení slevy 30 % z důvodu nepoužití originálních náhradních dílů ve výši 102.110 Kč včetně DPH se splatností datum. Tato částka byla žalobcem jméno příjmení uhrazena v hotovosti dne datum.

10. Z předžalobní výzvy ze dne datum, podací stvrzenky a potvrzení o dodání zásilky z portálu České pošty bylo zjištěno, že dopisem ze dne datum, který byl žalovanému doručen dne datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě škody ve výši 102.110 Kč nejpozději do tří dnů od jeho doručení s upozorněním, že pokud nebude požadovaná částka žalobci uhrazena, obrátí se se svým nárokem na soud.

11. Z připojeného spisu stát. instituce, Odbor dopravy, sp.zn. spisová značka, a to zejména v něm obsažených listin: oznámení přestupku ze dne datum, úředních záznamů ze dne datum, datum, oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne datum, uplatnění nároku na náhradu škody ze dne datum a datum, protokolu o ústním projednání přestupku ze dne datum, výzvy k doplnění předložených dokumentů ze dne datum, rozhodnutí ze dne datum, odvolání jméno příjmení ze dne datum a usnesení o zastavení řízení ze dne datum bylo zjištěno, že na základě oznámení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor obec, Dopravní inspektorát ze dne datum Městský úřad Vyškov, Odbor dopravy, zahájil řízení o přestupku, kterého se měl dopustit jméno příjmení tím, že dne datum, kdy řídil vozidlo příjmení ve obec na ulici ulice – místní komunikace u restaurace restaurace restaurace, nedbal zvýšené opatrnosti a při odbočování, kdy vyjížděl od krajnice před pekárnou příjmení a následně se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci restaurace restaurace, byl v době odbočovacího úkonu předjížděn sanitním vozem anonymizováno, tč. bez práva přednosti v jízdě, v následku čeho došlo ke střetu s vozidlem anonymizováno, které řídil ve směru od ulice ulice k ulici příjmení jméno příjmení, když tímto jednáním porušil ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu, a dále zahájil řízení o přestupku, kterého se měl dopustit jméno příjmení tím, že dne datum, kdy řídil vozidlo anonymizováno, ve obec na ulici ulice – místní komunikace, u restaurace restaurace restaurace, předjížděl vozidlo příjmení, které řídil jméno příjmení, v momentně, kdy tento se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci restaurace restaurace, kdy tímto manévrem došlo ke střetu obou vozidel, přičemž svým jednáním porušil ustanovení § 17 odst. 5 písm. e) zákona o silničním provozu. Z úředních záznamů Policie ČR ze dne datum a datum bylo zjištěno, že jméno příjmení při telefonickém hovoru dne datum uvedl, že dne datum jel ve vozidle anonymizováno, cestoval sám, když jel po ulici ulice ve obec, všiml si, jak u anonymizována dvě slova stojí dodávka, jejíž řidič stál u pravé krajnice a dával výstražné znamení. Dále si všiml, že z pekárny vychází muž, který do vozidla nastupoval jako spolujezdec. V uvedeném místě jel rychlostí asi 45 km/hod. Když viděl, že vozidlo stojí, začal jej předjíždět. Jakmile byl přední částí svého vozidla na úrovni zadní části vozidla příjmení, všiml si, že vozidlo vyjelo od krajnice a začalo odbočovat vlevo. V ten okamžik strhl řízení vlevo, aby zabránil střetu, což se mu nepodařilo a do vozidla narazil. Dne datum uvedl při telefonickém hovoru jméno příjmení, že dne datum jel ve vozidle příjmení po ulici ulice ve obec, zde zastavil spolupracovníkovi jméno příjmení u pekárny příjmení a zůstal stát při pravém okraji komunikace se zapnutými výstražnými světly. Když se kolega příjmení vracel do auta, podíval se do zpětného zrcátka a v dálce viděl sanitní vozidlo. Rozjel se, po celou dobu dával znamení o změně směru jízdy vlevo, protože se chtěl otočit na vjezdu parkoviště u restaurace restaurace restaurace. Začal odbočovat a všiml si, že má vedle sebe vozidlo, které jej předjíždí. I přes jeho snahu došlo ke střetu vozidel. Dne datum v telefonickém hovoru jméno příjmení uvedl, že jel jako spolujezdec ve vozidle příjmení, které řídil jeho kolega jméno příjmení. Zastavili na ulici ulice, kde si šel nakoupit do pekárny příjmení. Kolega zapnul výstražná světla a seděl ve vozidle. Když se vrátil, všiml si, že od ulice ulice jede sanitka, která však jela docela pomalu a byla od nich vzdálená asi 70 m. Jakmile nasedl, kolega příjmení se hned rozjel a jel pomalou jízdou až k odbočce na parkoviště před restaurací restaurace restaurace. Po celou dobu dával blinkr vlevo a začal odbočovat. Najednou uslyšeli brzdy druhého vozidla a přišel náraz. Kde byla sanitka v době, kdy kolega příjmení začal odbočovat, neví, jelikož mají ve vozidle přepážku znemožňující pohled dozadu. V přestupkovém řízení uplatnil nárok na náhradu škody způsobené dopravní nehodou žalobce dopisem ze dne datum ve výši 102.110 Kč a žalovaný dopisem ze dne datum ve výši 111.660 Kč. Při ústním projednání přestupku dne datum, k němuž se oba obvinění z přestupku osobně dostavili, jméno příjmení prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že vozidlo anonymizováno je vybaveno systémem příjmení control, který zaznamenává průběh rychlosti a podle výstupu z tohoto systému jelo vozidlo anonymizováno po celou dobu povolenou rychlostí. Požádal o poskytnutí lhůty k předložení záznamu ze systému příjmení control o rychlosti vozidla anonymizováno. příjmení jméno příjmení předložil správnímu orgánu dokumenty, které nevypovídají o skutečné rychlosti vozidla anonymizováno v daném místě a čase, byl vyzván dopisem ze dne datum k jejich doplnění. Podáním ze dne datum sdělil jméno příjmení, že požadované informace nemá on ani jeho zaměstnavatel právnická osoba k dispozici, když data GPS jsou provozovatelem tohoto systému zálohována pouze 6 měsíců. K zadání správního orgánu byl vypracován znalecký posudek celé jméno znalce, znalcem v oboru doprava, silniční nehody, ze dne datum číslo za účelem vypracování komplexní analýzy nehodového děje, potvrzení, zda z technického hlediska je možný průběh nehodového děje, jak ho popisují ve své výpovědi řidiči, stanovení možnosti odvrácení střetu vozidel a uvedení dalších okolností zjištěných při zpracování znaleckého posudku majících vliv na posouzení dané věci. Závěry znaleckého zkoumání jsou uvedeny v dalším odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Rozhodnutím stát. instituce, Odbor dopravy, ze dne datum rozhodnutí, sp.zn. spisová značka, číslo jednací byl jméno příjmení uznán vinným tím, že dne datum, kdy řídil vozidlo anonymizováno, ve obec na ulici ulice – na místní komunikaci, u restaurace restaurace restaurace, předjížděl vozidlo příjmení řízené jméno příjmení v momentě, kdy tento se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci restaurace restaurace, tímto manévrem došlo ke střetu obou vozidel, svým jednáním porušil ustanovení § 17 odst. 5 písm. e) zákona o silničním provozu a zavinil dopravní nehodu, a dále řízení ve věci přestupku, kterého se měl dopustit jméno příjmení tím, že by porušil ustanovení § 21 zákona o silničním provozu, když dne datum, kdy řídil vozidlo příjmení, ve obec na ulici ulice – na místní komunikaci, u restaurace restaurace restaurace, vyjížděl od krajnice před pekárnou příjmení a následně se chtěl s vozidlem otáčet na vjezdu k restauraci restaurace restaurace, přičemž byl v době odbočovacího úkonu předjížděn vozidlem anonymizováno, které řídil ve směru od ulice ulice k ulici příjmení jméno příjmení, v důsledku čehož došlo ke střetu obou vozidel, se zastavuje. Ve vztahu k jméno příjmení rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. jméno příjmení podal proti rozhodnutí odvolání. Vzhledem k tomu, že se správnímu orgánu nepodařilo ve lhůtě jednoho roku od vydání rozhodnutí konat, bylo řízení vedené proti jméno příjmení usnesením stát. instituce, Odbor dopravy, ze dne datum rozhodnutí, sp.zn. spisová značka, číslo jednací zastaveno, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. V odůvodnění rozhodnutí ze dne datum správní orgán ve vztahu k řidiči jméno příjmení učinil následující závěry: jméno příjmení od svého rozjezdu po celou dobu dával znamení o změně směru jízdy vlevo, což bylo potvrzeno i jeho spolujezdcem jméno příjmení. Tedy tuto povinnost si splnil a svůj záměr odbočit vlevo zcela jasně deklaroval řidiči jedoucímu za ním. Při tomto úkonu však nemohl předpokládat, že bude předjížděn vozidlem anonymizováno zleva. Dále řidič musí splnit podmínky„ nesmět ohrozit“ a„ dbát zvýšené opatrnosti“. Dle správního orgánu si jméno příjmení nepočínal tak, že by jinému účastníku silničního provozu na pozemních komunikacích vzniklo nějaké bezprostřední nebezpečí. To by vzniklo např. tehdy, když by zahájil odbočovací manévr, aniž by dal najevo úmysl odbočit znamením o změně směru jízdy, či by tento dal a odbočovací manévr by provedl před bezprostředně jedoucím vozidlem, či by nečekaně a náhle změnil směr jízdy. jméno příjmení úmysl odbočit vlevo signalizoval s dostatečným předstihem. Pokud jde o povinnost dbát zvýšené opatrnosti, kdy v tomto případě se jedná o věnování se situaci v silničním provozu za sebou, je třeba vycházet z objektivních okolností konkrétní dopravní situace. Pokud řidič odbočující vlevo, který dává řádně znamení o změně směru jízdy vlevo a který si před provedením úkonu odbočení zkontroluje situaci za sebou, již by nemělo být bez dalšího požadováno, aby se při odbočování nepřetržitě či průběžně díval za sebe a nevěnoval se náležitě odbočovacímu manévru a nesledoval přitom, co se děje ve směru jeho jízdy. Naopak řidič jedoucí za odbočujícím vozidlem, které má řádně zapnutý směrový ukazatel ohlašující změnu směru jízdy, si má počínat tak, aby na tuto změnu stihl za normálních okolností zareagovat včas, je oproti řidiči odbočujícímu ve výhodě, minimálně má lepší přehled na pozemní komunikaci a tím možnost rychlejší a lepší reakce. Ve vztahu k řidiči jméno příjmení správní orgán učinil následující závěry: První možností, kdy měl řidič anonymizováno zahájit svou reakci, byl okamžik, kdy vozidlo příjmení zahájilo své dávání znamení o změně směru jízdy vlevo. Avšak vozidlo se rozjíždělo od pravého okraje vozovky, tedy řidič vozidla anonymizováno se mohl domnívat, že toto znamení je dáváno proto, že se vozidlo rozjíždí od okraje a bude dále pokračovat v přímé jízdě. Nelze-li vyloučit chybnou interpretaci znamení levým směrovým světlem, je rozhodný okamžik možné reakce řidiče vozidla anonymizováno stanoven až z možnosti rozpoznání úmyslu řidiče vozidla příjmení odbočit vlevo na nájezd na parkoviště dle stočení vozidla a jeho vyjetí blíže ke středu vozovky. Možností, jak mohl řidič příjmení rozpoznat, že vozidlo příjmení bude odbočovat, je až charakter jeho jízdy. Za tento okamžik je možno považovat okamžik, kdy vozidlo příjmení bylo již významně stočeno vlevo o takový úhel, kdy řidiči vozidla anonymizováno muselo být zřejmé, že se nejedná o běžné vyjíždění od okraje vozovky, ale že se jedná o odbočování. Tento okamžik nastal 2,77 sekundy před okamžikem střetu a vozidlo anonymizováno se v témže okamžiku nalézalo ve vzdálenosti 38,5 – 41 m od místa střetu. V tomto okamžiku měl řidič vozidla anonymizováno nejpozději zahájit svou reakci. Ve skutečnosti ji zahájil až v čase 2,03 – 2,25 sekundy před okamžikem střetu, tedy jeho reakce byla mírně pozdní, a to ve vzdálenosti 27,6 – 33 m před místem střetu, v tu dobu vozidlo anonymizováno stále zrychlovalo a dosahovalo rychlosti 54,8 – 57,1 km/hod. Pokud by řidič vozidla anonymizováno zahájil svou reakci včas, tak vždy by své vozidlo zastavil ještě před křížením trajektorií (před místem střetu). Dalším aspektem příčiny dopravní nehody byla rychlost vozidla anonymizováno. Pokud by se toto vozidlo pohybovalo nejvýše dovolenou rychlostí 50 km/hod a pokud by řidič příjmení zahájil svou reakci ve stejném místě a čase, jak ve skutečnosti zahájil, střetu by brzděním zabránil.

12. Ze znaleckého posudku celé jméno znalce, znalce v oboru doprava, silniční nehody, ze dne datum číslo bylo stran komplexní analýzy nehodového děje zjištěno následující. příjmení příjmení se pohybovalo po ulici ulice ve směru od ulice ulice směrem k ulici ulice. Řidič s vozidlem zastavil u pravého okraje u prodejny anonymizována dvě slova, následně se s vozidlem rozjel. Ve stejnou chvíli se stejným směrem pohybovalo vozidlo anonymizováno řízené řidičem jméno příjmení. Toto vozidlo se pohybovalo počáteční rychlostí cca 45 km/hod (tuto počáteční rychlost nelze potvrdit, ale ani vyvrátit), vozidlo při jízdě po ulici ulice pozvolna zrychlovalo. Řidič tohoto vozidla se rozhodl pro předjetí vozidla příjmení, předjíždění (své příčné vybočování ze středu pravého jízdního pruhu vlevo) zahájil v čase 5,40 – 5,55 sekundy před okamžikem střetu, a to vzdálenosti 76,1 – 78 m před místem střetu. Uvedený počátek předjíždění je technicky nejpozdější okamžik zahájení předjíždění, řidič příjmení však mohl své předjíždění zahájit libovolně dříve, nikoliv však později. Řidič vozidla příjmení se po svém rozjezdu hodlal otočit do protisměru, k čemuž chtěl využít nájezd na parkoviště u restaurace restaurace restaurace, proto s vozidlem bezprostředně po rozjezdu jel nejprve v přímém směru u pravého okraje vozovky, kdy v čase cca 5,11 sekundy před okamžikem střetu a ve vzdálenosti 14,2 m před místem střetu zahájil své odbočování vlevo na nájezd parkoviště. V tom okamžiku se vozidlo anonymizováno nalézalo ve vzdálenosti 70,5 až 74,1 m před místem střetu, již provádělo své předjíždění, ale stále se ještě pohybovalo v pravém jízdním pruhu. Řidič vozidla příjmení pohledem do zpětného zrcátka sice mohl vozidlo anonymizováno vidět, ale z jeho polohy nemohl rozpoznat, že toto vozidlo provádí odbočování. Vozidlo anonymizováno při svém zrychlování na ulici ulice dosáhlo rychlosti 56,6 až 59,9 km/hod. Řidič vozidla anonymizováno na odbočující vozidlo příjmení zahájil svou reakci v čase 2,03 až 2,25 sekundy před okamžikem střetu. Vozidlo anonymizováno se v tom okamžiku nalézalo ve vzdálenosti 27,6 až 33 m před místem střetu a vozidlo příjmení se nalézalo ve vzdálenosti 5,6 až 6,3 m před místem střetu. Nutno tedy říci, že skutečná reakce řidiče vozu anonymizováno byla mírně pozdní, včasná reakce řidiče tohoto vozidla mohla započít v čase 2,77 sekundy před okamžikem střetu ve vzdálenosti 38,5 až 41 m před místem střetu. Po zahájení reakce řidiče vozidla anonymizováno tento řidič intenzivně brzdil, avšak střetu s odbočujícím vozidlem příjmení se mu již nepodařilo zabránit. Rychlost vozidla anonymizováno byla řidičem snížena na rychlost střetovou 28,9 až 31,3 km/hod. příjmení příjmení mělo v okamžiku střetu rychlost cca 10 km/hod. Zda z technického hlediska je možný průběh nehodového děje, jak ho popisují ve své výpovědi řidiči obou vozidel, znalec uvedl: příjmení příjmení uvedl, že v okamžiku, kdy byla přední část jeho vozidla anonymizováno na úrovni zadní části vozidla příjmení, zahájilo vozidlo příjmení odbočování vlevo, toto je technicky nepřijatelné. Výpověď řidiče vozidla příjmení je technicky přijatelná. Stran možnosti odvrácení střetu vozidel znalec uvedl následující: Pokud by řidič vozidla anonymizováno zahájil svou reakci včas, tj. ve vzdálenosti 35,8 až 41 m před místem střetu a v čase 2,77 sekundy před okamžikem střetu, vždy by své vozidlo zastavil ještě před místem střetu. Pokud by se vozidlo anonymizováno pohybovalo nejvýše povolenou rychlostí 50 km/hod a jeho řidič by zahájil svou reakci ve stejném místě a čase, jak zahájil, střetu by dokázal brzděním zabránit. Pokud by vozidlo anonymizováno nepředjíždělo, do místa střetu by rychlostí 50 km/hod dojelo v čase, kdy již vozidlo příjmení plně vyklidí pravý jízdní pruh pro jízdu směrem k ulici ulice, vozidlo anonymizováno by nemuselo zpomalovat a střet by nenastal. Pokud by vozidlo anonymizováno předjíždělo a pohybovalo se konstantní rychlostí 50 km/hod, pak by k zabránění střetu nedošlo. Řidič vozidla příjmení zahájil příčné přemísťování vlevo pro odbočení v čase 5,11 sekundy před okamžikem střetu, v tom okamžiku se vozidlo anonymizováno nalézalo ve vzdálenosti 70,5 až 74,1 m před místem střetu, již sice provádělo předjíždění, ale teprve začínalo vybočovat vlevo. Pokud by se řidič vozidla příjmení v tomto okamžiku naposledy přesvědčil o situaci za svým vozidlem, vozidlo anonymizováno by tam viděl, ale z příčného postavení vozidla anonymizováno by nerozpoznal, že vozidlo anonymizováno provádí předjíždění. Mohl se domnívat, že jej vidí i řidič vozidla anonymizováno a je srozuměn s jeho úmyslem odbočit vlevo (pokud vozidlo příjmení dávalo znamení o změně směru jízdy vlevo), tedy v tomto případě mohl řidič vozidla příjmení nabýt dojmu, že může bezpečně odbočit a neměl tak důvod odvracet střet. Pokud by řidič vozidla příjmení v průběhu svého odbočování (v průběhu jízdy po oblouku ještě před najetím do protisměrného jízdního pruhu) rozpoznal, že je předjížděn, mohl svůj manévr odbočování přerušit a změnit směr svého pohybu na přímý. Tím by sice odbočku na parkoviště přejel, ale dopravní nehodě by zabránil. Pokud by se řidič vozidla příjmení o situaci za svým vozidlem přesvědčil i po zahájení vybočování vlevo, tj. v průběhu příčného přemísťování při jízdě po oblouku, ale ještě před nájezdem do protisměrného pruhu, mohl vozidlo anonymizováno vidět a z příčné polohy tohoto vozidla by mohl rozpoznat, že toto vozidlo provádí předjíždění. Za kritérium rozpoznání skutečnosti, že vozidlo anonymizováno provádí předjíždění, znalec považuje okamžik, kdy vozidlo anonymizováno zahajuje najíždění do levého (protisměrného) jízdního pruhu. Pokud by vozidlo anonymizováno dodrželo povolenou rychlost 50 km/hod a pokud by jeho řidič reagoval včas, tak odbočením vozidla příjmení nebyla pro řidiče vozidla anonymizováno vytvořena překážka náhlá.

13. Z dopisu žalovaného jméno příjmení ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný se jméno příjmení dotázal, zda řidič příjmení skutečně dával znamení o změně směru jízdy po celou dobu a zda se nemohlo stát, že znamení o změně směru jízdy dával„ až na poslední chvíli“, přičemž jméno příjmení učinil na tomto dopise prohlášení ze dne datum, že si na nehodu dobře pamatuje a je si jistý na 100%, že blinkr vlevo kolega jméno příjmení dával po celou dobu, určitě ne na poslední chvíli. V rámci svědecké výpovědi jméno příjmení potvrdil, že toto prohlášení skutečně učinil.

14. Z vyjádření stát. instituce, Odbor dopravy ze dne datum bylo zjištěno, že řízení vedené proti jméno příjmení bylo zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty, kdy k této skutečnosti nedošlo z důvodu, že by si správní orgán byl vědom nesprávnosti svého rozhodnutí, ale v důsledku enormního nárustu dopravních přestupků a s tím spojeného nedostatečného personálního obsazení Odboru dopravy při Městském úřadu obec.

15. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení bylo zjištěno, že u žalobce v minulosti pracoval jako řidič sanitky, k žalovanému nemá žádný vztah. příjmení se odehrála v roce, kdy u žalobce končil, myslí si, že to byl rok 2021 nebo 2022. Stalo se to na ulici, kde sídlí název. Jel rychlostí do 50 km/hod, vždy jezdil podle předpisů. Jel po hlavní a po pravé straně stála zaparkovaná auta. Viděl, že tam stojí dodávka a bliká výstražnými světly. Jak se k dodávce blížil a už byli téměř vedle sebe, tak dodávka vyjela, dupl na brzdy a střetli se. Z dálky viděl, že k dodávce někdo přistupuje, zda ten člověk do dodávky nastoupil nebo ne, neviděl. Když k dodávce dojížděl, že ji objede, tak vyjela a narazil do jejího boku. U pravé krajnice bylo podélně zaparkováno možná 10 až 15 menších osobních aut, která předjížděl.

16. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že v minulosti byl zaměstnán u žalovaného, k žalobci žádný vztah nemá. Na rok, kdy došlo k havárii, si nevzpomíná. S kamarádem panem příjmení jeli po ulici ulice, panu příjmení zastavil u pekárny příjmení, zapnul výstražná světla. Pan příjmení si šel něco koupit, vrátil se zpět do auta, připoutal se, on vypl výstražná světla, dal blinkr, podíval se do zpětného zrcátka a protože nic nejelo, tak vyjel od krajnice. Pak přerušil blinkr a rovnou hned odbočoval k restauraci restaurace restaurace. Dal blinkr, podíval se do zpětného zrcátka, nic ho nepředjíždělo, tak začal odbočovat. Ještě během odbočování se podíval, najednou byla rána a byla v něm sanitka. V autě, v němž jel, se za sedadly řidiče a spolujezdce nacházela přepážka, zadní dveře byly plechové, tudíž šlo používat jen boční zrcátka. Sanitku v bočním zrcátku viděl, byla dostatečně daleko. Od krajnice vyjel s blinkrem, který přerušil a jak odbočoval k restauraci restaurace restaurace, dal znova znamení o změně směru jízdy. Podíval se do zpětného zrcátka, nikdo ho nepředjížděl, ale viděl, že je za ním auto, odbočil a byla rána. V ten okamžik už byl předními koly na nájezdu, na silnici tam není značení. Jel pomalu, krokem. Pan příjmení byl celému ději přítomen. Při pohledu do bočního zrcátka při výjezdu od krajnice byl sanitní vůz asi 100 m daleko. Nevybavuje si, zda u krajnice stála ještě nějaká další vozidla. Nevybavuje si, zda při výjezdu před zahájením odbočovacího manévru bylo v protisměru nějaké vozidlo.

17. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že je zaměstnán u žalovaného, k žalobci nemá žádný vztah. Myslí si, že dopravní nehoda se odehrála asi ke konci roku 2018. příjmení jméno příjmení, který řídil, mu zastavil na ulici ulice u pekárny, kam si šel nakoupit, myslí si, že výstražná světla byla zapnutá. Když se vracel k autu, podíval se, jestli náhodou někdo nejede, ulice byla prázdná, nikdo nejel. Nasedl do auta, rozjeli se asi po 15 sekundách, připoutával se, kolega dal blinkr a pomalu se rozjížděl. Pak se mu blinkr vrátil po srovnání volantu, zhruba po 40 m dal blinkr znovu, když chtěli odbočovat k restauraci restaurace restaurace za účelem otočení. Kolega dal znovu blinkr doleva, určitě se při tom díval do zrcátka, najednou přišla rána. příjmení se do pravého zpětného zrcátka nedíval. Prostor za autem šlo monitorovat pouze prostřednictvím bočních zrcátek. Poprvé viděl sanitní vůz až v okamžiku, kdy do nich narazil.

18. Z doplňku ke znaleckému posudku ze dne datum číslo ze dne datum číslo vypracovaného celé jméno znalce, znalcem v oboru doprava, silniční nehody, bylo zjištěno, že znalec provedl revizi svého posudku číslo na základě výpovědí svědků jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, realizovaných při jednání soudu dne datum, a dospěl k závěru, že v jejich výpovědích zazněly skutečnosti, které již byly zohledněny v posudku číslo tudíž není třeba závěry znaleckého posudku měnit. Jedinou nově uváděnou okolností byl svědky příjmení a příjmení uvedený způsob dávání znamení o změně směru jízdy vozidlem příjmení, kdy uvádějí, že mezi rozjezdem a odbočením vlevo bylo znamení o změně směru jízdy přerušeno, čímž bylo umožněno od sebe odlišit fázi rozjedu vozidla od fáze odbočování vozidla vlevo. K technické přijatelnosti svědeckých výpovědí řidičů jméno příjmení a jméno příjmení a spolujezdce řidiče příjmení jméno příjmení uvedl znalec následující: Tvrzení řidiče příjmení, že jel rychlostí do 50 km/hod, je v mírném rozporu se závěry znaleckého posudku, neboť analýzou střetu a brzdění vozidla anonymizováno před střetem byla stanovena rychlost na počátku zanechaných brzdných stop vyšší, a to 56,6 až 59,9 km/hod. Odpověď řidiče příjmení na dotaz, kdy dodávka začala vyjíždět z místa zaparkování:„ jak jsem se blížil k ní a už jsme byli téměř vedle sebe, pak ona vyjela…“ není technicky přijatelná. Rovněž není technicky přijatelné tvrzení řidiče příjmení, pokud uvádí, že od rozjedu vozidla příjmení do střetu uplynuly 2 sekundy. Tvrzení řidiče příjmení v odpovědi na otázku, v jaké vzdálenosti byl sanitní vůz v okamžiku, kdy pohlédl do zpětného zrcátka, že poměrně daleko, následně upřesněné, že to bylo 100 m určitě, je technicky přijatelné. Pokud vozidlo příjmení zahájilo dávání znamení o změně směru jízdy vlevo v okamžiku svého rozjezdu od okraje chodníku a poté nepřetržitě až do střetu, řidič vozidla anonymizováno mohl nabýt dojmu, že signalizace levým směrovým světlem je pouze z důvodu výjezdu od okraje chodníku a vozidlo příjmení bude pokračovat přímým směrem. Potom za okamžik možného rozpoznání odbočování je nutno vzít v úvahu okamžik, kdy z charakteru pohybu vozidla již muselo být zřejmé, že se nejedná o vyjíždění od okraje vozovky, ale o odbočování. Tato situace je řešena ve znaleckém posudku. Okamžik možného rozpoznání nastal v čase 2,77 sekundy před okamžikem střetu, vozidlo příjmení v tomto okamžiku již odbočovalo a nalézalo se cca 7,7 m před místem střetu, vozidlo anonymizováno se v témže okamžiku nalézalo ve vzdálenosti 38,5 až 41 m před místem střetu. Pokud u vozidla příjmení došlo po jeho rozjedu k ukončení činnosti levého směrového světla a teprve po uplynutí další doby řidič před samotným odbočením vlevo aktivoval levý ukazatel změny směru jízdy, řidič vozidla anonymizováno měl zahájit svou reakci bezprostředně. Z výpovědí však nelze stanovit okamžik, kdy bylo toto opětovné dávání znamení o změně směru jízdy zahájeno. Je možno vyhodnotit pouze limitní případ, a to kdy řidič vozidla příjmení započne opětovné dávání znamení o změně směru jízdy právě v okamžiku zahájení svého odbočování. Tento okamžik nastal v čase 5,11 sekundy před okamžikem střetu, kdy vozidlo anonymizováno se nalézalo ve vzdálenosti 70,5 až 74,1 m před místem střetu. Pokud by řidič vozidla anonymizováno zahájil svou reakci havarijním brzděním v tomto okamžiku, střetu by brzděním zabránil. Pokud by řidič vozidla příjmení zahájil dávání znamení o změně směru jízdy dříve, ještě před zahájením svého odbočování, tím spíše by řidič vozidla anonymizováno střetu zabránil. Znalec zdůraznil, že mezi dáváním znamení o změně směru jízdy vlevo pro rozjezd od okraje chodníku a mezi znamení o změně směru jízdy pro odbočení vlevo by měla být přestávka. Pokud by řidič vozidla příjmení v okamžiku zahájení svého najíždění do protisměrného jízdního pruhu pohlédl směrem k ulici ulice, mohl by vidět vozidlo anonymizováno, toto vozidlo by již bylo plně vyjeto v levém jízdním pruhu, tedy musel by i rozpoznat, že toto vozidlo již provádí předjíždění. Ovšem v době zahájení překonávání středu vozovky vozidlem příjmení již bylo toto vozidlo značně stočeno směrem vlevo. Spolu s vozidlem se však stáčí i zorná pole zpětných zrcátek. Je velmi pravděpodobné, že v okamžiku zahájení překonávání středu vozovky vozidlem příjmení již bylo zorné pole levého vnějšího zpětného zrcátka stočeno takovým způsobem, že se v něm vozidlo anonymizováno nezobrazovalo. Vozidlo anonymizováno by však i při tomto stočení vozidla příjmení bylo možno pozorovat přímým pohledem, přes okno levých předních dveří vozidla příjmení, což by však vyžadovalo vytočení hlavy řidiče a s velkou pravděpodobností i předklonění řidiče. Pokud by řidič vozidla příjmení v okamžiku zahájení najíždění do protisměrného jízdního pruhu (zahájení překonávání středu vozovky vozidlem příjmení) spatřil vozidlo anonymizováno a okamžitě by na toto zahájil svou reakci, tak i v tomto případě by najel do jízdního pruhu, v němž se pohybovalo předjíždějící vozidlo anonymizováno. příjmení došlo k odvrácení střetu, musel by i řidič vozidla anonymizováno spolupracovat a se svým vozidlem by musel vyhýbat vlevo, tak jak ve skutečnosti vyhýbal. V tomto případě, při součinnosti řidiče vozidla anonymizováno, by ke střetu nedošlo. Pokud by však řidič vozidla anonymizováno nespolupracoval a se svým vozidlem by se pohyboval přímým směrem, bez vyhýbání vlevo, ke střetu by došlo. Ve znaleckém posudku uvažovaná trajektorie pohybu vozidla příjmení při odbočování je pouze technicky přijatelnou trajektorií. Skutečnou trajektorii nelze již zpětně úplně přesně rekonstruovat. Uvažovaná trajektorie pohybu vozidla příjmení je však technicky přijatelná a odpovídá plně místu střetu. Stanovený počátek předjíždění vozidlem anonymizováno je pouze technicky přijatelným limitním počátkem předjíždění. Řidič mohl zahájit své předjíždění libovolně dříve, nikoli však později. Proto stanovený počátek předjíždění je nutno brát jako limitně nejpozdější počátek předjíždění.

19. Znalec celé jméno znalce při svém výslechu dne datum na závěrech znaleckého posudku a jeho doplňku setrval. Uvedl, že v době 5,11 sekund před okamžikem střetu nemohl řidič vozidla anonymizováno z něčeho jiného než ze signalizace levého směrového světla vozidla příjmení rozpoznat, že řidič vozidla příjmení má v úmyslu odbočit vlevo. Toto mohl rozpoznat až v okamžiku, kdy se vozidlo příjmení pohybuje a již mění směr své trajektorie, tzn. odbočuje vlevo, a hlavně už je v takové poloze, z níž je zřejmé, že se nejedná o běžné vybočování v rámci jízdního koridoru při přímé jízdě, ale už je stočeno vlevo takovým způsobem, že z tohoto je patrné, že provádí odbočování a ne pouze vyjíždějí. V okamžiku, kdy se vozidlo příjmení začne blížit ke středu vozovky, přičemž v daném případě střed vozovky není vyznačený vodorovným dopravním značením, v důsledku čehož je to ztíženější, a vozidlo příjmení je již nějakým způsobem stočeno vlevo, tak řidič vozidla anonymizováno by měl vyhodnotit, že se nejedná o běžné vyjíždění, ale že se zřejmě bude jednat o odbočování. Je to však subjektivní hodnocení každého řidiče. Pokud by vozidlo anonymizováno začalo předjíždět dřív, tzn. že by dřív začalo vybočovat vlevo, dřív by se dostalo do protisměrného jízdního pruhu a tím by měl řidič vozidla příjmení rozpoznat, že je předjížděný.

20. Z provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, byl zjištěn následující skutkový stav:

21. Dne datum došlo na ulici ulice ve obec na místní komunikaci poblíž bývalé restaurace restaurace restaurace ke střetu vozidla anonymizováno, provozovaného žalobcem a řízeného tehdejším zaměstnancem žalobce jméno příjmení, a vozidla příjmení, provozovaného žalovaným a řízeného tehdejším zaměstnancem žalovaného jméno příjmení. Obě vozidla se pohybovala po ulici ulice ve směru od ulice ulice směrem k ulici ulice. příjmení jméno příjmení zastavil s vozidlem příjmení u pravého okraje vozovky u prodejny anonymizována dvě slova, zapnul výstražná světla vozidla, po návratu jeho spolujezdce jméno příjmení do vozidla vypnul výstražná světla vozidla, zapnul znamení o změně směru jízdy vlevo a s vozidlem se rozjel. Ve stejnou chvíli se stejným směrem po ulici ulice pohybovalo vozidlo anonymizováno, jehož řidič jméno příjmení se rozhodl, že vozidlo příjmení předjede. Své předjíždění (příčné vybočování ze středu pravého jízdního pruhu vlevo) zahájil v čase 5,40 – 5,55 sekundy před okamžikem střetu, a to ve vzdálenosti 76,1 – 78 m před místem střetu. Řidič vozidla příjmení po svém rozjezdu od pravé krajnice vozovky následně hodlal odbočit vlevo na nedaleký nájezd na parkoviště u bývalé restaurace restaurace restaurace, bezprostředně po rozjezdu jel nejprve v přímém směru u pravého okraje vozovky, kdy v čase cca 5,11 sekundy před okamžikem střetu a ve vzdálenosti 14,2 m před místem střetu zahájil své odbočování vlevo na nájezd parkoviště. V tom okamžiku se vozidlo anonymizováno nalézalo ve vzdálenosti 70,5 až 74,1 m před místem střetu, již provádělo své předjíždění, ale stále se ještě pohybovalo v pravém jízdním pruhu. Řidič vozidla příjmení pohledem do zpětného zrcátka sice mohl vozidlo anonymizováno vidět, ale z jeho polohy nemohl rozpoznat, že toto vozidlo provádí odbočování. Vozidlo anonymizováno při svém zrychlování na ulici ulice dosáhlo rychlosti 56,6 až 59,9 km/hod. Řidič vozidla anonymizováno na odbočující vozidlo příjmení zahájil svou reakci v čase 2,03 až 2,25 sekundy před okamžikem střetu. Vozidlo anonymizováno se v tom okamžiku nalézalo ve vzdálenosti 27,6 až 33 m před místem střetu a vozidlo příjmení se nalézalo ve vzdálenosti 5,6 až 6,3 m před místem střetu. Rychlost vozidla anonymizováno byla řidičem snížena na rychlost střetovou 28,9 až 31,3 km/hod. příjmení příjmení mělo v okamžiku střetu rychlost cca 10 km/hod. Pokud by řidič vozidla anonymizováno zahájil svou reakci včas, tj. ve vzdálenosti 35,8 až 41 m před místem střetu a v čase 2,77 sekundy před okamžikem střetu, vždy by své vozidlo zastavil ještě před místem střetu. Pokud by se vozidlo anonymizováno pohybovalo nejvýše povolenou rychlostí 50 km/hod a jeho řidič by zahájil svou reakci ve stejném místě a čase, jak zahájil, střetu by dokázal brzděním zabránit. Po celou dobu, tj. nepřetržitě (bez přerušení) od vyjetí od krajnice vozovky až po odbočování, dával řidič vozidla příjmení znamení o změně směru jízdy vlevo. Přestupkové řízení vedené vůči oběma řidičům bylo zastaveno, u řidiče jméno příjmení nebylo správním orgánem shledáno zavinění na dopravní nehodě, u řidiče jméno příjmení se tak stalo z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty. Žalobce vynaložil na opravu poškozeného vozidla anonymizováno v důsledku uvedené dopravní nehody částku 102.110 Kč, přičemž žalovaného vyzval k její úhradě výzvou ze dne datum, která byla doručena žalovanému dne datum, do 3 dnů od jejího doručení. Žalovaný žalobci ničeho nezaplatil.

22. Podle ust. § 2927 odst. 1 věta první občanského zákoníku, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

23. Podle ust. § 2932 občanského zákoníku, střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.

24. Podle ust. § 2951 odst. 1 občanského zákoníku, škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

25. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Podle ust. § 21 odst. 1 a odst. 3 věta druhá zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o silničním provozu“), při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci musí řidič dávat znamení o změně směru jízdy; při odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti. Před odbočováním vlevo se musí zařadit co nejdále vlevo v části vozovky určené pro jeho směr jízdy s ohledem na rozměry vozidla nebo nákladu a šířku vozovky.

27. Podle ust. § 17 odst. 5, písmeno e) zákona o silničním provozu, řidič nesmí předjíždět, dává-li řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a není-li možné předjetí vpravo podle odst. 1 nebo předjetí v dalším volném jízdním pruhu, vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy.

28. Po zhodnocení provedených důkazů, z něj zjištěného skutkového stavu a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze zčásti. Soud při rozhodování přihlédl i k judikatuře vyšších soudů citované oběma účastníky řízení v jejich podáních a k dalším rozhodnutím Nejvyššího soudu se k dané problematice vztahujících (např. usnesení ze dne 25.2.2016, sp.zn. 25 Cdo 5309/2015, rozsudek ze dne 27.1.2016, sp.zn. 25 Cdo 553/2014 či usnesení ze dne 10.1.2019, sp.zn. 25 Cdo 584/2018).

29. Pokud jde o průběh nehodového děje, jeho analýzu, odkazuje soud na shora uvedené závěry znaleckého zkoumání jak ve znaleckém posudku, tak v jeho doplňku, který byl zpracován v průběhu tohoto řízení k návrhu žalobce. Soud nemá důvod se od těchto závěrů odklánět či je jakkoliv přehodnocovat. Jak bylo uvedeno i samotným znalcem, ze svědeckých výpovědí realizovaných před soudem nevyplynulo nic tak zásadního, nového, co by znalce motivovalo jeho závěry ve znaleckém posudku měnit. Bylo prokázáno, že řidič vozidla příjmení jméno příjmení od svého rozjezdu od krajnice vozovky až po zahájení odbočování vlevo k restauraci restaurace restaurace dával po celou dobu, tedy nepřetržitě, znamení o změně směru jízdy vlevo. Soud vycházel z tvrzení řidiče jméno příjmení a jeho spolujezdce jméno příjmení uvedených bezprostředně po dopravní nehodě Policii ČR, která považuje za věrohodná. Jejich novým tvrzením v rámci svědeckých výpovědí před soudem, že mezi dáváním znamení o změně směru jízdy vlevo pro rozjezd od krajnice vozovky a mezi znamením o změně směru jízdy pro odbočení vlevo byla přestávka, soud neuvěřil, a to zejména s ohledem na velký časový odstup cca 5 let od okamžiku, kdy se dopravní nehoda stala, a dále na to, že svědci spontánně (sami od sebe) neodůvodnili, proč v daném ohledu takto zásadně mění svá původní tvrzení. Soud má za to, že v rámci svědeckých výpovědí uvedli to, jak by měl řidič v dané situaci správně postupovat a nikoliv to, jak ve skutečnosti postupováno bylo. Soud v tomto ohledu přihlédl i k písemnému prohlášení svědka jméno příjmení, které je zachyceno v žádosti žalovaného ze dne datum, v němž svědek potvrzuje verzi jím a řidičem příjmení uvedenou bezprostředně po dopravní nehodě. V momentě, kdy řidič vozidla příjmení zahájil odbočování vlevo k restauraci restaurace restaurace, vozidlo anonymizováno již sice provádělo předjíždění, ale teprve začínalo vybočovat vlevo. V řízení přitom nebylo tvrzeno a zejména prokázáno, že by řidič vozidla příjmení jméno příjmení při provádění předjíždění vozidla příjmení dával tento jízdní manévr dopředu najevo zapnutím ukazatele změny směru jízdy vlevo. Ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že pokud by se řidič vozidla příjmení v okamžiku zahájení odbočovacího manévru vlevo naposledy přesvědčil o situaci za svým vozidlem, vozidlo anonymizováno by tam viděl, ale z příčného postavení vozidla anonymizováno by nerozpoznal, že vozidlo anonymizováno provádí předjíždění. Mohl se domnívat, že jej řidič vozidla anonymizováno vidí a je srozuměn s jeho úmyslem odbočit vlevo. V tomto případě mohl řidič vozidla příjmení nabýt dojmu, že může bezpečně odbočit a neměl tak důvod odvracet střet. Předjíždění vozidlem anonymizováno mohl řidič vozidla příjmení rozpoznat z charakteru jízdy vozidla anonymizováno až v okamžiku, kdy postavení vozidla anonymizováno bylo takové, že již muselo být zřejmé, že se nejedná o pouhé vybočování v rámci jízdního koridoru vozidla při přímé jízdě, ale že se jedná o přejíždění do protisměrného jízdního pruhu pro předjetí. Řidič vozidla příjmení měl situaci ztíženou tím, že mohl situaci pozorovat pouze prostřednictvím vnějšího zpětného zrcátka (kvůli přepážce za sedadly řidiče a jeho spolujezdce) a dále z důvodu, že se v místě dopravní nehody nenalézalo vodorovné dopravní značení v podobě středové čáry, ke které by mohl příčnou polohu vozidla anonymizováno stáhnout. Nicméně v okamžiku možného rozpoznání předjíždění se vozidlo příjmení již pohybovalo po oblouku. Řidič vozidla příjmení si svoji povinnost vztahující se k jeho záměru změnit směr jízdy vlevo s jistou výhradou (viz níže) splnil a nemohl předpokládat, že v daný okamžik bude předjížděn vozidlem anonymizováno. Řidič vozidla příjmení si dle názoru soudu nepočínal tak, že by jinému účastníku silničního provozu vzniklo nějaké bezprostřední nebezpečí, neboť svůj úmysl odbočit vlevo signalizoval právě zapnutím ukazatele směru jízdy vlevo. Co se týká povinnosti dbát zvýšené opatrnosti, soud se ve shodě se správním orgánem domnívá, že je třeba vycházet z objektivních okolností dané dopravní situace. Po řidiči, který odbočuje vlevo, který dává znamení o změně směru jízdy vlevo a který si před provedením vlastního odbočení zkontroluje situaci za sebou, nelze bez dalšího spravedlivě požadovat, aby se při odbočování nepřetržitě či průběžně díval za sebe, nevěnoval se náležitě odbočovacímu manévru a nesledoval, co se děje ve směru jeho jízdy (tedy v protisměru). Naopak řidič jedoucí za odbočujícím vozidlem, které má zapnutý směrový ukazatel o změně směru jízdy, si má počínat tak, aby na tuto změnu stihl za normálních okolností zareagovat včas, je oproti řidiči odbočujícímu ve výhodě, neboť má lepší přehled o situaci na pozemní komunikaci a tím i možnost rychlejší a lepší reakce. Řidič vozidla anonymizováno měl zahájit svou reakci v momentě, kdy vozidlo příjmení započalo dávat znamení o změně směru jízdy vlevo. Jelikož se však vozidlo příjmení rozjíždělo od pravého okraje vozovky a znamení o změně směru jízdy bylo dáváno po celou dobu, mohl se řidič vozidla anonymizováno opravdu mylně domnívat, že toto znamení je dáváno proto, že se vozidlo rozjíždí od okraje vozovky a bude dále pokračovat v přímé jízdě. Nepřetržité znamení o změně směru jízdy vozidlem příjmení tak mohlo být řidičem vozidla anonymizováno nesprávně interpretováno a právě tato skutečnost byla soudem vyhodnocena jako okolnost významná pro posouzení míry účasti žalovaného na způsobení vzniklé škody. Rozhodný okamžik možné reakce řidiče vozidla anonymizováno byl vztažen až k možnosti rozpoznání úmyslu řidiče vozidla příjmení odbočit vlevo dle stočení vozidla a jeho vyjetí blíže ke středu vozovky. Možností, jak mohl řidič vozidla anonymizováno rozpoznat, že vozidlo příjmení bude odbočovat vlevo, byl až charakter jeho jízdy, tj. až okamžik, kdy řidič vozidla anonymizováno ze stočení vozidla příjmení rozpozná, že vozidlo příjmení odbočuje. Za tento okamžik je možno považovat okamžik, kdy vozidlo příjmení je již významně stočeno vlevo o takový úhel, kdy již řidiči vozidla anonymizováno muselo být zřejmé, že se nejedná o běžné vyjíždění od okraje vozovky, ale že se jedná o odbočování. Tento okamžik nastal 2,77 sekundy před okamžikem střetu a vozidlo anonymizováno se v tomto okamžiku nalézalo ve vzdálenosti 38,5 až 41 m od místa střetu. V tomto okamžiku měl řidič vozidla anonymizováno nejpozději zahájit svou reakci. Ve skutečnosti ji zahájil až v čase 2,03 až 2,25 sekundy před okamžikem střetu, jeho reakce pak byla mírně pozdní, a to ve vzdálenosti 27,6 až 33 m před místem střetu. V tu dobu vozidlo anonymizováno stále zrychlovalo a dosahovalo rychlosti 54,8 až 57,1 km/hod. Pokud by řidič vozidla anonymizováno zahájil svou reakci včas, tj. ve vzdálenosti 38,5 až 41 m před místem střetu a v čase 2,77 sekundy před okamžikem střetu, tak by své vozidlo zastavil ještě před místem střetu. Dalším podstatným aspektem příčiny dopravní nehody byla rychlost vozidla anonymizováno. Pokud by se toto vozidlo pohybovalo nejvýše dovolenou rychlostí 50 km/hod a řidič tohoto vozidla by zahájil svou reakci ve stejném místě a čase, jak ve skutečnosti zahájil, střetu by dokázal brzděním zahájit. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud po zvážení všech okolností dané dopravní nehody k závěru, že žalovaný se na způsobení vzniklé škody podílel z 20 %, a to pouze a jen tím, že znamení o změně směru jízdy dával řidič vozidla příjmení nepřetržitě po celou dobu od výjezdu od pravé krajnice vozovky až po zahájení vlastního odbočovacího manévru, což řidič vozidla anonymizováno mohl chybně vyhodnotit tak, že vozidlo příjmení bude pokračovat v jízdě přímým směrem a změnový ukazatel jeho řidič pouze opomněl vrátit do neutrální pozice, a žalobce se na způsobení vzniklé škody podílel ve zbývajícím rozsahu, tj. v 80 %. Jelikož výše nákladů, které žalobce vynaložil na uvedení poškozeného vozidla do stavu před dopravní nehodou, byla prokázána předloženými listinami a nadto nebyla žalovaným nikterak zpochybňována a rozporována, uložil soud výrokem I. žalovanému povinnost nahradit z jejich celkové výše 102.110 Kč žalobci částku odpovídající 20 %, tj. 20.422 Kč, a to včetně zákonného příslušenství ode dne následujícího po dni splatnosti této částky (v návaznosti na výzvu žalobce doručenou žalovanému dne datum). Ve zbývající části byl nárok žalobce jako nedůvodný zamítnut (výrok II.).

30. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř, stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

31. V souvislosti s podaným doplňkem znaleckého posudku bylo znalci státem vyplaceno celkem 21.637 Kč (16.986 Kč + 4.651 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení neúspěšný v rozsahu 80 %, je povinen na nákladech řízení státu nahradit částku 17.309,60 Kč. Žalovaný byl neúspěšný v rozsahu 20 % a bylo mu tak uloženo na nákladech řízení státu nahradit částku 4.327,40 Kč. U účastníků nebyly přitom splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

32. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud s ohledem na okolnosti případu, kdy stěžejně vycházel ze závěrů znaleckého posudku, jehož obsah byl účastníkům znám již z přestupkového řízení, a podstatný převažující úspěch ve věci na straně žalovaného ve věci neaplikoval ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný pouze z 20 %, žalovaný byl úspěšný z 80 %, v důsledku čehož má žalovaný proti žalobci právo na náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 60 % (od jeho úspěchu se odečítá úspěch žalobce). Soud žalovanému přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Při plném úspěchu ve věci by tato náhrada činila za 5 úkonů (vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne datum, datum a datum, vyjádření k doplňku znaleckého posudku) po 300 Kč úkon celkem 1.500 Kč. Jelikož má žalovaný nárok na 60 % z této náhrady, byla mu na nákladech řízení přiznána částka 900 Kč.

33. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.