OSVY 7 C 327/2022-92

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ státní příslušnost Ukrajina ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení částky 152 785,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 127 386,15 Kč, smluvní úrok 9,9 % ročně z částky 127 386,15 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 127 386,15 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 342,88 Kč, částku 24 698,98 Kč, úrok 18,9 % ročně z částky 24 698,98 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 24 698,98 Kč od datum do zaplacení, smluvní úrok 11,75 % ročně z částky 24 698,98 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 512,55 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 700 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 712 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 152 785,13 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrů. V odůvodnění uvedla žalobkyně, že se žalovaným uzavřela dne datum rámcovou smlouvu číslo na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet číslo bankovní účet. Dne datum uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o úvěr ve výši 150 000 Kč. Úvěr dle smlouvy č. anonymizováno byl schválen a následně dne datum vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně na základě informací poskytnutých žadatelem v žádosti o úvěr. Dále žalobkyně ověřila finanční situaci žadatele z interních a externích databází BRKI /NRKI a z informací společností skupiny PPF. Žalovaný se smlouvou zavázal hradit úvěr spolu s úrokem 9,9 % ročně měsíčními splátkami po 7 040 Kč počínaje datum. Žalovaný platil splátky v období od datum do datum. Počínaje splátkou splatnou datum je žalovaný v prodlení. Ke dni datum byl úvěr zesplatněn a společně se zesplatňujícím dopisem byla žalovanému dne datum zaslána předžalobní upomínka. Ke dni zesplatnění činí dlužná jistina 127 386,15 Kč a nesplacený smluvní úrok

3 342,88 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky

127 386,15 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalobkyně dále uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Dne datum bylo žalovanému poskytnutí kontokorentu schváleno a umožněno čerpání na běžném účtu žalovaného. Žalovaný porušil smluvní povinnosti a žalobkyně proto kontokorent zablokovala, aby jej nemohl dále čerpat a následně úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny kontokorentu ve výši 24 698,98 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 512,55 Kč a dále smluvní úrok ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení. Schopnost žalovaného splatit poskytnutý kontokorent byla žalobkyní posouzena z informací žalovaného v žádosti o úvěr a z lustrace žalovaného v BRKI/NRKI, dále z informací společností skupiny PPF. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval. Nad rámec uvedeného požaduje žalobkyně po žalovaném také zaplacení částky 700 Kč na náklady účelně vynaložené žalobcem za vymáhání dluhu.

3. Soud se v rámci zkoumání podmínek řízení dle ustanovení § 103 občanského soudního řádu zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu a uzavřel, že neexistuje dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterou by strany sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání tohoto typu sporů a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství použila namísto Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení). Soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny s povoleným pobytem na adrese adresa žalovaného. Z úřední činnosti (řízení sp. zn. 7 C 13/2023) je soudu známo, že v únoru 2023 se žalovaný na této adrese zdržoval a přebíral soudní písemnosti. Žalovaný má ke dni rozhodnutí soudu také platné živnostenské oprávnění s adresou sídla totožnou s adresou místa pobytu. Soud uzavřel, že ke dni sjednávání, uzavření a plnění smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež je předmětem řízení, měl žalovaný bydliště na území ČR a že je dána jeho pravomoc ve věci rozhodnout dle ustanovení článku 18 odst. 2 Nařízení.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

6. Ve věci byly předloženy listiny – formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve výši 150 000 Kč, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve výši 50 000 Kč, přehled čerpání a splácení kontokorentu, přehled plateb k půjčce 150 000 Kč, rámcová smlouva číslo ze dne datum, obchodní podmínky, ceník, podmínky pro používání úvěru, podmínky pro používání kontokorentu, dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo ze dne datum, dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo ze dne datum, dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo ze dne datum, splátkový kalendář ze dne datum, výpis z běžného účtu na jméno žalovaného ze dne datum, výpis z běžného účtu na jméno žalovaného za období prosinec 2021 – červenec 2022, výzva k zaplacení dluhu ze dne datum, poštovní podací arch ze dne datum, přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu, přehled odchozích zpráv, přiznání k dani z příjmů za rok 2020 na jméno žalovaného, logovací soubory a IP adresy, úvěrová zpráva ze dne datum, žádost o splátkové prázdniny ze dne datum.

7. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil shodný závěr o skutkovém stavu:

Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu číslo kterou se zavázala poskytovat žalovanému služby běžného účtu a debetní karty. Dodatkem číslo ze dne datum k uvedené smlouvě byl žalovanému poskytnut neúčelový a nezajištěný úvěr ve výši 150 000 Kč a byl vyplacen dne datum převodem na běžný účet žalovaného. Smlouvou byl sjednán úrok

9,9 % ročně a dále splácení v pravidelných měsíčních splátkách po 7 040 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 35 200 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne datum. Dne datum byl úvěr zesplatněn, celková výše dluhu ke dni zesplatnění činila 123 689,03 Kč, jak je uvedeno ve splátkovém kalendáři vytvořeném dne datum. Dle výpisů z běžného účtu žalovaného za období prosinec 2021 až červenec 2022 byl počáteční zůstatek účtu ke dni datum minus

31 418,87 Kč a konečný zůstatek k datum minus 700 Kč. Dodatkem číslo ze dne datum k rámcové smlouvě číslo byl žalovanému poskytnut neúčelový a nezajištěný úvěr s možností přečerpání běžného účtu žalovaného ve výši limitu 50 000 Kč. Dodatkem byl sjednán úrok kontokorentu sazbou 18,9 % ročně a povinnost splatit kontokorent do jednoho roku od data prvního čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání. Dle přehledu čerpání žalovaný čerpal kontokorent opakovaně v období od datum do datum. Dle podmínek pro používání kontokorentu je kontokorent služba, která nabízí čerpat peníze banky přímo z běžného účtu, jedná se o úvěr, který dovolí přečerpat běžný účet. V případě prodlení jakéhokoli závazku vůči žalobkyni, a to i z jiné smlouvy, je žalobkyně oprávněna v průběhu trvání smlouvy o kontokorentu odstoupit a požadovat předčasné splacení kontokorentu. Kontokorent byl zesplatněn dne datum ve výši jistiny 24 698,98 Kč. Dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu z půjčky číslo HU01055970 ve výši 130 729,03 Kč, dluhu z kontokorentu ve výši 26 211,53 Kč, dluhu z běžného účtu číslo ve výši 900 Kč, současně upozornila žalovaného na možné soudní vymáhání.

8. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací žalovaného a lustrací registru NRKI, BRKI a insolvenčního rejstříku. Z úvěrové zprávy ze dne datum na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl k tomuto datu další existující splátkový kontrakt, a to hypoteční úvěr z datum zajištěný zástavou nemovitého majetku, zbývající částka ve výši 1 995 759 Kč a měsíční splátka 8 792 Kč. Z přehledu žádostí o úvěr soud zjistil, že k žádosti o úvěr ve výši 150 000 Kč poskytl žadatel žalobkyni informaci ke své finanční situaci, když uvedl, že vlastní nemovitost, žije sám, je bezdětný, splácí 19 000 Kč a 8 792 Kč, hlavní příjem činí 553 835 Kč z podnikatelské činnosti pod IČO. Shodné informace poskytl žadatel i k žádosti o kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč. Údaj o výši příjmu ověřovala žalobkyně z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2020, kde je uveden základ daně ze samostatné činnosti ve výši 553 835 Kč. Uvedený roční příjem odpovídá měsíčnímu příjmu ve výši 46 000 Kč měsíčně. Výsledek lustrace registrů BRKI/NRKI nebyl žalobkyní předložen.

9. Nad rámec předložených listinných důkazů soud provedl důkaz výpisem z katastru nemovitostí – list vlastnictví číslo pro katastrální uzemí a zjistil, že ke dni sjednávání obou smluv o spotřebitelském úvěru byl žalovaný výlučným vlastníkem bytové jednotky číslo v bytovém domě adresa v části územní celek na pozemku parc. číslo. Na uvedené bytové jednotce vázlo zástavní právo smluvní k zajištění hypotečního úvěru ve výši 1 962 000 Kč dle smlouvy ze dne datum.

10. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Dle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

14. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021.

15. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

16. Soud provedl hodnocení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením obou smluv o spotřebitelském úvěru na základě předložených důkazu. Žalovaný byl v době žádostí o úvěry svobodný a bezdětný, měl příjem z podnikatelské činnosti cca 46 000 Kč měsíčně a další závazky ve výši celkem 27 792 Kč. Soud má za to, že poskytovatel úvěru nezkoumal pravidelné výdaje žalovaného na bydlení, soud však zjistil, že žalovaný bydlel v bytové jednotce v jeho vlastnictví a náklady na bydlení proto představovaly zejména výdaje na spotřebované energie. S přihlédnutím k výši splátek sjednávaných úvěrů pak soud dospěl k závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil svou povinnost řádně.

17. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, na základě které by žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Úvěr byl pro porušení povinností žalovaného v souladu se smlouvou zesplatněn ke dni datum a žalobkyně důvodně požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 127 386,15 Kč včetně smluvního úroku kapitalizovaného ke dni datum ve výši 3 342,88 Kč a dále smluvního úroku 9,9 % ročně a zákonného úroku z prodlení. Dále pak byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které by žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 50 000 Kč, který byl pro porušení povinností žalovaného v souladu se smlouvou zesplatněn ke dni datum a žalobkyně důvodně požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 24 698,98 Kč včetně smluvního úroku kapitalizovaného ke dni datum ve výši 1 512,55 Kč a dále úroku 11,75 % ročně a zákonného úroku z prodlení. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

18. Soud zamítl žalobu co do nároku na zaplacení částky 700 Kč představující náklady účelně vynaložené žalobkyní na vymáhání dluhu. Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak soud v souladu s ustanovením § 2048 a násl. občanského zákoníku k ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá (srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, rozhodnutí Okresního soudu ve obec ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 19 C 344/2016). S ohledem na nálezovou judikaturu, dospěl soud k závěru, že požadovaný poplatek spojený s upomínáním žalobkyni přiznat nelze, neboť ujednání o něm je neplatné.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 152 785,13 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla co do částky 152 085,13 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 99,8 %. Vzhledem tomu, že žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části, přiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení je odůvodněna ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle kterých, účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náleží paušální náhrada. Žalobkyni náleží paušální náhrada za písemné podání nebo návrh ve věci samé a za výzvu k plnění ve výši 300 Kč za každý úkon (celkem tedy 600 Kč), dále žalobkyni náleží nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 112 Kč, celkem tak je žalovaný povinen nahradit žalobkyni částku 6 712 Kč.

20. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec l občanského soudního řádu.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.