OSVY 7 C 397/2022-55

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 22 624 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 840 Kč do osmnácti měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 784 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22 624 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 535 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 036,16 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 22 624 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. To vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatky za volitelné služby„ anonymizována dvě slova,„ anonymizováno“ anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku 2 160 Kč dne datum. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 18 000 jako jistiny dluhu z úvěru a dále částku 4 320 Kč jako dlužný poplatek za poskytnutí úvěru, částku 110 Kč jako dlužný poplatek za volitelnou službu„ anonymizována dvě slova“, částku 165 Kč jako dlužný poplatek za volitelnou službu anonymizováno a částku 29 Kč jako dlužný poplatek za anonymizována dvě slova anonymizováno. Dále žalobkyně požaduje zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 3 535 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 709,42 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 22 624 Kč od datum do zaplacení a smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 22 624 Kč od datum do datum ve výši 2 036,16 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval. Ke splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr žalobkyně uvedla, že při posuzování žadatele vycházela z informací od žalovaného, jež jsou uvedeny v souboru„ anonymizováno“ a dále lustrací žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících.

2. Žalovaný se k výzvě soudu ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Smlouvou byl sjednán také poplatek za službu„ anonymizováno“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu„ anonymizována dvě slova“ ve výši 110 Kč měsíčně, poplatek za anonymizována dvě slova anonymizováno ve výši 29 Kč měsíčně a poplatek za sjednání úvěru ve výši dle čl. 1 Sazebníku. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatky nejpozději dne datum. Podle Sazebníku platného od datum činí poplatek za poskytnutí úvěru 22 % z částky půjčené na 30 dní. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byl úvěr vyplacen v plné výši 18 000 Kč na bankovní účet žadatele dne datum. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti byly informace tam uvedené získány zejména od žadatele (nyní žalovaného). Dle těchto informací žil žadatel sám, měsíční výdaje uváděné spotřebitelem činily 2 800 Kč, ověřený čistý příjem žadatele činil 17 000 Kč a výše čistého měsíčného příjmu uvedená spotřebitelem činí 27 000 Kč. Minimální výdaje„ vypočítané“ činí

5 910 Kč. K ověření uvedených údajů byla žadatelem předložena kopie občanského průkazu. Žalobkyně předložila listinu„ identifikované příjmy“ obsahující prohlášení poskytovatele úvěru, že v souladu s pravidly poskytovatele úvěru a zákonnými požadavky byl ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele ve výši 17 000 Kč. Žalovanému byla dne datum zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu.

5. Z informačního systému Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v roce 2022 bylo proti žalovanému zahájeno třináct občanskoprávních řízení k vymožení dluhů z čerpaných spotřebitelských úvěrů, z tohoto počtu byl o sedm smluv o spotřebitelském úvěru uzavřeno v letech 2018 až 2020, tedy před uzavřením smlouvy, jež je předmětem tohoto řízení.

6. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný je svobodný a má jedno dítě (ročník 2015).

7. Závazkové vztahy, které vznikly mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se oba tyto závazkové vztahy řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

12. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C –679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021.

13. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost před uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

15. Žalobkyně předložila soudu výpis informací zčásti sdělených žadatelem a zčásti stanovených výpočtem poskytovatele. Žalobkyně tvrdí a dokládá svým prohlášením, že příjem žalovaného byl ověřen, k uvedenému tvrzení však nebyl předložen žádný důkaz. Výše příjmu sděleného žadatelem se navíc podstatně odlišuje od výše příjmu ověřeného poskytovatelem. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud je výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Měsíční výdaje žadatele jsou stanoveny výpočtem bez bližšího upřesnění, jak k jejich výši poskytovatel úvěru dospěl. Výdaje tak byly stanoveny paušální částkou bez dalšího ověření, přičemž nebyly zohledňovány (zjišťovány či ověřovány) skutečné náklady žadatele, ale pouze jakési hypotetické náklady, které však neodpovídají realitě. Přestože žalobkyně tvrdila, že lustrovala žadatele v rejstřících umožňujících posouzení úvěruschopnosti, výstupy těchto rejstříků soudu nepředložila.

16. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žadateli vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl poskytovatel k závěru, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí jí nabízených finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Za této situace tak soudu zůstal neznámý úsudek žalobkyně, na základě kterého vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného kladně za situace, kdy neměla řádně ověřeny příjmy ani výdaje žadatele (zejména jeho předchozí dluhové zatížení a náklady na bydlení).

17. Soud dospěl k závěru, že při sjednávání spotřebitelského úvěru žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila úvěruschopnost žadatele jako spotřebitele. V daném případě bylo posouzení provedeno toliko formálně, vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Žalobkyně se spokojila toliko s informacemi od žadatele o tom, že má pravidelný příjem, aniž by žádala jeho prokázání. Žalobkyně také nijak nezkoumala a neověřovala základní výdaje žalovaného zejména náklady na bydlení, ačkoli náklady na bydlení tvoří pravidelně největší položku výdajů a dále se nijak nezabývala předchozím dluhovým zatížením žadatele.

18. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 5. 2021 jako neplatnou. V důsledku toho je žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění celkem 18 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil částku 2 160 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 15 840 Kč a soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.

20. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka v době„ přiměřené možnostem spotřebitele“, stanovil soud splatnost dlužné částky ve lhůtě osmnácti měsíců. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému jsou aktuálně vedeny další soudní i exekuční řízení k vymožení peněžitých plnění ze spotřebitelských úvěrů (např. sp. zn. 12 EXE 1047/2023, 25 EXE 1419/2023, 8 C 114/2022,

10 C 83/2022, 4 C 2564/2022, 6 C 276/2022, 4 C 240/2022, 10 C 60/2022, 7 C 238/2022). Celková výše peněžitého plnění, jehož se věřitelé v rámci těchto řízení domáhají, přesahuje částku 500 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti a s přihlédnutím k výši dluhu shledal soud uvedený způsob úhrady za přiměřený aktuálním možnostem žalovaného.

21. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 15 840 Kč soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.

22. Žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobkyni proto dosud nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud proto požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl.

23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny 22 624 Kč + nákladů spojených s uplatněním pohledávky 3 535 Kč + zákonný úrok z prodlení (kapitalizovaný od 9. 7. 2021 ke dni 6. 10. 2022) ve výši 2 397,21 Kč + smluvní pokutu ve výši 2 036,16 Kč, tj. celkem 30 592,37 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 15 840 Kč, tj. v rozsahu 3,56 % (čistý úspěch). Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.