OSVY 6 C 8/2025-57

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ právně zastoupená Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_008⟫ právně zastoupený Jméno žalovaného B, advokátem ⟪LB:lb_009⟫ se sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno nad Moravou ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku částka s 14,75 % p. a. úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem, respektive žalobou podanou u podepsaného soudu (dále již „soud“) dne datum domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, respektive rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím, a to z titulu zesplatnění žalovanému poskytnutého spotřebitelského úvěru.

2. Žalovaný se v rámci podaného odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřil s odůvodněním, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí a z důvodu rozporu s dobrými mravy a citoval rozsáhlou judikaturu týkající se spotřebitelských úvěrů. V souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou uvedl, že od žalobkyně obdržel částku ve výši částka, a tato částka tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, proto by žalobkyní uplatněný nárok převyšující částku částka měl být zamítnut.

3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o. s. ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobkyně dálkovým způsobem dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, jehož předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši částka. Úvěr měl podobu tzv. revolvingového úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaný se zavázal k celé řadě smluvních povinností, zejména zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný měl splácet úvěr každý měsíc, a to vždy nejpozději k 9. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy (zjištěno z cit. smlouvy o úvěru na č. l. 13 a násl.).

5. Žalobkyně z titulu smlouvy ad 4 převedla na účet žalovaného č. č. účtu dne datum částku částka (zjištěno z cit. výpisu z účtu žalobkyně na č. l. 15).

6. V podaném návrhu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována mj. lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. Žalovaný k výši příjmu poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu a výplatní pásky.

7. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období červen, červenec a srpen 2023 soud zjistil, že žalovaný měl jediný příjem od Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno. (6/2023- částka, 7/2024 – částka, 8/2024 – částka), dále mu byla dne datum zaslána částka ve výši částka od Anonymizováno Anonymizováno a dne datum zaslána částka ve výši částka od právnická osoba Žalovaný kromě výdajů za platby kartou měl ještě výdaje za úhrady právnická osoba, a to dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum 2 x po částka, dne datum ve výši částka. Z těchto údajů plyne, že žalobkyně (její zaměstnanec, respektive zprostředkovatel) úvěruschopnost žalovaného posuzoval formálně bez reálné verifikace v úvahu přicházejících relevantních podkladů (nebyly zohledněny další závazky žalovaného vůči dalším úvěrující společnostem).

8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které žalobkyně žalovanému bezhotovostně převedla na jeho účet celkem částku částka. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a při verifikaci jeho majetkových poměrů, respektive jeho reálné schopnosti úvěr splácet, postupovala zcela formálně.

9. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Podle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka -spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Podle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“

17. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno o předběžné otázce položené Okresním soudem v adresa tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity) – (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum).

18. Z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného, respektive předmětný zprostředkovatel tak činil zjevně povrchně a formálně. Nebyly vůbec prověřovány, respektive zjištěny skutečné měsíční výdaje žalovaného, nebyly ověřeny jelo další mu poskytnuté úvěry a půjčky. Není podstatné, co žalovaný podepsal či deklaroval zprostředkovateli úvěru, nýbrž – jak plyne z vyložené judikatury – podstatné je to, co úvěrující subjekt při procesu verifikace úvěruschopnosti žadatele úvěru ve skutečnosti zjistil, z jakých skutečných podkladů stran poměrů žadatele o spotřebitelský úvěr v konečném důsledku vycházel, přičemž formální, nedostatečný přístup v uvedeném směru jde vždy na vrub právě poskytovatele úvěru, respektive úvěrujícího subjektu, což se týká i tohoto případu.

19. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 a násl. o. z., který nebankovní subjekty poskytují osobám, které by jej od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované.

20. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalovaného, úvěr splácet. Žalobkyně se měla zabývat příjmy a výdaji žalovaného a také tím, jak splácí své případné dosavadní závazky, což mohla ověřit z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

21. Soud má s ohledem na uvedené za to, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat.

22. Žalovaný coby spotřebitel je dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinen vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši částka, když z obsahu spisu neplyne, že by na tento svůj dluh dosud žalobkyni něčeho uhradil a sám žalovaný tuto částku uznává.

23. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a proto byla zamítnuta.

24. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“

25. Pokud jde o náklady řízení, žalobkyně by při plném procesním úspěchu měla nárok na náhradu nákladů řízení ve výši částka [za 3 úkony právní služby po částka – 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis návrhu na ustáleném vzoru a 3. zaslání výzvy k plnění - dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění do datum– (dále již „AT“), tj. odměna ve výši částka, dále za 3 režijní paušály po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) AT ve výši částka, z náhrady 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši částka, a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka.

26. Pro posouzení míry úspěchu žalobkyně pak soud k zažalované jistině částka připočetl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky částka za období od datum do dne (vyhlášení rozsudku v této věci) datum, který činí částku částka, což celkem představuje tarifní hodnotu ve výši částka. Z této tarifní hodnoty pak soud vypočetl a zjistil, že žalobkyně (v poměru jí přisouzené částky) byla úspěšná v 53,71 %, kdežto žalovaný v 46,3 %, takže v konečném výsledku byla žalobkyně úspěšná v 7,41 %, což (z částky částka) odpovídá částce částka, kterou je (s ohledem na míru úspěchu žalobkyně) povinen žalovaný nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.

Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.