OSVY 7 C 151/2025-32

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 12 275 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím, jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu:

5. Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy o zápůjčce zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka převodem na účet žalovaného číslo č. účtu. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka nejpozději do datum. V případě prodlení s úhradou byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále náklady vzniklé v souvislosti s prodlením dlužníka – částka za upomínku – výzvu k úhradě (Smlouva).

6. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně upravují další podmínky smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným a byly žalovaným podepsány dne datum společně se smlouvou o zápůjčce (obchodní podmínky).

7. Dne datum byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě vyplacena částka částka, variabilní symbol platby odpovídá rodnému číslu žalovaného (výpis z běžného účtu žalobkyně).

8. Dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení splátky půjčky ze smlouvy ze dne datum ve výši částka (výzva).

9. Dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení splátky půjčky ze smlouvy ze dne datum ve výši částka (výzva).

10. Dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení splátky půjčky ze smlouvy ze dne datum ve výši částka (opakovaná výzva).

11. Dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení splátky půjčky ze smlouvy ze dne datum ve výši částka (opakovaná výzva).

12. Výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení částky částka jako dluhu ze smlouvy ze dne datum, s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu. Výzva byla téhož dne zaslána žalovanému doporučenou poštou (výzva + poštovní podací lístek).

13. Ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr žalobkyně tvrdila, že toto posouzení proběhlo na základě informací poskytnutých žalovaným, zaznamenaných v zákaznické kartě. K prokázání svých tvrzení však žalobkyně nenavrhla a nepředložila žádný důkaz.

14. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

19. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy její solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a jeli to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru.

21. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce jako spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žadatele sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.

22. Žalobkyně tvrdila, že svoji povinnost prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr dle smluvního ujednání splácet, tzv. úvěruschopnost žalovaného, splnila, avšak k tomuto tvrzení nenavrhla ani nepředložila žádné důkazy. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně nedostála svým procesním povinnostem a neunesla procesní břemeno důkazní k prokázání svých tvrzení.

23. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy ani výdaje žalovaného. V souladu s uvedeným závěrem pak soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou a v důsledku toho je žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění celkem částka. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem částka. Toto tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku částka a soud jej k zaplacení této částky zavázal.

25. Při určení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v souladu s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2023, č. j. 28 Co 50/2022-195, konstatuje, že mezi účastníky není spor o přiměřené době plnění. V posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 občanského soudního řádu věta za středníkem.

26. Soud v souladu s možností danou mu citovaným ustanovením zákona upravil splatnost tak, aby poskytl žalovanému možnost dluh zaplatit dobrovolně, přihlédl přitom k porušení povinnosti na straně poskytovatele úvěru a k výši dlužné částky. Soud s cílem zajistit spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovil splatnost peněžitého plnění ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku.

27. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky částka soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobkyni proto dosud nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud proto požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl.

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky částka a na příslušenství částku částka tj. celkem částka, přičemž úspěšná byla co do částky částka, tj. v rozsahu 28 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 72 % (tj. 44% čistý úspěch). Náhrada nákladů by tak náležela žalovanému, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.