OSVY 7 C 270/2025-54

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 12 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka v pravidelných měsíčních splátkách po částka, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, smluvní pokutu částka a náklady spojené s uplatněním pohledávky částka, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, to vše z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru číslo hodnota uzavřené se žalovanou dne datum. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši částka s úrokem 1,2 % denně ze zapůjčené částky (kapitalizováno částkou částka) splatný do datum. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná úvěr nesplatila. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Předmětem řízení je zaplacení jistiny dluhu částka, kapitalizovaného úroku částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, smluvní pokuty 0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení a nákladů spojených se zasláním první a druhé upomínky.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že s žalobou nesouhlasí. Namítla, že nejde o nárok z platné úvěrové smlouvy, ale o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť úvěrová smlouva č. ID Anonymizováno ue dme datum je absolutně neplatná, a to hned z několika důvodů. Konkrétně z nedostatku právního jednání při uzavření smlouvy prostřednictvím emailu, tedy absenci elektronického podpisu, pro rozpor s dobrými mravy v otázce úrokové sazby (438 % ročně) a RPSN (4 114 %) a nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Ve vztahu k formálním náležitostem týkajícím se postupu při zavření smlouvy v užším smyslu žalovaná poukázala na skutečnost, že smlouva nebyla opatřena elektronickým podpisem, a tedy nesplňuje požadavek písemné formy právního jednání s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019. Prostý e-mail nebo zadání kódu zaslaného SMS zprávou nelze považovat za elektronický podpis ve smyslu nařízení eIDAS, které stanoví požadavky na zaručený elektronický podpis. Z tohoto prostředku uzavření nelze jednoznačně identifikovat osobu podepisující a změny předloženého dokumentu. Žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy v takovém znění, v jakém úvěrovou smlouvu žalobkyně předkládá. Žalovaná dále poukázala na hodnoty sjednané roční úrokové sazba ve výši 438 % a RPSN ve výši 4 114 %, které jsou v rozporu s dobrými mravy, protože podle statistiky České národní banky byla průměrná úroková sazba v srpnu 2025 ve výši 8,34 % tedy sjednaná roční úroková sazba a RPSN několikanásobně převyšují průměrné hodnoty těchto veličin na trhu ve stejném čase. Žalovaná své závěry podpořila odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2023, č. j. 47 Co 77/2023-200. Žalovaná dále zpochybnila vznik úroků z prodlení a nároku na smluvní pokutu, kdy uvedla, že tato ujednání obsažená ve smlouvě o úvěru jsou pro průměrného spotřebitele takřka nesrozumitelná a kvůli nim dochází k vytvoření nepřiměřené nerovnováhy v právech smluvních stran, což je v rozporu s požadavky na transparentnost a srozumitelnost právního jednání vůči spotřebiteli. Žalovaná se také vyjádřila k otázce posouzení úvěruschopnosti, kdy žalobkyně vycházela z ničím nepodložených prohlášení žalované, tato však nemohou být kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Žalobkyně si žádným způsobem neověřila příjmy a výdaje žalované, nezjišťovala například skutečnou výši plateb za bydlení a služby a další výdaje spojené s uspokojováním životních potřeb žalované a její domácnosti. Žalovaná uvedla, že neměla dostatečné zkušenosti ani informace o finančním trhu a nebyla schopna vyhodnotit dopady podmínek úvěru. V důsledku nedostatečného ověření úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně, se žalovaná dostala do nepříjemné finanční situace. Žalovaná navrhla, aby věc byla posouzena jako bezdůvodné obohacení a soud žalobkyni přiznal pouze nesplacenou část jistiny ve výši 9 350 Kč, a to ve splátkách po 300 Kč měsíčně.

4. Žalovaná uvedla, že na svůj dluh zaplatila celkem 3 150 Kč. Žalovaná navrhla, aby soud přiznal žalobkyni toliko neuhrazenou jistinu ve výši 9 350 Kč, a to ve splátkách po 300 Kč s ohledem na svou špatnou finanční situaci.

5. Žalobkyně se k vyjádření žalované vyjádřila v podání ze dne 16. 1. 2026. Uvedla, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované (jako žadatelky o úvěr) opatřila výpisy z bankovních účtu žalované za tři měsíce, z nich zjistila že žalovaná je zaměstnána u Anonymizováno s průměrným čistým příjmem 20 503 Kč. Výdaje žalované byly stanoveny na základě statistických ukazatelů ve výši 40 % z čistého měsíčního příjmu. Dále žalobkyně opařila náhled na zprávu úvěrového registru, v němž by mohly být evidovány další závazky žalované. CB skore žalované bylo B, což představuje velmi dobré hodnocení. Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, bez negativního zjištění. Žalobkyně má za to, že posouzení úvěruschopnosti žadatelky proběhlo řádně. Žalobkyně také popsala způsob uzavření smlouvy se žalovanou, ověření její totožnosti a zaslání unikátního SMS kódu na mobilní telefon žalované. Způsob uzavírání smluv byl se žalovanou odsouhlasen.

6. Z jednání nařízeného ve věci dne 3. 3. 2026 se žalobkyně i žalovaná řádně omluvily.

7. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalované a provedl dokazování listinnými důkazy, na základě kterých dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu):

8. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 15. 8. 2025 smlouvu o úvěru číslo hodnota prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku částka do datum. Úroková sazba byla sjednána 1,2 % denně. Pro případ prodlení byl sjednán poplatek za první upomínku částka a za druhou upomínku částka. Dále byla ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení 0,1 % denně (smlouva o úvěru).

9. Dne datum byla na bankovní účet č. účtu vyplacena částka 12 500 Kč s variabilním symbolem var. symbol (potvrzení o provedené platbě).

10. V období od datum do datum byla žalovaná opakovaně upomínána o zaplacení dluhu, a to prostřednictvím e-mailových zpráv a SMS zpráv (seznam výzev k úhradě dluhu č. hodnota).

11. Dne datum byla žalované zaslána e-mailem výzva k okamžité úhradě dluhu ze smlouvy číslo hodnota (e-mailová zpráva).

12. Dne datum byla žalované zaslána SMS zpráva s výzvou k úhradě dluhu ze smlouvy číslo hodnota a informací o předání půjčky na oddělení vymáhání (detail SMS zprávy).

13. Dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby a současně byla upozorněna na možné soudní vymáhání. Výzva obsahuje konstatování, že do data datum zaplatila žalovaná na svůj dluh toliko částka. Výzva byla odeslána žalované doporučenou poštou dne datum (předžalobní výzva + poštovní podací arch).

14. Z výpisu transakcí bankovního účtu číslo č. účtu na jméno žalované soud zjistil, že žalovaná čerpala dne datum další spotřebitelské úvěry, a to částku částka od OFIN.CZ, částku částka od právnická osoba, částku částka od Zaplo, dále dne datum čerpala žalovaná úvěr ve výši částka od Zaplo, částku částka od FlexiFin, částku částka od FlexiFin, částku částka od FlexiFin, částku částka od FlexiFin, částku částka od FlexiFin. Během uvedených dvou dnů načerpala žalovaná na úvěrech částku částka. Mzda žalované v srpnu 2025 činila 22 122 Kč. Uvedenou listinu předložila žalobkyně, jako důkaz splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované (výpis z účtu).

15. Z výsledku scoringu žalované soud zjistil CB skore B. Žalovaná měla celkem hodnota úvěry splátkové a 1 úvěr z kreditní karty. Celková dlužná částka je uvedena částka, celková měsíční splátka ve výši částka, po splatnosti částka (CB skoring).

16. Závazkový vztah, založený smlouvou o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

17. Dle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

22. Ze žalobních tvrzení a předložených listin vyplývá, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované tak, že zjistila příjem žalované ze mzdy a tento příjem ověřila výpisem z bankovního účtu žalované. Dále se zabývala předchozím dluhovým zatížením žalované a zjistila, že žalovaná má předchozí závazky splácené měsíční splátkou v celkové výši 14 263 Kč a dále, že žalovaná čerpala ve dvou dnech před uzavřením smlouvy další úvěry v celkové výši 105 000 Kč. Výdaje žalované byly stanoveny na základě statistického modelu paušální částkou bez dalšího ověření. Povinností žalobkyně je zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace po žalované vyžadovala a jakých se jí dostalo, čím a jak si je ověřila, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho poskytovatel úvěru dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní.

23. Soudu není zřejmé, na základě jakých úvah si poskytovatel úvěru učinil závěr, že je žadatelka dostatečně solventní, aby byla schopna poskytovaný úvěr řádně splatit, pokud neměla bližší informace o konkrétních výdajích žalované a zejména pokud evidentně zcela ignorovala značnou výši stávajících úvěrů a nových úvěrů čerpaných bezprostředně před sjednáním předmětného úvěru. Za popsaného stavu nemohla mít žalobkyně odůvodněnou důvěru v to, že bude úvěr řádně splacen, což se ostatně potvrdilo, když žalovaná do zaslání předžalobní výzvy zaplatila toliko 300 Kč.

24. Soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost žadatelky o úvěr a v důsledku toho je smlouva o úvěru č. hodnota neplatným právním jednáním. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 12 500 Kč. Žalovaná tvrdila, že na svůj dluh zaplatila celkem 3 150 Kč. Žalobkyně toto tvrzení nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni 9 350 Kč v době přiměřené svým možnostem a soud ji k zaplacení této částky zavázal. Postup věřitele, který posuzoval úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě ničím nepodložených prohlášení spotřebitele, případně pouze na základě zjištěného příjmu, je v rozporu s požadavkem zjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Judikatorně je najisto postaveno, že věřitel musí vyvinout maximální úsilí k získání těchto informací (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 101/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

25. Rozpor smlouvy s dobrými mravy je dán nepřiměřeně vysokou sazbou RPSN 4 114 % ročně. Neplatnost smlouvy je dána v souladu se závěry rozhodnutí Evropského soudního dvora sp. zn. C-377/14 ze dne 21. 4. 2016, dále dle rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 47 Co 77/2023-200 ze dne 16. 5. 2023, jimž bylo shledáno, že ujednání o úroku není oddělitelné právní jednání a takovou smlouvu je tak nutno považovat za neplatnou jako celek. Kromě toho, že věřitel poskytuje úvěry za velmi vysokou odměnu, plnění si dále zajišťuje dalšími sankcemi, které jsou při svém kumulativním uplatnění pro spotřebitele likvidační.

26. Při určení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud konstatuje, že mezi účastníky je spor o přiměřené době plnění. Zatímco žalobkyně požaduje plnění celé částky najednou, žalovaná navrhla zaplacení dlužné částky ve splátkách. Soud s cílem zajistit spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu návrhu žalované vyhověl a stanovil splatnost peněžitého plnění ve splátkách po 500 Kč měsíčně až do úplného zaplacení dluhu, a to pod ztrátou výhody splátek. Takto stanovenou výši splátek považuje soud za přiměřenou s ohledem na výši dluhu a dobu splácení. Ztrátou výhody splátek je míněno, pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou najednou automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalované), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

27. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 9 350 Kč soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná se dosud nedostala do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobkyni proto dosud nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud proto požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl.

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky celkem 17 617,30 Kč (12 500 + 4 397,30 + 520 + 200), přičemž úspěšná byla co do částky 9 350 Kč, tj. v rozsahu 6,15 % (čistý úspěch). Jelikož měla žalobkyně úspěch pouze v nepatrné části rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.