OSZL 11 C 110/2021-139

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovanému poskytla částku 27 000 Kč. Vzhledem k tomu, že rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 7. 2013, č. j. spisová značka, byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, dovodila žalobkyně neplatnost smlouvy a domáhá se proto nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se pak nemůže domáhat nároku vůči jméno příjmení, s nímž nebyla v právním anonymizováno, a případný nárok za jmenovaným si má uplatnit eventuálně sám žalovaný, jenž je povinen plnit žalobkyni na základě neplatné smlouvy.

2. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na skutečnost, že peníze byly vylákány trestnou činností jméno příjmení, přičemž účet, na který byla částka poskytnuta, byl zřízen bez vědomí opatrovníka žalovaného.

3. Z provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že pravomocným trestním příkazem byl jméno příjmení, shledán mj. vinným, že za účelem získání finančních prostředků po předchozí dohodě požádal celé jméno žalovaného mj. o finanční výpomoc ve formě uzavření půjček a úvěrů s nebankovními institucemi, následně celé jméno žalovaného smlouvy s vědomím, že peněžní plnění z půjček a úvěrů nebude pro jeho osobu, ale pro jméno příjmení, že nebude hradit splátky, na které neměl ani dostatek finančních prostředků, kdy celé jméno žalovaného z každé půjčky, kterou uzavřel, obdržel od jméno příjmení částku ve výši částka, popř. částka, zbytek peněz si jméno příjmení ponechal pro svou potřebu, ústně se vzájemně dohodli, že poplatky a všechny splátky bude hradit jméno příjmení, což nečinil, přičemž zneužil důvěřivosti a slaboduchosti celé jméno žalovaného, o kterém věděl, že má na základě rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 7. 2013, č. j. spisová značka, spisová značka omezenou způsobilost k právním úkonům tak, že je způsobilý činit pouze právní úkony, jejichž předmětem je majetek nebo finanční hodnota nepřevyšující částku částka, ačkoli celé jméno žalovaného neměl dostatek finančních prostředků, vědom si své nemohoucnosti splácet poplatky, úvěry a nemožnosti tyto uzavírat, při posouzení bonity celé jméno žalovaného úmyslně uváděl nepravdivé údaje o svých dosavadních výdajích a závazcích, takto sjednal pro jméno příjmení dne datum v obec, okres okres, Zlínský kraj, s žalobkyní smlouvu o úvěr číslo na základě které obdržel částku 27 000 Kč, která byla vyplacena na jeho účet č. bankovní účet, kdy se smluvně zavázal v pravidelných 60 měsíčních splátkách hradit částku ve výši částka, následně i přes urgence neuhradil ani jednu splátku, přičemž v žádosti, aby dosáhl na úvěr, záměrně podhodnotil své měsíční výdaje částkou částka, přičemž ve skutečnosti měl výdaje cca částka a dále zcela zamlčel ostatní splátky půjček a úvěrů, čímž žalobkyni způsobili škodu ve výši 27 000 Kč, čímž se jméno příjmení dopustil pokračujícího přečinu úvěrového podvodu (viz trestní příkaz Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 2. 2019, č. j. číslo jednací, s doložkou právní moci). Žalovaný pak byl pravomocně obžaloby za tento skutek zproštěn, neboť v obžalobě označený skutek nebyl trestným činem pro absenci subjektivní stránky. Žalovaný byl na základě znaleckého zkoumání označen za snadno ovlivnitelnou a velmi důvěřivou osobu, bylo připomenuto, že právě on učinil oznámení, které bylo podkladem pro trestní řízení, a soud dovodil, že žalovaný nebyl ani srozuměn s tím, že někomu způsobí škodu, že bude muset půjčky splácet, přičemž pokud obdržel za uzavření smluv odměnu, nebyla tato odměna motivací, pro kterou smlouvy uzavíral (viz pravomocný rozsudek Krajského soudu v obec, pobočka ve obec, ze dne 16. 6. 2020, č. j. číslo jednací, s doložkou právní moci). Žalobkyně se po příslušných procesních poučeních nepřipojila s nárokem na náhradu škody v trestním řízení, nebylo s ní proto jednáno jako s poškozenou (viz odůvodnění adhezních výroků v citovaném pravomocném trestním příkazu a rozsudku, shodně poučení pod číslo jednací a doručenky k rozhodnutím). Žalovaný byl na základě podnětu z datum rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 7. 2013, č. j. spisová značka, omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že mohl činit pouze právní úkony, jejichž předmětem je majetek nebo finanční hodnota nepřevyšující částku částka (viz rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 7. 2013, č. j. spisová značka), rozsudkem tamějšího soudu ze dne 18. 7. 2017, č. j. spisová značka, pak byl omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není způsobilý činit právní jednání, jejichž předmětem je majetek nebo finanční hodnota nepřevyšující částku částka (viz rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 7. 2017, č. j. spisová značka). příjmení 27 000 Kč byl žalobkyní zaplacena na účet č. bankovní účet (viz shodně pravomocný trestní příkaz a potvrzení o platbě), jenž měl žalovaný zřídit datum (viz rámcová smlouva založená v trestním spise).

4. Soud provedl dokazování návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, kartou klienta, rámcovou smlouva o poskytování platebních služeb, listinou o ustanovení opatrovníka z datum, výzvou k plnění závazku včetně dodejky, listinou o jmenování opatrovníka z datum vč. pověření, obžaloba Okresního státního zastupitelství v obec, číslo jednací, usnesením Okresního soudu ve obec, č. j. P 159/2020-322, listinou o jmenování opatrovníka z datum, smlouvou o poskytování sociální služby číslo vč. přílohy číslo rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajské pobočky ve obec, číslo jednací, lékařskou zprávou, protokolem o hlavním líčení sp. zn. spisová značka, zpráva z 25. 7. 2019 vč. doručenky z DS, protokolem o výslechu obviněného a vyjádřením bývalého opatrovníka, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.

5. Podle § 135 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

6. Podle § 2993 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 2995 o. z. vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.

8. Soud je podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Z této formulace je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že pokud již existuje pravomocné rozhodnutí trestního soudu, byť i v podobě trestního příkazu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 23 Cdo 956/2012), soud si v civilním řízení nesmí tyto otázky posuzovat samostatně. Vázaností civilního soudu rozhodnutím trestního soudu o spáchání trestného činu a o osobě jeho pachatele se rozumí především vázanost skutkovými zjištěními trestního soudu, které vyústily v odsuzující rozsudek. Soud je v občanském soudním řízení vázán vždy rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, ale musí vycházet též z jiných rozhodnutí vydaných v trestním řízení a dbát o to, aby se s nimi nedostal do rozporu. V souvislosti s otázkou vázanosti odsuzujícím rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. jde zejména o to, které okolnosti rozhodné pro vyřešení sporu o náhradu škody, musí soud převzít z trestního rozsudku, aniž by je musel a mohl v občanském soudním znovu zjišťovat (srov. stanovisko NS ČSR z 24. 10. 1979, sp. zn. Cpj 35, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 22/79, jež nebylo v otázce odsuzujícího rozhodnutí překonáno – srov. a contrario rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2368/98, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 8/1999).

9. V civilním řízení tedy již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozsudku závěr o spáchání trestného činu a osobě jeho pachatele. Tento závěr má oporu v systematickém zařazení § 135 o. s. ř. mezi ustanovení o dokazování. Z výroku pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti plyne, že jméno příjmení způsobil žalobkyni úvěrovým podvodem škodu ve výši žalované částky (tj. 27 000 Kč). Z obsahu trestního spisu je pak zřejmé, že žalobkyně nárok v trestním řízení neuplatnila řádně, a proto s ní nebylo jako s poškozenou v trestním řízení jednáno a o náhradě škody nebylo rozhodnuto adhézním výrokem. Z uvedeného je tedy zřejmé, že, ačkoliv žalobkyně opravu nebyla ve smluvní poměru se jméno příjmení (jak správně podotkla), vznikl zde vůči jmenovanému mimosmluvní závazkový anonymizováno, na jehož základě se mohla nároku domáhat nejen v původním trestním řízení (uplatnila-li by svůj nárok řádně), ale i v rámci řízení ve věcech občanskoprávních.

10. Nárok na náhradu škody plynoucí z trestného činu nevylučuje souběh s eventuálním bezdůvodným obohacením, přičemž platí, že žalobkyni se může dostat pouze té částky, o kterou přišla (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013).

11. Aplikačním kritériem i v případě skutkové podstaty obsažené v § 2993 o. z. nepochybně je, zda právě na podkladě neplatné či zrušené smlouvy (objektivně) došlo k získání majetkového prospěchu té které strany (neplatné či zrušené) smlouvy. O bezdůvodné obohacení se totiž (s přihlédnutím k § 2991 o. z.) nemůže jednat v situaci, pokud v majetkové sféře osoby (žalovaného), po které se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení, a která byla účastníkem neplatné či zrušené smlouvy, (objektivně) nedošlo k obohacení, tedy k rozmnožení její majetkové hodnoty anebo naopak pokud nedošlo ke zmenšení této majetkové hodnoty, ačkoliv by k tomu správně dojít mělo, kdyby obohacený po právu plnil svoje povinnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009). Tento právní závěr reflektuje skutečnost, že ust. § 2993 o. z. nezakládá presumpci vzniku a existence bezdůvodného obohacení (dané ustanovení není samostatnou skutkovou podstatou bezdůvodného obohacení), ale představuje pouze způsob vypořádání bezdůvodného obohacení, k němuž mezi účastníky neplatné či zrušené smlouvy skutečně došlo, když nadále platí základní obligatorní předpoklad obohacení se bez spravedlivého důvodu (§ 2991 o. z.), nedochází-li tedy ke změně majetkové sféry, nelze hovořit o vzniku bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získaný majetkový prospěch, který se musí vydat, není protiprávní úkon obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení (přesun majetkových hodnot), k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009, ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4100/2011, nebo ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3658/2012). Reflexí toho je pak ustanovení § 2995 o. z., které je na místě v projednávané věci aplikovat, když na základě absolutně neplatné smlouvy s žalovaným žalobkyně sice plnila, ale došlo k obohacení třetí osoby, a to jméno příjmení (srov. pravomocný trestní příkaz), přičemž se jednalo o plnění vylákané od žalobkyně lstí spočívající ve spáchání úvěrového podvodu, k němuž anonymizováno. příjmení zneužil žalovaného a jeho ovlivnitelnost a důvěřivost. Za takové situace je k vydání bezdůvodného obohacení dle § 2995 o. z. opět povinen jméno příjmení. V případě žalovaného by bylo možné dovodit obohacení v rozsahu částky, kterou mu jméno příjmení ponechával podle pravomocného trestního příkazu. V tomto směru obdržela žalobkyně procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., na které ovšem adekvátně nereagovala, když se omezila na tezi, že plnila žalovanému, který jí má celou částku uhradit. Žalobkyně tedy neunesla procesní břemeno o tom, že by se sám žalovaný na její úkor fakticky obohatil. Plněním na bankovní účet žalovaného se tak stát nemohlo. Jestliže zákonodárce míní chránit osoby omezené ve svéprávnosti celou řadou opatření (srov. § 581 o. z., § 2995 o. z. aj.), pak nedává smysl, aby tato ochrana byla prolomena faktem, že taková osoba byla zneužita k uzavření smlouvy a na základě této smlouvy měla obdržet plnění, když se z těchto plnění obohatila od ní odlišná osoba. Z pravomocných trestních rozhodnutí je zřejmé, že hlavním beneficientem plnění byl anonymizováno. příjmení, a proto by založení povinnosti žalovaného uhradit celou částku, která navíc žalobkyni nebyla přiznána v trestním řízení jen v důsledku toho, že se svým odborným aparátem (§ 5 odst. 1 o. z.) nedokázala nárok řádně po procesním poučení uplatnit, s poukazem na existenci smluvního anonymizováno a navazujících plnění pak bylo rozporné s § 1 a § 3 o. s. ř., podle nichž má být soudní řízení zárukou spravedlnosti. Zavázání žalovaného v poměrech této projednávané věci by zjevně nespravedlivé bylo, když by zcela popíralo ochranu zájmů (tj. prospěch) nesvéprávných (srov. LAVICKÝ, P. et al. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014 s. 2092 – 2095).

12. Soud neprovedl důkaz dotazem na příjmení příjmení, neboť již v řízení bylo prokázáno, že se jednalo o účet vedený na jméno žalované, a na něj také bylo plněno. Soud má ovšem za to, že ani plnění na tento účet pasivní legitimaci žalovaného v kontextu celé žalované částky nezakládá. Tento účet totiž byl pouze platebním místem, na který bylo plněno v důsledku úvěrového podvodu anonymizováno. příjmení, pročež plnění v podstatě nabyla osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 179/2014), jež se na úkor žalobkyně obohatila. Nelze ani přehlížet, že příslušná smlouva s bankou z datum neobsahuje žádný údaj o tom, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti a není ani zastoupen veřejným opatrovníkem, jehož tehdy měl. Byla-li smlouva o zřízení účtu uzavřena samotným žalovaným, je neplatná podle § 581 o. z., neboť existence účtu bez vědomí opatrovníka je způsobilá ohrozit práva a oprávněné zájmy osoby, jejíž svéprávnost byla omezena, a proto k ochraně této osoby je třeba dovodit neplatnost smlouvy, kterou byl takový účet zřízen.

13. Je pak třeba také doplnit, že soud nemohl žalovaného zavázat ani co do částky částka (navzdory formulaci„ obdržel od jméno příjmení částku ve výši částka, popř. částka“), neboť civilní soud není v rozsahu škody vázán pravomocným trestním rozhodnutím, nýbrž škoda musí být v civilním řízení náležitě tvrzena a prokázána (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 1954, sp. zn. Cz 491, vydané pod č. č. 47/1954 Sbírky rozhodnutí čs. soudů a rozhodnutí pléna Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 25. 11. 1976, sp. zn. Pls 2/76, vydané pod č. 27/1977 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto soud trval na tom, aby konkrétní nárok vůči žalovanému tvrdila a prokázala žalobkyně, která ovšem na toto procesní poučení dostatečně nezareagovala.

14. S ohledem na shora uvedené má proto soud za to, že primárně měla žalobkyně své nároky směřovat vůči jméno příjmení a v případě žalovaného sice byla nejvýše až do částky částka dána s ohledem na pravomocný trestní příkaz pasivní legitimace i samotného žalovaného, avšak v tomto směru žalobkyně neunesla procení břemena, a proto nebylo možné žalovaného zavázat ani v této dílčí části (do částky částka), v níž se mohl žalovaný objektivně na úkor žalobkyně obohatit. Byla-li žaloba zamítnuta do jistiny, muselo dojít také k zamítnutí žalovaného příslušenství, jež sdílí osud věci hlavní (§ 510 odst. 2 o. z.). Soud proto žalobu zamítl (výrok I.).

15. Zamítnutí žaloby představuje procesní úspěch žalovaného, jemuž proto vzniklo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši částka tvořené paušální náhradou (4× částka dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v účinném znění (dále jen „vyhl. č. 254/2015 Sb.“), za následující úkony: 2× podání ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., 1× příprava účasti dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 254/2015 Sb., 1× účast při jednání dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhl. č. 254/2015 Sb.). Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám opatrovníka (zástupce) žalovaného.

16. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možné podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Z odvolání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno, dále v něm musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Pokud odvolání nebude shora uvedené náležitosti obsahovat a v řízení pro tento nedostatek nebude moci být pokračováno, soud odvolání odmítne. Odmítnutím odvolání je odvolací řízení skončeno.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna, může se oprávněná strana domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.