OSZL 35 C 354/2020-17

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 16 712 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 16 712 Kč ⟪LB:lb_001⟫ -) s úrokem ve výši 2 001,28 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 4 806,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, ⟪LB:lb_002⟫ -) s úrokem z prodlení ve výši 1 106,91 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 4 950,34 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 24. 9. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 712 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 29. 7. 2016 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti uvedenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 637 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 800 Kč, s úhradou za administrativní činnost ve výši 1 225 Kč a s úhradou za umožnění splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 250 Kč, to vše ve výši 30 912 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2 208 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do měsíce od splatnosti splátky předchozí. Celková splatnost závazku připadala na 29. 9. 2017. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, když naposledy uhradil dne 14. 7. 2017 částku 1 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo Společnosti právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části, která činila na jistině 4 806,38 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 143,96 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1 128,88 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 326,58 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 1 806,20 Kč. Vzhledem k neuhrazení pohledávky ke dni 29. 9. 2017 se dnem následujícím úročí neuhrazená jistina nadále úrokem ve výši 15 % ročně, dále žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení z částky 4 4 950,34 Kč (neuhrazená jistina a smluvní úrok), jakož i právo na smluvní pokutu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla s účinností ke dni 8. 7. 2020 pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka je složena z jistiny ve výši 4 806,38 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 8 500 Kč, z úroku ve výši 143,96 Kč, z úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 128,88 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 326,58 Kč a z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 1 806,20 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok od 30. 9. 2017 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 2 001,28 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 4 806,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 106,91 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 4 950,34 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

Závěr o skutkovém stavu

3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.

4. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 29. 7. 2016 Smlouvu, na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 1 637 Kč, s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 6 800 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 225 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 4 250 Kč (celkem tedy částku 30 912 Kč) splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 2 208 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Nezaplacením jakékoli splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dosud neuhrazená část celkové dlužné částky. Žalovaný podpisem Smlouvy potvrdil, že od Společnosti převzal v místě svého bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. V případě porušení povinnosti žalované s úhradou jakékoliv splátky byl žalovaný povinen zaplatit Společnosti smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení; zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo Společnosti na náhradu škody v plné výši a zákonný úrok z prodlení. RPSN u úvěru na 14 měsíců činí 187,60 %. Přílohou č. 1 Smlouvy byl předpis splátek (viz Smlouva číslo).

5. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 22 700 Kč, a sice dne 29. 7. 2016, 12. 8. 2016, 16. 9. 2016, 17. 10. 2016, 16. 11. 2016, 16. 12. 2016, 18. 1. 2017 a 14. 2. 2017 vždy částku 2 300 Kč, dne 18.3. 2017 částku 1 300 Kč, dne 30. 5. 2017, 23. 6. 2017 a 14. 7. 2017 vždy částku 1 000 Kč (viz transakční historie).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupila Společnost ke dni zaplacení úplaty, tj. ke dni 8. 7. 2020, žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla uvedena pohledávka Společnosti za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, příloha č. 1 k této smlouvě, dodatek č. 1, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 24. 7. 2020 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz dopis ze dne 24. 7. 2020). Dne 8. 9. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému výzvu k plnění, v níž žalovaného informoval o postoupení pohledávky a současně jej vyzval k úhradě dlužné částky 21 665,37 Kč nejpozději do 23. 9. 2020 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 8. 9. 2020 vč. podacího lístku).

7. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v červenci 2016 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně 10,59 % ročně a roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 11,30 % (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a přehled ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupný na www.cnb.cz).

Právní posouzení věci

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost ke dni 8. 7. 2020 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek. Postoupení bylo žalovanému oznámeno Společností dopisem ze dne 24. 7. 2020, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky patřičných účinků. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

14. Žalobkyně zaprvé uplatnila nárok na zaplacení částky 8 212 Kč, která se sestává z jistiny ve výši 4 806,38 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 143,96 Kč, z úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 128,88 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 326,58 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 1 806,20 Kč; tento nárok shledal soud nedůvodný.

15. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 29. 7. 2016 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného si vynutit poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, čímž vznikla zápůjčka coby reálný kontrakt. Žalovanému na základě Smlouvy vznikla povinnost vrátit Společnosti poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 1 637 Kč, s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 6 800 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 225 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 4 250 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 30 912 Kč, v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 208 Kč s tím, že 1. splátka je splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.

16. Byť bylo ve Smlouvě uvedeno, že výše úroku činí toliko 1 637 Kč, dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat rovněž úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 6 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 225 Kč a inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 4 250 Kč. Jak je soudu známo z úřední činnosti (např. ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 35 C 379/2019 či 46 C 298/2019), úplata za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu nejsou nezávisle stanovenou položkou za vykonané činnosti ze strany Společnosti, nýbrž tyto položky jsou přímo odvislé od výše poskytnuté finanční částky, o čemž svědčí také fixně stanovená výše RPSN u úvěru na 14 měsíců ve výši 187,60 %. Rovněž ani inkaso plateb v hotovosti není svou povahou a účelem nepochybně zvláštní službou, kterou by bylo lze náležitě odlišit od zápůjčky, nýbrž je se zápůjčkou pevně spjato, když je jím sjednáno, že namísto principu donosnosti dluhu (uhrazení v sídle zapůjčitele), bude uplatněn princip odnosnosti (uhrazení dluhu v místě bydliště vydlužitele), i zde je pak výše odměny proměnlivá v závislosti na výši jistiny zápůjčky; soud má za to, že hotovostní inkaso splátek je variantou zápůjčky (Společností nabízeným produktem). Soud tedy uzavírá, že přiměřenost podmínek poskytnuté zápůjčky je třeba hodnotit jako celek.

17. Jestliže tedy žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 17 000 Kč společně s částkou 13 912 Kč, pak při splácení zápůjčky na dobu 14 měsíců lze dovodit, že úrok zápůjčky činí 70,14 % ročně ( (13 912 Kč/14) × (12/ 17 000 Kč) × 100); RPSN uváděné žalobkyní činí dokonce 187,60 %. Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce. I dohoda o úrocích z poskytnuté zápůjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o. z.), na který jsou smluvní strany povinny dbát. Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) Dohodnutá výše takto sjednaná výše smluvního úroku je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z., neboť výše sjednaného úroku je více jak 6× vyšší než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně v době uzavření Smlouvy (červenci 2016). V souladu s § 577 o. z. proto soud přistoupil k moderaci výše úroků, které stanovil ve výši 10,59 % p. a., vycházeje z průměrné hodnoty úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně v měsíci, kdy byla uzavřena Smlouva; uvedená výše úroku odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky.

18. Jelikož žalovaný měl dluh splácet v anuitních splátkách, lze dovodit, že žalovaný měl do 29. 9. 2017 vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky ve výši 17 000 Kč společně s úrokem ve výši 10,59 % za období od 30. 7. 2016 do 29. 9. 2017 v kapitalizované výši 1 147 Kč, tedy celkově měl žalovaný v celkem 14 splátkách uhradit částku 18 147 Kč. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný na dluh uhradil celkově částku 22 700 Kč, z čehož vyplývá, že žalovaný svůj dluh nepochybně zcela uhradil úhradou ze dne 14. 2. 2017 a co do částky 4 553 Kč dokonce přeplatil, tudíž žalobkyně uplatněným žalobním nárokem na zaplacení částky 8 212 Kč nedisponuje.

19. Zadruhé žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou v kapitalizované výši 8 500 Kč; tento nárok neshledal soud oprávněným. Smluvní pokuta byla sjednána přímo ve Smlouvě, pročež nelze ujednání o smluvní pokutě považovat za skryté či neočekávané ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Soud má ovšem za to, že sjednaná výše smluvní pokuty je v tomto konkrétním případě nepřiměřeně vysoká. Dle judikatury Nejvyššího soudu může být výše smluvní pokuty 0,5 % denně shledána jako ještě přiměřeně vysoká (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007) i jako nepřiměřeně vysoká (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 32 Cdo 529/2011) v závislosti na dalších okolnostech případu. V daném případě existoval mezi Společností a žalovanou spotřebitelský vztah, u něhož s ohledem na princip ochrany spotřebitele (viz výše uvedený nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) je třeba klást daleko větší důraz na přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty než v případě obchodních sporů, u nichž lze tolerovat vyšší smluvní volnost. Patrné je to též ze současné úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016, podle jehož § 122 činí u spotřebitelských úvěrů maximální přípustná výše smluvní pokuty 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Byť je si soud vědom toho, že nelze s ohledem na nepřípustnost pravé retroaktivity tento limit v dané věci aplikovat, je z úpravy patrný zjevný důraz na princip ochrany spotřebitele; ten je ostatně patrný i z obecné úpravy obsažené v občanském zákoníku. Soud ve věci dále přihlédl ke smluvním následkům, které měly stíhat žalovanou v případě neuhrazení byť jedné splátky úvěru. Konkrétně došlo k automatickému zesplatnění úvěru, k nastoupení sankce spočívající v zákonném úroku z prodlení, jakož i ke vzniku nároku na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky s tím, že smluvní pokuta se nijak nedotýká případné škody, která Společnosti vznikne v souvislosti s prodlením žalované (došlo tedy k vyloučení účelu smluvní pokuty spočívající v paušalizaci náhrady vzniklé škody). Při zkoumání smluvní pokuty v komplexnosti s dalšími sankčními ujednáními, která stíhají žalovanou, se tak soudu sjednaná výše smluvní pokuty jeví v tomto konkrétním případě jako nepřiměřeně vysoká; v důsledku toho nelze ke sjednané smluvní pokutě přihlížet. Soud podotýká, že byť se v tomto případě jedná o nepřiměřenost výše smluvní pokuty, nebylo možné přistoupit k moderaci výše smluvní pokuty podle § 2051 o. z., neboť takový postup ve spotřebitelských vztazích vylučuje judikatura Soudního dvoru Evropské unie (zejm. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. C -488/11 (věc Dirk Frederik Asbeek Brusse, Katar de Man Garabito v. Jahani BV), bod 59).

20. Na příslušenství žalobkyně uplatnila nárok na úrok od 30. 9. 2017 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 2 001,28 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 4 806,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení od 30. 9. 2017 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 1 106,91 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 950,34 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení; tento nárok neshledal soud důvodný. Jak již bylo uvedeno výše, žalovaný dluh uhradil dne 14. 2. 2017, z čehož vyplývá, že ke dni 30. 9. 2017 byla dlužná jistina včetně sjednaného úroku zcela uhrazena, takže žalobkyně nárokem na smluvní úrok z dlužné jistiny, jakož i úrokem z prodlení z dlužné částky nedisponuje.

21. S ohledem na uvedené soud žalobu v plném rozsahu pro nedůvodnost zamítl (výrok I.).

Náklady řízení a lhůta k plnění

22. Žalovaný byl v řízení zcela procesně úspěšný, a proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

23. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, prostřednictvím soudu podepsaného, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.