OSZL 11 C 215/2022-153

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 68 774 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 68 774 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 94 950 Kč od 16. 11. 2021 do 1. 8. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 950 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 824 Kč od 16. 11. 2021 do 1. 8. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 824 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení a dále s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 30 201,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 9. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 68 744 Kč s příslušenstvím. V žalobních tvrzeních uvedla, že dne 1. 7. 2021 uzavřela s územní celek smlouvu o dílo na akci„ Oprava chodníku ul. ulice vč. VO II. etapa“, na základě níž se zavázala k provedení výkopu pro územní celek, který byl potřebný pro rekonstrukci veřejného osvětlení. Dne 9. 7. 2021 se dostavil na jednání zástupců města a společností dotčených předmětnou stavbou jednatel žalované, kde si ústně objednal u žalobkyně provedení stavebních prací pro uložení sítě elektronických komunikací, a to do dvou výkopů – na ul. ulice a na nám. anonymizována dvě slova, kde byla ze strany města rovněž naplánována rekonstrukce veřejného osvětlení. Žalovanou požadované práce představovaly takové práce, o které se navýší objem prací oproti pracím potřebným pro plánované opravy veřejného osvětlení, tzn. provedení objemnější výkopů, než které postačovaly městu pro realizaci jeho záměrů. Ve dnech 19. 7. 2021 a 26. 7. 2021 byly mezi územní celek a žalovanou uzavřeny smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti, dle nichž město hodlá realizovat stavby na služebných pozemcích na ul. ulice a nám. anonymizována dvě slova a záměrem žalované jakožto budoucí oprávněné je uložení HDPE chráničky na těchto pozemcích. Dále bylo sjednáno, že náklady na práce související s výkopem budou hrazeny rovným dílem – 1/3 město, 1/3 žalovaná a 1/3 společnost právnická osoba jakožto další místní provozovatel sítí el. komunikací, který zde ukládal svoji síť. Žalovaná tak byla povinna uhradit nejen část nákladů na stavební práce městu, ale i jednu polovinu nákladů (vedle společnosti právnická osoba), které vznikly navýšením objemu výkopu z důvodu uložení chrániček. Žalobkyně provedené práce žalované vyúčtovala fakturou číslo ze dne 27. 10. 2021 na částku 94 950 Kč (akce„ ulice“), na kterou žalovaná uhradila dne 2. 8. 2022 částku 45 000 Kč, pročež žalobkyně požaduje po žalované doplatit částku 49 950 Kč, a dále fakturou číslo ze dne 27. 10. 2021 na částku 38 824 Kč (akce„ anonymizována dvě slova“), na kterou žalovaná uhradila dne 2. 8. 2022 částku 20 000 Kč, pročež žalobkyně požaduje doplatit částku 18 824 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení z dlužných částek. Následně žalobkyně doplnila, že parametry výkopů v rámci stavebních akcí města byly předem stanoveny v rámci výkazů výměr a projektových dokumentací jakožto součástí jednotlivých smluv o dílo uzavřených mezi městem a žalobkyní.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Uvedla, že město s žalobkyní uzavřelo smlouvy o dílo, dle nichž se žalobkyně pro město zavázala provést stavební práce spočívající mj. ve výkopu pro uložení vedení veřejného osvětlení („ stavba“), přičemž žalovaná a společnost právnická osoba měly zájem k této stavbě zrealizovat přípolož ve smyslu liniového zákona, kdy předmětný výkop byl využit jednak městem jakožto stavebníkem hlavní stavby a jednak dvěma stavebníky přípolože k uložení chrániček jejich sítí elektronických komunikací. Město následně vyúčtovalo hodnotu jedné třetiny ceny díla žalované a žalovaná tyto náklady výkopových prací městu uhradila. Tedy smluvní vztah vázal toliko město jakožto hlavního stavebníka a žalobkyni jakožto zhotovitele a stavebníci přípoloží měli následně na základě vzájemné dohody s hlavním stavebníkem tomuto kompenzovat přiměřenou část ceny díla. Žalobkyně a žalovaná nebyly v přímém smluvním stavu, a proto mezi nimi nemohla vzniknout pohledávka. I přesto žalovaná následně deklarovala, že je ochotna se podílet na nákladech, které bylo třeba vynaložit pro účely připoložení chrániček přiměřenou a oprávněnou částkou přímo žalobkyni a vyzvala ji k řádnému vyúčtování, neboť žalobkyně, ač práce provedené v souvislosti s umístěním dvou chrániček posoudila jako„ vícepráce“, tyto vyúčtovala částkou, která dvojnásobně přesahuje částku potřebnou na zhotovení celého původního díla. Vzhledem k tomu, že žalobkyně náklady práce řádně nevyúčtovala, zaplatila žalovaná žalobkyni větší část nárokovaných částek, přičemž však touto částečnou úhradou nezamýšlela založit účinky uznání dluhu.

3. Žalobkyně ke sjednané ceně a rozsahu díla uvedla, že vůlí smluvních stran bylo uzavřít smlouvu bez určení ceny díla. Zavedenou praxí stran bylo, že za dílo bude po jeho provedení vyúčtována a zaplacena cena díla v obvyklé výši v daném místě a v době uzavření smlouvy. Žalované byla vyúčtována částka v obvyklé výši v daném místě a v době uzavření smlouvy, zejména pak s přihlédnutím k cenové hodnotě děl sjednaných jak mezi městem a žalobkyní na jednotlivé akce, tak s přihlédnutím k hodnotě děl sjednaných s žalovanou a společností právnická osoba na objemnější část výkopů, tedy v šířce nad 20 cm. Rozsah děl byl vymezen tak, že se jednalo o práce, o které se navýší objem prací oproti pracím potřebným pro plánované opravy veřejného osvětlení. Čistě na základě požadavku žalované a společnosti právnická osoba totiž došlo k provedení výkopů širších než 20 cm, které byly původně plánovány pro město.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně jako zhotovitel a město Slavičín jako objednatel uzavřely dvě smlouvy o dílo, a to dne 1. 7. 2021 na akci„ Oprava chodníku ul. ulice vč. VO II. Etapa“, dle níž se žalobkyně zavázala provést dílo – stavební práce spojené s opravou chodníku a veřejného osvětlení na ulici ulice v rozsahu dle doložených výkazů výměr a projektové dokumentace a město se zavázalo zaplatit žalobkyni dohodnutou cenu (viz cit. smlouva), a dne 18. 8. 2021 na akci„ Oprava veřejného osvětlení anonymizována dvě slova“, dle níž se žalobkyně zavázala provést dílo – stavební práce spojené s opravou veřejného osvětlení na ul. anonymizována dvě slova v rozsahu dle doložených výkazů výměr a projektové dokumentace, a město se zavázalo zaplatit dohodnutou cenu (viz cit. smlouva). Ze soupisu prací ke stavbě„ Oprava chodníku ul. ulice vč. VO II. Etapa“ k objektu„ anonymizována dvě slova – Veřejné osvětlení“ lze vyčíst, že zemní práce dle smlouvy o dílo ke shora uvedené stavbě spočívaly mj. v zarovnání kabelových rýh do 50 cm po výkopu strojně (viz soupis prací). Taktéž i ze soupisu prací ke stavbě„ Oprava VO – ulice“ vyplývá, že zemní práce spočívaly rovněž v zarovnání kabelových rýh do 50 cm po výkopu strojně (viz soupis prací).

5. Dále smluvní vztah uzavřelo město Slavičín a žalovaná, a to na základě dvou smluv o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti, dle nichž město jakožto budoucí povinný ze služebnosti hodlá přes služebné pozemky realizovat stavby„ Oprava chodníku ul. ulice“ (viz smlouva o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti ze dne 26. 7. 2021) a„ obec – ul. anonymizována dvě slova, úprava organizace dopravy“ (viz smlouva o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti ze dne 19. 7. 2021) a žalovaná jakožto budoucí oprávněný ze služebnosti žádá o přípolož HDPE chráničky na služebných pozemcích (viz cit. smlouvy o budoucí smlouvě).

6. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturami vystavenými dne 27. 10. 2021, obě se splatností 15. 11. 2021, stavební práce dle soupisu provedených prací, a to fakturou číslo částku 94 950 Kč (viz cit. faktura) a fakturou číslo částku 38 824 Kč (viz cit. faktura). Ze soupisu provedených prací lze vyčíst, kolik časových jednotek žalobkyně strávila prováděním prací pro žalovanou, resp. kolik váhových či délkových jednotek materiálu žalobkyně použila za účelem provedení díla (viz soupisy provedených prací). Žalovaná žalobkyni obě faktury vrátila s tím, že je jí fakturována částka za přípolož, avšak smlouvu o přípoloži podle liniového zákona uzavírá stavebník přípolože se stavebníkem stavby, nikoli se zhotovitelem stavby. Vzhledem k tomu, že město Slavičín jakožto stavebník stavby již za provedení stavby žalobkyni jistě zaplatilo, žalovaná je připravena komunikovat s městem o ceně přípolože, kdy je připravena městu uhradit podíl na prokazatelně vynaložených nákladech na výkopu (viz vrácení faktury číslo vrácení faktury číslo ze dne 18. 11. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 133 774 Kč do 9. 5. 2022 za provedení stavebních prací pro uložení sítě elektronických komunikací, kdy se jednalo se o práce, které bylo nutno provést nad rámec děl sjednaných mezi územní celek a žalobkyní s tím, že nesouhlasí se stanoviskem žalované, že žalobkyně pro žalovanou provedla pouze„ vícepráce“, neboť žalovaná si u žalobkyně ústně objednala provedení výkopových prací pro uložení sítí (viz výzva k plnění ze dne 2. 5. 2022). Žalovaná žalobkyni uhradila dne 2. 8. 2022 částku 20 000 Kč, kterou plnila na dluh vyúčtovaný fakturou číslo přičemž k platbě uvedla poznámku„ nesporná část“, a téhož dne uhradila i částku 45 000 Kč, kterou plnila na dluh vyúčtovaný fakturou číslo kdy rovněž k platbě uvedla poznámku„ nesporná část“ (viz výpis z účtu žalobkyně ze dne 2. 8. 2022).

7. Soud provedl dokazování také smlouvou o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti z 19. 7. 2021, dodatku č. 1 ke smlouvě o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti, smlouvě o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti z 9. 10. 2020, výpisem z účtu ze dne 16. 11. 2021, fotografiemi, vyúčtováním z 31. 8. 2021, soupisy prací k předání (zhotovitel právnická osoba), fakturou číslo smlouvou o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti ze dne 29. 8. 2022, soupisem provedených prací ze dne 30. 8. 2019, výpisem z účtu územní celek, listinou s vyznačením umístění výkupu u akce na ul. ulice a ulice a dále s vyznačením umístění výkupu u akce na ul. ulice, vyjádření ke sdělení z 1. 7. 2022 a vyjádřením ze 17. 4. 2023, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.

8. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

9. Právní hodnocení je následující: Ve dvou lokalitách (na ul. ulice a na nám. anonymizována dvě slova) mělo dojít k rekonstrukci veřejného osvětlení, přičemž ohledně provedení stavebních (výkopových) prací v těchto dvou lokalitách byly uzavřeny smlouvy o dílo dle § 2586 a násl. o. z. mezi žalobkyní a územní celek. Jinými slovy územní celek v předmětných lokalitách hodlalo provést mj. rekonstrukci veřejného osvětlení, za tímto účelem uzavřelo s žalobkyní dvě smlouvy o dílo na provedení stavebních prací souvisejících s rekonstrukcí veřejného osvětlení, a to – dle textace smluv – v rozsahu dle doložených výkazů výměr a projektové dokumentace. Tato realizace pak měla sloužit k uložení chrániček elektronických sítí pro žalovanou a společnost právnická osoba anonymizováno územní celek a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti, dle nichž město jakožto budoucí povinný ze služebnosti hodlá přes služebné pozemky realizovat stavby„ Oprava chodníku ul. ulice“ a„ obec – ul. anonymizována dvě slova, úprava organizace dopravy“ a žalovaná jakožto budoucí oprávněný ze služebnosti žádá o přípolož HDPE chráničky na služebných pozemcích. Je tak zcela nepochybné, že žalovaná vstoupila do smluvního vztahu s územní celek za účelem uzavření budoucích smluv o zřízení věcného břemene, které měly být uzavřeny po dokončení shora specifikovaných staveb, které hodlalo zrealizovat územní celek a za tímto účelem uzavřelo s žalobkyní dvě smlouvy o dílo k provedení stavebních prací. Dle smluv o budoucím zřízení věcného břemene žalovaná žádala o tzv. přípolož, tj. že v rámci realizace shora uvedených staveb jí bude umožněno uložit do výkopů chráničky elektronických komunikací, přičemž následně budou mezi územní celek a žalovanou uzavřeny smlouvy o zřízení věcného břemene.

10. Žalobkyně následně provedla na základě smluv o dílo uzavřených s územní celek dva výkopy, a to v rozsahu – dle textace smlouvy – dle výkazů výměr a projektové dokumentace. Co se týče rozsahu díla, které měla žalobkyně provést pro žalovanou, ten byl dle tvrzení žalobkyně vymezen tak, že se jednalo o práce, o které se navýší objem prací oproti pracím potřebným pro plánované opravy veřejného osvětlení pro město, konkrétně se mělo jednat o provedení výkopů širších než 20 cm, které byly původně plánovány pro město. Žalobkyně do koncentračního bodu tvrdila, že rozsah je určen projektovou dokumentací a výkazem výměr. Po výzvě soudu k předložení těchto listin žalobkyně uvedla, že projektová dokumentace neexistuje, nicméně rozsah lze zjistit z výkazu výměr. Žádný důkaz však takto výslovně nebyl označen, k opakované výzvě soudu žalobkyně sdělila, že se má jednat o„ soupis prací“.

11. Z údajů uvedených v soupisu prací nebylo možné dojít k jinému závěru, než že rozsah děl sjednaných mezi žalobkyní a městem představoval kromě dalších dohodnutých prací výkop v rozsahu 50 cm, což nekoresponduje s tvrzením žalobkyně, že se s žalovanou dohodla na provedení prací – výkopů širších než 20 cm.

12. Žalobkyně byla proto v tomto směru soudem u jednání dne 10. 2. 2023 poučena podle § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), o tom, že doposud netvrdila a neoznačila důkazy k prokázání toho, jaký byl původní rozsah jednotlivých děl objednaných územní celek s přihlédnutím k výkazu výměr a projektové dokumentaci a dále že netvrdila a neoznačila důkazy k prokázání toho, že podle původních smluv o dílo mezi žalobkyní a územní celek byl uvažován jiný (menší) výkop a jeho rozšíření způsobil toliko požadavek žalované a společnosti právnická osoba O rozporech v tvrzeních byla žalobkyně informována výzvou ze dne 19. 4. 2023, č. j. 11 C 215/2022-123. Následně u jednání dne 29. 6. 2023 byla opětovně soudem vyzvána, aby vysvětlila, který listinný důkaz považuje za„ výkaz výměr“ a kde konkrétně v tomto důkazu je patrná původní a nová velikost výkopu.

13. Na výzvu soudu však žalobkyně adekvátně nereagovala, kdy soudu pouze sdělila, že velikost výměru je seznatelná z dokumentu„ soupis prací“, přičemž zde velikost výměru uvedena není, ale lze ji dopočítat z ukazatele množství uložené zeminy, času stráveného kopáním apod. Dále uvedla, že parametry výkopu jsou patrné i z fotografické dokumentace, neboť samotná skutečnost, že ve výkopu byly uloženy čtyři chráničky, znamená, že výkop musel mít šířku 60 centimetrů. Takto doplněná tvrzení a označené důkazy však nejsou dostatečná pro učinění závěru, jaký rozsah výkopu byl původně sjednán mezi žalobkyní a městem, a jaký je tedy rozdíl mezi původně plánovaným výkopem a skutečně provedeným v návaznosti na žádost žalované a společnosti právnická osoba

14. V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (důkazní povinnost). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, a ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 277/2009), přičemž soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 12 Cmo 106/2014) a absentující tvrzení pak nemůže nahradit ani dokazováním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2953/2009, a ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1396/2010, a nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Byť tedy v obecné rovině je možné výjimečně připustit vylíčení skutečností odkazem na listinný důkaz (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný pod č. 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jedná se o odkaz subsidiární a v žádném případě nepřichází v úvahu, že by nahrazoval skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobkyně za tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností; principiálním důsledkem by tu byla negace zásady projednací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004). Žalobkyně tedy na poučení soudu náležitým způsobem nereagovala, když netvrdila a neprokázala, jaký je rozdíl mezi původně plánovanými výkopy sjednanými mezi územní celek a žalobkyní a skutečně provedenými výkopy v návaznosti na žádost žalované a společnosti právnická osoba o uložení chrániček elektronických komunikací. Soud pak žalobkyni znovu nepoučoval v intencích usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1204/2020, ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1290/2021, a ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2836/2022.

15. Soud tedy uzavírá, že vzhledem k tomu, že žalobkyně, a to ani po opakovaném poučení soudu, netvrdila a neprokázala, jaký byl sjednaný rozsah díla, který měla provést pro žalovanou, neunesla břemeno tvrzení a důkazní, pročež soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

16. Jestliže žalobkyně svou žalobu staví na tom, že žalovaná má participovat na zvýšených nákladech realizovaných děl pro město, je povinností žalobkyně tvrdit a prokázat, že ke zvýšení rozsahu vůbec došlo. Do koncentračního bodu byl skutkový terén vymezen tak, že město původně mínilo realizovat určitý rozsah díla a tento se díky žalované a společnosti právnická osoba zvětšil. Nic takového ovšem žalobkyně neprokázala, když jednotlivé důkazy zvýšení rozsahu neprokazují. V podání ze dne 7. 3. 2023 žalobkyně k prokázání parametrů výkopu označila projektovou dokumentaci, položkové rozpočty a fotografie. Projektová dokumentace a položkové rozpočty neexistovaly, nahrazovat je měl soupis prací, ze kterého rozsah nešlo zjistit (a nebyl schopen jej z tohoto důkazu extrahovat ani zástupce žalobkyně); v případě fotografické dokumentace pak nelze dovodit zvětšení rozsahu prací (jinými slovy, chybí důkaz prokazující rozsah, který požadovalo město, a který byl nakonec realizován na přání žalované a právnická osoba).

17. K námitce žalované, že žalobkyně a žalovaná nebyly vůbec v přímém smluvním stavu, pročež žalobkyně není k uplatnění nároků aktivně legitimována, soud uvádí, že ačkoliv provedeným dokazováním nebyl zjištěn přesný obsah smluvního vztahu, tj. zejména rozsah sjednaného díla, k uzavření smluvního vztahu mezi žalovanou a žalobkyní došlo, což je možné dovodit zejména z částečného plnění žalovanou, která k platbám ve prospěch účtu žalobkyně uvedla poznámku„ nesporná část“, čímž tak dala najevo, že do smluvního vztahu s žalobkyní vstoupila. Pokud by platila teze žalované o jejím vztahu s městem, pak by žalovaná plnění poskytovala městu. Plnila-li rovnou žalobkyni, nepřímo potvrdila svůj přímý vztah s ní.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Přiznané účelně vynaložené náklady žalované, která byla v řízení plně procesně úspěšná, tvoří odměna ve výši 23 160 Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení, mimosoudní jednání s protistranou před podáním žaloby, vyjádření k žalobě (doplnění odporu) ze dne 18. 11. 2022, vyjádření ze dne 24. 3. 2023 a účast na jednání u soudu dne 10. 2. 2023 a 29. 6. 2023, tj. 6 úkonů právní služby po 3 860 Kč dle § 6 a § 7 bodu 5. ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 6× paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 citované vyhlášky za těchto šest úkonů právní služby, tj. 1 800 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 241,60 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 30 201,60 Kč je žalobkyně povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované.

19. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobkyni splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.