OSZL 8 C 148/2023-111

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 265 323,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 192 599,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 72 723,68 Kč, úroku v kapitalizované výši 9 971,51 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 13 691,44 Kč, úroku ve výši 8,95 % ročně z částky 262 149,52 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 265 323,36 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 265 323,36 Kč s příslušenstvím (jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku). Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně – společnost právnická osoba. (dále jen „banka) a žalovaný uzavřeli dne 19. 12. 2018 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček (dále jen „Smlouva“), na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, kdy uhradil pouze částku 107 400,32 Kč, proto banka úvěr ke dni 22. 10. 2021 zesplatnila. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná úvěrová pohledávka představuje jistinu ve výši 262 149,52 Kč, poplatky ve výši 3 173,84 Kč, úroky kapitalizované za dobu od 20. 4. 2020 do 22. 10. 2021 ve výši 9 971,51 Kč a úroky z prodlení kapitalizované za dobu od 1. 7. 2021 do 14. 6. 2022 ve výši 13 691,44 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 8,95 % ročně z částky 262 149,52 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 265 323,36 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující:

4. Mezi bankou a žalovaným byla dne 19. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, a to tak, že částka 242 916,55 Kč bude použita na úhradu úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. č. účtu, částka ve výši 5 000 Kč na úhradu kontokorentního úvěru poskytnutém na účtu č. č. účtu a zbývající část jistiny úvěru bude vyplacena na běžný účet č. č. účtu (viz Smlouva, výpis z běžného účtu). Žalovaný se zavázal splácet jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 8,95 % ročně v 120 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 3 792,16 Kč spolu s poplatkem za pojištění ve výši 338 Kč, celkem tedy 4 130,16 Kč, splatných vždy 19. dne v měsíci, počínaje dnem 19. 1. 2019 (RPSN 9,47 %). Žalovaný byl povinen dále hradit sjednané poplatky, mj. poplatek za zaslání každé písemné upomínky ve výši 600 Kč a poplatek za jednorázové prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávek byla banka oprávněna úročit dlužnou částku zákonným úrokem z prodlení, požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah s žalovaným, prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného za ihned splatný. V případě, že se žalovaný octne v prodlení se splněném jakékoli pohledávky banky, může banka prohlásit svým rozhodnutím dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení (viz Smlouva). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 107 400,32 Kč, kdy naposledy uhradil splátku ve výši 4 130,16 Kč dne 19. 5. 2021 a částečnou splátku ve výši 16,16 Kč dne 21. 6. 2021, následně již ničeho neuhradil (viz platební historie). Dopisem ze dne 24. 10. 2021 prohlásila banka úvěr za splatný ke dni 22. 10. 2021 a dopis žalovanému poslala 26. 10. 2021 (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný, poštovní podací arch). Banka pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 postoupila žalobkyni, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 29. 6. 2022 odeslaným dne 14. 7. 2022 (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne 19. 12. 2018, ve které bylo vyplněno, že žalovaný žije v pronajatém domě/bytě (bez uvedení částky plateb za bydlení), je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba a jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 35 000 Kč a má vyživovací povinnost k jedné osobě (bez uvedení výše částky výživného). U ostatních nezbytných měsíčních nákladů byla uvedena 0 Kč, stejně jako u srážek ze mzdy a jiných měsíčních splátek. U výčtu současných závazků žalovaného byly uvedeny dva závazky v celkové výši 247 915,55 Kč, které měly být projednávaným úvěrem splaceny (viz žádost o úvěr). Dle sdělení banky pro žalobkyni banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, kdy bylo zjištěno, že žalovaný má 2 existující úvěry, jak bylo uvedeno i v rámci žádosti o úvěr Výpočet disponibilní částky byl bankou proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků (viz sdělení banky) - z bankou předložené tabulky nicméně soud zjistil, že ohledně výdajů banka při kalkulaci vycházela jen z údajů o existenci nájmu (bez uvedení částky nájemného), jedné vyživovací povinnosti (bez uvedení částky výživného), ostatních výdajů v částce 0 Kč, z dosavadních interních splátek 0 Kč a z dosavadních externích splátek 4 564 Kč. (viz sdělení banky a výpis z registru banky). Banka měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, na který byla dne 10. 12. 2018 připsána částka 33 910 Kč od společnosti právnická osoba a.s., obrat kredit na účtu měl žalovaný v 12/2018 + 91 492 Kč a obrat debet – 87 342 Kč, kdy za rok 2018 to bylo + 364 799 Kč a – 359 300 Kč (viz výpis z účtu). Pokud jde o výdaje žalovaného, žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se jimi banka blíže zabývala, ani na výzvu lhůtu poskytnutou soudem předloženy nebyly.

6. Soud věc posoudil následovně:

7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Banka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, dohodou o úplatě a potvrzením o úhradě úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena bankou dopisem odeslaným dne 14. 7. 2022. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 5/2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázán, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť banka řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z dokazování vyplývá, že banka vycházela primárně z údajů poskytnutých žalovaných ohledně jeho příjmů a výdajů, provedla pak i kontrolu v rámci banky. Je pravdou, že z bankovního výpisu banka ověřila, že pravidelný příjem žalovaného mohl být cca 35 000 Kč. Co se však týče výdajové stránky, má soud za to, že řádně zkoumána nebyla, neboť skutečné výdaje žalovaného a míra jeho zadlužení nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Banka se spokojila s tvrzením žalovaného, že bydlí v nájmu, a kromě dvou úvěrů u banky a jedné vyživovací povinnosti nemá žádné další náklady, což se jeví krajně nepravděpodobné, zvláště v případě, pokud si někdo bere úvěr, ze kterého ještě bude splácet jiné své dva úvěry. Navíc z bankovního účtu žalovaného u téže banky z 12/2018 vyplývá, že obrat kredit na účtu měl žalovaný + 91 492 Kč a obrat debet – 87 342 Kč, kdy za rok 2018 to bylo + 364 799 Kč a – 359 300 Kč. Už z tohoto výpisu je zřejmé, že na žalovaný má na účtu nejen vysoké obraty příjmů, ale i výdajů, a že tak jeho tvrzení o tom, že nemá v podstatě žádné výdaje, není pravdivé. Pokud se pak v tomto případě banka spolehla na to, co uvádí žalovaný, aniž by výdajovou stránku dále zkoumala, má soud za to, že povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila.

11. Pro úplnost soud podotýká, že žalobkyni při jednání konaném dne 10. 1. 2024 poučil o nutnosti učinit příslušné důkazní návrhy ohledně prokázání skutečností, na jejichž základě by bylo lze uzavřít řádné posouzení úvěruschopnosti, a to k výdajové stránce žalovaného; žalobkyně však žádný další tvrzení ani důkazní návrh neučinila, a proto soudu nezbylo než uzavřít, že příjmovou i výdajovou stránku banka řádně nezkoumala.

12. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

13. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

14. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

15. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 5/2022) je nutno i přes dikci zákona chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

16. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného touto smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

17. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi bankou, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

18. Žalovaný obdržel od banky v případě Smlouvy částku 300 000 Kč náležející bance, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl bance celkově částku 107 400,32 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 192 599,68 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 300 000 Kč mínus zaplacené částky ve výši 107 400,32 Kč). Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 192 599,68 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

Náklady řízení a lhůta k plnění

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 192 599,68 Kč (přiznaná jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 385 670,76 Kč (265 323,36 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 13 691,44 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 9 971,51 Kč + zákonný úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 265 323,36 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, který činí ke dni vyhlášení částku 39 667,65 Kč + úrok 8,95% ročně z částky 262 149,52 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, který činí ke dni vyhlášení na částku 57 016,80 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 49,94 % v poměru k neúspěchu 50,06 %. S ohledem na uvedené je zřejmé, že úspěch a neúspěch stran je v podstatě shodný. Proto soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.