OSZL 10 C 197/2025-41

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pastorovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 15 184 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 038,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 038,70 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 145,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 182,5 % ročně z částky 4 816,30 Kč od 16. 5. 2025 do 13. 8. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 36,5 % ročně z částky 4 816,30 KčAnonymizovánood 14. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 170,5 % ročně z částky 8 038,70 Kč od 16. 5. 2025 do 13. 8. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 24,5 % ročně z částky 8 038,70 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízeníAnonymizováno

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne datum a jejím doplněním ze dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky částka od datum do datum a ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovaným elektronicky prostřednictvím klientské zóny na webových stránkách žalobkyně www.podnikacek.cz smlouvu o podnikatelském úvěru č. Anonymizováno (dále také jako „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru do datum. Žalovaný ve lhůtě splatnosti svůj závazek z uzavřené smlouvy nesplnil. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši částka, poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši částka, úroku ve výši částka a paušálních poplatků za písemné upomínky ve výši 4 x částka. Žalovaný dlužnou částku neuhradil navzdory předžalobní upomínce zástupkyně žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a přesto, že byl k jednání řádně a včas předvolán, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že k žádosti žalovaného prostřednictvím klientského účtu žalobkyně byl žalovanému předložen návrh smlouvy, který žalovaný odsouhlasil jedinečným SMS kódem zaslaným na jeho telefonní číslo; k ověření své identity žalovaný odeslal ze svého bankovního účtu nevratnou verifikační platbu a předložil kopii dokladu totožnosti, čímž došlo k uzavření Smlouvy o podnikatelském úvěru č. Anonymizováno. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému jako podnikateli peněžní prostředky ve výši částka bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu uvedený v záhlaví smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy ve výši částka a s úrokem ve výši částka do datum; dle čl. 4.2. smlouvy bylo mezi účastníky ujednáno, že v případě, kdy úvěr nebude žalovaným uhrazen řádně a včas, práva a povinnosti vyplývající z ustanovení o slevách zanikají a žalovaný je povinen uhradit žalobkyni poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši částka. Dle čl. 5.2 smlouvy po dobu prvních 90 dnů prodlení žalovaného se splatností úvěru nebo jeho části, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5 % denně ze součtu dlužné jistiny a poplatku za sjednaní a čerpání úvěru, dále od 91. dne prodlení úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužné částky jistiny a poplatku za sjednání a čerpání úvěru, a to do jejich úplného uhrazení. Sjednaný úrok z prodlení je splatný denně. Dle čl. 5.4. smlouvy pokud nebude uhrazen úvěr nebo jeho část do data splatnosti, je žalobkyně oprávněna nárokovat paušální poplatky ve výši částka za každou písemnou upomínku zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dnu trvání prodlení žalovaného; písemné upomínky budou zaslány na adresu podnikání, korespondenční, trvalou, případně na další adresy, které klient uvede ve své klientské zóně, nebo vyplývají z dokladů totožnosti klienta, anebo se je žalobkyně zjistila ze své vyhledávací činnosti s tím, že tyto paušální poplatky jsou vždy okamžitě splatné. (Smlouva o podnikatelském úvěru č. L123301, kopie OP žalovaného, 3 x Potvrzení právnická osoba. o bezhotovostní platbě).

4. Dne datum byla z účtu č. č. účtu připsána ve prospěch protiúčtu žalobkyně č. č. účtu platba ve výši částka s variabilním symbolem var. symbol (Potvrzení právnická osoba. o příchozí úhradě).

5. Dne datum byla z účtu žalobkyně č. č. účtu připsána ve prospěch protiúčtu č. č. účtu platba ve výši částka s variabilním symbolem var. symbol, se zprávou pro příjemce i odesílatele „L123301 Jméno žalobkyně.“ (Potvrzení právnická osoba. o odchozí úhradě).

6. Dne datum odeslala žalobkyně žalovanému Výzvu k okamžitému zaplacení dluhu ve výši částka, dne datum Výzvu k okamžitému zaplacení dluhu ve výši částka, dne datum Výzvu k okamžitému zaplacení dluhu ve výši částka a dne datum Výzvu k okamžitému zaplacení dluhu ve výši částka (citované výzvy vč. potvrzení o odeslání).

7. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni neuhradil ničeho (nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník).

8. Dopisem ze dne datum žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu sestávajícího z jistiny v částce částka, smluvního úroku z prodlení a náhrady nákladů zastoupení nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy (Předžalobní výzva, zesplatněním úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení ze dne datum, podací lístek z téhož dne).

9. Z přehledu výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR včetně živností, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud, zjistil, že úroková míra u bankovních úvěrů poskytovaných domácnostem včetně živností činila v době uzavření smlouvy o úvěru výši 5,89 % ročně (Přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vč. živností dostupný z www.ČNB.cz/arad).

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

13. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Skutkový stav zjištěný dokazováním soud právně posoudil tak, že mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem do datum.

17. Žalobou požadovaný poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši částka soud právně kvalifikoval jako úrok, neboť tato platba svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Je-li poskytování úvěru předmětem podnikání věřitele, což je případ i společnosti Jméno žalobkyně., představuje úrok obchodní marži, z níž úvěrující hradí své náklady a vytváří zisk. Žádnou službu či mimořádné náklady při sjednávání a správě smlouvy, které by měly být hrazeny nad rámec úroku formou poplatku, žalobkyně netvrdila. S ohledem na znění § 2395 o. z. je nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru, neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy; žalobkyně požadovala jednak ujednaný úrok z úvěru ve výši částka a dále poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši částka, tzn. že odměna za poskytnutí úvěru ve výši částka na 30 dnů byla sjednána ve výši částka (4 855 + 329), což představuje úrok ve výši 784 % ročně. Takto sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který mnohonásobně převyšuje sazbu úroků z krátkodobých úvěrů pro živnostníky poskytovaných bankami, která dle zveřejněných dat ČNB v době uzavření smlouvy (duben 2025) činila 5,89 % ročně. Pokud jde o námitku žalobkyně, že přiměřenost úroku je třeba posuzovat s ohledem na typ poskytnutého úvěru, který poskytuje celá řada subjektů (např. www.openfactor.cz), nikoliv podle jakési referenční sazby bank, která vychází z úplně jiného typu úvěru, soud uvádí, že okolnost, že úvěr poskytl nebankovní subjekt ani případná vyšší míra zadlužení, která dlužníka nutí k uzavření smlouvy o úvěru s nebankovním subjektem, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce “spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá “zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce “lichvářské“ úroky. Za nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, resp. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). Ve smlouvě dohodnutá výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená a zjevně se příčí dobrým mravům a nic na tom nemění okolnost, že žalovaný není spotřebitelem a výše úroku byla určena ve smlouvě. Úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy o úvěru výši 5,89 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 784 % ročně) podstatně přesahovala horní hranici této úrokové míry a současně představovala úrok ve výši 64 % jistiny úvěru, soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené v citované smlouvě je neplatné podle § 588 o. z. Protože důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, za který je s ohledem na již popsané okolnosti případu na místě považovat průměrnou roční úrokovou míru ve výši 5,89 %, poskytovanou bankami podnikatelům v dubnu 2025. Žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení úroku ve výši 5,89 % ročně z poskytnuté jistiny ve výši částka, tj. úroku ve výši částka. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka (jistina úvěru + úrok) a ve zbytku úroku (ve výši částka) žalobu zamítl.

18. Mezi účastníky byly ujednány paušální poplatky ve výši částka za každou písemnou upomínku k zaplacení dlužné částky zaslanou k 5., 10., 15. a 20. dnu trvání prodlení žalovaného (čl. 5.4. smlouvy). Žalobkyně vyhotovila a zaslala žalovanému celkem hodnota upomínky (výzva k okamžitému zaplacení dluhu ve výši částka ze dne datum, Výzva k okamžitému zaplacení dluhu ve výši částka ze dne datum, Výzva k okamžitému zaplacení dluhu ve výši částka ze dne datum a Výzva k okamžitému zaplacení dluhu ve výši částka ze dne datum), má tak vůči žalovanému právo na zaplacení paušálních nákladů ve výši 4 x částka.

19. Nesplacený úvěr byl splatný dne datum. Protože žalovaný neuhradil částku částka (přiznaná jistina + úrok žalobkyní označen jako poplatek) k datu její splatnosti, dostal se dnem následujícím po splatnosti s úhradou do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky částka (z jistiny a žalobkyní označeného poplatku za sjednání a čerpání úvěru) od datum do datum a ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení s poukazem na článek 5.3. smlouvy. Takto sjednaná výše úroku z prodlení se však zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok z prodlení ve výši 182,50 % a 36,5 % ročně, tj. úrok, který mnohonásobně převyšuje zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení a současně sazbu úroků z úvěru pro živnosti, která v dubnu 2025 činila podle statistiky České národní banky 5,89 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, resp. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012).

20. Smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci. Ujednání o povinnosti platit pro případ prodlení se splněním peněžitého dluhu úrok ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně, následně 0,1 % denně, tj. 36,5 % ročně se tak v tomto ohledu dle soudu vymyká účelu, který jinak obecně institut úroku z prodlení sleduje, a kterým je jednak pod hrozbou majetkové sankce motivovat dlužníka ke splnění dluhu a v případě prodlení se splněním této povinnosti jej sankcionovat a současně kompenzovat újmu, která věřiteli zpožděnou platbou vzniká. Právě porovnání výše dohodnutého úroku z prodlení v této věci s běžnou úrokovou mírou a s výší úroku z prodlení stanovenou citovaným nařízením vlády, vede soud k závěru, že se zjevně příčí dobrým mravům, když na místo účelu stanoveného zákonem sleduje spíše ničím neodůvodněné a zřejmě nepřiměřené obohacení věřitele. Částka, kterou je povinen platit subjekt, jenž se dostane do prodlení, odpovídající úroku z prodlení ve výši 182,5 % ročně, jako je tomu v tomto případě, je již očividně za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 523/07). Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z prodlení obsažené v citované smlouvě je neplatné podle § 588 o. z. Protože důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku z prodlení, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku z prodlení tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, za který je na místě považovat úrok z prodlení odpovídající svou výší sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. úrok z prodlení ve výši 12 % ročně.

21. Žalobkyni tedy náleží právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. S ohledem na shora uvedené pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl co do úroku z prodlení ve výši 182,5 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 36,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 170,5 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 24,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu v řízení.

23. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky částka od datum do datum a ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku částka, celkem se tak domáhala zaplacení částky vyčíslené ke dni rozhodnutí na částka. Žalobkyni byla přiznána částka částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku částka, tj. celkem částka částka. Co do vyjádření v procentech úspěch žalobkyně v řízení činí 53 % v poměru k neúspěchu ve výši 47 %. Protože je rozdíl úspěchu a neúspěchu přibližně stejný, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.