OSZL 19 C 177/2025-34

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 29 700 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 17 280 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 280 Kč od 3. 4. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 946,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 946,30 Kč od 10. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 473,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 420 Kč od 3. 4. 2025 do 9. 7. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 473,70 Kč od 10. 7. 2025 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 700 Kč za dobu od 3. 4. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou účastníci uzavřeli dne 23. 1. 2025 distančním způsobem prostřednictvím internetu, a na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 16 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobkyni vrátit do 2. 4. 2025 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 200 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou pěti splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 16 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 200 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 500 Kč.

2. Podáním ze dne 1. 9. 2025 vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 17 280 Kč a co do zákonného úroku 12 % ročně z částky 17 280 Kč od 3. 4. 2025 do zaplacení. Soud tak v souladu s § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby (výrok I.). Protože došlo ke zpětvzetí žaloby předtím, než začalo jednání, nezjišťoval soud stanovisko žalovaného ke zpětvzetí žaloby (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

3. K nařízenému jednání soudu se žalovaný nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila. Dne 9. 9. 2025 v 7:13 zaslal žalovaný prostřednictvím elektronické pošty soudu omluvu z jednání z důvodu neodkladné pracovní cesty do zahraničí, která mu byla zaměstnavatelem nařízena a znemožňuje mu účast na jednání a požádal z tohoto důvodu o odročení jednání. Žalovaný se omluvil a požádal o odročení cca hodinu a půl před zahájením jednání. Předvolání bylo žalovanému doručeno dne 28. 8. 2025, žalovaný tak měl možnost omluvit se a požádat o odročení v dostatečném předstihu. Soud proto shledal, že žádost žalovaného o odročení nebyla ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. učiněna včas. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „smlouva“), z níž vyplývala povinnost žalobkyně poskytnout peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč žalovanému a povinnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 70 dnů od čerpání úvěru a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (ode dne čerpání úvěru do jeho úplného splacení), tedy poplatek ve výši 11 200 Kč. Celou částku v úhrnné výši 27 200 Kč byl žalovaný povinen splácet v 5 měsíčních splátkách ve výši 5 440 Kč (sestávající z částky jistiny ve výši 3 200 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 240 Kč), splatných k datu 5. 2. 2025, 19. 2. 2025, 5. 3. 2025, 19. 3. 2025 a 2. 4. 2025. Dnem konečné splatnosti úvěru bylo 2. 4. 2025. V čl. 8.1. smlouvy si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením jednotlivých splátek smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou splátku, za kterou byl žalovaný v prodlení. V čl. 5.8. smlouvy si smluvní strany ujednaly, že budou částky hrazené žalovaným použity na úhradu jeho závazků v tomto pořadí: 1) smluvní pokuta dle čl. 8.1. smlouvy, 2) úrok z prodlení, 3) smluvní pokuta dle čl. 8.2.2 smlouvy, 4) poplatek za poskytnutí úvěru po splatnosti, 5) jistina úvěru po splatnosti, 6) poplatek za poskytnutí úvěru, 7) jistina úvěru. Dle čl. 9. 2. písm. a) smlouvy byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit v případě, kdy žalovaný bude v prodlení s platbou jakékoliv splátky, a tuto neuhradí ani v dodatečné lhůtě do 30 dní od výzvy žalobkyně (viz smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota ze dne 23. 1. 2025, BankID Payments info). Dne 23. 1. 2025 žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného číslo č. účtu částku 16 000 Kč (viz právnická osoba - Potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 1. 2025, výpis z běžného účtu č. č. účtu u právnická osoba. za období od 1. 10. 2024 do 31. 1. 2025). Předžalobní výzvou k úhradě ze dne 26. 8. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 49 120 Kč, a to nejpozději ve lhůtě tří dnů, přičemž tato byla odeslána žalovanému téhož dne (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 26. 8. 2025, podací lístek). Žalovaný před podáním žaloby neuhradil žádnou ze splátek. Po podání žaloby uhradil žalovaný žalobkyni dne 9. 7. 2025 částku 17 280 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

10. Podle § 1806 o. z., úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

11. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2048 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 23. 1. 2025 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 1 % denně z poskytnuté částky za každý den čerpání úvěru, tedy úrok ve výši 11 200 Kč (žalobkyně sice označila částku 11 200 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, nicméně vzhledem k tomu, že tato částka představuje jedinou odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru žalovanému, posoudil soud tento nárok dle jeho skutečného významu a účelu jako smluvní obchodní úrok za půjčení peněz). Částku v celkové výši 27 200 Kč byl žalovaný zavázán uhradit v pěti měsíčních splátkách ve výši 5 440 Kč (sestávající z jistiny ve výši 3 200 Kč a kapitalizovaného úroku za poskytnutí úvěru ve výši 2 240 Kč), a to k datu 5. 2. 2025, 19. 2. 2025, 5. 3. 2025, 19. 3. 2025 a 2. 4. 2025. Žalobkyně své povinnosti vyplývající z předmětné smlouvy splnila, když částku úvěru žalovanému poskytla na účet uvedený ve smlouvě dne 23. 1. 2025. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně nesplnil, dostal se do prodlení se splátkou č. 1 splatnou dne 5. 2. 2025, jakož i s následujícími splátkami splatnými ve výše uvedených termínech.

17. Sjednaný smluvní úrok ve výši 1 % denně z poskytnuté jistiny úvěru představuje úrok ve výši 365 % ročně. Takto sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011) mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u podnikatelských bankovních úvěrů, která v době uzavření smlouvy (leden 2025) činila 6,87 % ročně, a to podle statistiky České národní banky (viz přehled úrokových ARAD - Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti - živnosti, CZK, Floating a do 1 roku včetně, dostupný na www.cnb.cz). Nejedná se o převýšení v řádu dvojnásobku či trojnásobku, které by bylo ještě akceptovatelné. Jedná se o převýšení o více jak 50násobek obvyklých úroků poskytovaných v rozhodné době bankami, což je výše velmi vysoká a zcela mimo rámec toho, co by kdy mohlo být ještě shledáno akceptovatelným. Ujednání o výši úroku (byť označeného jako poplatek) soud shledal zjevně v rozporu s dobrými mravy a posoudil jako absolutně neplatné podle § 588 o. z., přestože žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel – živnostník. Protože bylo sjednáno, že jistina má být úročena, avšak výše úroku nebyla platně ujednána, je žalovaný v souladu s § 1802 o. z. povinen hradit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. jak bylo zjištěno ze statistiky České národní banky a jak je soudu známo z jeho rozhodovací činnosti, v daném případě roční úrok ve výši 6,87 %.

18. Jelikož žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla dne 23. 1. 2025 úvěr ve výši 16 000 Kč, vzniklo žalobkyni právo na obvyklý úrok ve výši 6,87 % ročně, což v kapitalizované výši za žalobkyní požadované období od 23. 1. 2025 do 2. 4. 2025 představuje částku 210,80 Kč.

19. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu za prodlení žalovaného s úhradou všech celkem pěti splátek dle čl. 8.1. smlouvy, kdy bylo smluvními stranami sjednáno, že za každou splátku, s níž bude žalovaný v prodlení má právo žalobkyně na smluvní pokutu v jednorázové výši 500 Kč. Žalobkyně je tak stran smluvní pokuty oprávněna požadovat po žalovaném částku 2 500 Kč (5 x 500 Kč). Splatnost smluvní pokuty by nastala na základě výzvy žalobkyně. Protože v předžalobní výzvě ze dne 26. 6. 2025 není nárok na smluvní pokutu výslovně formulován, nelze ji považovat za výzvu k zaplacení smluvní pokuty. Soud posoudil jako výzvu k zaplacení smluvní pokuty až žalobu samotnou, která byla doručena žalovanému fikcí do datové schránky dne 28. 8. 2025. S ohledem na nízkou výši smluvní pokuty by se následující den (29. 8. 2025) považoval za dostačující pro naplnění lhůty bez zbytečného odkladu, a proto od následujícího dne (30. 8. 2025) by byl žalovaný v prodlení s placením smluvní pokuty, pokud by nebyla k danému dni uhrazena. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. 26 Cdo 3607/2019).

20. Protože žalovaný neuhradil dlužnou jistinu k datu její splatnosti, dostal se dnem následujícím po splatnosti (3. 4. 2025) s úhradou dlužné částky do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo od tohoto dne právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 16 000 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy v roční výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 12 % ročně). Na úrok z prodlení z částky, kterou představuje poplatek za poskytnutí úvěru, resp. kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 210,80 Kč, žalobkyně právo nemá, neboť se jedná o příslušenství jistiny, přičemž úroky z úroku lze požadovat jen tehdy, bylo-li to výslovně ujednáno, což se v daném případě nestalo. Na úrok z prodlení z částky, kterou představuje smluvní pokuta, by vznikl nárok, jak již bylo uvedeno výše, až ode dne 30. 8. 2025.

21. Žalovaný po podání žaloby uhradil žalobkyni dne 9. 7. 2025 částku 17 280 Kč. V souladu s čl. 5.8. byla tato úhrada nejdříve započtena na smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč, poté na úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 16 000 Kč od 3. 4. 2025, který ke dni 9. 7. 2025 činil částku v kapitalizované výši 515,50 Kč, poté na poplatek za poskytnutí úvěru, resp. smluvní úrok v kapitalizované výši 210,80 Kč a nakonec na jistinu úvěru ve výši 16 000 Kč. Po započtení úhrady na uvedené částky byla zcela uhrazena smluvní pokuta, úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 16 000 Kč, který vznikl ke dni 9. 7. 2025 (515,50 Kč), a poplatek za poskytnutí úvěru. Částka 14 053,70 Kč, která zbyla po uhrazení uvedených položek (17 280 Kč – 2 500 Kč – 210,80 Kč – 515,50 Kč), byla následně započtena na jistinu úvěru. Žalovanému tak zbývá zaplatit částku 1 946,30 Kč na jistině úvěru (16 000 Kč – 14 053,70 Kč).

22. Úrok z prodlení ve výši 12 % z částky jistiny 16 000 Kč, který žalovaný dlužil ke dni 9. 7. 2025, byl tímto dnem uhrazen. Jistina nebyla úhradou ze dne 9. 7. 2025 zcela splacena, a proto náleží žalobkyni ode dne 10. 7. 2025 úrok z prodlení ve výši 12 % ze zbývající částky jistiny úvěru ve výši 1 946,30 Kč.

23. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, že je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku 1 946,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 946,30 Kč od 10. 7. 2025 do zaplacení. Soud k tomu žalovaného zavázal svým rozhodnutím (výrok II.)

24. Ve zbytku žalované částky ve výši 10 473,70 Kč soud žalobu zamítl. Soud částečně zamítl i žalobní nárok na úrok z prodlení. Úrok z prodlení z celé jistiny za období od 3. 4. 2025 do 9. 7. 2025 byl zaplacen žalovaným úhradou ze dne 9. 7. 2025, soud proto úrok z prodlení z celé žalované částky za toto období zamítl. Žalobní nárok na úrok z prodlení za období od 10. 7. 2025 do zaplacení pak soud zamítl v části, ve které nebyl za toto období přiznán, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 473,70 Kč (výrok III.).

25. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z toho, že úspěch účastníků ve věci byl při zohlednění částečného zpětvzetí žaloby přibližně stejný, takže soud o nákladech řízení rozhodl tak, že na ně nemá žádný z účastníků právo (výrok IV.).

26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.