OSZL 26 C 203/2025-89

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 67 935,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 556,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 17. 12. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 50 379,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 093,86 Kč, úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 66 079,64 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 619,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 67 935,64 Kč od 4. 11. 2025 do 16. 12. 2025, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 17 556,57 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 379,07 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 11. 2025, doplněnou podáním ze dne datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 67 935,64 Kč s příslušenstvím, konkrétně nesplacené jistiny ve výši 66 079,64 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem do 3. 11. 2025 ve výši 6 093,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem do 3. 11. 2025 ve výši 9 619,11 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 856 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 67 935,64 od 4. 11. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 4,90 % ročně z částky 66 079,64 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. 0153075456R uzavřené mezi účastníky dne 2. 12. 2020, dle níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem do výše 262 000 Kč. Žalovaný se dle smlouvy zavázal splatit úvěr, navýšený o úrok ve výši 4,90 % ročně, v 72měsíčních splátkách ve výši 4 208 Kč (poslední splátka 4 153,73 Kč) včetně poplatku za pojištění ve výši 278 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 1. 2021 a poslední dne 15. 12. 2026. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti, které ověřila z výpisu z účtu a bankovních registrů. Žalovaný celkem načerpal částku 262 000 Kč. Na svůj dluh žalovaný uhradil toliko 244 443,43 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 2. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 4,90 % ročně, v 72měsíčních splátkách ve výši 4 208 Kč (poslední splátka 4 153,73 Kč) včetně poplatku za pojištění ve výši 278 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne datum a poslední dne 15. 12. 2026. Dne 3. 12. 2020 žalovaný načerpal celkem částku 262 000 Kč, přičemž mu byla vyplacena částka 80 422,93 Kč na účet č. č. účtu, částka 122 216,56 Kč na účet č. č. účtu a částka 59 360,51 Kč na účet č. č. účtu. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem 244 443,43 Kč (výpisy z účtu, přehled splátek). Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období datum – datum se podává, že počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč a konečný zůstatek činil 31 423,70 Kč, přičemž celkové výdaje žalovaného za toto období činily 66 703,81 Kč a příjem žalovaného ze zaměstnání činil v tomto období 38 767 Kč. Žalovaný uhradil splátku úvěru ve výši 9 984,41 Kč dne 3. 12. 2020, splátku úvěru ve výši 427,93 Kč dne 15. 12. 2020 a splátku úvěru ve výši 15,73 Kč dne 31. 12. 2020 (smlouva o úvěru ze dne 2. 12. 2020, předsmluvní informace k úvěru, informace k pojištění, obchodní podmínky, sazebník, přehled plateb, výpis z účtu za období 1. 12. 2020 – 31. 12. 2020). Dle čl. 4.3 obchodních podmínek je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému za své služby poplatky dle Sazebníku poplatků. Dle čl. 1.8 smlouvy o úvěru si strany sjednali poplatek za pojištění ve výši 278 Kč. Dle čl. 1.7. smlouvy o úvěru byla žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením úvěru oprávněna kdykoli žalovanému adresovat výzvu k uhrazení dlužné částky, přičemž výše poplatku za první upomínku činil 300 Kč, poplatek za další výzvy činil 500 Kč.

4. 1. upomínkou ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splátky úvěru z úvěrové smlouvy po splatnosti splatné dne 30. 6. 2024. Z 1. výzvy ze dne 1. 7. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy nejpozději ke dni 19. 7. 2024. Z poslední výzvy k zaplacení ze dne 22. 7. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 21. 8. 2024 Pro prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně zesplatnila dluh z poskytnutého úvěru ke dni 15. 10. 2024, o čemž žalovaného vyrozuměla oznámením ze dne 17. 10. 2024 a současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 119 885,49 Kč zahrnující splátky úvěru v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení (výzvy k zaplacení, oznámení ze dne 17. 10. 2024, dodejka). Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 30. 6. 2025 k úhradě dlužné částky 130 321,28 Kč, nejpozději do 7 dnů od zaslání výzvy, zároveň byl upozorněn na následky jejího neuhrazení (předžalobní výzva, poštovní podací arch).

5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, byla ze strany žalobkyně prověřena na základě informací získaných od žalovaného a dále z informací z registru CBCB, přičemž z dat o žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 2. 12. 2020 se podává, že žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru sdělil, že je svobodný a bydlí v nájmu, je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činí 24 627 Kč, jeho běžné měsíční výdaje bez splátek úvěru činí 5 000 Kč, měsíční splátky úvěrů činí 4 600 Kč. Z CBCB informací se podává, že žalovaný v době před uzavřením úvěrové smlouvy měl závazek ze dvou jiných úvěrových smluv, přičemž nesplacená jistina z úvěrové smlouvy uzavřené v srpnu 2020 činila 153 214 Kč a pravidelné splátky částka a nesplacená jistina z úvěrové smlouvy uzavřené v červenci 2019 činila 79 999 Kč. Žalobkyně uvedla, že příjem na základě transakcí žalovaného na běžném účtu činil za měsíc listopad 2020 částku 24 627 Kč, za měsíc říjen 2020 částku 27 520 Kč a za měsíc září 2020 částku 21 868 Kč. Platební kapacita žalovaného byla stanovena na částku 11 046,97 Kč a tato částka byla žalobkyní vyhodnocena jako dostatečná pro splátky úvěru s měsíční splátkou cca 4 208 Kč. Pro výpočet platební kapacity žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši částka a výdajů stanovených na základě transakcí na běžném účtu a údajů sdělených žalovaným ve výši 13 624,70 Kč (žádost o poskytnutí úvěru, vyhodnocení žádosti k úvěru). Z dat o žádosti doložených žalobkyní se podává, že příjem žalovaný žalobkyni nedokládal, přičemž žalobkyně ověřila údaje bilance žalovaného transakční historií běžného účtu žalovaného (Systém CRIF – data o žádosti).

6. Soud z úřední činnosti zjistil, že u zdejšího soudu bylo vedeno řízení pod sp. zn. 14 Nc 1017/2023 ohledně vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilému dítěti, přičemž žalovaný platil od září 2020 na výživu nezletilého částku 7 000 Kč měsíčně. V období od 2. 12. 2010 do 31. 7. 2023 byl zaměstnán u společnosti právnická osoba. s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 19 332 Kč za období od 1/2023 do 7/2023, ve výši 35 304 Kč v období od 1/2022 do 12/2022 a ve výši 32 786 za období od 1/2021 do 12/2021. Pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele z důvodu závažného porušení pracovních povinností zaměstnancem, neboť otec byl v pracovní době na pracoviště pod vlivem alkoholu. V roce 2015 bylo vůči žalovanému vedeno detenční řízení pod sp. zn. 15 právnická osoba/2015. Vůči žalovanému je vedeno exekuční řízení pod sp. zn. 25 EXE 1572/2025 pro dluh na výživném ohledně nesplacených finančních závazků žalovaného, konkrétně se jedná civilní řízení vedené pod sp. zn. 39 C 141/2025 a civilní řízení vedené pod sp. zn. 41 C 165/2025, jehož předmětem je dluh žalovaného z úvěru poskytnutého žalobkyní. (interní rejstřík ISAS).

7. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na dluh ze smlouvy uhradil něčeho více, než uvedla žalobkyně, tj. částku 244 443,43 Kč.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy).

14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť úvěrující banka řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně v rámci provedené analýzy správně vyšla z údajů sdělených žalovaným, avšak tyto údaje v dostatečné míře neověřila. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr přesto, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy zadlužen, čerpal půjčky a celkem dlužil jenom na jistinách přes 200 000 Kč. Je zřejmé, že žalovaný měl v době sjednání úvěrové smlouvy se žalobkyní dluhy u jiných věřitelů, když z výpisu z účtu žalovaného se podává, že žalovaný v den poskytnutí předmětné úvěrové částky uhradil splátku úvěrů ve výši cca 10 000 Kč, přičemž jak počáteční zůstatek na účtu žalovaného byl již v tomto období 0 Kč. Výdaje v podobě vyživovací povinnosti, nákladů na bydlení a ostatních nezbytných výdajů, nebyly žalobkyní nijak zjišťovány či ověřeny. Za zcela zásadní pochybení při zkoumání úvěruschopnosti soud tak považuje skutečnost, že žalobkyně nedoložila jedinou listinu, která by ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného, zejm. na bydlení, přičemž v roce 2020 muselo nájemné činit kolem 10 000 Kč měsíčně, na jídlo, hygienické potřeby, splátky jiných závazků apod. Současně také platí, že výdaje je třeba posuzovat komplexně, přičemž nelze brát v úvahu pouze pravidelné, opakující se a nezbytné výdaje. Pokud úvěrující nemá dostačující informace o výdajích žadatele o úvěr, je třeba zjišťovat další informace a zejména konfrontovat se zjištěními žadatele o úvěr. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalovaného nestalo, neboť úvěr mu byl poskytnut, když žalobkyně vycházela z dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, přestože je zjevné, že příjmy žalovaného nemohly postačovat na úhradu jeho výdajů a splátek dalších úvěrů vzhledem k platební historii žalovaného. Pokud by žalobkyně výdaje žalovaného řádně ověřila, zjistila by, že skutečné výdaje žalovaného byly mnohem vyšší než odhadované výdaje, z nichž žalobkyně vycházela, o čemž svědčí jak platební bilance na účtu žalovaného z prosince 2020, kdy výdaje žalovaného byly 2,5x vyšší než jeho příjem ze zaměstnání, tak i skutečnost, že již v době uzavření smlouvy se žalobkyní měl žalovaný dluhy a neuhrazené závazky jak vůči žalobkyni, tak vůči jiným věřitelům. Souhrn výše uvedených informací měl žalobkyni zcela nepochybně vést k závěru, že žalovaný je osobou finančně nespolehlivou a nelze tudíž předpokládat, že bude schopen úvěr splácet.

15. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši částka poníženou o provedené úhrady v celkové výši 244 443,43 Kč.

16. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném vedle dlužné částky rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Žalovaný se o uplatněném nároku z titulu bezdůvodného obohacení mohl prokazatelně dozvědět teprve z žaloby, přičemž ta mu byla doručena dne datum. Jelikož žalovaný dlužnou částku žalobci od doručení žaloby ve lhůtě bez zbytečného odkladu neuhradil, tj. do datum, ocitl se dne 17. 12. 2025 v prodlení (§ 1958 odst. 2 o. z.) a žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně od uvedeného dne do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinným, nemohl zohlednit v rámci splatnosti dlužné jistiny jeho majetkové možnosti, a proto soud stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

17. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 17 556,57 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 17. 12. 2025 do zaplacení (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu z důvodu výše uvedených žalobu zamítl (výrok II).

18. Pokud jde o splatnost platebních povinností, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti dlužné částky „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.