OSZL 36 C 98/2025-35

Okresní soud ve adresa rozhodl předsedkyní senátu jako samosoudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky částka s přísl. ⟪LB:lb_009⟫ o zastavení odvolacího řízení

I. Odvolací řízení se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci usnesení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalovaná napadla výroky I a III rozsudku včas podaným odvoláním, avšak neuhradila včas soudní poplatek.

Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalované doručena dne datum, tudíž 15denní lhůta k zaplacení soudního poplatku uplynula dnem datum, aniž by byl soudní poplatek uhrazen. Soud proto odvolací řízení dle § 9 odst. 1 z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, zastavil.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Odvolací řízení bylo zastaveno v důsledku procesního zavinění žalované, která byla povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Přiznaná částka částka představuje odměnu advokáta za vyjádření žalobce k odvolání dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., paušální náhradu hotových výdajů ve výši částka za tento úkon právní služby dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši částka z přiznané odměny a náhrady hotových výdajů. Přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

1. Žalobce se domáhal doplacení mzdových nároků za dvouměsíční výpovědní dobu (září a říjen 2023), kdy ještě trval pracovní poměr účastníků, který žalovaná rozvázala výpovědí dle § 52 písm. c) z. č. 262/2006 Sb., ve znění účinném do datum, (dále jen zákoník práce), kterou žalobci předala datum (dále jen výpověď).

2. Dále se žalobce domáhal zaplacení odstupného ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku a 12,75 % p.a. úroku z prodlení za dobu od výplatního termínu jednotlivých mzdových nároků do zaplacení.

3. Žalovaná se ve svém písemném vyjádření omezila pouze na obecné zpochybnění pravdivosti žalobních tvrzení, pravosti žalobcem předložených důkazů a správnosti výpočtu uplatněných mzdových nároků a odstupného, aniž by však uvedla, v čem konkrétně jsou nesprávné a proč. K jednání se bez omluvy nedostavila, proto soud žalobu projednal a ve věci rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobce byl u žalované zaměstnán jako obchodní zástupce s 40hodinovou týdenní pracovní dobou rovnoměrně rozvrženou do pěti pracovních dnů po osmi hodinách (pracovní smlouva). Dne datum s ním žalovaná rozvázala pracovní poměr výpovědí dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Výpověď žalobci dne datum předala, což na výpovědi stvrdil svým podpisem (výpověď z datum).

5. Z listiny označené jako informace o výsledku kontroly (kontrola provedená Oblastním inspektorátem práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj) ze dne datum soud zjistil, že žalovaná tvrdila, že je vedeno soudní řízení o určení neplatnosti výpovědi. Z úřední činnosti je soudu známo, že platnost výpovědi u zdejšího soudu žalobcem napadena nebyla a žalobce si nebyl vědom, že by takové řízení bylo vedeno u jiného soudu. Neplatností výpovědi je možné se zabývat výlučně v řízení o žalobě na určení neplatnosti výpovědi, kterou je třeba podat do dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr touto výpovědí skončit (§ 72 zákoníku práce). Prekluzivní dvouměsíční lhůta k podání takové žaloby tak marně uplynula datum [§ 605 odst. 2 a § 607 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) ve spojení s § 4 zákoníku práce]. Jelikož platnost výpovědi u soudu včas napadena nebyla, na výpověď je proto třeba nahlížet jako na platnou, i kdyby byla stižena vadou, která způsobuje její neplatnost.

6. Žalovaná předložila kontrole z Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum zdůvodněné absencí žalobce v práci od datum (viz informace o výsledku kontroly z datum). Zrušila-li žalobkyně pracovní poměr okamžitě datum, učinila tak až po skončení pracovního poměru účastníků a toto právní jednání již nevyvolalo žádné právní účinky. Okamžité zrušení pracovního poměru doručené po skončení pracovního poměru nelze ani napadnout žalobou dle § 72 zákoníku práce a v takovém případě neplatí, že není-li žaloba na neplatnost tohoto právního jednání podána, považuje se právní jednání za platné. Jeho neplatnost lze zkoumat kdykoliv, a to i jako předběžnou otázku v kterémkoliv řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1951/2009).

7. Soud tedy uzavřel, že pracovní poměr účastníků skončil výpovědí dle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost žalobce, byť důvod výpovědi žalovaná ve výpovědi skutkově nevymezila, ale žalobce se její neplatnosti z tohoto důvodu u soudu nedovolal a na výpověď je třeba nahlížet jako na platnou. Následné okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou až po skončení pracovního poměru výpovědí již ke skončení pracovního poměru nevedlo a vést nemohlo.

8. Dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce tak žalobci vzniklo právo na odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku, protože pracovní poměr účastníků trval déle než dva roky.

9. Soud se tak dále zabýval výší odstupného a mzdových nároků za září a říjen 2023.

Mzdové nároky za září 2023

10. Dle § 113 odst. 1, 3 zákoníku práce mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem nebo určí mzdovým výměrem, přičemž se tak vždy musí stát před začátkem výkonu práce, za kterou má mzda příslušet.

11. Mzda žalobce byla účastníky dohodnuta v čl. II pracovní smlouvy a bylo ji tedy možné změnit jen dohodou účastníků před započetím výkonu práce. Žalobce dále předložil listinu ze dne datum označenou jako mzdový výměr podepsanou oběma účastníky. Jedná se tedy o souhlasný projev vůle obou stran pracovněprávního vztahu, v němž se pro následující období dohodli na výši měsíční mzdy částka hrubého. Z dohodnuté mzdy ve výši částka měsíčně soud vycházel při výpočtu mzdových nároků za září a říjen 2023. Pokud žalovaná žalobci vyúčtovala mzdu za září a říjen 2023 v nižší výši, když, jak z výplatních lístků za září a říjen 2023 vyplývá, vycházela z měsíční mzdy částka, neprokázala, že tuto výši mzdy s žalobcem v souladu s § 113 odst. 3 zákoníku práce sjednala před započetím výkonu práce. Žalobce dohodu na snížení mzdy popřel. Neprokázala-li žalovaná dohodu na snížení mzdy, platila poslední prokázaná dohoda o mzdě z datum, dle níž žalovaná mzdu žalobci platila až do srpna 2023 (viz výplatní lístky za červen, červenec a srpen 2023).

12. Žalobce uvedl, že v září 2023 vykonával svou práci od 1. do datum, což vyplývá i z výplatního lístku, dle kterého odpracoval Anonymizováno pracovních dní (Anonymizováno pracovních hodin). Na září 2023 připadlo 20 pracovních dní a jeden státní svátek. Žalobci tak za v Anonymizováno Anonymizováno odpracovaných 128 hodin přísluší základní mzda ve výši částka (částka/168 hod.×128 hod.). Na prémie žalobci dle výplatního lístku v září 2023 nárok nevznikl a žalobce je ani nepožadoval.

13. Dále žalobce tvrdil, že datum mu žalovaná nařídila, aby až do skončení pracovního poměru nevykonával žádnou činnost. Toto své tvrzení prokázal písemným oznámením žalované z datum, v němž mu žalovaná oznámila, že až do skončení výpovědní lhůty pro ni nemá vykonávat jakoukoliv činnost, přičemž jde o překážky v práci na straně zaměstnavatele. Uvedenému odpovídá i výplatní lístek za září 2023, v němž žalovaná dny 25.-27. 9. a datum vykázala jako překážky na straně zaměstnavatele.

14. Dle § 208 zákoníku práce přísluší zaměstnanci v případě překážky v práci na straně zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku vyjma případu, kdy zaměstnanec nekoná práci pro prostoj či nepříznivé povětrnostní vlivy a živelné události (§ 207 zákoníku práce), při nichž zákoník práce stanoví náhradu mzdy v nižší výši. Okolnosti uvedené v § 207 překážkou v práci žalobce nebyly, proto žalobci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, nikoliv ve výši 60 % průměrného výdělku, jak vyúčtovala žalovaná (viz výplatní lístek za září 2023).

15. Žalobce dle výplatního lístku za září 2023 práci pro překážky v práci nekonal od Anonymizováno. Anonymizováno. do datum vyjma datum, tj. 4 pracovní dny (32 pracovních hodin), přičemž dle § 208 mu přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, který za 2. kalendářní čtvrtletí činil částka/hod. (viz. výplatní lístek za září 2023), celkem tak žalobci za překážky v práci přísluší náhrada mzdy částka (částka×32 hod.).

16. Za státní svátek datum (8 hodin), který připadl na pracovní den (čtvrtek) a žalobce kvůli němu nekonal práci (viz výplatní lístek), přísluší žalobci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (§ 115 odst. 3 zákoníku práce). Průměrný výdělek za 2. kalendářní čtvrtletí 2023 činil částka/hod., žalobci tak přísluší náhrada mzdy za svátek ve výši částka (8×217,77).

17. Za září 2023 tak žalobci vzniklo právo na mzdu ve výši částka a náhradu mzdy ve výši částka (6 969+1 742), celkem částka hrubého, přičemž žalovaná vyúčtovala a zaplatila žalobci na mzdě částka a na náhradě mzdy částka (4 181+1 742), celkem částka hrubého (viz výplatní lístek). Nezaplacený rozdíl tak činí částka (33 854-19 104). Soud neodečítal vyplacenou náhradu jízdních výdajů (cestovné), protože tato nepředstavuje mzdový nárok. Žalobce požadoval na mzdě a náhradě mzdy doplatit částka, tj. více, než měl nárok, proto mu soud přiznal částka a ve zbytku žalobu zamítl (částka).

Mzdové nároky za říjen 2023

18. Na říjen 2023 připadlo 22 pracovních dní (176 pracovních hodin). V říjnu žalobce dle svých tvrzení práci na pokyn žalované z datum nekonal až do datum, tj. 15 pracovních dní (120 pracovních hodin). V pátek datum mu žalovaná sdělila, ať nastoupí do práce, proto v pondělí datum konal práci a odpracoval 8 hodin. Od Anonymizováno. – datum byl v pracovní neschopnosti, tj. 6 pracovních dní (48 pracovních hodin).

19. Tato žalobcova tvrzení vzal soud za prokázaná výplatním lístkem za říjen 2023, z něhož vyplývá, že žalobce měl 15 dní volno s náhradou mzdy (placené volno), jeden den (8 hodin) pracoval a 8 kalendářních dní a 6 pracovních dní byl v pracovní neschopnosti.

20. Za odpracovaných 8 hodin žalobci podle mzdového výměru přísluší základní mzda ve výši částka (33 000/176×8).

21. Výplatní lístek za říjen 2023 prokazuje i žalobcem tvrzenou pracovní neschopnost v době od 24. do datum, tj. 6 pracovních dní (48 pracovních hodin).

22. Dle § 192 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném od 1. 10. do datum zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, dávka otcovské poporodní péče nebo dlouhodobé ošetřovné, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci.

23. Dle § 192 odst. 1 zákoníku práce příslušela žalobci za 6 dní (48 hodin) pracovní neschopnosti náhrada mzdy, jejíž výši soud zjišťoval postupem dle § 192 odst. 2 zákoníku práce.

24. Dle § 192 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném od datum do datum náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění a vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 1, také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, přísluší mu za tento den jen poměrný díl náhrady mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo plat.

25. Průměrný výdělek žalobce zjišťoval soud postupem stanoveným v § 351 a násl. zákoníku práce, tzn. ze mzdy zúčtované žalobci za dobu odpracovanou v rozhodném období, tj. 3. kalendářní čtvrtletí 2023 (§ 354 odst. 1 zákoníku práce). V červenci 2023 žalobce dle výplatního lístku za tento měsíc odpracoval 16 hodin, přičemž k výplatě mu byla zúčtována mzda ve výši částka hrubého (33 000/168×16) a prémie částka. V srpnu žalobce dle výplatního lístku odpracoval 152 hodin, přičemž k výplatě mu byla zúčtována mzda ve výši částka (33 000/184×152). V září žalobce odpracoval dle výplatního lístku 128 hodin, za což mu měla být zúčtována mzda ve výši částka (33 000/168×128). Ve 3. kalendářním čtvrtletí žalobce celkem odpracoval 296 hodin (16+152+128) a k výplatě mu byla zúčtována mzda ve výši částka. Průměrný hodinový výdělek žalobce v tomto období činil částka (56 633/296).

26. Takto zjištěný průměrný hodinový výdělek bylo nutno upravit postupem popsaným v § 21 odst. 1 písm. a) z. č. 187/2006 Sb., ve znění účinném od 1. 4. do datum, s tím, že redukční hranice zveřejněné dle § 22 odst. 3 tohoto zákona ve sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 319/2022 Sb. bylo nutno vynásobit koeficientem 0,175. První redukční hranice ve výši částka činila po vynásobení tímto koeficientem částka. Průměrný výdělek žalobkyně ve výši částka tedy výši první redukční hranice nepřekročil a pro potřeby stanovení výše náhrady mzdy ho bylo nutno celý redukovat na 90 % jeho výše a zaokrouhlit na celé koruny nahoru [§ 21 odst. 1 písm. a), 3 z. č. 187/2006 Sb., ve znění účinném od 1. 4. do datum], tj. na částku částka. Náhrada mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši 60 % takto upraveného průměrného výdělku (§ 192 odst. 2 zákoníku práce), tedy ve výši částka za hodinu. Za 6 dní pracovní neschopnosti, tj. 48 hodin, příslušela žalobci náhrada mzdy ve výši částka. Žalobce požadoval náhradu mzdy za dobu pracovní neschopnosti ve výši částka, soud tak vázán jeho návrhem zavázal žalovanou k zaplacení právě této částky.

27. Na základě pokynu žalované z datum nekonal žalobce v říjnu 2023 práci až do datum, tj. 15 pracovních dní (120 pracovních hodin), což žalobce prokázal výplatním lístkem za říjen 2023. Za tyto překážky v práci na straně zaměstnavatele mu dle § 208 zákoníku práce příslušela náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, tj. částka (120 hod.×částka/hod.).

28. Za říjen 2023 žalovaná žalobci dosud nezaplatila ničeho, proto ji soud zavázal k zaplacení mzdy ve výši částka, náhrady mzdy za pracovní neschopnost ve výši částka a náhrady mzdy za překážky v práci na straně žalované ve výši částka, celkem částka. Žalobce požadoval za říjen 2023 celkem částka (mzdu ve výši částka, náhradu mzdy ve výši částka), tj. více, než činil jeho právní nárok, proto mu soud přiznal jen částka a ve zbytku žalobu zamítl (částka).

Odstupné

29. Žalobci vzniklo právo na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku.

30. Průměrný výdělek pro vyčíslení výše odstupného se stanovuje k prvnímu dni následujícímu po skončení pracovního poměru, tj. k datum. Rozhodným obdobím ve smyslu § 354 odst. 1 zákoníku práce je opět 3. kalendářní čtvrtletí 2023. Výše průměrného hodinového výdělku za 3. kalendářní čtvrtletí již byla vypočtena ve výši částka.

31. Dle § 67 odst. 3 zákoníku práce se odstupné stanoví z průměrného měsíčního výdělku, který soud vypočetl postupem stanoveným v § 356 odst. 2 zákoníku práce. Průměrný hodinový výdělek ve výši částka se vynásobí týdenní pracovní dobou (40 hodin) a koeficientem 4,348 (191,33×40×4,348 = částka). Odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku tak činí částka (33 276 ×3). Žalobce požadoval odstupné ve výši částka, tj. více než činil jeho právní nárok, proto mu soud přiznal částka a ve zbytku žalobu zamítl (částka).

32. Celkem soud zavázal žalovanou k zaplacení částky částka (odstupné ve výši částka + částka za září 2023 a částka za říjen 2023).

K úroku z prodlení

33. Z přiznaných mzdových nároků žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně. Do prodlení se zaplacením mzdových nároků se žalovaná dostala, nevyplatila-li je řádně a včas (§ 1968 o. z. ve spojení s § 4 zákoníku práce), tj. v termínu jejich splatnosti.

34. Dle § 141 odst. 1 zákoníku práce je mzda splatná po vykonání práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo právo na mzdu. Dle § 144 zákoníku práce platí totéž pro splatnost náhrady mzdy. Mzda a náhrada mzdy za září 2023 tak byly splatné do datum a právo na zaplacení úroku z prodlení z částky částka přísluší žalobci dle § 1970 o. z. ve spojení s § 4 zákoníku práce až od datum, nikoliv od výplatního termínu datum, jak požadoval žalobce.

35. Mzda a náhrada mzdy za říjen 2023 byly splatné do datum. Počínaje dnem následujícím, tj. datum, vznikl žalobci dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, tedy nikoliv od datum, jak požadoval žalobce.

36. Odstupné byla žalovaná dle § 67 odst. 4 zákoníku práce vyplatit žalobci v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, tj. datum (výplatní termín v účastníky podepsané listině označené jako mzdový výměr stanoven k 25. dni v měsíci). Počínaje následujícím dnem (datum) je žalovaná v prodlení a žalobci přísluší úrok z prodlení až od tohoto data.

37. Žalobce netvrdil, že by výše úroku z prodlení byla účastníky dohodnuta, proto mu dle § 1970 o.z. ve spojení s § 4 zákoníku práce přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené n.v.č. 351/2013 Sb. (15 % ročně). Žalobce požadoval úrok z prodlení pouze ve výši 12,75 % ročně, proto mu soud vázán jeho návrhem přiznal úrok z prodlení v jím požadované výši ode dne následujícího po splatnosti mzdy, náhrady mzdy a ode dne následujícího po splatnosti odstupného a za dobu, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení, žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl (II. výrok).

K náhradě nákladů řízení

38. Žalobce požadoval zaplacení částky částka (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) a přiznáno mu bylo částka (včetně kapitalizovaného úroku z prodlení). Žalobce uspěl z 97 % předmětu sporu. Žaloba byla zamítnuta v rozsahu 3 % předmětu sporu, což představuje pouze nepatrný neúspěch, proto soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Přiznaná částka částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměnu za zastupování žalobce advokátem ve výši 3,5×částka dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění ze dne datum, žalobu a účast u jednání, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 2×částka dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do datum, a 2×částka dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za výše uvedené čtyři úkony právní služby a 21% DPH ve výši částka z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Přiznanou odměnu a náhrady je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.