OSZL 44 C 224/2025-24

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 45 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 797,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 202,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 2. 2025 do 5. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 500 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 134 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 45 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 000 Kč za dobu od 25. 2. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou uzavřely dne 17. 12. 2024 distančním způsobem prostřednictvím internetu. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit žalobkyni do 24. 2. 2025 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 17 500 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná byla v prodlení s úhradou pěti splátek, celková výše těchto sankcí tak činí 2 500 Kč. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 25 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 17 500 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 500 Kč.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 17. 2. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „smlouva“), z níž vyplývala povinnost žalobkyně poskytnout peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč žalované a povinnost žalované poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 70 dnů od čerpání úvěru a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (ode dne čerpání úvěru do jeho úplného splacení), tedy poplatek ve výši 17 500 Kč. Celou částku v úhrnné výši 42 500 Kč byla žalovaná povinna splácet v 5 měsíčních splátkách ve výši 8 500 Kč (sestávající z částky jistiny ve výši 5 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč), splatných k datu 30. 12. 2024, 13. 1. 2025, 27. 1. 2025, 10. 2. 2025 a 24. 2. 2025. Dnem konečné splatnosti úvěru bylo 24. 2. 2025. V čl. 8.1. smlouvy si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením jednotlivých splátek smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou splátku, s kterou byla žalovaná v prodlení (viz smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota ze dne 17. 12. 2024).

4. Dne 23. 1. 2025 žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované číslo č. účtu částku 25 000 Kč (viz právnická osoba - Potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 12. 2024). Předžalobní výzvou k úhradě ze dne 12. 8. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky v celkové výši 71 395 Kč, a to nejpozději ve lhůtě tří dnů, přičemž tato výzva byla odeslána žalované dne 14. 8. 2025 (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 8. 2025, Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky). Žalovaná neuhradila ničeho (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Žaloba byla žalované doručena soudem dne 4. 9. 2025 (viz Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky).

5. Žalobkyně popsala, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem, kdy se žalovaná zaregistrovala na webové stránce webové stránky žalobkyně zadáním svých osobních údajů. K ověření své totožnosti žalovaná uvedla své jméno a příjmení, rodné číslo, adresu místa podnikání a identifikační číslo. Následně žalobkyně ověřila totožnost žalované na základě žalovanou předložené kopie svého občanského průkazu. Po ověření identity žalované formou notifikační platby. Následně byl žalované doručen návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. K podpisu smlouvy ze strany žalované došlo dne 17. 12. 2024, a to zadáním unikátního kódu hodnota, který byl žalované zaslán na jí uvedený mobilní telefon do systému žalobkyně.

6. Prověření identity žalované bylo prokázáno listinou nazvanou Payments info a předložením jejího občanského průkazu. Připojení unikátního kódu namísto podpisu je prokázáno samotnou smlouvou. Tyto popsané skutečnosti a také skutečnost, že téhož dne 17. 12. 2024, kdy byla smlouva opatřena unikátním kódem, byla žalované zaslána platba ve výši 25 000 Kč (která odpovídá částce ve smlouvě), vede soud k závěru, že smlouva mezi účastníky byla popsaným distančním způsobem uzavřena (viz kopie občanského průkazu žalované, Payments info).

7. Dle přehledu úrokových sazeb České národní banky činila v okamžiku uzavření smlouvy, tj. v prosinci 2024, úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami na krátkodobé podnikatelské úvěry se splatností do 1 roku 6,20 % ročně (viz přehled úrokových ARAD - Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti - živnosti, CZK, Floating a do 1 roku včetně Banky včetně stavebních spořitelen, dostupný na www.cnb.cz).

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

13. Podle § 1806 o. z., úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

14. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2048 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne 17. 12. 2025 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 1 % denně z poskytnuté částky za každý den čerpání úvěru, tedy úrok ve výši 17 500 Kč (žalobkyně sice označila částku 17 500 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, nicméně vzhledem k tomu, že tato částka představuje jedinou odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru žalované, posoudil soud tento nárok dle jeho skutečného významu a účelu jako smluvní obchodní úrok za půjčení peněz). Částku v celkové výši 42 500 Kč se žalovaná zavázala uhradit v pěti měsíčních splátkách ve výši 8 500 Kč (sestávající z jistiny ve výši 5 000 Kč a kapitalizovaného úroku za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč), a to k datu 30. 12. 2024, 13. 1. 2025, 27. 1. 2025, 10. 2. 2025 a 24. 2. 2025. Žalobkyně své povinnosti vyplývající z předmětné smlouvy splnila, když částku úvěru žalované poskytla na účet uvedený ve smlouvě dne 17. 12. 2025. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně nesplnila, dostala se do prodlení se splátkou č. 1 splatnou dne 30. 12. 2025, jakož i s následujícími splátkami splatnými ve výše uvedených termínech. V prodlení s uhrazením celého úvěru se žalovaná ocitla uplynutím dne 24. 2. 2025. tj. termín poslední splátky a den konečné splatnosti úvěru.

19. Sjednaný smluvní úrok ve výši 1 % denně z poskytnuté jistiny úvěru představuje úrok ve výši 365 % ročně. Takto sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011) mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u podnikatelských bankovních úvěrů, která v době uzavření smlouvy (prosinec 2024) činila podle statistiky České národní banky u podnikatelských úvěrů na dobu 1 roku 6,20 % ročně. Nejedná se o převýšení v řádu dvojnásobku či trojnásobku, které by bylo ještě akceptovatelné. Jedná se o převýšení o více jak 50násobek obvyklých úroků poskytovaných v rozhodné době bankami, což je výše velmi vysoká a zcela mimo rámec toho, co by kdy mohlo být ještě shledáno akceptovatelným. Ujednání o výši úroku (byť označeného jako poplatek) soud shledal zjevně v rozporu s dobrými mravy a posoudil jako absolutně neplatné podle § 588 o. z., přestože žalovaná uzavřela smlouvu jako podnikatel - živnostník. Protože bylo sjednáno, že jistina má být úročena, avšak výše úroku nebyla platně ujednána, je žalovaná v souladu s § 1802 o. z. povinna hradit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. jak bylo zjištěno ze statistiky České národní banky, v daném případě roční úrok ve výši 6,20 % ročně.

20. Jelikož žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla dne 17. 12. 2024 úvěr ve výši 25 000 Kč, vzniklo žalobkyni právo na obvyklý úrok ve výši 6,20 % ročně, což v kapitalizované výši za žalobkyní požadované období od 17. 12. 2025 do 24. 2. 2025 představuje částku 297,26 Kč. Dohromady činí jistina a úrok 25 297,26 Kč. Tuto částku žalovaná doposud dobrovolně neuhradila a je tak povinna ji žalobkyni zaplatit.

21. Dále žalobkyně uplatnila v žalobě nárok na smluvní pokutu za prodlení žalované s úhradou všech celkem pěti splátek dle čl. 8.1. smlouvy, kdy bylo smluvními stranami sjednáno, že za každou splátku, s níž bude žalovaná v prodlení, má žalobkyně právo na smluvní pokutu v jednorázové výši 500 Kč. Žalobkyně je tak stran smluvní pokuty oprávněna požadovat po žalované částku 2 500 Kč (5 x 500 Kč). Splatnost smluvní pokuty nastala na základě výzvy žalobkyně. Protože v předžalobní výzvě ze dne 12. 8. 2025 není nárok na smluvní pokutu výslovně formulován, nelze ji považovat za výzvu k zaplacení smluvní pokuty. Soud posoudil jako výzvu k zaplacení smluvní pokuty až žalobu samotnou, která byla doručena žalované dne 4. 9. 2025. S ohledem na nízkou výši smluvní pokuty lze další den (5. 9. 2025) považovat za dostačující pro naplnění lhůty bez zbytečného odkladu, a proto od následujícího dne (6. 9. 2025) byla žalovaná v prodlení s uhrazením smluvní pokuty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. 26 Cdo 3607/2019).

22. Protože žalovaná neuhradila dlužné částky k datu jejich splatnosti, dostala se vždy dnem následujícím po splatnosti (25. 2. 2025 a 6. 9. 2025) s úhradou dlužné částky do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy v roční výši, která odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 12 % ročně, resp. 11,50 % ročně). Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 000 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, soud jí s ohledem na výše uvedené přiznal úrok z prodlení ve výši 12 % ročně za období od 25. 2. 2025 do zaplacení ve vztahu k dlužné částce jistiny ve výši 25 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,50 % za období od 6. 9. 2025 do zaplacení ve vztahu k požadované smluvní pokutě ve výši 2 500 Kč. Ve zbylém rozsahu soud úroky z prodlení pro nedůvodnost zamítl. Částka 297,26 Kč představuje kapitalizované smluvní úroky, tedy příslušenství, ze kterého lze přiznat úroky z prodlení pouze za situace, kdy je to stranami sjednáno. V daném případě však takové smluvní ujednání chybí, naopak smlouva obsahuje ujednání o (smluvních) úrocích z prodlení pouze z jistiny úvěru.

23. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, že je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit částku 27 797,26 Kč (25 297,26 Kč + 2 500 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení. Soud k tomu žalovanou zavázal svým rozhodnutím (výrok I.). Žalobu naopak v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 202,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 2. 2025 do 5. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 500 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 2 500 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

24. Soud o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, tj. podle úspěchu účastníků řízení. Žalobkyně měla úspěch v částce 29 671,77 Kč (27 797,26 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení žaloby v částce 1 874,51 Kč) a předmětem řízení byla částka 48 328,76 Kč (45 000 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku v částce 3 328,76 Kč). Úspěch žalobkyně činí 61 % a úspěch žalované činí 39 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu 22 % ‚ (61 % - 39 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 5 154 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 250 Kč, z odměny advokáta za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty 45 000 Kč ve výši 2 100 Kč za tři právní úkony po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), z paušální náhrady výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tři právní úkony po 100 Kč a z daně z přidané hodnoty dle § 14a advokátního tarifu ve výši 504 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 134 Kč jakožto 22 % z částky 5 154 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.).

25. Použití snížené sazby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odůvodňuje soud tím, že bylo předmětem řízení peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyně v dané věci podala žalobu na ustáleném vzoru, který žalobkyně uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.

26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.