OSZL 26 C 162/2025-99

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 142 785 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 116 737 Kč od datum ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 115 237 Kč od datum do datum ve výši 2 349,18 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 113 737 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, pohledávky ve výši 29 048,38 Kč, úroku ve výši 68,35 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 142 785 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalovanému ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené datum prostřednictvím internetu přes webové stránky. Žalovaný z poskytnutého úvěru částka hradil splátky po datu splatnosti, přičemž od dubna 2025 již splátky nehradil, proto z důvodu prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši částka s úroky, ze smluvní pokuty ve výši částka s úroky, smluvní Anonymizováno ve výši částka a z nákladů na vymáhání ve výši částka spolu s úroky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a ani k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud za podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu), uzavřela datum s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které mu datum vyplatila na jeho účet vedený u právnická osoba., č. ú. č. účtu částku 99 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši částka, zahrnující úrok s úrokovou sazbou 68,34 % ročně, v 48měsíčních splátkách ve výši 6 063 Kč, splatných nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (smlouva o úvěru, formulář pro informace o úvěru). Součástí smlouvy o úvěru byl předsmluvní formulář, ve kterém žalovaný označil svého zaměstnavatele právnická osoba., IČO: IČO, uvedl, že bydlí ve vlastním, nikoliv v nájmu a sdělil své osobní údaje (rodné číslo, bydliště, telefonní číslo tel. číslo e-mailový kontakt). Dále sdělil, že jeho celkové příjmy činí 23 194 Kč, výdaje činí 14 301 Kč, z čehož náklady na bydlení tvoří částku 4 621 Kč měsíčně, splátky dříve poskytnutých úvěrů částku 4 820 Kč, náklady na ostatní nezbytné pravidelné výdaje 0 Kč (hodnocení klienta ze dne datum, karta klienta). Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum se podává, že počáteční zůstatek na účtu v tomto období činil mínus 1 000 Kč a konečný disponibilní zůstatek činil mínus částka, celkové výdaje žalovaného za toto období činily 24 978,43 Kč. V uvedeném období činil příjem žalovaného ze zaměstnání 23 691 Kč, přičemž v uvedeném období žalovaný splácel úvěr a na účtu jsou evidovány platby na jistinu úvěru Minutová půjčka, jistinu dluhu u MHD a úroky z prodlení po splatnosti v celkové výši 1 665 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum se podává, že počáteční zůstatek na účtu v tomto období činil mínus 982,45 Kč a konečný disponibilní zůstatek činil mínus 355,41 Kč, celkové výdaje žalovaného za toto období činily 28 898,96 Kč. V uvedeném období činil příjem žalovaného ze zaměstnání 22 866 Kč, přičemž v uvedeném období žalovaný splácel dluhy a na účtu jsou evidovány platby na jistinu úvěru, jistinu dluhu u MHD a úroky z prodlení po splatnosti úvěru v celkové výši 1 272 Kč (výpisy z účtu). Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila v registru Anonymizováno, ve kterém nebyly zjištěny žádné splátky žalovaného po splatnosti (výpis z registru Anonymizováno). Z výpisu z NRKI se podává, že žalovaný v rámci posouzení úvěruschopnosti spadal do kategorie II představující střední riziko nesplácení úvěru (viz výpis z NRKI). Žalovaný od okamžiku poskytnutí úvěru uhradil 3 splátky, přičemž splátky hradil nepravidelně a opožděně. 1. splátku splatnou dne datum uhradil v plné výši dne datum, druhou splátku splatnou dne 17. 11. 2024 uhradil ve výši 1 500 Kč dne 19. 2. 2025, 3. splátku splatnou dne 17. 12. 2024 žalovaný uhradil ve výši 1 500 Kč dne 22. 4. 2025. Žalovaný tedy řádně a včas neuhradil sjednané splátky; kromě výše uvedeného žalovaný již neuhradil ničeho (splátkový kalendář, karta klienta). Dne 21. 1. 2025 žalobkyně sepsala oznámení o zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného se splátkami a zároveň jej vyzvala k úhradě částky 116 737 Kč do 10 dnů od odeslání (oznámení o zesplatnění úvěru, dodejka). K zesplatnění úvěru došlo poté, co byl žalovaný upozorněn na neuhrazené splátky č. hodnota, 3 splatných dne 17. 11. 2024, 17. 12. 2024 v dopise ze dne datum, také splátky č. hodnota splatné dne 17. 1. 2025 v dopise ze dne 17. 1. 2025 (výzvy k zaplacení ze dne 18. 12. 2024, 17. 1. 2025). Do zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil 6 063 Kč a po zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil 3 000 Kč (karta klienta). Dne 15. 9. 2025 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání (předžalobní výzva ze dne 15. 9. 2025), přičemž výzva byla žalovanému zaslána doporučeně téhož dne (podací arch).

4. Z ostatních předložených důkazů soud neučinil žádný relevantní skutkový závěr, proto se jimi v odůvodnění blíže nezabývá.

5. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a recentní judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu České republiky (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud nejprve zkoumal, zda žalobkyně jakožto úvěrující při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru dostatečně prověřila schopnost žalovaného jakožto úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, protože pokud by žalobkyně dostatečně neprověřila žalovaného nebo mu poskytla úvěr i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je žalobkyni uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy navíc platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet, tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto jím sdělené údaje prověří, resp. si je nechá od žadatele o úvěr doložit. V tomto směru však žalobkyně v řízení neprokázala, že by jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, že jeho pravidelný příjem ze zaměstnání bude po dobu 4 let, po kterou měl úvěrový vztah trvat, dostatečný k pokrytí skutečných výdajů žalovaného.

10. Přestože žalobkyně měla vlastním zjištěním z účtu žalovaného ověřeno, že jeho příjem tvoří pouze mzda, poskytla žalované poměrně vysoký úvěr 99 000 Kč, k výdajům zřejmým z výpisů z účtu žalovaného žalobkyně nepřihlédla. Žalobkyně při svých úvahách o úvěruschopnosti vycházela pouze z informací o výdajích sdělených žalovaným, jež nebyly nijak doloženy, přestože lze předpokládat minimálně existenci dokladu o úhradách nákladů spojených s bydlením. Žádný doklad o tomto významném pravidelném měsíčním výdaji však předložen nebyl a tvrzená částka o výdajích na bydlení ve výši 4 621 Kč tak zůstala žalovaným neprokázaná, stejně jako částka 0 Kč o ostatních nákladech na běžnou spotřebu. Žalobkyni přitom muselo být zřejmé, že žalovaný ze svých příjmů nemůže pokrýt splátky jiných existujících závazků ve výši téměř 5 000 Kč, náklady na bydlení, dále náklady vynakládané na stravu, dopravu, léky, ošacení, drogerii, provoz mobilního telefonu, případné náklady na výživu jiných osob aj. Částka, jež by činila rozdíl mezi tvrzenými příjmy a předpokládanými výdaji, které nebyly hodnověrně ověřeny, nemohla stačit na placení splátek ve 6 063 Kč měsíčně z předmětné smlouvy, po dobu 4 let, dokonce ani na pokrytí základních lidských potřeb žalovaného, o čemž svědčí i skutečnost, že běžný účet žalovaného vykazoval v měsících před uzavřeném smlouvy o úvěru mínusový zůstatek, přičemž z účtů žalovaného za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěr žalobkyní, je zřejmé, že žalovaný byl v prodlení se splátkami dříve poskytnutého úvěru. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že za těchto okolností, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nemohla žalobkyně shledat u žalovaného schopnost poskytnuté finanční prostředky zaplatit s kladným výsledkem. Tuto skutečnost žalobkyně při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného bezesporu vědět měla a mohla. Odpovědnost za posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatností smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v tom případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že tady nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný však v tomto případě, na základě výše uvedeného, schopnost splácet úvěr neměl, o čemž také svědčí skutečnost, že nebyl schopen dostát svým finančním závazkům, jež jsou předmětem tohoto řízení. Žalobkyně bez dostatečného podkladu vyhodnotila, že žalovaný je schopen hradit splátky ve smluvené výši, ač souhrn všech splátek úvěrů žalovaného představovaly téměř polovinu měsíčního příjmu žalovaného, což se již po první splátce ukázalo být mylným, když žalovaný byl upomínán již od 2. splátky pro neplacení splátek. Je evidentní, že své dluhy žalovaný hradil jen za cenu postupného zadlužování, což by žalobkyně zjistila, pokud by prověřovala nejen příjmy, ale i výdaje žalovaného a nespokojila se s modelovými výdaji. Pokud přesto žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti.

11. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva je neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo potřeba, aby žalovaný na tuto neplatnost upozornil.

12. Soud však v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně nárok uplatněný žalobkyní posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť bylo v řízení prokázáno, i přes neplatnou úvěrovou smlouvu, že žalobkyně na základě této neplatné smlouvy přesto žalovanému poskytla bezhotovostně částku 99 000 Kč na jeho účet, na kterou žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 9 063 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit zbývající část poskytnuté částky žalobkyni jako vlastnici pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, a to dle možností žalovaného, v době přiměřené. S ohledem na chybějící stanovisko žalovaného, a s ohledem na zbývající výši bezdůvodného obohacení, jež má žalovaný žalobkyni vrátit, tedy částku 89 937 Kč (99 000 Kč – 9 063 Kč), soud považoval lhůtu stanovenou v § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, za lhůtu dostatečnou, protože žalovaný o povinnosti vrácení dluhu žalobkyni věděl, resp. mohl vědět již z předžalobní výzvy, jež mu byla zaslána 15. 9. 2025 (doručena dle § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání) dny po odeslání. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 89 937 Kč ve výroku I, kdy v této části žalobu považoval za důvodnou, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli poplatky, příslušenství či smluvní pokutu, které žalobkyně odvozovala z předmětné úvěrové smlouvy, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalované nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

14. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější než žalovaný, kdy její úspěch představoval 53 %, proto má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na částečnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 6 %. Náklady řízení žalobkyni byly přiznány ve výroku III. ve výši 2 540 Kč, odpovídající 6 % z částky 42 327 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 140 Kč, z odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 27 280 Kč z tarifní hodnoty 142 785 Kč za 4 úkony právní služby á 6 820 Kč (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“); hotových výdajů advokáta 1 800 Kč za výše uvedené úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; 21 % DPH z odměny a paušálních nákladů (29 080 Kč) podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 6 107 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu, neboť nejde o účelně vynaložené náklady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4715/2017).

16. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. je povinnost v rozsudku uložená splatná v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.