OSZL 26 C 234/2025-100

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 131 883 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 018 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 727 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 110 745 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení, částky 21 138,60 Kč, úroku ve výši 68,35 % ročně z částky 92 179,64 Kč od 20. 5. 2025 do 12. 6. 2025 ve výši 4 032,72 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 92 179,64 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 5. 2025 dosáhne částky 328 089 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 586 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou 2. 12. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 131 883 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalovanému ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené 18. 12. 2024 prostřednictvím internetu přes webové stránky. Žalovaný z poskytnutého úvěru 93 000 Kč hradil splátky po datu splatnosti, přičemž od března 2025 již splátky nehradil, proto z důvodu prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši částka spolu s úroky a ze smluvní pokuty ve výši 21 138,60 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a ani k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud za podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu), uzavřela 18. 12. 2024 s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které žalovanému 18. 12. 2024 vyplatila na jeho účet vedený u právnická osoba., č. ú. Anonymizováno/Anonymizováno částku 93 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši částka, zahrnující úrok s úrokovou sazbou 68,35 % ročně, v 48měsíčních splátkách ve výši částka, splatných nejpozději 14. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (smlouva o úvěru, formulář pro informace o úvěru). Součástí smlouvy o úvěru byl předsmluvní formulář, ve kterém žalovaný označil svého zaměstnavatele právnická osoba., IČO: IČO, uvedl, že bydlí ve vlastním, nikoliv v nájmu a sdělil své osobní údaje (rodné číslo, bydliště, telefonní číslo tel. číslo e-mailový kontakt). Dále sdělil, že jeho celkové příjmy činí 19 000 Kč, výdaje činí 9 481 Kč, z čehož náklady na bydlení tvoří částku částka měsíčně (hodnocení klienta ze dne 18. 12. 2024, karta klienta). Z výpisů z účtu žalovaného se podává, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od srpna 2024 do prosince 2024 činil částka (historie pohybů – běžný účet). Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila v registru Anonymizováno, ve kterém nebyly zjištěny žádné splátky žalovaného po splatnosti (výpis z registru Anonymizováno). Z výpisu z NRKI se podává, že před poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaný žádal o úvěr u třech bankovních institucí a celkové výše čerpaných úvěrových rámců činila 851 166 Kč (viz výpis z NRKI). Žalovaný od okamžiku poskytnutí úvěru uhradil 2 splátky, přičemž splátky hradil nepravidelně a opožděně. 1. splátku splatnou dne 14. 1. 2025 uhradil po dne 16. 1. 2025, druhou splátku splatnou dne 14. 2. 2025 uhradil dne 14. 4. 2025. Žalovaný tedy řádně a včas neuhradil sjednané splátky; kromě výše uvedeného žalovaný již neuhradil ničeho (splátkový kalendář, karta klienta). Dne 18. 5. 2025 žalobkyně sepsala oznámení o zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného se splátkami a zároveň jej vyzvala k úhradě částky částka do 10 dnů od odeslání (oznámení o zesplatnění úvěru, dodejka). K zesplatnění úvěru došlo poté, co byl žalovaný upozorněn na neuhrazené splátky č. hodnota, 3 splatných dne datum, datum v dopise ze dne datum a neuhrazené splátky č. hodnota, 4, 5 v dopise ze dne 15. 5. 2025 (výzvy k zaplacení ze dne 17. 3. 2025, 15. 5. 2025). Dne 10. 11. 2025 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání (předžalobní výzva ze dne 10. 11. 2025), přičemž výzva byla žalovanému zaslána doporučeně téhož dne (podací arch). Na žalovaného, jako povinného, byla nařízena exekuce – řízení vedené u soudu pod sp. zn. 25 EXE 1589/2025 a vedena nalézací civilní řízení ve věci spisová značka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 29 500 Kč uzavřené se společnosti právnická osoba. dne datum, ve věci spisová značka z titulu smlouvy o úvěru ve výši částka uzavřené se společností Anonymizováno Anonymizováno dne datum, ve věci spisová značka uzavřené se společností právnická osoba. dne datum. Ze spisu spisová značka bylo zjištěno, že žalovaný má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti narozenému dne datum. Ze spisu 35 C 57/2025 bylo zjištěno, že žalovaný bydlel v rodinném domě ve vlastnictví rodičů žalovaného, přičemž rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 3. 2025 byla žalovanému uložena povinnost vyklidit pozemek a dům rodičů, čehož se rodiče domáhali z důvodu jeho závislost na hazardu, návykových látkách a postupného zadlužování (z úřední činnosti soudu – přehled řízení).

4. Z ostatních předložených důkazů soud neučinil žádný relevantní skutkový závěr, proto se jimi v odůvodnění blíže nezabývá.

5. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a recentní judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu České republiky (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud nejprve zkoumal, zda žalobkyně jakožto úvěrující při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru dostatečně prověřila schopnost žalovaného jakožto úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, protože pokud by žalobkyně dostatečně neprověřila žalovaného nebo mu poskytla úvěr i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je žalobkyni uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy navíc platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet, tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto jím sdělené údaje prověří, resp. si je nechá od žadatele o úvěr doložit. V tomto směru však žalobkyně v řízení neprokázala, že by jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, že jeho pravidelný příjem ze zaměstnání bude po dobu 4 let, po kterou měl úvěrový vztah trvat, dostatečný k pokrytí skutečných výdajů žalovaného.

10. Přestože žalobkyně měla vlastním zjištěním z účtu žalovaného ověřeno, že jeho příjem tvoří pouze mzda, poskytla žalované poměrně vysoký úvěr 93 000 Kč, tvrzené výdaje žalovaného žalobkyně nijak neověřovala. Žalobkyně při svých úvahách o úvěruschopnosti vycházela pouze z informací o výdajích sdělených žalovaným, jež nebyly nijak doloženy. Pokud by byly od reálného měsíčního příjmu žalovaného odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, výživu jiných osob, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet takový finanční závazek. Žalovaný je závislý na hazardních hrách, byl zadlužen, přičemž s úhradou dílčích splátek u dříve čerpaných úvěrů byl dlouhodobě v prodlení. Soud vzal v potaz také výši poskytovaného úvěru, která pro osobu s nízkými příjmy a vysokými výdaji (což jistě náklady na splátky jiných úvěrů a náklady na bydlení ve spojení s vyživovací povinností jsou) může být i finančně likvidační. Částka, jež by činila rozdíl mezi tvrzenými příjmy a předpokládanými výdaji, které nebyly hodnověrně ověřeny nemohla stačit na placení splátek ve 6 491 Kč měsíčně z předmětné smlouvy, po dobu 4 let. Je evidentní, že vzhledem k počtu čerpaných úvěrů žalovaný své dluhy hradil jen za cenu postupného zadlužování. O tom, že žalovaný nebyl dostatečně bonitní svědčí i skutečnost, že proti žalovanému je v současné době vedeno exekuční řízení pro dluhy z jiné úvěrové smlouvy předcházející smlouvě o úvěru uzavřené se žalobkyní. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že za těchto okolností, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nemohla žalobkyně shledat u žalovaného schopnost poskytnuté finanční prostředky zaplatit s kladným výsledkem. Tuto skutečnost žalobkyně při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného bezesporu vědět měla a mohla. Odpovědnost za posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatností smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v tom případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že tady nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně bez dostatečného podkladu vyhodnotila, že žalovaný je schopen hradit splátky ve smluvené výši, což se již po první splátce ukázalo být mylným, když žalovaný byl upomínán již od 2. splátky pro neplacení splátek. Za daných okolností je evidentní, že své dluhy žalovaný hradil jen za cenu postupného zadlužování, což by žalobkyně zjistila, pokud by prověřovala nejen příjmy, ale i výdaje žalovaného a nespokojila se s modelovými výdaji. Pokud přesto žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti.

11. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva je neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo potřeba, aby žalovaný na tuto neplatnost upozornil.

12. Soud však v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně nárok uplatněný žalobkyní posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť bylo v řízení prokázáno, i přes neplatnou úvěrovou smlouvu, že žalobkyně na základě této neplatné smlouvy přesto žalovanému poskytla bezhotovostně částku 93 000 Kč na jeho účet, na kterou žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 12 982 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit zbývající část poskytnuté částky žalobkyni jako vlastnici pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, a to dle možností žalovaného, v době přiměřené. S ohledem na chybějící stanovisko žalovaného, a s ohledem na zbývající výši bezdůvodného obohacení, jež má žalovaný žalobkyni vrátit, tedy částku 80 018 Kč (93 000 Kč – 12 982 Kč), soud považoval lhůtu stanovenou v § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, za lhůtu dostatečnou, protože žalovaný o povinnosti vrácení dluhu žalobkyni věděl, resp. mohl vědět již z předžalobní výzvy, jež mu byla zaslána 10. 11. 2025 (doručena dle § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání). Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 80 018 Kč ve výroku I, kdy v této části žalobu považoval za důvodnou, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli poplatky, příslušenství či smluvní pokutu, které žalobkyně odvozovala z předmětné úvěrové smlouvy, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

14. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější než žalovaný, kdy její úspěch představoval 52 %, proto má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na částečnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 4 %. Náklady řízení žalobkyni byly přiznány ve výroku III. ve výši 1 586 Kč, odpovídající 4 % z částky 39 652 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 595 Kč, z odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 25 520 Kč z tarifní hodnoty 131 883 Kč za 4 úkony právní služby á 6 380 Kč (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“); hotových výdajů advokáta 1 800 Kč za výše uvedené úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; 21 % DPH z odměny a paušálních nákladů (27 320 Kč) podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 5 737,20 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu, neboť nejde o účelně vynaložené náklady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4715/2017).

16. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. je povinnost v rozsudku uložená splatná v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.