OSZN 23 C 68/2021-28

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ zastoupený: údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o 14 230 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 7 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 030 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a částku 142,32 Kč.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 7 200 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 415,14 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 39,18 Kč, úroku z prodlení z částky 1 970 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku 18,87 % ročně z částky 9 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 28. 6. 2021 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 14 230 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 18,87% ročně z částky 9 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a částek 181,50 Kč a 415,14 Kč jakožto kapitalizovaného zákonného úroku a kapitalizovaného smluvního úroku ke dni postoupení pohledávky. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl zaplatit dohodnutými týdenními splátkami spolu s poplatky v souhrnné výši 5 400 Kč. Žalovaný však na úvěr uhradil jen 1 970 Kč. Na žalobce byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodl jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na podkladě žalobcem předložených listinných důkazů.

3. Z karty zákazníka a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum číslo vzal soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný měl úvěr splatit spolu s úrokem 1 800 Kč, spolu s administrativním poplatkem 1 800 Kč a spolu s odměnou za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč formou 60 týdenních splátek po 270 Kč. Úroková sazba pro úvěr rozložený na 60 splátek byla stanovena na 32,15% ročně. Úvěrující vycházel z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 8 077 Kč, výdaje na bydlení byly v kartě zákazníka vyčísleny na 2 800 Kč, další osobní výdaje na 3 800 Kč, disponibilní příjem na 1 477 Kč. Z karty zákazníka je dále zřejmé, že žalovaný byl zaměstnán u městyse obec na dobu určitou do 31. 10. 2019. V části karty zákazníka nazvané jako„ Dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ je uveden výčet jednotlivých dokumentů, z karty však nelze zjistit, zda a jaké dokumenty úvěrující požadoval, neboť kolonky uvedené u jednotlivých typizovaných dokumentů jsou vesměs neproškrtnuté.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru číslo byla postoupena na žalobce. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem původního věřitele ze dne 19. 2. 2021.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

7. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

8. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

10. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že účastníkům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 14 230 Kč, bylo mu vyhověno jen do částky 7 030 Kč, což činí 49,40 % z uplatněného nároku. Úspěch a neúspěch obou účastníků v řízení je tak téměř totožný, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

14. S ohledem na výše uvedené proto soud vycházel z toho, že sankcí za porušení poskytovatele úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které musí soud přihlédnout i při nečinnosti žalovaného.

15. V souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto na úvěrovou smlouvu třeba nahlížet jako na absolutně neplatné právní jednání. Na základě neplatné úvěrové smlouvy jsou proto neplatná i všechna vedlejší ujednání v této smlouvě, jako je ujednání o úročení úvěru a o povinnosti žalovaného zaplatit sjednané poplatky za poskytnutí a správu úvěru. Nicméně z provedeného dokazování vyplývá, že úvěr ve výši 9 000 Kč byl žalovanému poskytnut v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy (převzetí této částky stvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě). Ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že po vyplacení úvěru uhradil žalovaný ve splátkách celkem 1 970 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak tato plnění představují bezdůvodné obohacení a účastnící by se tak měli vypořádat podle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Byť tedy byla úvěrová smlouva uzavřena neplatně a nárok žalobce na zaplacení dohodnutého úroku z úvěru, na zaplacení administrativního poplatku 1 800 Kč a na zaplacení odměny za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč nevznikl, je přesto jeho nárok důvodný v části, ve které se domáhá zaplacení jistiny poskytnutého úvěru. Ta činila 9 000 Kč, po zohlednění žalovaným zaplacené částky 1 970 Kč k vrácení stále zbývá částka 7 030 Kč. V této souvislosti soud s ohledem na aktuální znění ustanovení § 2993 občanského zákoníku při jeho výkladu vyšel z komentáře k ustanovení § 2993 o. z (dostupného k zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v ASPI) autorů JUDr. Jana Eliáše, PhD., Mgr. Hany Adamové, Mgr. Bc. Luboše Bryma. V něm je mimo jiné uvedeno, že tam, kde si obě strany mají vracet peněžité plnění nebo peněžitou náhradu za prospěch, který nelze dost dobře vydat naturálně (§ číslo) však judikatura nepovažuje za žádoucí reagovat na vznesení opodstatněné námitky podle § 2993 vyjádřením vzájemné podmíněnosti restitučních povinností ve výroku. Místo toho se pokládá za správné vyčíslit rozdíl obou pohledávek účastníků a žalobci vyhovět v rozsahu, v němž jí uplatněná pohledávka převyšuje jeho povinnost vydání peněžitého plnění žalovanému (k tomu poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 1632/2011, sp. zn. 28 Cdo 2847/2015, sp.zn. 33 Cdo 5674/2017). Je-li vlastní restituční povinnost žalobce odvíjející se od předmětné smlouvy vyšší než žalobou uplatněné právo, je žalobou na místně zamítnout. Je třeba zdůraznit, že ani v případě stejnorodé povahy vzájemných restitučních povinností nelze uplatnění námitky vzájemného plnění ve smyslu § 2993, jež má„ pouze“ obrannou povahu a znemožňuje prosazení práva na vydání bezdůvodného obohacení před splněním jeho vlastní restituční povinnosti, ztotožňovat se započtením podle § 1982 obč. zák. ani se vznesením námitky započtení podle § 98 o.s.ř. Pro případy, v nichž proti sobě stojí dvě peněžité povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení, je myslitelný též alternativní výklad § 2993, kdy by bylo možné argumentovat, že jsou-li plnění obou stran stejnorodá, nezakládá poskytnutí protiplnění obohaceným vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V souladu s touto koncepcí se změna obohaceného bez spravedlivého důvodu rozvolnila pouze co do přesahu získaného prospěchu nad hodnotami poskytnutými druhé straně. Vzhledem k tomu, že vymezení rozsahu bezdůvodného obohacení musí předcházet úvaze o způsobu jeho vypořádání, přičemž i vyčíslení výsledného dopadu neplatné smlouvy do majetkové smlouvy kontrahenta si vyžádá zohlednění již vydaných tak přijatých hodnot, bylo by při přijetí popisovaného náhledu možno dovozovat, že se strana oboustranně zavazující vadné či zrušené smlouvy může dožadovat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, přičemž zohlednění oboustrannosti majetkového přesunu nebude ani nadále podmíněno vznesením námitky vzájemnosti, neboť jde o otázku kvantifikace prospěchu smluvních stran, nikoliv specifického synallagmatického způsobu vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993. Soud proto při rozhodování vyšel z toho, že povinností žalovaného je žalobci vydat bezdůvodné obohacení jen ve výši, která zde zůstane po odečtení toho, což již bylo žalovaným žalobci (jeho právnímu předchůdci) vydáno.

16. Soud proto žalobě vyhověl jen co do částky 7 030 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky od 20. 10. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný se nevydáním bezdůvodného obohacení ocitl v prodlení s plněním peněžité povinnosti, dle § 1970 občanského zákoníku tak žalobci přísluší i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce úrok z prodlení za dobu od 20. 10. 2020 do 15. 1. 2021 kapitalizoval, soud proto pro přehlednost úrok z prodlení z částky 7 030 Kč za toto období rovněž kapitalizoval na 142,32 Kč. Ve zbytku pak byla žaloba z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě.

Nesplní-li žalovaná ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.