OSZN 21 C 93/2023-61

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 127 845 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částku ve výši 127 845 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 127 845 Kč ode dne 16. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným dne datum ve znění jeho doplnění ze dne datum a ze dne datum se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 127 845 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 127 845 Kč ode dne datum do zaplacení ve výši 15 % ročně. K odůvodnění uvedla, že žalovanému poskytla finanční hotovost ve výši 127 845 Kč, a to v částce 87 845 Kč bankovním převodem dle přiloženého výpisu v roce 2012, kdy tyto finanční prostředky měly být dle dohody vráceny, až bude„ zlikvidována společnost právnická osoba, k čemuž došlo usnesením název soudu ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka, dále v částce 40 000 Kč dle přiloženého výpisu z účtu o výběru této částky z roku 2014. Žalovaný přes výzvy žalovanou částku neuhradil, ačkoli toto v minulosti sliboval, kdy dne datum zaslala žalobkyně předžalobní výzvu.

2. Žalovaný s žalobou ve svém vyjádření ze dne 14. 5. 2023 nesouhlasil, kdy uvedl, že po rozpadu manželství s dcerou žalobkyně titul jméno příjmení si žalobkyně začala nárokovat finanční prostředky, kdy finanční záležitosti měla na starosti manželka žalovaného, žalovaný vyzval obě ke komunikaci, kdy jeho komunikace s žalobkyní byla ukončena poté, co se domluvili na tom, že odkoupí vozidlo, jež nechal žalovaný opravit. U jednání dne datum žalovaný namítl promlčení žalované částky.

3. Z výpisu ze sporožirového účtu bankovní účet žalobkyně z č. l. 20 bylo zjištěno, že tato dne datum odeslala částku 87 845 Kč na účet bankovní účet a dne datum byla z účtu žalobkyně bankovní účet vybrána částka 40 000 Kč.

4. Z e-mailové komunikace z č. l. 22 – 24 a z č. l. 26 - 28 vyplynulo, že žalobkyně v listopadu 2020 vyzývala žalovaného k vrácení značka automobilu včetně pneumatik, kdy tento uvedl, že„ ji“ zítra přiveze, tj. z kontextu automobil značka automobilu anonymizováno. V únoru 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k vyrovnání částky 87 845 Kč s popisem„ likvidátor“ a 40 000 Kč s popisem„ na soud“ s tím, nechť tento sdělí termín platby a že očekává, že se žalovaný vyrovná i s jméno (tj. dle kontextu bývalou manželkou titul jméno příjmení). Žalovaný v e-mailu ze dne 2. 2. 2021 vyjádřil ochotu a schopnost se vyrovnat, kdy má s „ jméno“ více věcí k řešení. Dne 25. 5. 2021 sděluje žalovaný k výzvě žalobkyně ohledně zaplacení půjčených finančních prostředků, že se musí domluvit s „ jméno“, kdy má také své finanční požadavky, je ochoten k jednání a kompromisu, kdy mu žalobkyně e-mailem ze dne 31. 5. 2021 a ze dne 3. 6. 2021 odpověděla, že toho se jí myšlené peníze netýkají.

5. Z usnesení název soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne datum, vyplynulo, že společnost právnická osoba byla tímto usnesením zrušena s likvidací a této společnosti byl stanoven likvidátor titul jméno příjmení.

6. Z insolvenčního návrhu ze dne datum s razítkem podatelny z č. l. 29-32 vyplývá, že dne datum byl podán insolvenční dlužnický návrh společnosti právnická osoba v likvidaci jednající likvidátorem titul jméno příjmení, kdy v seznamu závazků nefiguruje žalobkyně coby věřitel.

7. Z usnesení název soudu ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka vyplývá, že uvedený insolvenční návrh byl zamítnut pro nedostatek majetku.

8. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba z č. l. 34 - 35 vyplynulo, že tato společnost byla zapsána do obchodního rejstříku v roce 1996, k jejímu výmazu došlo dne datum po rozhodnutí o jejím zrušení s likvidací, od roku 2004 do roku 2012 byl zapsán v obchodním rejstříku jako společník této společnosti toliko žalovaný, jméno titul jméno příjmení v tomto úplném výpisu nijak nefiguruje.

9. Ze sdělení titul jméno příjmení, bývalého likvidátora společnosti právnická osoba, ze dne 5. 6. 2023 vyplývá, že si nevzpomíná na to, že by věděl o tom, že daná společnost v likvidaci obdržela platbu 87 845 Kč, s ohledem na značný časový odstup toto však zcela nevylučuje.

10. Ze sdělení název společnosti anonymizována tři slova z č. l. 52 vyplynulo, že účet bankovní účet, tj. účet, na který byla dne datum odeslána žalobkyní částka 87 845 Kč, vlastnila v květnu roku 2012 společnost právnická osoba, IČO, kdy dispoziční právo k tomuto účtu měly v řízení nijak nefigurující osoby.

11. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 29. 6. 2022 včetně podacího lístku z č. l. 21 bylo prokázáno zaslání výzvy žalovanému k úhradě žalované částky dne 29. 6. 2022.

12. Ze svědeckého výslechu titul jméno příjmení (dále uvedena i jen jako„ svědkyně“) bylo zejm. zjištěno, že byli s žalovaným manželé od roku 2008 do roku 2021. Svědkyně uvedla, že jí byly v roce 2010 strhnuty z učtu peníze a„ přišla exekuce“ k manželovým rodičům, bylo to nebezpečné pro celou rodinu. Uvedla, že z obav podložených předchozí zkušeností žalovaný domluvil půjčku okolo 87 000 Kč kvůli likvidátorovi jeho společnosti právnická osoba, žalobkyně řekla, že mu s jejím manželem půjčí. Tyto peníze byly poslány na účet, který měl sdělit likvidátor, svědkyně se toto číslo účtu dozvěděla od žalovaného, zaslala ho žalobkyni, která pak ten samý den či druhý den poslala na dané číslo účtu částku ve výši okolo 87 000 Kč. Svědkyně se společností právnická osoba neměla nic společného, společnost byla založena před svatbou svědkyně s žalovaným. Nebyl domluven žádný termín splatnosti půjčky, měla se vrátit„ na dobré slovo“, až se získají peníze zpátky v rámci té firmy.„ Nebyl konkrétní termín“. Manžel žalobkyně titul jméno příjmení zemřel v roce 2014 po druhé půjčce, jeho jediným dědicem se stala žalobkyně, dědictví po něm bylo uzavřeno nejpozději v roce 2015. Žalovaného se pořád ptaly, kdy ta částka bude vyřízená, žalovaný říkal, že se„ to táhne“. V roce 2014, když podával kolky na název ulice anonymizováno, uvedl, že až se to vyřeší, peníze vrátí. Žalovaný tvrdil, že má v této společnosti majetek v hodnotě 300 000 Kč a že z toho vše zaplatí. Tvořili rodinu, věřily, že říká pravdu. Žalovaný přišel s tím, že přišel exekutor, kterému dal 10 000 Kč z platu, s tím, že se to musí řešit okamžitě, musí se zaplatit kolky nebo dát trestní oznámení, svědkyně již neví, jednalo se o 40 000 Kč. Žalobkyně šla v listopadu 2014 do banky, peníze vyzvedla a dala je v hotovosti žalovanému v přítomnosti svědkyně. Splatnost byla dohodnuta stejně, vše se týkalo společnosti právnická osoba, peníze měly jít na jeho společnost, peníze zanesl žalovaný na krajský soud a nechal je tam.

13. Z provedeného dokazování tedy vyplynulo, že žalobkyně v roce 2012 zaslala částku 87 845 Kč bankovním převodem dle přiloženého výpisu v roce 2012 na účet, který dle výpovědi titul jméno příjmení byl za tímto účelem získán od žalovaného, jenž si domluvil s žalobkyní a jejím manželem půjčku na tuto částku v souvislosti s dluhy jeho společností právnická osoba, tedy se závazky, jež se titul jméno příjmení nijak netýkaly, což plně i koresponduje s výpisem z obchodního rejstříku, dle něhož se stal žalovaný společníkem této společnosti již v roce 2004. Sama skutečnost, že dané číslo účtu bankovní účet nebylo dle sdělení název společnosti anonymizována tři slova číslem účtu společnosti právnická osoba či nepatřilo jejímu likvidátorovi titul jméno příjmení na těchto závěrech nic nemění. Současně z dokazování vyplynulo, že roce v 2012 vybrala žalobkyně ze svého čísla účtu částku 40 000 Kč, kterou dle výpovědi titul jméno příjmení krátce nato předala žalovanému v souvislosti s dluhy uvedené společnosti, kdy z výpovědi titul jméno příjmení vyplynulo, že ani tato půjčka se opět netýkala jejího majetku či dluhů, které měli s žalovaným coby manželé společné. Z výpovědi titul jméno příjmení vyplývá, že nebylo v obou případech stanoveno, do kdy má žalovaný danou částku vrátit, s tím že však měly být vráceny, až žalovaný získá zpět peníze z dané společnosti. Z výpovědi titul jméno příjmení vyplynulo, že žalovaný od začátku počítal s tím, že peníze vrátí, tj. nepočítal s variantou, že není povinen vracet, když ze společnosti právnická osoba žádné peníze nezíská, což též odpovídá i následné shora uvedené e-mailové korespondenci, ve které se i po zániku společnosti právnická osoba vyjadřuje k tomu, že se na dluzích vůči žalobkyně chce domluvit, byť v rámci širšího vyrovnání s manželkou, a tyto dluhy tedy principiálně nerozporuje. Soud v limitech provedeného dokazování, které se týká pouhého ústního jednání mezi účastníky starého řadu let a které se značnou měrou omezuje na výpověď titul jméno příjmení, jež popisuje i zprostředkované informace, nepokládá za prokázané, že se strany na počátku závazně dohodly, že peníze budou vráceny jen tehdy, pokud je žalovaný získá ze společnosti, kdy žalovaný toliko přislíbil vrácení peněz, až je bude mít z dané společnosti k dispozici, což nekrátilo žalobkyni na právu žádat finanční prostředky i předtím. Z výpovědi titul jméno příjmení též vyplynulo, že manžel žalobkyně zemřel po předání hotovosti v roce 2014, kdy jeho jedinou dědičkou se stala žalobkyně. Na všech uvedených skutkových závěrech též nic nemění ani skutečnost, že společnost právnická osoba přestala existovat v roce 2012 a že nebylo postaveno na jisto, kterých přesně dluhů se obě půjčky týkaly, resp. ani jak byly přesně užity, kdy žalovaný uvedl, že likvidátorovi titul příjmení nic neplatil. Probíhala však likvidace této společnosti a zjevně tato společnost měla více dluhů, které se případně mohly týkat též přímo žalovaného. Z výpovědi žalobkyně titul jméno příjmení vyplývá, že tato měla přehled o placení jejich dluhů i společných dluhů s žalovaným, kdy půjčky žalovanému se nijak nedotkly dluhů, o kterých věděla, kdy tedy žalovaný sjednal poskytnutí finančních prostředků svým jménem na dluhy, které se přímo nedotýkaly majetkové sféry titul jméno příjmení a dotýkaly se jeho majetkové sféry. Žádné jednání žalovaného, které by bylo hrubě v rozporu se základní slušností, nebylo v řízení prokázáno.

14. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v pozdějším znění (dále jen„ obč. zák“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

16. Podle § 100 odst. 1 o. z. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

17. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

20. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

21. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

22. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

23. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Podle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

25. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

26. Žalovaný a žalobkyně (případně s jejím tehdejším manželem, jehož se žalobkyně stala jedinou dědičkou) tak ústně uzavřeli v roce 2012 smlouvu o zápůjčce dle § 657 obč. zák., na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 87 845 Kč na jím zvolený bankovní účet bez stanovení data splatnosti, v roce 2014 pak ústně uzavřeli dle § 2393 odst. 1 o. z. smlouvu o zápůjčce, kdy došlo k poskytnutí 40 000 Kč žalovanému též bez sjednaného data splatnosti. Tuto první částku ve výši 87 845 Kč musel žalovaný vrátit na vyzvání věřitele dle § 563 o. z. a druhou částku ve výši

40 000 Kč na základě výpovědi smlouvy dle § 2393 odst. 1 o. z., tedy v obou případech na základě jednostranného jednání věřitele, jenž se bezprostředně domáhá vrácení peněz.

Z e-mailové korespondence shora se podává pouze to, že žalobkyně vyzývala, ať jí sám sdělí termín úhrady, kdy nejstarší doloženou výzvou k plnění je až předžalobní výzva žalobkyně podaná dne 29. 6. 2022. Od doby poskytnutí (zá) půjčky, tj. před asi jedenácti a devíti lety, se počínala běžet doba, kdy žalobkyně mohla své právo vůči žalovanému uplatnit ve smyslu § 100 a § 101 odst. 1 obč. zák. ve vztahu k částce 87 845 Kč a ve smyslu § 609 a § 629 odst. 1 o. z ve vztahu k částce 40 000 Kč. Soud vyšel z toho, že dané právo na vrácení finančních prostředků je za této situace promlčeno, k čemuž došlo po uplynutí tříleté promlčecí lhůty v roce 2015 a v roce 2017.

27. Žalovaný coby právní laik, jenž nebyl právně zastoupen, u jednání dne datum odůvodňoval svůj odmítavý postoj k žalobě uplynutím 12 let, kdy proběhlo mnoho finančních operací a nelze přesně říci„ tam i zpět“. Na výzvu soudu, že pokud mělo dojít k právním skutečnostem, které mohou znamenat zánik závazku, musí to žalovaný tvrdit a prokázat, žalovaný odkázal na své písemné vyjádření, v němž neuznal celou žalovanou částku, k čemuž dále namítal uplynutí osmi let (tj. zhruba doba mezi poslední zápůjčkou a výzvou k plnění) s tím, že nikdo nemůže chtít, aby si vzpomněl, co kdo platil. Na další dotaz soudu, zda to má soud chápat tak, že namítá promlčení, odpověděl kladně. Dle hodnocení soudu žalovaný vznesl námitku promlčení již tím, když k výzvě soudu týkající se uvedení mj. skutečností, s nímž je spojena zánik závazku, uvedl dobu, která od půjček uplynula, kdy si již nemůže vzpomenout na proběhnuté platby, kterých bylo danou dobu mnoho, čímž fakticky upozornil na opožděnost podání žaloby po tolika letech. Námitka promlčení se hodnotí obsahově, nevyžaduje žádnou předem stanovenou formulaci a soud ji v daném kontextu vyhodnotil jako uplatněnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 504/2007 ze dne 25. února 2009). Žalobě tedy nebylo možno vyhovět z důvodu promlčení nároku žalovaného dle § 100 odst. 1 obč. zák. a § 609 o. z. a tato byla zcela zamítnuta. Žalobkyně přitom otálela s žalobou mnoho let i po uplynutí promlčení lhůty a neprokázaly se skutečnosti

(a ani nebyly přes poučení tvrzeny), které by promlčení vylučovaly.

28. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz provedení dotazu společnosti právnická osoba na to, v čí prospěch byla přiznána částka 87 845 Kč, když osoba, jíž nechal žalovaný poslat peníze z první půjčky není rozhodná, neboť smlouva o půjčce mohla obsahovat libovolné sjednané místo platby, toto na závazku k vrácení poskytnutých finančních prostředků nic nemění.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (tj. vyjádření ze dne 14. 5. 2023 a účast u jednání dne datum) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.