OSZR 7 C 176/2021-63

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Landsmanem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení, advokátkou ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 109 775,74 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se ohledně částky 7 701,41 Kč částečně zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 102 074,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 780,60 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 894,92 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 100 253,01 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 253,01 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 592 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 109 775,74 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 140 167 Kč. Žalobkyně v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalovaný vyčerpal úvěrovanou částku v plné výši. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni úvěr s příslušenstvím pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 973 Kč. Ve smlouvě byla dále stanovena úroková sazba ve výši 17,90 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti, byl dne datum upozorněn na povinnost uhradit dlužný nedoplatek ve splátkách ve výši 55 789 Kč do datum s tím, že pokud nebude uvedený nedoplatek v termínu uhrazen, může žalobkyně prohlásit úvěr za splatný. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, stal se úvěr ke dni datum splatným. O zesplatnění byl žalovaný informován výzvou ze dne datum. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Do dne podání návrhu nebyla pohledávka uhrazena, proto se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zůstatku úvěru ve výši 109 775,74 Kč, sestávající z jistiny ve výši ve výši 107 954,42 Kč, řádného úroku ve výši 494,70 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 1 326,62 Kč.

2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky a není v České republice evidován v evidenci cizinců (nelze tudíž použít fikci doručení dle ustanovení § 46b písm. a) za středníkem), pokusil se mu soud doručit na jeho adresu na Slovensku; doručit žalovanému žalobu ani předvolání se však nepodařilo. Žalovaný je tedy osobou, jejíž pobyt není znám, a též osobou, které se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině. Proto soud ustanovil žalovanému usnesením ze dne 6. 5. 2022, č. j. 7 C 176/2021-26, v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovnici.

3. Opatrovnice žalovaného zaslala soudu dne datum vyjádření, ve kterém uvedla, že má za to, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného za situace, kdy žalovaný řádně nesplácel jiný úvěr u žalobkyně. Dále namítla, že návrh žalobkyně neobsahoval vyčíslení plateb, které měl žalovaný na své závazky uhradit, a jak byly tyto platby započítány. Konečně namítla promlčení nároku žalobkyně.

4. Žalobkyně v následné replice ze dne datum uvedla, že žádost byla poskytnuta přes pobočkovou síť. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 17 114 Kč, což bylo ověřeno z příchozích transakcí na účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Žalobkyně dále mimo jiné ověřila pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace dle svého interního ekonomického modelu na 7 059 Kč. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Žalobkyně dále dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti kontokorentní úvěr mimo ČS (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován) a úvěr pro fyzické osoby mimo ČS se splátkou 2 004 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 2 975 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 14 139 Kč k pokrytí jeho životních nákladů. Žalobkyně dále uvedla, že vyčíslení plateb, které žalovaný uhradil, je v přehledu obratové historie přiložené k návrhu žaloby, a to včetně zaúčtování jednotlivých plateb. Námitku promlčení žalobkyně odmítla, úvěr byl zesplatněn ke dni datum, poslední provedená platba byla dne datum.

5. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně částky 7 701,41 Kč, která byla uhrazena ručitelem v rámci jeho probíhajícího insolvenčního řízení. Úhrada byla započtena na jistinu pohledávky.

6. Na jednání dne datum opatrovnice žalovaného odkázala na své vyjádření k žalobě a dále uvedla, že je možné, že žalovaný neuvedl v žádosti zcela správné údaje, když uvedl, že jeho splátky mimo žalobkyni činí 0 Kč. Dále uvedl, že jeho výdaje činí 0 Kč. Žalobkyně dle opatrovnice žalovaného neprokázala, že do interního modelu zadala vstupní data, která žalovaný uvedl ve své žádosti o poskytnutí úvěru.

7. Zástupkyně žalobkyně při jednání soudu uvedla, že není pravda, že by žalovaný předchozí úvěr nesplácel. Z nahlédnutí do systému žalobkyně nic takového nevyplynulo. Dále uvedla, že dle výpisu z aplikace CCB žalovaný ke dni poskytnutí úvěru měl poskytnutý a nesplacený jediný úvěr, a to právě u žalobkyně. Pokud šlo o tvrzení žalobkyně ve vyjádření ze dne datum, že měl žalovaný úvěr mimo žalobkyni, šlo o chybný údaj uvedený zaměstnanci žalobkyně. Životní výdaje žalovaného byly stanoveny dle interního modelu žalobkyně a bylo v nich zohledněno, že je žalovaný ženatý, že má vyživovací povinnost a že žije v nájemním bytě. K přípustnosti ekonomického modelu žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 ICdo 27/2021.

8. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: ⟪LB:lb_001⟫ -) ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 140 167 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru ve výši 17,90 % ročně, výše měsíční splátky činila 2 973 Kč. Účelem úvěru bylo splacení dluhů žalovaného na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Článek 8 smlouvy o úvěru upravoval případy porušení smlouvy a sankce, včetně podmínek zesplatnění úvěru; ⟪LB:lb_002⟫ -) z nezávazné žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že je ženatý, bydlí v nájemním bytu, má jednu vyživovací povinnost, je vyučen, je manuálním zaměstnancem, jeho příjem činí průměrně 17 114 Kč měsíčně, jako měsíční platby domácnosti uvedl splátky úvěrů ve výši 2 012 Kč, jiné výdaje neuvedl; ⟪LB:lb_003⟫ -) z úplných výpisů z osobního účtu žalovaného č. bankovní účet za období od datum do datum soud zjistil, že žalovaný měl od datum pravidelný měsíční příjem od právnická osoba brněnská strojírna, a to dne datum ve výši 7 394 Kč, dne datum ve výši 16 808 Kč, dne datum ve výši 13 546 Kč, dne datum ve výši 18 218 Kč, dne datum ve výši 18 430 Kč, dne datum ve výši 17 549 Kč, dne datum ve výši 19 105 Kč, dne datum ve výši 16 144 Kč, dne datum ve výši 19 161 Kč a dne datum ve výši 19 006 Kč; dále žalovaný obdržel dne datum anonymizováno ve výši 12 648 Kč; ⟪LB:lb_004⟫ -) z posouzení úvěruschopnosti klienta – právnická osoba a z výpisu ze systému CCB soud zjistil, že systém CCB vyhodnotil, že žalovaný měl ke dni datum jeden existující kontrakt, celková výše měsíční splátky činila 1 839 Kč; ⟪LB:lb_005⟫ -) z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet – právnická osoba, soud zjistil, že původní úvěr žalovaného byl dne datum splacen a účet byl zrušen; ⟪LB:lb_006⟫ -) z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 55 789 Kč, a to nejpozději do datum; ⟪LB:lb_007⟫ -) z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že celá neuhrazená pohledávka je ode dne datum splatná. Ke dni datum žalovaný dlužil částku 109 244 Kč; ⟪LB:lb_008⟫ -) z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne datum včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho celkového dluhu s tím, že pokud dlužnou částku nezaplatí, bude ji vymáhat soudní cestou; ⟪LB:lb_009⟫ -) z podkladů pro soudní konání, úvěr číslo soud zjistil, jak žalovaný splácel úvěr a jakým způsobem byly splátky započteny na jistinu a příslušenství. Stav pohledávky po lhůtě splatnosti byl vyčíslen: jistina ve výši 107 954,42 Kč, řádný úrok ve výši 494,70 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 326,62 Kč.

9. Na základě provedeného dokazování má soud za zcela prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní (bankou) smlouvu o úvěru, podle které mu vznikl závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit z nich úrok dle smlouvy. Soud má rovněž za prokázané, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním svého závazku, porušil své smluvní povinnosti, došlo ke splatnosti úvěru a ke vzniku povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni nejen jistinu včetně smluvního úroku, ale též úrok z prodlení.

10. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný má trvalý pobyt na území Slovenské republiky, na území České republiky jeho pobyt není znám, z toho důvodu mu byla jmenována opatrovnice podle § 29 odst. 3 o.s.ř., nařízeného jednání se žalovaný neúčastnil a současně se v projednávané věci nejedná o výlučnou příslušnost dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Brusel I bis“), přistoupil procesní soud k přezkoumání své mezinárodní příslušnosti k projednání věci ve smyslu čl. 28 odst. 1 Brusel I bis (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1926/2020). Protože v projednávaném sice byl předmětem smlouvy spotřebitelský úvěr, avšak nešlo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 Brusel I bis, bylo na místě aplikovat čl. 7 odst. 1 Brusel I bis, podle něhož je rozhodné místo, kde byly služby žalobkyní žalovanému poskytnuty, k čemuž došlo na území České republiky, když smlouva byla uzavřena ve obec. S ohledem na právě uvedené tak byly soudy České republiky příslušné o věci rozhodnout ve smyslu nařízení Brusel I bis a rozhodné právo je české s ohledem na čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

11. Podle § 2395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Podle § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

Podle § 629 odst. 1 a 2 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud předně konstatuje, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ohledně částky 7 701,41 Kč, neboť uvedená částka byla uhrazena v rámci probíhající insolvence ručitele. Soud proto podle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení ohledně částky 7 701,41 Kč zastavil (výrok I.). Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, má být soudem v případě zastavení řízení vrácen zaplacený soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Jelikož soudní poplatek z částky 7 701,41 Kč, ohledně které bylo řízení zastaveno, činí 400 Kč, nezbyla po odečtení částky 1 000 Kč žádná část zaplaceného soudního poplatku k vrácení, a tedy o ní nebylo rozhodnuto.

13. Ve světle výše uvedených ustanovení právních předpisů a provedených listinných důkazů lze vyslovit závěr, že žaloba byla důvodná. Žalobkyně prokázala, že s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy o úvěru řádně splnila, tedy poskytla žalovanému sjednaný úvěr a žalovaný peněžní prostředky vyčerpal. Žalovaný, přestože byl povinen řádně a včas splnit povinnosti ze smlouvy o úvěru, a to především vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, tyto své povinnosti nesplnil a peněžní prostředky žalobkyni nevrátil ani následně po dodatečných výzvách a zesplatnění úvěru. Žalovaný se tak dostal do prodlení s plněním svého závazku. Protože žalovaný porušil ujednání úvěrové smlouvy, byl povinen uhradit žalobkyni jistinu ve výši 102 074,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 780,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 894,92 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 100 253,01 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 253,01 Kč od datum do zaplacení. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a zavázal proto žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s úroky a se zákonnými úroky z prodlení.

14. K námitce opatrovnice žalovaného týkající se nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní soud uvádí, že žalobkyně v průběhu řízení prokázala, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, kdy na základě žádosti žalovaného zohlednila jeho příjem (který si ověřila předchozími příchozími platbami na osobní účet žalovaného), zaměstnavatele a typ pracovního poměru, rodinný stav, počet vyživovacích povinností, formu zajištění bytových potřeb (nájem), a výši splátek dosavadních úvěrů, což ověřila i dotazem na systém CCB. Přestože žalovaný v žádosti uvedl měsíční výdaje v nereálné výši 0 Kč, žalobkyně pomocí vlastních systémů vypočetla pravděpodobné měsíční náklady žalovaného a následně výši úvěru i výši splátek stanovila tak, aby byl žalovaný schopen úvěr splácet. Soud nezískal jakékoliv pochybnosti o tom, že by osobní a majetkové poměry žalovaného uvedené v jeho žádosti, a ověřené žalobkyní, byly v nepoměru k výši poskytnutého úvěru či výši měsíčních splátek, a tedy že by žalovaný nebyl schopen úvěr splácet. Tento závěr soud učinil i s přihlédnutím k tomu, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí předmětného úvěru splácel jediný úvěr, a to u žalobkyně, která byla s jeho platební morálkou obeznámena, a následný úvěr mu poskytla za účelem konsolidace úvěru původního (žalovaný přitom předchozí úvěr řádně splácel, a to splátkami ve výši 1 839 Kč dne datum a ve výši 1 839 Kč dne datum). Soud shodně se žalobkyní odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, ohledně přípustnosti ekonomického modelu žalobkyně zohledňujícího náklady a výdaje klientů při posuzování jejich úvěruschopnosti. Ověřování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr musí mít dle názoru soudu nějaké hranice tak, aby toto ověřování bylo smysluplné a pro poskytovatele úvěrů dosažitelné, a aby se přitom poskytovatelé úvěru zároveň nemuseli měnit v detektivní kanceláře. Dle názoru soudu žalobkyně vynaložila dostatečné úsilí pro ověření úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené důvody považuje soud námitku opatrovnice žalovaného za nedůvodnou.

15. Za nedůvodnou soud považuje rovněž námitku promlčení vznesenou opatrovnicí žalovaného. Bylo prokázáno, že úvěr byl v souladu s čl. 8 smlouvy o úvěru zesplatněn ke dni datum, o čemž byl žalovaný žalobkyní informován, a byl ve smyslu § 2399 odst. 1 občanského zákoníku požádán o vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Je tedy zřejmé, že promlčecí lhůta dle § 629 občanského zákoníku ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum dosud neuběhla, a právo žalobkyně tedy není promlčené.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který úspěch neměl. Náklady řízení ve výši 5 592 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 392 Kč a paušálních nákladů právně nezastoupeného účastníka řízení ve výši 1 200 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč za čtyři úkony (předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, replika ze dne datum, účast na jednání dne datum) à 300 Kč dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

17. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.