OSZR 12 C 244/2023-63

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou se sídlem Strojírenská 28, Žďár nad Sázavou, rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Trávníčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ČR - Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B ⟪LB:lb_005⟫ pro určení vlastnického práva k nemovité věci

I. Určuje se, že vlastníkem nemovité věci, a to pozemku p.č. 505/83 – orná půda ve výměře 961 m2, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota pro obec adresa a k.ú. adresa, je Česká republika a příslušný hospodařit s tímto majetkem státu je Jméno žalobce, IČO IČO žalobce, se sídlem adresa.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 4 626,30 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve adresa společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svojí žalobou ze dne datum domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p.č. 505/83 – orná půda ve výměře 961 m2, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota pro obec adresa a k.ú. adresa. Žalobce uvedl, že na tomto listu vlastnictví je v katastru nemovitostí duplicitní zápis vlastnictví k uvedenému pozemku, a to jak pro žalobce, tak pro žalované, a to v jejich společném jmění manželů. Žalobce dále uvedl, že pozemek byl původně označen v knihovní vložce č. hodnota pro k.ú. adresa, jako parcela p.č. 505/47. Původními vlastníky uvedených nemovitostí byli manželé jméno FO a jméno FO, adresa, na základě kupní smlouvy ze dne datum. Tito vlastníci dne datum učinili písemnou nabídku bezplatného odevzdání předmětného pozemku do vlastnictví čsl. státu. Tato nabídka byla ze strany státu přijata rozhodnutím finančního odboru ONV ve Žďáře nad Sázavou č.j. fin.4/609 C/1964 ze dne datum. Tímto dnem přešel darovaný pozemek do vlastnictví státu a tehdejší evidenci nemovitostí byl přechod vlastnického práva na stát zapsán pod pol. výkazu změn č. 93/1966. Schválení přijetí nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví státu tak přešlo vlastnické právo na stát ve smyslu ust. § 11 zák. č. 109/64 Sb. hospodářský zákoník. Právo správy k uvedené nemovitosti ve vlastnictví státu vzniklo právnická osoba ze zákona č. 229/91 Sb., jeho ustanovení § 17 odst. 1 a § 1, jehož účinnost nastala dnem datum. Dle zák. č. 503/2012 Sb. potom je Jméno žalobce příslušný hospodařit s nemovitostmi, které byly ve správě právnická osoba ČR a s pozemky nabytými dle zák. č. 219/2000 Sb. o majetku ČR. Jméno žalobce je tak oprávněn jednat za stát vlastním jménem, pokud jde o nemovitosti, které ze zákona za stát spravuje. Postupní smlouvou ze dne datum zn. spisová značka, registrovanou Státním notářstvím ve Žďáře nad Sázavou pod č. reg. 2 právnická osoba 673/74, původní vlastníci jméno FO a jméno FO převedli pozemek p.č. 505/47 manželům jméno FO a Jméno žalované B do jejich společného jmění manželů. Tato postupní smlouva byla v tehdejší evidenci nemovitostí zapsána pod pol. č. hodnota. jméno FO a jméno FO tak učinili přes to, že věděli, že již 10 let před tím převedli vlastnické právo na stát bezplatnou nabídkou. Notář, který sepisoval postupní smlouvu dne datum neověřil v tehdejší evidenci nemovitostí, že pozemek je ve vlastnictví státu. Pokud by tak učinil, musel by zjistit, že pozemek byl veden jako majetek čsl. státu. Po celou dobu jako nabývací titul na stát je v operátech nynějšího katastru nemovitostí vedena stále nabídka bezplatného odevzdání do vlastnictví čsl. státu č.j. fin.4/906 C/1964 ze dne datum. Z uvedených skutečností tedy vyplývá, že skutečným vlastníkem pozemku p.č. 505/83 v k.ú. adresa je Česká republika a organizační složkou příslušnou hospodařit s tímto majetkem je Jméno žalobce. Žalobce se žalovanými mimosoudně jednal a měl zájem odstranit duplicitní zápis vlastnického práva k předmětnému pozemku. Učinil tak výzvami ze dne datum, kterou učinil ještě právní předchůdce právnická osoba ČR, ze dne datum, když žalovaní byli opakovaně vyzváni ke sdělení, zda souhlasí se sepisem souhlasného prohlášení o uznání vlastnického práva státu. Žalovaní reagovali záporně s tím, že pozemek vlastní v dobré víře. Před podáním žaloby žalobce ještě žalovaným zaslal předžalobní výzvu ze dne datum, na což žalovaní reagovali tak, aby bylo sepsáno pro souhlasné prohlášení, že vlastnické právo náleží jim. Případně, aby jim pozemek byl prodán za přiměřenou finanční náhradu. Ze strany žalobce bylo sděleno, že v tomto případě přichází v úvahu jen směna pozemku ve vlastnictví státu za pozemky ve vlastnictví žalovaných a rovněž byli žalovaní informováni o podmínkách směny. Žalobce dále uvedl, že na určení vlastnického práva k předmětu pozemku má naléhavý právní zájem, neboť bez soudem vysloveného určení, že jeho vlastnické právo existuje, by bylo ohroženo právo žalobce a rovněž jeho právní postavení by zůstalo nejistým. Žalobce v této souvislosti odkazoval na Nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 3207/10.

2. Žalovaní k žalobě uvedli, že předmětný pozemek byl jediný původní majetek rodičů žalovaného, kteří jej v roce 1964 na nátlak místního předsedy MNV a z neznalosti dopadů svým podpisem „darovali“ státu. V době restitucí potom žalovaní nedostatečně reagovali, když žalovaný byl těžce zraněn po nezaviněné autonehodě. Žalovaný k tomuto kousku země má i citový vztah, neboť v 50. letech s rodiči pomáhal na políčku, kde měli brambory a oves.

3. Při jednání žalovaní uvedli, resp. doplnili, že v roce 1964 chodil po dědině jméno FO a přesvědčoval lidi, aby pozemky darovali státu s tím, že stejně se již v tomto nezmění a nic se nevrátí. Rodiče žalovaného tomu uvěřili, a to darování podepsali. Byl to jediný rodinný majetek. V roce 1973 pozemek rodiče spolu s domem darovali žalovaným. V 90. letech přišli restituce, žalovaný to však nesledoval, zřejmě to zaspal a podcenil. Byl přesvědčen o tom, že stát majetky vrací automaticky. Daný pozemek žalovaný chce koupit, ať si stát řekne, co za to chce. Daný pozemek je v honu. Žalovaný dále doplnil, že jeho rodiče zemřeli, a to tatínek v roce 1993, maminka potom v roce 2000 a těžké zranění, o němž žalovaný ve svém vyjádření hovořil, měl v roce 2000.

4. Soud ve věci nařídil jednání, které po provedeném dokazování odročil za účelem mimosoudních jednání účastníků. Těm se však předmět sporu mimosoudně odstranit nepodařilo pro pasivitu žalovaných, když žalobce soudu sdělil, že se žalovaný obrátil na úřad žalobce, kde mu byly poskytnuty informace a podmínky případné směny v písemné podobě na e-mailovou adresu žalovaného, a to dne datum. Od té doby se žalovaný žalobci neozval a nesdělil, zda na směně trvá, nebo že nemá zájem. K telefonickému dotazu žalobce žalovaný sdělil, že směnu nebude realizovat z toho důvodu, že se na vyřízení této věci necítí dostatečně psychicky zdatný s ohledem na svůj věk. Žalovaný nemá vhodný pozemek ve svém vlastnictví, který by nabídl žalobci ke směně.

5. Z provedeného dokazování, a to z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro obec adresa a k.ú. adresa, ze dne datum soud zjistil, že je zde duplicitní zápis vlastnického práva, a to jak pro žalované v majetkovém režimu společného jmění manželů, tak i pro žalobce. Nabývací listinou pro žalované je zde zapsána smlouva o převodu nemovitostí postupní ze dne datum, registrovaná dne datum pod č.j. právnická osoba 673/1974. Nabývací listinou pro žalobce potom je zde zapsána smlouva o bezplatném odevzdání majetku do vlastnictví státu ze dne datum č. fin.-4/809 C 1964 a ohlášení příslušnosti hospodařit s majetkem státu SPU č. účtu/ONV/1 ze dne datum dle § 4 zák. č. 503/2012 Sb.

6. Z listiny nazvané Nabídka bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví československého státu soud zjistil, že jméno FO a jméno FO, adresa, dobrovolně a neodvolatelně nabídli čsl. státu, aby bezplatně do státního vlastnictví převzal pozemek p.č. 505/47 – role ve vl. č. hodnota, k.ú. adresa a přídělovou louku ve výměře 28 a v témže k.ú., dosud knihovně nepřipsanou, nyní dle identifikace p.č. 505/47 – role. V čl. IV. této nabídky potom je uvedeno, že podepsaní prohlašují, že jsou si vědomi, že touto nabídkou jsou vázáni, že nesmějí s tímto majetkem disponovat, nebo jej nějak krátit. V čl. V. potom souhlasili s tím, aby po přijetí nabídky bylo na nemovitosti uvedené v této smlouvě vloženo vlastnické právo pro čsl. stát – Okresní národní výbor ve Žďáře nad Sázavou. Tato listina byla podepsána dne datum v Křižánkách oběma převádějícími, tj. jméno FO a jméno FO. Dne datum potom finanční odbor ONV ve Žďáře nad Sázavou po dohodě s odborem vodního hospodářství, energetiky a pro věci zemědělství a lesnictví, uvedenou nabídku odevzdání majetku do vlastnictví čsl. státu dle vládního nařízení č. 30/54 Sb. a směrnice ministerstva financí č. 163/54 Sb. instrukcí přijal, a to pod č.j. fin.-4/809 C/1964.

7. Z výpisu z pozemkové knihy, kn. vl. č. hodnota, pro katastrální obec adresa, soud zjistil, že pozemek p.č. 505/47 je zde zapsán na vlastníky jméno FO a jméno FO pod č.d. 1715 ze dne datum na základě postupní smlouvy ze dne datum.

8. Z výzvy žalobce, resp. právnická osoba ČR, ze dne datum, soud zjistil, že byla adresována prvnímu žalovanému, že právní předchůdce žalobce upozornil žalovaného na duplicitní zápis vlastnického práva k pozemku p.č. 505/47 s tím, že zápis vlastnického práva pro žalobce předchází zápisu vlastnického práva pro žalovaného, který byl vyzván, aby sdělil, zda je ochoten uzavřít souhlasné prohlášení, kterým by bylo uznáno vlastnické právo státu a správa právnická osoba s tím, že dalším způsobem řešení je žaloba na určení vlastnictví.

9. Ze Srovnávacího sestavení parcel ze dne datum soud zjistil, že parcela p.č. 505/47 v k.ú. adresa dle pozemkové knihy je nově označena p.č. 505/83 při zachování výměry i druhu pozemku, jakož i LV č. hodnota.

10. Z notářského zápisu sepsaného dne datum státním notářem jméno FO, státním notářem Státního notářství ve Žďáře nad Sázavou, pod č. spisová značka, spisová značka, soud zjistil, že byl sepsán o postupní smlouvě, kterou uvedeného dne uzavřeli manželé jméno FO, narozený datum, a jméno FO, narozená datum, oba bytem adresa, a žalovaný, když k této postupní smlouvě měl ještě přistoupit jméno FO, narozený datum. Nabyvatelé – žalovaní touto smlouvou zřídili právo doživotního a bezplatného užívání zde vymezeného bytu v domě čp. 117 v Křižánkách jmenovanému jméno FO. jméno FO potom pokračováním v tomto notářském zápisu ze dne datum toto právo přijal a ke smlouvě postupně přistoupil. Předmětem postupní smlouvy potom byl převod vlastnického práva pozemku p.č. 505/47 v užívání soc. organizace a rodinný dům čp. 117 a stavební parcely č. hodnota, tehdy zapsaných v kn. vl. 186 pozemkové knihy pro k.ú. adresa. Postupní cena byla sjednána dohodou ve výši 67 671 Kč. Postupní smlouva potom byla registrována Státním notářstvím adresa dne datum pod č. reg. 2 právnická osoba 673/74.

11. Z korespondence účastníků, a to z dopisů ze dne datum adresovaných každému ze žalovaných soud zjistil, že žalobce vyzval každého žalovaného ke sdělení stanoviska po předchozím rozboru dané věci (obdobně jak je popsáno v žalobě) k uzavření souhlasného prohlášení o uznání vlastnického práva státu. Tato výzva byla žalovanému doručena dne datum a žalované dne datum. Žalovaní zareagovali dopisem ze dne datum tak, že s navrhovaným řešením nesouhlasili s tím, že pozemek mají vlastnicky zapsán téměř 50 let, jejich vlastnické právo nebylo v minulosti zpochybňováno, rodiče by na ně nikdy nepřeváděli žádnou nemovitost, pokud by si byli vědomi, že před tím podepsali nějakou listinu, kterou by předmětný pozemek převedli na někoho jiného. Pokud došlo k podpisu na žalobcem uváděné „nabídce“, potom by dle žalovaných muselo již o získání podpisu rodičů pod záminkou jiného důvodu. Pozemek je situován mezi pozemky dalších soukromých osob a žalovaní mají k pozemku citový vztah. Ze strany žalobce potom následovala předžalobní výzva adresovaná každému ze žalovaných ze dne datum, kdy žalobce znovu zopakoval právní vývoj vlastnického práva k předmětnému pozemku a znovu vyzval žalované veden snahou o mimosoudní vyřešení věci k vyjádření souhlasného prohlášení žalovaných o vlastnickém právu státu k předmětnému pozemku. Žalovaní zareagovali dopisem ze dne datum s tím, že pokud rodiče podepsali dne datum uváděnou písemnou nabídku bezplatného odevzdání – darování státu, tak to zřejmě muselo být pod tlakem místního předsedy MNV a rodiče si nebyli vědomi právních důsledků tohoto podpisu. Navrhli, aby v rámci mimosoudního způsobu řešení bylo státem uznáno jejich vlastnické právo k předmětnému pozemku, případně, aby byla uzavřena dohoda o odprodeji předmětného pozemku žalovanými. Žalobce zareagoval dopisem ze dne datum s tím, že odprodej, resp. úplatný převod vlastnického práva k předmětnému pozemku dle zákona o majetku státu, zák. č. 219/2000 Sb. možný není, ale v úvahu by připadala směna pozemků. Žalovaní se dne datum obrátili dopisem na ústředního ředitele právnická osoba se žádostí o přezkoumání stanoviska žalobce ze dne datum, přičemž dopisem ze dne datum i ústřední orgán žalobce potvrdil každému ze žalovaných správnost stanoviska žalobce ze dne datum.

12. Z e-mailu žalobce žalovaným ze dne datum soud zjistil, že žalovaným bylo sděleno, že za zde uvedených podmínek lze uskutečnit směnu pozemku p.č. 505/83 v k.ú. adresa za pozemek ve vlastnictví žalovaných s upozorněním, že žalobce přistupuje ke směnným smlouvám pouze tehdy, je-li směna jednoznačně výhodná pro stát, a to jak z pohledu pozbývaných, tak i nabývaných pozemků.

13. Dle ust. § 4 odst. 1 zák. č. 229/91 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku v původně vyhlášeném znění, osobou oprávněnou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, který má trvalý pobyt na jejím území a jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od datum do datum způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

14. Dle ust. § 6 odst. 1 písm. h) cit. zák. v pl. zn. oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku smlouvy o darování nemovitostí uzavřené dárcem v tísni.

15. Dle ust. § 13 odst. 3 cit. zák. oprávněná osoba může vyzvat povinnou osobu k vydání nemovitostí a požádat o poskytnutí náhrad podle § 14 až 16 do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděla, kdo je povinnou osobou, nejpozději do pěti let ode dne datum. Neuplatněním ve lhůtě tato práva zanikají.

16. Dle ust. § 13 odst. 4 cit. zák. právo na vydání nemovitosti podle § 6 mohla oprávněná osoba s výjimkou oprávněné osoby podle odstavce 5, uplatnit do datum. Neuplatněním práva ve lhůtě právo zaniklo.

17. Dle ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. Žalobce se v tomto řízení domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p.č. 505/83 v obci adresa a k.ú. adresa, a to na základě bezplatné nabídky odevzdání majetku, kterou dne datum učinili právní předchůdci žalovaných, když v katastru nemovitostí na LV č. hodnota pro uvedenou obec a k.ú. je však veden duplicitní zápis vlastnického práva k danému pozemku i ve prospěch žalovaných.

19. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili, potvrdili, že rodiče žalovaného v roce 1964 uvěřili přesvědčování jméno FO a podepsali darování a pozemek byl pryč. V restituci v 90. letech asi zaspali, či ji podcenili, měli za to, že stát majetky vrací automaticky.

20. Soud ve věci provedl dokazování v navrženém a shora uvedeném rozsahu a po zhodnocení provedených důkazů, a to každého jednotlivě i ve vzájemné souvislosti došel k závěru, že žaloba je důvodná.

21. Jak vyplývá z ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr či právo je či není se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Vzhledem k tomu, že se žalobci nepodařilo před podáním této žaloby smírnou cestou odstranit duplicitní zápis vlastnického práva k předmětnému pozemku, nezbylo mu než tuto žalobu podat, neboť zjevně bez rozhodnutí soudu k odstranění zcela nežádoucího duplicitního zápisu vlastnického práva k předmětnému pozemku nemůže dojít. Samotná existence duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí osvědčuje naléhavý právní zájem na žalobcem požadovaném určení (viz např. Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3207/10 ze dne datum. V důsledku prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ze strany žalobce soud mohl spor účastníků meritorně projednat.

22. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že stát, tedy České republika, nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku dříve označenému p.č. 505/47, na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku, tedy předmětného pozemku, kterou učinili právní předchůdci žalovaných jméno FO a jméno FO dne datum, jako spoluvlastníci předmětného pozemku dle postupní smlouvy ze dne datum. Tato nabídka čili dar, byla přijata jménem tehdejšího čsl. státu, finanční odborem ONV ve Žďáře nad Sázavou, č.j. fin-4/809 C/1964. V této nabídce dárci jméno FO a jméno FO mimo jiné prohlásili, že jsou si vědomi toho, že jsou touto nabídkou vázáni a že s tímto majetkem nesmějí disponovat. Pokud tedy za této situace dne datum uzavřeli, byť formou notářského zápisu, postupní smlouvu se žalovanými, kterou vlastnické právo k témuž pozemku na žalované, do jejich tehdy bezpodílového spoluvlastnictví manželů, převedli, učinili tak jako tehdy již nevlastníci předmětného pozemku. Účinností zákona č. 229/91 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku od datum však právním předchůdcům žalovaných jméno FO a jméno FO vznikl nárok na restituci jejich vlastnického práva k předmětnému pozemku, neboť se ve smyslu ust. § 4 odst. 1 cit. zák. stali osobami oprávněnými. Předmětný pozemek totiž na stát v rozhodném období od datum do datum (nabídka bezplatného odevzdání majetku státu byla právnímu předchůdci žalovaných učiněna datum) přešel na stát způsobem uvedeným v ust. § 6 cit. zák., a to formou uvedenou pod písm. h). Nabídku bezplatného odevzdání majetku totiž lze posoudit jako smlouvu darovací, když státu tehdy zákonným způsobem tento dar do svého vlastnictví přijal. Jako osoby oprávněné, tedy právní předchůdci žalovaných, byly oprávněny uplatnit právo na vydání předmětného pozemku postupem a ve lhůtách v tomto zákoně upravenými. Nejprve lhůta pro uplatnění práva na vydání předmětné nemovitosti byla shora uvedeným zákonem stanovena do datum. Zákonem č. 39/93 Sb. potom tato lhůta byla prodloužena do datum. Pokud tedy žalovaní při jednání soudu uvedli, že jméno FO zemřel v roce 1993 a jméno FO zemřela v roce 2000, potom ještě za jejich života, jako osob oprávněných, dle ust. § 4 odst. 1 cit. zákona o půdě, uplynula lhůta, ve které byli oprávněni vyzvat povinnou osobu, tedy stát o vydání předmětného pozemku, a to i přes to, že neplatnou postupní smlouvou převedli vlastnické právo k předmětnému pozemku, kterého se však tehdy dobrovolně vzdali ve prospěch tehdejšího čsl. státu, na žalované. Protože však právní předchůdci žalovaných svého práva daného jim zákonem č. 229/91 Sb. nevyužili, tedy je neuplatnili, potom toto jejich právo ve smyslu ust. § 13 odst. 4 cit. zákona o půdě zaniklo a stát tak nadále zůstal vlastníkem předmětného pozemku na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku právnímu předchůdci žalovaných ze dne datum (viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka či Nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 114/04 či Pl. ÚS 21/05). Na uvedeném nic nemění skutečnost, že právní předchůdci žalovaných jméno FO Bukáče a jméno FO i v době, kdy předmětný pozemek nedrželi, s ním právně nakládali a postupní smlouvou ze dne datum jej převedli na žalované. Ani žalovaní nemohli být ohledně tohoto pozemku v jiné (lepší) pozici, než by byli jejich právní předchůdci v restitučním řízení. Pokud tedy jméno FO a jméno FO neuplatnili v zákonné lhůtě svůj restituční nárok, jejich právo na vydání věci zaniklo (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka). Žalovaní navíc darováním předmětného pozemku jméno FO a jméno FO nerozporovali. Za popsané situace tedy soud podané žalobě vyhověl a určil, že vlastníkem pozemku p.č. 505/83, zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. hodnota pro obec adresa a k.ú. adresa je České republika, přičemž příslušnost hospodařit s tímto majetkem státu náleží Státnímu pozemkovému úřadu.

23. O nákladech řízení potom soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. když žalobci přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování jeho práva, neboť žalobce byl v této věci plně úspěšný, a ještě před podáním žaloby žalované vyzval k mimosoudnímu řešení předmětu sporu. Žalobce nebyl zastoupen v řízení před soudem advokátem. Náklady řízení žalobce spočívají v paušální náhradě nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. za 5 úkonů po 300 Kč, tj. sepis žaloby, 2x účast na jednání soudu dne datum a datum a 2x příprava k těmto jednáním, tj. celkem 1 500 Kč. Žalobci dále náleží náhrada cestovních nákladů, a to k jednání soudu dne datum z adresa do sídla soudu a zpět v celkové délce 90 km motorovým vozidlem tov. zn. jméno FO jméno FO, reg. zn. SPZ, s kombinovanou spotřebou 4,8 l nafty/100 km, při ceně PHM 38,70 Kč/l a opotřebení vozidla 5,60 Kč/km dle vyhl. č. 398/2023 Sb. ve výši 671,20 Kč a k jednání soudu dne datum z Prahy do sídla soudu a zpět v celkové délce 322 km motorovým vozidlem tov. zn. jméno FO Scala, reg. zn. SPZ, s kombinovanou spotřebou 5,3 l benzínu Natural 95/100 km, při ceně PHM 38,20 Kč/l a opotřebení vozidla 5,60 Kč/km dle vyhl. č. 398/2023 Sb. ve výši 2 455,10 Kč. Náhrada cestovních nákladů žalobce tak celkem činí částku 3 126,30 Kč. Náklady řízení žalobce potom celkem činí částku 4 626,30 Kč a tuto částku soud také žalovaným rukou společnou a nerozdílnou uložil zaplatit ve stanovené lhůtě.

24. Žalobce byl v tomto řízení, které podléhá poplatkové povinnosti, od placení soudního poplatku osvobozen (viz ust. § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích v pl. zn.). Soudní poplatek za toto řízení činí dle pol. 4 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků částku 5 000 Kč. Protože žalovaní byli v tomto sporu zcela neúspěšní, a protože soud na jejich straně neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, soud žalovaným uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za toto řízení v uvedené výši, tj. v částce 5 000 Kč, a to rovněž rukou společnou a nerozdílnou, přičemž současně stanovil lhůtu splatnosti a platební místo. Soudní poplatek je třeba uhradit ve stanovené lhůtě na účet podepsaného soudu č. č. účtu, VS RČ.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou jim tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Nebude-li soudní poplatek dle výroku III. tohoto rozsudku žalovanými uhrazen řádně a včas, bude tuto pohledávku státu vymáhat celní úřad.