OSZR 11 C 163/2025-33

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta Anonymizováno Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 64 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který byl žalovanému vyplacen na účet č. č. účtu. Žalovaný se úvěr zavázal splatit v celé výši do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka. Rovněž se zavázal pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky zaplatit jednorázovou sankci ve výši částka. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů a ověřila bankovní účet žalovaného. Žalovaný žalobkyni uhradil dosud pouze částku částka, a proto se žalobkyně domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši částka, poplatku ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka. Na tento dluh žalobkyni žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil.

3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v návrhu ve věci samé a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. právnická osoba rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota-2055 ze dne datum soud zjistil, že na základě smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, a to bezhotovostním převodem na účet č. č. účtu. Žalovaný měl tento úvěr splatit společně s poplatkem ve výši částka v pěti měsíčních splátkách ve výši částka. Z potvrzení Anonymizováno soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného skrze občanský průkaz žalovaného. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne datum byla žalobkyní poukázána částka ve výši částka na účet č. č. účtu. Ze zprávy právnická osoba. ze dne datum vzal soud za prokázané, že účet č. č. účtu je veden na jméno žalovaného. Z výpisu z insolvenčního rejstříku žalovaného soud zjistil, že s žalovaným bylo pod sp. zn. Anonymizováno spisová značka vedeno insolvenční řízení, které skončilo splněním oddlužení žalovaného v lednu Anonymizováno. Nahlédnutím do živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný měl živnostenské oprávnění od datum do datum s předmětem podnikání zámečnictví, nástrojářství. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, má soud za prokázané, že žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku částka. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalovaný dne datum čerpal finanční prostředky od žalobkyně v celkové výši částka. Žalobkyně žalovanému uvedené finanční prostředky poskytla, přestože žalovaný v roce 2023 prošel oddlužením a živnostenské oprávnění měl na svoji osobu vedeno teprve od datum. Žalobkyně před uzavřením smlouvy pouze ověřila totožnost žalovaného. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil na dluh částku částka.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když poskytnutý úvěr nehradil žalobkyni řádně a včas. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 580 o. z., neboť žalobkyně řádně nezkoumala, respektive chybně vyhodnotila, před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že jen na základě toho, že je smlouva tzv. psána na IČO, resp. je v ní uvedena obecná předtištěná floskule, že „žalovaný je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření této Smlouvy“, se má bez dalšího jednat o úvěr poskytnutý v souladu s podnikatelskou činností žalovaného a mimo rozsah regulace zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je profesionálem v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, která nastavuje smluvní podmínky jednostranně a primárně podle vlastních potřeb, úvěrovaný nemá možnost je jakkoli upravovat či měnit. Drobný živnostník tak vůči ní zasluhuje ochrany slabší strany ve smyslu § 433 o. z. (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Je nutné rovněž i zohlednit podnikatelský záměr žalobkyně, založený na předpokladu, že úvěrovaný nebude schopen smluvnímu závazku dostát a své riziko zhojí na neobvykle vysokých sankcích za porušení smluvní povinnosti (jako je tomu i ve zde projednávané věci v případě ujednaných smluvních pokut a dalších sankcí spojených např. s prodloužením splatnosti úvěru). Důvodem sjednat úvěr s drobnými živnostníky jako podnikatelský je vyloučit ochranu spotřebitele (zejména obejít povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka), což je záměr, který nemůže požívat právní ochrany (§ 6 odst. 2 a § 8 o. z.). Cílí současně na takové, kteří velmi pravděpodobně nejsou solventními smluvními partnery pro bankovní instituce či jiné subjekty poskytující úvěr za poplatek v běžné výši (resp. v poměru nikoli nepřiměřeném k obvyklé výši úrokové sazby ve smyslu § 1802 o. z.). Solventní, úvěruschopný a racionální podnikatel by neměl důvod na úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat. O nepoctivosti popsaného podnikatelského záměru svědčí i skutečnost, že smluvní podmínky spotřebitelských a podnikatelských úvěrů jsou v praxi žalobkyně totožné, liší se pouze názvem. Není proto v zájmu společnosti, aby takový podnikatelský záměr požíval právní ochrany (k tomu viz i nález Ústavního soudu České republiky ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 1930/11). Bylo proto na žalobkyni, aby před uzavřením smlouvy řádně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Alarmujícím zjištěním pro žalobkyni měla být před uzavřením smlouvy skutečnost, že žalovaný v předcházejícím roce prošel oddlužením, což mělo žalobkyni vést k větší obezřetnosti při uzavírání smlouvy s žalovaným. Stejně tak mělo vést žalobkyni k hlubšímu zamyšlení a diskuzi se žalovaným před uzavřením smlouvy zjištění, že žalovaný má živnostenské oprávnění aktivní teprve od datum (tj. tři měsíce před poskytnutím úvěru). Žalobkyně však neučinila žádné kroky ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Nelze přitom při hodnocení skutečného účelu úvěru pominout, že žalovaný uvedenou živnost ukončil ještě před splatností úvěru. Za dané situace nelze než dospět k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného způsobem odpovídajícím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala, jelikož nevedla s žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru žádnou hodnotnější diskuzi za účelem prověření jeho příjmů a výdajů. Soud proto posoudil žalobkyní předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinnost vrátit (pouze) úvěrem poskytnutou jistinu. Žalobkyně tedy nemá nárok na sjednané úroky a poplatky, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka. V důsledku toho žalovanému vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši částka (§ 2991 o. z.). Nicméně z tvrzení žalobkyně i z předloženého přehledu žalovanou uhrazených splátek je zřejmé, že žalovaný již na poskytnutou jistinu úvěru žalobkyni uhradil částka, a proto má žalovaný povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení pouze ve výši částka.

9. Splatnost jistiny s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitla se žalovaná dosud v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Dobu splatnosti proto stanovil žalovanému tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. S přihlédnutím k procesní neaktivitě žalovaného, k předloženým listinným důkazům a se zřetelem na skutečnost, že žalovaný již jednou prošel oddlužením a přesto opětovně generuje nové dluhy (přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že je proti žalovanému v současné době vedeno více řízení o zaplacení dlužných úvěrů), stanovil soud podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru jako přiměřenou dobu k vrácení poskytnuté jistiny (hmotněprávní) lhůtu shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (výrok I.). Cílem tohoto postupu je s ohledem na opětující se zadlužování ze strany žalovaného, umožnit žalobkyni získat včas vykonatelný exekuční titul, jelikož žalovaný zjevně své povinnosti dobrovolně neplní.

10. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti smlouvy, je zřejmé, že žalobě nelze vyhovět v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady smluvních úroků a smluvní pokuty, neboť nikdo se nemůže s úspěchem domáhat úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání. Rovněž nelze žalobě vyhovět co do požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení, jelikož splatnost jistiny úvěru dosud nenastala (blíže viz bod 8. odůvodnění tohoto rozsudku). Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalovaný i žalobkyně měli v řízení téměř totožný úspěch ve věci (částka vs. částka).

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.