OSZR 11 C 244/2025-53

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně Anonymizováno Adresa žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta A Anonymizováno Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, Anonymizováno IČO žalované Anonymizováno Adresa žalované Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokáta B Anonymizováno Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ pro 27 700 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum ve znění doplnění ze dne datum domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši částka, který byl žalované vyplacen na účet č. č. účtu. Žalovaná se úvěr zavázala splatit v celé výši do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka. Rovněž se zavázala pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky zaplatit jednorázovou sankci ve výši částka. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci občanského průkazu žalované v databázi neplatných dokladů a ověřila bankovní účet žalované. Žalovaná žalobkyni uhradila dosud pouze částku částka, a proto se žalobkyně domáhá úhrady částky ve výši částka. Na tento dluh žalobkyni žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní upomínku ze dne datum.

2. Soud ve věci vydal dne datum pod č. j. EPR č. účtu-5 elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná dne datum včasný odpor. V odporu a jeho následném doplnění ze dne datum žalovaná namítala, že smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná odmítla, že by úvěr žádala jako podnikatelský, takto byl poskytnut ze strany žalobkyně, která bez vědomí žalované do smlouvy vypsala IČO žalované. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala skutečný a faktický účel čerpání úvěru a pouze se spokojila s existencí IČO žalované, čímž dle žalované obešla zákon. Žalovaná však jednala výlučně pro svoji osobní potřebu jako spotřebitel. Žalované byly na základě neplatné smlouvy vyplaceny peněžní prostředky ve výši částka, které však již žalovaná žalobkyni uhradila.

3. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota-Anonymizováno ze dne datum a zadaných parametrů úvěru a vypočtené hodnoty RPSN soud zjistil, že na základě smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované, u níž bylo ve smlouvě uvedeno IČO, úvěr ve výši částka, a to bezhotovostním převodem na účet č. č. účtu. Žalovaná měla tento úvěr splatit společně s poplatkem ve výši částka v pěti měsíčních splátkách ve výši částka. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalované skrze občanský průkaz žalované. Z potvrzení o provedené platbě a z potvrzení o příchozí úhradě soud zjistil, že dne datum byla žalobkyní poukázána částka ve výši částka na účet č. č. účtu, což žalovaná v průběhu řízení nerozporovala. Z potvrzení o odchozích úhradách soud zjistil, že žalovaná dosud žalobkyni uhradila dne datum částku částka, a to přes platební bránu na webu žalobkyně, a dále uhradila dne datum částku částka, tj. celkem částka. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalovaná dne datum čerpala finanční prostředky od žalobkyně v celkové výši částka. Žalobkyně před uzavřením smlouvy pouze ověřila totožnost žalované. Žalovaná dosud žalobkyni uhradila na dluh částku částka.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když poskytnutý úvěr nehradila žalobkyni řádně a včas. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 580 o. z., neboť žalobkyně řádně nezkoumala, respektive chybně vyhodnotila, před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že jen na základě toho, že je smlouva tzv. psána na IČO, resp. je v ní uvedena obecná předtištěná floskule, že „žalovaná je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikající na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření této Smlouvy“, se má bez dalšího jednat o úvěr poskytnutý v souladu s podnikatelskou činností žalované a mimo rozsah regulace zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je profesionálem v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, která nastavuje smluvní podmínky jednostranně a primárně podle vlastních potřeb, úvěrovaný nemá možnost je jakkoli upravovat či měnit. Drobný živnostník tak vůči ní zasluhuje ochrany slabší strany ve smyslu § 433 o. z. (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Je nutné rovněž i zohlednit podnikatelský záměr žalobkyně, založený na předpokladu, že úvěrovaný nebude schopen smluvnímu závazku dostát a své riziko zhojí na neobvykle vysokých sankcích za porušení smluvní povinnosti (jako je tomu i ve zde projednávané věci v případě ujednaných smluvních pokut a dalších sankcí spojených např. s prodloužením splatnosti úvěru). Důvodem sjednat úvěr s drobnými živnostníky jako podnikatelský je vyloučit ochranu spotřebitele (zejména obejít povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka), což je záměr, který nemůže požívat právní ochrany (§ 6 odst. 2 a § 8 o. z.). Cílí současně na takové, kteří velmi pravděpodobně nejsou solventními smluvními partnery pro bankovní instituce či jiné subjekty poskytující úvěr za poplatek v běžné výši (resp. v poměru nikoli nepřiměřeném k obvyklé výši úrokové sazby ve smyslu § 1802 o. z.). Solventní, úvěruschopný a racionální podnikatel by neměl důvod na úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat. O nepoctivosti popsaného podnikatelského záměru svědčí i skutečnost, že smluvní podmínky spotřebitelských a podnikatelských úvěrů jsou v praxi žalobkyně totožné, liší se pouze názvem. Není proto v zájmu společnosti, aby takový podnikatelský záměr požíval právní ochrany (k tomu viz i nález Ústavního soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1930/11). Bylo proto na žalobkyni, aby před uzavřením smlouvy řádně zkoumala příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně však neučinila žádné kroky ke zkoumání úvěruschopnosti žalované a ani k výzvě soudu nedoplnila v tomto směru svá žalobní tvrzení. Za dané situace nelze než dospět k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalované způsobem odpovídajícím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala, jelikož nevedla s žalovanou před uzavřením smlouvy o úvěru žádnou hodnotnější diskuzi za účelem prověření jejích příjmů a výdajů. Soud proto posoudil žalobkyní předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinnost vrátit (pouze) úvěrem poskytnutou jistinu. Žalobkyně tedy nemá nárok na sjednané úroky a poplatky, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka. V důsledku toho žalované vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši částka (§ 2991 o. z.). Nicméně z tvrzení žalobkyně a z předloženého přehledu žalovanou uhrazených plateb je zřejmé, že žalovaná již poskytnutou jistinu úvěru žalobkyni celou uhradila, neboť dosud na základě neplatné smlouvy vyplatila částku částka. Protože tedy jistina úvěru byla žalobkyni již vrácena, soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Zástupce žalované učinil v řízení celkem hodnota účelně vynaložené úkony právní služby, kterými jsou:

a) převzetí a příprava dne datum [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)],

b) odpor proti platebnímu rozkazu ze dne datum včetně doplnění jeho odůvodnění ze dne datum [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu],

c) účast na jednání soudu dne datum [§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu].

9. Za jeden úkon právní služby náleží advokátovi odměna à částka, celkem tak mimosmluvní odměna advokáta činí částka (3 x 2220). Dále je nutno připočíst částku částka, která představuje náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za tři úkony právní služby à částka.

10. Soud dále přiznal podle § 13 advokátního tarifu cestovné za vykonanou cestu osobním automobilem zn. Anonymizováno Anonymizováno s průměrnou kombinovanou spotřebou 5,7 l/100 km, a to v souvislosti s cestou k jednání soudu dne datum z adresa do adresa a zpět v délce 350 km při ceně motorové nafty ve výši částka za jeden litr a náhradě za použití silničního motorového vozidla ve výši částka za jeden km (podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), ve výši částka. K tomu je dále nutno připočíst v souladu s § 14 advokátního tarifu náhradu za ztrátu času v souvislosti s vykonanou cestou v trvání 10 půlhodin à částka, tj. celkem částka. Konečně je pak nutno připočíst i částku částka jako náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Náklady řízení žalované tedy celkem činí částka (výrok II.).

11. Pro úplnost soud dodává, že odpor proti platebnímu rozkazu ze dne datum a doplnění jeho odůvodnění ze dne datum považoval toliko za jeden úkon právní služby, neboť doplnění odůvodnění odporu mělo a mohlo být součástí odporu samotného.

12. Žalobkyně je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.