OSZR 6 C 192/2024-39

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 10 534 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 534 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 234 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 534 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, reg. zn. SPZ, VIN VIN kód (dále jen „vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, ale v období od 6. 6. 2023 do 2. 10. 2023, tj. po dobu 119 dnů, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem vozidla žalovaný. Žalovanému tím vznikla povinnost k úhradě příspěvku podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla“), jehož výše je vypočtena jako součin počtu nepojištěných dnů a výše denní sazby podle druhu vozidla, a dále nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 10 234 Kč v zákonné lhůtě 30 dnů, a to výzvou ze dne 23. 11. 2023. Splatnost příspěvku pak nastala dne 6. 2. 2024. Žalovaný však ve lhůtě stanovené ve výzvě příspěvek spolu s náklady na jejich uplatnění ve výši 300 Kč žalobkyni neuhradil, a to ani poté, co byl k tomu vyzván předžalobní výzvou, a dostal se tak do prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze sdělení právnická osoba adresa ze dne 2. 1. 2025 a výpisu údajů zjištěných z registru vozidel vyplývá, že žalovaný je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník i provozovatel vozidla nejméně v období od 6. 6. 2023 do 2. 10. 2023. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 23. 11. 2023 včetně souvisejících dokladů o doručení žalovanému, upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 28. 2. 2024 a předžalobní upomínky ze dne 25. 3. 2024 a souvisejících dokladů o jejím odeslání žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného ve věci úhrady příspěvku za výše uvedené nepojištěné období.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný jakožto vlastník motorového vozidla pak nesjednal pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv to byla jeho zákonná povinnost. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému příspěvek za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidlo bez tzv. povinného ručení, tj. za období od 6. 6. 2023 do 2. 10. 2023, a to včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, a vyzvala jej k úhradě dlužného příspěvku. Příspěvek byl žalobkyní vypočten násobkem denní sazby dle druhu vozidla ve výši 86 Kč, a počtem dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno (119 dnů), tj. celkem 10 234 Kč. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 10 534 Kč (zahrnující i náklady na uplatnění ve výši 300 Kč) žalobkyni nic neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobkyní opakovaně vyzván, naposledy předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2024. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nikterak neodporoval, má potom soud za prokázané, že žalovaný na dlužný příspěvek žalobkyni ničeho dosud neuhradil.

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný porušil svoji zákonnou povinnost, když v souladu s § 1 odst. 2 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla neuzavřel pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jehož byl v daném období vlastníkem. Žalobkyně v souladu s ust. § 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „vyhláška“), vyúčtovala žalovanému dlužný příspěvek, k jehož úhradě ho vyzvala. Žalovaný příspěvek ve stanovené lhůtě neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého dluhu. Žalobkyni dále vznikl dle § 2a vyhlášky nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 300 Kč. Vedle dlužného příspěvku ve výši 10 234 Kč a nákladů na uplatnění nároku ve výši 300 Kč vznikl žalobkyni dále nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění, a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění a žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

7. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, neboť dle nálezů Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne 2. 10. 2013 a usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 je třeba hodnotit účelnost těchto nákladů. Z druhé právní věty již zmíněného nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 pak vyplývá obecné kritérium hodnocení účelnosti nákladů řízení – náklady spojené se zastupováním advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní povahu – mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. Právě o takový případ se podle soudu jedná v této projednávané věci, neboť žalobkyně se opakovaně obrátila na žalovaného s výzvou k úhradě dlužného příspěvku a žalovaný na tyto výzvy žalobkyně nijak nereagoval. Neuplatnil tedy žádnou obranu, na níž by bylo zapotřebí reagovat a přednést právní argumentaci ve prospěch žalobou uplatněného nároku. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla mimo jiné zřízena i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných – vymáhání těchto příspěvků představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně a právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ve prospěch závěru o neúčelnosti nákladů vynaložených žalobkyní na právní zastoupení lze také odkázat např. na usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 15. 12. 2021, č. j. 72 Co 255/2021 – 51, které bylo vydáno ve věci vedené u podepsaného soudu pod sp. zn. spisová značka.

8. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.